Rišikéš leží na místě, kde řeka Ganga vytéká z Himálaje. S "pouhými" šedesáti tisíci obyvateli je na indické poměry stále ještě vesnicí, přesto je to jedno z nejpříjemnějších míst v Indii. Cesta do této duchovní metropole se dá z Dillí zvládnout za půl dne - vlakem do Hardváru a pak přestup na autobus, kterým to trvá další hodinu.
Hardvár je jedno z nejsvatějších indických poutních míst. Každý rok se zde odehrává festival Kumbuch Méla, největší náboženské setkání na planetě, a svou cestu si sem v tuto dobu najde několik milionů lidí.
Z autobusového nádraží v Rišikéši je to do centra ještě dvacet minut autorikšou. Pak už stačí sejít ulicí-tržištěm a před vámi se otevře pohled na dvě dominanty tohoto města - chrám Trayambakeshwar Temple a visutý Lakšmanův most (Lakshman Jhula).
Po mostě se kromě chodců a motocyklistů procházejí i krávy a nad hlavami jim k tomu poskakují opice. Za zády se nám krčí malé domečky přilepené ke svahu. Skoro to vypadá jako nějaké údolí z Pána prstenů.
Rišikéš, Lakšmanův most
Přísný zákaz
Jednou z mnoha výhod Rišikéše je, že levý břeh města byl prohlášen za pěší zónu, a proto na něj nesmí jinak v Indii všudypřítomné autorikši. Procházka je hned mnohem příjemnější. Na ulici s kolegyní často potkáváme zvláštní, zdánlivě nesourodou dvojici - mladou teenagerku ověšenou korálky, která cupitá po ulici vedle místního svatého muže. Vousatý guru jí něco říká a ona mu s obdivem visí na rtech.
Do chrámu Trayambakeshwar Temple, který vypadá trochu jako panelák, jsme se vypravili hned v první den svého pobytu. Je to naprosto fascinující zážitek nejen kvůli výhledu. Dole se musíme zout a bosí projít celou tu třináctipatrovou budovu v každém podlaží kolem dokola.
Neustále míjíme výklenky, kde se střídají oltáře a stánky se stále stejnými suvenýry. Po třinácti patrech oltáříků, zvonků a všemožných stánků jsme nahoře. Přestože je v chrámu přísně zakázáno fotit, jeho správce nás za malý dar s radostí sám vyfotí. Prostě Indie.
Rišikéš, Trayambakeshwar Temple
S jídlem není ve městě žádný problém, najíte se v celé řadě restaurací a všechny poskytují tradiční indická jídla. Náš hotel měl tu svojí, se skvělými palačinkami, ovesnou kaší a vstřícnou obsluhou. Mladý indický číšník se nám postupem času svěřil, že před rokem pracoval na pláži v Goa a svedl tam mladou Rusku. Nejvíc ho ale zajímalo, kam až u nás v Evropě dospěla sexuální revoluce.
Zdeněk Svěrák a Beatles
Druhý den jsme se vydali k proslulému Maharishi ašrámu, kde krátce žili a meditovali Beatles. Je to několikakilometrový pochod až na kraj Rišikéše, kde postupně začíná prales. Ten už zříceniny celého areálu téměř pohltil.
Samozřejmě že cestou nepotkáváme žádné turistické značky, takže se musíme každou chvíli ptát na cestu. A to v Indii znamená, že se k nám dřív nebo později přimotá nějaký nechtěný průvodce. Odchytává nás svatý muž v oranžovém hábitu s digitálkami (nefungovaly) a kabelou Adidas.
Původně jsme mysleli, že jde jenom náhodou kolem a že nám chce pomoct, ale byla to pochopitelně promyšlená taktika k odchytu turistů, jsme přece v Indii. Náš průvodce vypadá trochu jako Zdeněk Svěrák, tak jsme si ho po něm hned pojmenovali.
Na balkoně u brány "Beatles chrámu" sedí vládní hlídač, čte si noviny a za 50 rupií nám ochotně otevírá bránu. Je to zvláštní pocit procházet zříceniny, které změnily chod dějin rockové hudby, ale dnes se už k hlavní budově prodíráte křovím a spíš máte strach z hadů a střepů, které jsou všude kolem vás.
Beatles byli zdejšími hosty tři měsíce, nakonec ale odjeli, protože si jejich ženy začaly stěžovat, že je indický guru Maharishi jaksi obtěžuje. Duchovní vůdce, který zemřel teprve nedávno, v roce 2008, to nejenže zkoušel na ženy čtyř beatlů, ale na konci života mu kvůli daňovému deliktu vláda dokonce zabavila jeho ašrám. Od té doby ho hlídá vládní úředník, což znamená, že areál vesele zarůstá pralesem.
Hlavní budova ašrámu připomíná svými celami evropský klášter, nám se ale hlavně líbí legrační "meditační boudičky" na střeše s krásným výhledem na Gangu. Velká meditační hala naproti tomu vypadá jako nepoužívaná tovární hala z Ostravy. Na konci prohlídky nám náš indický Zdeněk Svěrák požehnal u chrámku se soškou krávy a pak udělal stojku, aby ukázal, v jaké je perfektní kondici. Samozřejmě nás to něco stálo.
Most Lakshman Jhula a Trayambakeshwar Temple
Evropan neporozumí
Další oblíbené místo v Rišikéši, ke kterému se vydáváme, leží na pravém břehu Gangy. Kaskádovitý pralesní vodopád je vzdálený asi tři kilometry proti proudu. Bohužel, část cesty k němu vede po dost prašné frekventované silnici.
Před vodopádem nás už po několikáté překvapí neúnavná indická byrokracie, která je běžnému Evropanovi na hony vzdálená. Kromě zaplacení vstupného musí totiž každý turista vyplnit i formulář s otázkami typu kde jste ubytován, kdy jste přijel do města, kdy odjedete a podobně. Přemýšlím, jestli by něco podobného bylo možné v Čechách, třeba u lodiček do Hřenska.
Rišikéš, detail brány chrámu
Adrenalin
Rišikéš je i dobrým výchozím místem pro návštěvu horského chrámu Neelkanth Temple, který je zasvěcen bohu Šivovi a leží ve výšce 1300 metrů nad mořem. Turisté a indičtí poutníci se tam zpravidla nechávají vyvézt terénními auty, my se k nim přidáváme.
Pokud nemáte rádi adrenalin, tak se této atrakci raději vyhněte. Cesta vede po dost klikaté silnici, na jedné straně zablácené a podemleté silnice ční vysoké hory s mlžným oparem, na druhé straně zase hluboký kaňon, kterým se probíjí Ganga. Začínáme mít strach, aby v některé zatáčce džíp nesklouzl dolů. Ale řidiči, kteří po této cestě jezdí několikrát denně tam a zpět, působí sebejistě.
Neelkanth Temple v horách u Rišikéše
Barevná pyramida se změtí sošek v komplexu Neelkanth Temple připomíná drávidskou architekturu na jihu Indie, kterou tady na severu moc často neuvidíte. Na okolních vršcích jsou přilepené i další chrámy, jeden je například zasvěcený opičímu bohu Hanumanovi. Celý výlet zvládáme za půl dne.
V Rišikéši byste určitě neměli vynechat každodenní Slavnost světel, při které lidé posílají po setmění po proudu řeky lodičky vyrobené z listí se svíčkami, prodávané místními dětmi. Právě tento obřad světel byl mojí představě o Indii asi nejblíž.
Poloha a ubytováníRišikéš leží v indickém státě Uttarákhand na severu země asi 200 kilometrů vzdušnou čarou od Dillí. Svojí polohou je ideálním místem pro všechny turisty, kteří míří do indického Himálaje nebo se odtamtud vracejí. Koupání v Ganze se ale v Rišikéši nedoporučuje. Ne snad kvůli špíně, ale kvůli silnému proudu. My jsme bydleli v relativně novém hotel Hilltop, tyčícím se nad celým městem (od zmiňovaného Lakšmanova mostu půjdete asi 10 minut do kopce). Cena za dvojlůžkový pokoj tam v roce 2009 činila něco přes 200 rupií, tedy v přepočtu něco přes 70 korun. Za klimatizaci se pochopitelně připlácí.
|
