Kde se zrodila nesmrtelná píseň Tichá noc

  • 1
Kde bylo, tam bylo, byl jednou jeden kostelík, kde se porouchaly varhany. I tak bychom mohli začít vyprávění o téměř pohádkovém příběhu s lehkým nádechem detektivky, který se však skutečně stal a jemuž vděčíme za nejslavnější vánoční píseň všech dob.

Půlnoční bez varhan? Nemyslitelné!

Nebyl to ani zázrak, ani dílo na zakázku bohatému pánovi. Píseň nesložili žádní slavní autoři, nýbrž dva zcela neznámí skromní a pokorní muži, kteří tak učinili spíše z nouze.

Tichá noc se díky náhodě zrodila téměř před 200 lety ve vesničce Oberndorf pod Alpami, obklopené mírně zvlněnou krajinou s loukami a lány obilí, nad řekou Salzach nedaleko Salcburku. Bylo po napoleonských válkách, psal se 24. prosinec 1818, Štědrý den, kdy mladého, šestadvacetiletého pomocného faráře při psaní kázání na slavnostní mši vyrušil jeho příležitostný varhaník a učitel v nedaleké škole z Arnsdorfu.

"Důstojný pane, půlnoční mše bude bohužel bez hudby," oznámil sklesle Franz Xaver Gruber. "Jak to? Co se, proboha, stalo?" zeptal se vyplašeně farář Josef Mohr.

"Varhany vypověděly službu. Měchy jsou děravé. Možná je prokousaly myši. Do večera je určitě neopravíme," dodal zkroušeně Franz. Dobře věděl, že chyběly peníze jak na opravu kostela svatého Mikuláše, tak na kontrolu varhan. A že opravář dorazí nejdříve za několik týdnů.

Půlnoční však nesměla zůstat bez hudby. Nezbývalo tedy nic jiného než najít řešení. Mohr si vzpomněl, že má v šuplíku vánoční báseň, kterou napsal před dvěma lety. Oslavu noci, v níž se narodil spasitel. "Franzi, co kdybyste k ní složil hudbu? Postačí pěkná jednoduchá melodie pro půlnoční mši, kterou snadno zahrajeme na kytaru."

Gruber nelenil, velice rychle ji složil a ještě snad ani nezaschl inkoust a už pospíchal mrazivým podvečerem s hotovou písní na faru. Tichá noc byla na světě. Pro dva sólové hlasy, sbor a kytaru. Vybrali tři chlapce a tři dívky a začali zkoušet.

O půlnoční mši 24. 12. 1818 měla premiéru v kostelíku sv. Mikuláše v Oberndorfu. Farář Mohr zpíval tenor a doprovázel na kytaru, učitel Gruber zpíval bas, dětský smíšený sbor se zhostil refrénu. Tichá noc vyjadřovala klid i nádheru štědrovečerní noci: "Stille Nacht, heilige Nacht, alles schläft, einsam wacht..." Působivá a zároveň jednoduchá melodie se vryla všem do paměti. Naštěstí, protože notový part se nedochoval.

TICHÁ NOC -
JAK JI ZPÍVÁ SVĚT

v němčině: Stille Nacht, heilige Nacht
ve francouzštině: Douce nuit, sainte nuit
ve španělštině: Noche de paz, noche de luz
v angličtině: Silent night, holy night
japonsky: Šizukeki majonaka maki no misora
finsky: Jouluyö, jouluyö
svahilsky: Usiku matakatifu

MŮŽE SE HODIT
Jak se tam dostanete
Do Oberndorfu dorazíte za dvacet minut jízdy autem ze Salcburku. Deset minut déle potrvá jízda lokálkou.

Co si přivézt
Originál partitury a cédéčko s písní Tichá noc

Co ochutnat
jíst jako kdysi autoři koledy - voňavá pečená jablíčka a pečené vepřové, k tomu svařák

Z Oberndorfu přes Tyrolsko do Ameriky

O tom, jak se píseň dál šířila světem, existuje několik verzí. Podle jedné zavítal do kostela v Oberndorfu varhanář Karl Mauracher z Fügenu, aby opravil porouchané varhany. Gruber mu pak zahrál svou koledu a varhanáře tak nadchla, že si Tichou noc odvezl domů a při svých cestách za prací ji hrál, kde se dalo.

Tak se s ní seznámil rukavičkář Strasser z Zillertalu, který ji zahrál na vánočních trzích v Lipsku v roce 1832. Tóny vánoční písně si do svého repertoáru zařadila také rodina Rainerových rovněž z Zillertalu, která byla hostem u bohatých šlechtických rodin. Tichou noc zazpívali nejen císaři Františku I. ve Vídni, ale také ruskému carovi Alexandru I. v Sankt Petěrburgu.

"Kostel svatého Mikuláše v Oberndorfu, kde se Tichá noc poprvé zpívala, se bohužel nedochoval. S dalšími domy ho smetla velká voda rozvodněného Salzachu. Na stejném místě byla postavena nová kaple, která je o Vánocích magnetem jak místních obyvatel, tak i turistů. Nese název podle prvních slov Mohrovy básně: Stille Nacht Kapelle. Kaple Tiché noci. Z původního kostela je tu pouze křtitelnice z roku 1682," vypráví Christine Deutingerová, vedoucí muzea Tiché noci naproti kapli věnované Mohrovi a Gruberovi.

Na dveřích je vyryto: "Pokoj lidem na zemi, pokoj lidem dobré vůle."

Tichá noc ve 110 jazycích

"Málokterá píseň se zpívá v tolika různých jazycích po celém světě jako Tichá noc. Rakouského obchodníka Otto Praxmarera to fascinovalo natolik, že před 35 lety začal sbírat všechny její záznamy. Dosud se mu podařilo shromáždit kolekci celkem 650 verzí ve 110 jazycích," říká Christine a pouští nám verzi v čínštině. Na jednom z plakátu je také česká zpěvačka Yvetta Simonová, která píseň měla na svém repertoáru.

"Tichá noc se stala také mou modlitbou. Vždy si pomyslím na její historii a příběhy, které jsou s ní spjaty. Je v nich poselství lásky a naděje, které potřebujeme nejen o Vánocích," dodává Deutingerová, která se nesmírně těší na Štědrý den.

"Kaple a okolí jsou každoročně nabity lidmi, kteří sem přijíždějí nejen z okolí, ale také až z Japonska i Ameriky. Když se 24. prosince vpodvečer rozezní Tichá noc, je to nesmírný zážitek, nepopsatelně dojemný okamžik. Asi jako při premiéře v roce 1818," říká Deutingerová.

Kdo byli vlastně ti, jejichž dílko neztratilo dodnes na působivosti, a hraje se dokonce v tropech? Prostí, skromní a zbožní muži.

Farář Josef Mohr se narodil jako nemanželské dítě chudé pletařky a císařského oficíra a vyrůstal ve velké bídě a odříkání. Teprve když se ho ujal vikář, otevřela se mu cesta ke vzdělání a již jako osmiletý vynikal mezi spolužáky. Do vínku mu byla dána velká láska k hudbě. V učiteli Gruberovi našel spřízněnou duši. Po přeložení z Oberndorfu sloužil na několika farnostech. Když jako vikář jednou na podzim šel poskytnout umírajícímu poslední pomazání, nastydl a dostal zápal plic, kterému 4. prosince 1848 ve věku šestapadesáti let podlehl. Jeho hrob ve Wagrainu zdobí prostý kříž. Mimochodem, po exhumaci jeho hlava "přesídlila" do kaple v Oberndorfu, kde je zazděna do oltáře.

Franzi Gruberovi se odmala vedlo lépe než Mohrovi, jeho otec chtěl, aby se vyučil řemeslu. Mladý Franz měl však raději housle a varhany a stal se učitelem. Po Tiché noci prý složil ještě několik písní, ale jejich úspěch se s vánoční ukolébavkou nemohl ani zdaleka srovnávat. Tento učitel a varhaník se dožil požehnaného věku - šestasedmdesáti let.

Mimochodem, ve vedlejší vesničce Arnsdorf si můžete prohlédnout školu, kde F. X. Gruber bydlel se svou rodinou 21 let. Z jeho původního bytu v prvním patře je dnes malé muzeum. Je to nejstarší škola v Rakousku, kde se dodnes učí. Za stolem, kde Gruber obvykle opravoval žákům písemky, začal poprvé v životě skládat melodii - za pomoci své staré kytary.

V poutním kostele hned vedle se dochovaly varhany, na které Gruber kdysi hrával. Když dva neznámí muži, vesnický farář a vesnický učitel a varhaník, dali před téměř 200 lety světu nádhernou prostou zbožnou píseň, určitě netušili, že se Štědrý den již nikde a nikdy neobejde právě bez ní. Bez Tiché noci.

Autograf písně, který v roce 1995 překvapivě nalezla knihovnice v Salcburku

Tyrolská vesnice Oberndorf

V kapli se i letos na Štědrý den rozezní melodická Tichá noc, kterou si přijdou zazpívat lidé z nejrůznějších zemí, říká Christine Deutingerová, vedoucí muzea

Kaple na počest autorů písně vyrostla na místě původního kostela sv. Mikuláše, který smetly povodně v letech 1896-97 a 1899. Základní kámen byl položen v roce 1924, vysvěcena byla v srpnu 1937

Učitel a varhaník Franz Xaver Gruber, autor hudby. V dolní části vitráže je zobrazena škola i kostel v Arnsdorfu, kde učil a hrával

Vikář z Oberndorfu Josef Mohr, autor textu (nahoře), a starý farní kostel, v němž v roce 1818 poprvé zazněla Tichá noc, svatá noc

,