Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Kde z Masaryka přežily jen 'sedmimílové' boty

aktualizováno 
Některé sochy se ve stroji času a politických režimů mění v štvance. Stejně jako socha prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka u moravského Kunštátu, která zde vznikla na přelomu 20. a 30. let minulého století. Po éře nacistů a komunistů z ní přežily jen obří boty.

Osudové setkání

Když roku 1927 sochař - samouk Stanislav Rolínek dokončil na úpatí Velkého Chlumu sousoší  husitských vůdců - Jana Žižky, Prokopa Holého a mistra Jana Husa, jistě netušil, že záhy dostane příležitost realizovat daleko rozsáhlejší dílo.

Na začínajícího a již tehdy nevyléčitelně nemocného umělce se s obdivem obrátil podnikatel a bývalý starosta nedalekého Kunštátu František Burian. Ten projevil spontánní přání, aby Rolínek obohatil Kunštát o zajímavé dílo, které by, mimo jiné, zvýšilo atraktivitu městečka.

Masaryk nás svolává

Na úbočí pahorku u obce Rudka vyčnívalo několik pískovcových skalek. Nejvyšší z nich počala v červnu 1928 měnit podobu. Mezi autorovými návrhy zvítězil Tomáš Garrigue Masaryk. Za předlohu mu sloužila poštovní známka s prezidentovým portrétem, přilepená na lešení. U pomocných prací asistovala třicítka dělníků. Veškeré náklady hradil František Burian. V porovnání s tehdejší průměrnou mzdou velmi slušně. Také autorovi aktivně pomáhal v marném boji s nemocí.

Proměna skalního výčnělku v Masaryka, konec 20.let 20.století
Zdroj: archiv Zdeny Popelkové
* VÍCE ZAJÍMAVÝCH FOTEK SI PROHLÉDNĚTE ZDE

Monumentální socha byla vysoká přes deset metrů a spočívala na téměř čtyřmetrovém podstavci. Slavnostního odhalení veřejnosti se dočkala u příležitosti desátého výročí vzniku samostatného Československa, tedy prakticky za čtyři měsíce. Dle dobového tisku neměla svými rozměry ani tématem v Evropě obdoby.

Jisté srovnání by se mohlo naskytnout s Mount Rushmore National Memorial v Jižní Dakotě v USA, kde se nalézají známé kamenné portréty čtyř amerických prezidentů. Obdobná monumentální díla vznikají i nyní - nedávno skupina rumunských výtvarníků změnila vápencové skalisko v soutěsce Dunaje na obří plastiku dáckého vůdce Decebala.

T. G. Masaryk na Rudku osobně nezavítal - možná proto, že nebyl zastáncem "zbožšťování" své osoby. Ale talent Stanislava Rolínka náležitě ocenil a na své náklady mu zajistil studium Akademie výtvarných umění v Praze.

Celkový pohled na areál v Rudce - 30. léta 20. století. Napravo od sochy T.G.M. je jasně patrný lev u vstupu do jeskyně.
Zdroj: archiv Zdeny Popelkové

Jeskyně blanických rytířů

Zároveň se vpravo od sochy prezidenta započalo s hloubením umělé jeskyně. Vnitřní výzdoba vychází z pověsti o blanických rytířích. Dominantní prvek představuje jezdecká socha sv. Václava v úvodních partiích, jedna z bočních prostor v sobě tajila trojici českých legionářů  z francouzských, italských a ruských bojišť. Valná část centrálního "rytířského sálu" však byla dokončena až po Rolínkově úmrtí.

Vrchol kopce Milenky zkrášlila rozhledna, okolní terén se dočkal parkové úpravy, včetně arboreta. Konečná vize počítala s vytvořením komplexu Moravského Slavína, obohaceného o galerii velikánů našich dějin.

Rozřezání nezabránila ani kamufláž

Počátkem 2. světové války obdržela protektorátní správa dopis s upozorněním, že sochy legionářů a T. G. Masaryka v Rudce mají příliš symbolický význam. Zkrátka, opět vstoupil na scénu flexibilní "čecháček", ochotný  - zřejmě za nějaké to kilečko vepřového nad příděl - dokonale posloužit "novému koni".

První reakce obsahovala pouze vágní formulaci - dotyčné dílo musí zmizet. Tudíž se naskytl manévrovací prostor: tělo Masaryka bylo obezděno a nad jeho hlavou zbudována imitace chatky. Pochopitelně následovalo další udání.

Druhé nařízení Okresního úřadu v Boskovicích, ze dne 12. srpna 1941, hovoří nekompromisně: "Obložení Masarykovy sochy a zazdění soch legionářů v jeskyních, které jste ve Vašem sadu v Kunštátě provedl, zapříčiňuje i nadále neudržitelný a dnešním poměrům neodpovídající stav. S pouhým obložením sochy nelze v žádném případě souhlasiti. Ukládám Vám proto, abyste do čtyř týdnů provedl odstranění Masarykovy sochy a soch legionářů v jeskyních v Kunštátě a provedení Okresnímu úřadu oznámil. Po odstranění soch legionářů není námitek, když jeskyně budou veřejně přístupny." S nečitelným podpisem a úřední frází - "za okresního hejtmana".

I tady se nalezlo řešení: hlava a poprsí sochy bylo rozřezáno a ukryto na zdánlivě bezpečném místě. S vírou, že se někdy opětovně dočká znovuodhalení. Smělý čin samozřejmě nezůstal utajen. Na řadu přišla série nepříjemných výslechů i výhrůžek a po prozrazení úkrytu, byly jednotlivé díly zničeny. Za definitivní datum zániku sochy je tedy třeba považovat rok 1942. Jeskyně pak byla do konce války uzavřena.

Rozřezávání Masaryka. Vpravo v klobouku a s brýlemi zdrcený František Burian, mecenáš a vlastník areálu, 1941.
Zdroj: archiv Zdeny Popelkové

Z prezidenta - Osvoboditele a "našeho tatíčka" se zachovaly pouze gigantické boty a nápadná silueta těla. Z trojice legionářů několik fragmentů.

Destrukce sochařské výzdoby vnitřně poznamenala i zakladatele komplexu. Nejen, že musel bezprostředně sledovat zkázu svého snu, nýbrž byl nucen ji i financovat. O rok později, v srpnu 1943, František Burian zemřel. Avšak ani dotyčný "bdělý občan" se nevyhnul odpovědnosti. Poněvadž v důsledku jeho ostatních udání zahynulo několik osob, dočkal se po válce trestu nejvyššího - popravy.

Ideologicky nevhodní trpaslíci

Po únoru 1948 areál nedobrovolně přešel pod správu státu, přičemž vystřídal řadu obskurních provozovatelů: od Komunálních služeb, přes Jednotu a další subjekty, až po kunštátskou keramičku.

Přirozeně se do mysli vkrádá otázka, zda by "Masaryk" bez úhony vydržel i tohle období? Zřejmě nikoli. Manuál pro zdejší průvodce při zmínce o bývalé soše striktně připouštěl  jen dvě varianty výkladu: socha státníka, případně socha prvního prezidenta. Zejména malé děti se tehdy zmateně domnívaly, že se jednalo o Klementa Gottwalda. Příjmení Masaryk se ocitlo "na indexu", dobové snímky byly zaretušovány.

Když jsem v půli osmdesátých let, s turistickým oddílem ( pod hlavičkou Pionýra ), poprvé zavítal do zdejší jeskyně, naši vedoucí nám velmi ochotně sdělili, kterému pánovi vlastně patřily ony olbřímí boty. Došlo i na název areálu - z Jeskyně blanických rytířů se stala Jeskyně v Rudce. Návštěvníci občasně uváděli personál do rozpaků sarkastickými poznámkami, "kdyže už vlastně ti blaničtí rytíři procitnou" a "jestli náhodou nezaspali".

Mezi průvodci se tu střídali různí lidé - pamětníci, kteří občas utrousili i informaci navíc, ale též zapálení přívrženci nového režimu. Právě díky nim se v Rudce ničilo podruhé. V 60.letech se jedné z průvodkyň znelíbily miniaturní sošky trpaslíků, které později zhotovil František Burian. Z vlastního popudu se tedy chopila iniciativy a kladiva. Důvod ? Připomínaly jí postavičky z Disneyovek.

MŮŽE SE HODIT

Pokud se sem chystáte na výlet, více info včetně návštěvní doby a možnosti ubytování v penzionu přímo naproti Jeskyni blanických rytířů najdete na www.rudka.cz 
(příp. tel.: 516 462 440.)

* Přečtěte si k tématu:
Kdo zneuctil věstonickou Venuši na morvském Řípu

Návrat legionářů

Na počátku 90. let minulého století se skalní komplex u Kunštátu vrátil do péče vnučky zakladatele. Zároveň se tu konalo několik ročníků sochařských sympozií. Poslední úpravy se Jeskyně blanických rytířů dočkala roku 2004 - tehdy bylo znovuvzkříšeno sousoší legionářů. Nejedná se o repliku, nýbrž o volné ztvárnění původního tématu, spíše pojaté jako památník.

V celkové kompozici bylo užito i úlomků původního sousoší. Návštěva ojedinělé památky se může stát zajímavou inspirací k víkendovému výletu. Zvláště nyní, když  přilehlé arboretum ozdobily první květy toužebně očekávaného jara.

STROJ ČASU

Za poskytnutí informací a archívních fotografií autor děkuje paní Zdeně Popelkové. Současně bylo v příspěvku užito podkladů z publikace Mgr. Eduarda Mazálka - PRO NOBIS 2004.

*** ČTĚTE SERIÁL STROJEM ČASU PO ČESKU - ZDE
V seriálu mapujeme místa, která se v posledních desetiletích zásadně změnila. Všímáme si objektů, po nichž nezůstalo nic, jen jizvy v duších lidí nebo vzpomínky. Chceme ale naopak přibližovat i místa, která, kdysi zdevastovaná, povstala z popela..

Upravené arboretum nad vstupem zláká k posezení

Pohled z rozhledny na Kunštátsko, vzrostlé stromy stíní areál s jeskyní, což byl zřejmě i záměr tvůrce

Z velkolepé sochy Masaryka zůstal pouze pár bot, rok 2006

Celkový pohled na areál v Rudce - třicátá léta 20. století. Napravo od sochy T.G.M. je jasně patrný lev u vstupu do jeskyně. Dnes je celý pahorek pokrytý vzrostlým lesoparkem.

Proměna skalního výčnělku v prezidenta Masaryka, konec 20.let 20.století

Konečná podoba díla, socha Masaryka ve své kráse, začátek 30.let 20.století

Rozřezávání sochy na jednotlivé díly. Pokus o záchranu alespoň torza, na záběru je vidět odříznutí zbytku hlavy a obnažený krk. Vpravo v klobouku a s brýlemi pan F.Burian, mecenáš a vlastník areálu. Foto z roku 1941.

Masaryk bez hlavy. Stejně jako v oné době, chyběla celému národu. A leckdy chybí i dnes... Foto kolem roku 1941.

Rozřezávání Masaryka, část torza sochy, Rudka, kolem roku 1941

Umělec a sochař Stanislav Rolínek, 20.léta 20.století

Rudka, dobře patrný obrys Masarykova těla, 2006

Skála u Rudky, kde vyrostla socha Masaryka, rok 1928

Socha Masaryka v Rudce po dokončení, 21.10.1928

Socha Masaryka v Rudce po dokončení, 1928

Rudka, reliéf sv. Václava v příchozím koridoru k Rytířskému sálu, 2006

Autoři:




Nejčtenější

Některé turistické stezky a cyklotrasy v Národním parku Šumava jsou po...
Šumavský park chce zakázat vstup do lesů. Na stezky padají stromy

Nevyrážejte do lesů kolem Nové Pece a Stožce, mnoho turistických tras je stejně neprůchodných. Takové varování vydal ráno Národní park Šumava. Silný vítr o...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Karambol v Chorvatsku? Nehodu nechte zapsat a pokutám se nebraňte

Zkazila vám dovolenou v Chorvatsku bouračka? Zkuste nepanikařit a nezapomeňte na záznam o dopravní nehodě. A hlavně zavolejte tamní policii - stačí vyťukat...  celý článek

Zboží s tematikou zatmění 2017
Reportáž: Zatmění slunce vyhnalo Američany na venkov. Přípravu nepodcenili

Jackson, USA (od zvláštního reportéra Technet.cz) Zatmění slunce je astronomická událost, která je (na rozdíl třeba od průletu komety) srozumitelná úplně každému. Američané se už nemohou dočkat, především pak...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Další z rubriky

Stařenu osvětlují šlehající plameny a kouř z ohniště volně stoupá střechou ven.
Skromní a nezdolní. Fascinující život lidí ve vietnamských horách

Na seznámení s tímto koutem Asie jsem si vyhradil celý měsíc, z toho dva týdny jsem hodlal strávit ve společnosti kamaráda. Jirka žije ve Vietnamu nějaký ten...  celý článek

Srbsko leží na levém břehu Berounky a je známé výraznými vápencovými skalami a...
Svatý Jan: krásný kultovní výlet kousek od Prahy

Zveme vás na hezký a nenáročný jarní výlet kousek od Prahy. Přestože se podíváme na Karlštejnsko, návštěvu jednoho z našich nejznámějších hradů tentokrát...  celý článek

Ulice Tkalčićeva je středobodem záhřebského kavárenského, hospodského i nočního...
V Záhřebu zapaříte jako ve Stodolní. Výlet noční chorvatskou metropolí

Ta záhřebská ulička nemá na délku ani kilometr, bez jediné zastávky ji přejdete za zhruba 11 minut. Jako ulici Ivana Tkalčića ji ale znají pouze mapy, mnohem...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.