Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Kde řidiči místo do balonku foukají do igelitky

aktualizováno 
Jezdit autem po ruské Samaře, to chce notnou dávku odvahy a vrozenou touhu po adrenalinu. Jak testují místní policisté, kteří tu korzují se samopaly, alkohol u řidičů?

Když vyklouznete hlavním východem ze železobetonového proskleného monstra, které Samařané hrdě nazývají "nejkrásnější vlakové nádraží světa", okamžitě vám dojde, že pro úspěšný pohyb v tomhle mumraji nesmíte být závislý na nikom a na ničem. To ovšem ještě netušíte, jaké nástrahy na řidiče ze střední Evropy v Rusku čekají...

Seznámení s Kamazem

Po rozhodnutí usednout v šestém největším městě Ruska za volant nastává fáze hledání vozidla. Ale milionová metropole na Volze je místo turismem zcela netknuté, takže po dotazu na půjčovnu aut se dočkáte pouze udivených pohledů, případně se stanete terčem zábavy skupinky teenagerů. Aby ne, když vaše ruština má slyšitelné mezery a angličtina je pro naprostou většinu obyčejných samarských Rusů stejnou záhadou, jako pro Čechy mongolština.

Takže mi nezbývalo nic jiného, než požádat o pomoc známé, jejichž pozvání nakonec bylo hlavním impulzem k cestě do krajů nejmohutnější evropské řeky. Brzy jsem pochopil, že pokud odpověď místních zní: "Podumáme, uvidíme," je vše na dobré cestě. Jen se musíte obrnit nekonečnou trpělivostí. Ti Rusové, kteří ještě nejsou zkažení tempem moderní doby, mají na všechno dost času.

Při pomalu plynoucí večeři se dozvíte, že auto není problém a druhý den po obědě vám je představen dva roky starý osobní automobil Kamaz. Jeho cena na ruském trhu je v přepočtu kolem 80.000 korun a dílenské zpracování interiéru je porovnatelné s českým "embéčkem", takže obavy, zda dojedete dál než za roh, jsou docela na místě.

Motor o obsahu 700 cm3 ale naskočí spolehlivě, a přes všudypřítomné chrastění začnete mít toho malého divocha po chvíli rádi. Z místa se odpíchne tak hbitě, jak se na jeho malé převody sluší a na vysoký jekot pohonné jednotky za maximální rychlosti kolem 100 km/h si také rychle zvyknete. Jen vám proběhne hlavou, jak by tohle autíčko šlo za ruskou cenu ve vaši rodné zemi na dračku.



Maketa nosné rakety Sojuz, které se tady vyrábějí
a které jsou jakýmsi symbolem města

Běh přes překážky

Samara, rusky Самара, (v letech 1935 až 1991 Kujbyšev) je město v evropské části Ruské federace na levém břehu řeky Volhy. Má zhruba 1.175.000 obyvatel a je tak šestým největším městem Ruska, správním střediskem Samarské oblasti.

Samara: zakázané město

V Samaře sídlí mj. konstrukční kancelář a výrobní závod CSKB-Progress, který v 50. a 60. létech 20. století vyráběl sovětské mezikontinentální balistické rakety první generace R-7 a R-7A; dnes je výrobcem nosných raket typů Sojuz a Molnija. Proto byla Samara za dob studené války uzavřeným městem pro cizince, aby byla chráněna před případnými špióny.

V nedalekém Togliatti funguje závod AVTO-VAZ, jinými názvy také Žiguli nebo Lada, který se snaží dostat ze špatné hospodářské situace, jež závod sužuje už od pádu SSSR.

Zdroj: cs.wikipedia.org

Jízdu po Samaře lze bez nadsázky přirovnat k běhu (tedy spíš ke sprintu) přes překážky. Při vjezdu na hlavní silnici se musíte vyhnout houfu opelichaných psů okupujících obrovskou skládku, jež je nezbytným koloritem každé méně frekventované ulice.

Často lze spatřit muže i ženy, jak na zapáchající hromady odkládají další nepotřebné věci a odpadky, a další, jak si z jimi odhozených věcí zase vybírají vše, co by se jim mohlo doma hodit. Sociální pomoc slabším vrstvám obyvatel lze praktikovat různými formami, a Rusové pro ni mají, ostatně jako pro všechno, vlastní, osobitou cestu.

A poté už čeká slalom po zvlněném asfaltu plném děr. Při vzpomínce na spílání českým silničářům za vleklé zalepování vzniklých proláklin se musíte smát. Jejich ruští kolegové se podobným útokům svých spoluobčanů vyhýbají jednoduše tak, že díry nezalepují vůbec, a pro jistotu je ani neoznačují.

Výrobci aut v největší zemi světa ale své vozovky dobře znají. Proto i malý Kamaz, jinak ne nepodobný italskému Fiatu, má vysoký a tvrdý podvozek, který si s většinou hrbolů hravě poradí. Ani džípy zahraniční provenience místních podnikatelů nemají v hlavním městě samarského regionu výrazné problémy. Ale možná právě proto české škodovky nikde nespatříte. I když Rusové je znají.

"Škoda? Neznám nikoho, kdy by tohle auto chtěl. Je mnohem horší a dražší než naše auta," dostane se vám znalé odpovědi. A když se snažíte argumentovat, že dnes už vyjíždějí z Mladé Boleslavi kvalitní vozy západního střihu, jen nechápavě vrtí hlavou.



Prodavač ryb u silnice

Místo autobusů dodávky

Vzpomínka na domov na vás dýchne pouze při míjení nebezpečně vystrčených tramvajových kolejí. Mimochodem, Samara je jedním z mnoha ruských měst, kde nejpohodlnější část městské dopravy zajišťují české tramvaje. Samozřejmě v podstatně horším stavu než v Česku. Údržba veřejných dopravních prostředků je jednou z mnoha slabých stránek ruského systému.

Ale přesto se jedná o jedinou cizincem bez problémů využitelnou součást městské dopravy. Samara má sice jednu trasu metra, ale ta byla projektovaná jako spojení dnes již neexistující průmyslové zóny s centrem města, takže její provoz byl jako dlouhodobě ztrátový omezen.

Místní nejčastěji využívají v mnoha částech světa běžné dodávky, které křižují město a za drobný poplatek deseti rublů vás svezou. Spletitý systém jejich tras a zastávek je ale pro cizince nepochopitelný, takže vstup s batůžkem a přihlouplým úsměvem návštěvníka ze vzdálené země je doporučován jen na vlastní nebezpečí.



Silnice v Samaře jsou nezvykle široké. Že by se předem
počítalo s tím, že to tady někteří řidiči budou "šněrovat"?

Sejdeme se uprostřed křižovatky

Za volantem vozu brzo zjistíte, že semafory jsou pro část ruských řidičů pouze blikající světélka, takže je dobré zastavovat i na zelenou. Navíc díky systému, kdy semafor pro váš směr je i na opačné straně ulice, všichni zastavují uprostřed křižovatky a vzniká tak nekontrolovatelná změť troubících aut. A Rusové troubí rádi a často.

V provozu ve městě platí jako ve všech méně civilizovaných zemích právo silnějšího, takže musíte být obezřetní za každé situace. Kladem jsou nezvykle široké asfaltky, která však nemají vyznačené jednotlivé pruhy, takže vedle sebe jezdí tolik aut, kolik se jich na jednu polovinu vejde - a někdy i víc.



Věčně ucpané křižovatky - i díky semaforům, které jsou
pro jeden směr i na druhé straně ulice

Opilí policisté se samopaly

Hned první den jsem si málem zadělal na nemalé problémy, když jsem se na poslední chvíli vyhnul opilému policistovi, který se zvedal z chodníku a opět se svalil, tentokrát však do silnice. To nebyl nijak neobvyklý obrázek. Strážci zákona jsou samostatnou, mocnou organizací, a platí pro ně jejich vlastní pravidla. Místo nenápadných pistolek našich policistů nosí většinou mohutné samopaly stylu vzor 58. Tlupy těchto zlostných, po zuby ozbrojených opilců nahánějí větší strach než zdivočelí psi kolem skládek.

Od slušných místních lidí se vám dostane ponaučení, že příslušníci nesmí za žádnou cenu poznat, že jste cizinec, protože jinak by vás to přišlo draho. Prostě obcházet a objíždět obloukem a v žádném případě v jejich blízkosti nemluvit.

Dýchání do tašky

Některé jejich praktiky ale dokáží vyvolat úsměv. Při zkoušce na alkohol máte pocit, že jste se ocitli v jiném století. Do Samary zatím nedorazily nejen digitální přístroje, ale ani známé, do zelena se zabarvující balónky. Policejní hlídka vás zastaví, musíte vystoupit z auta a dojít do malé oplechované budky pár metrů od silnice.

Tam vám drsně se tvářící muž předá zmačkanou igelitku, do které musíte dýchnout z plných plic. Policista poté tašku rychle přiloží ke svému obličeji a čichem zjistí, nakolik jste pod vlivem alkoholu. Rozhodnutí je čistě na jeho úvaze či náladě, a pokud vás uzná jako řidiče závadným, nemáte žádný protiargument. Jeho slovo je zákon a musíte platit. A kdo by chtěl riskovat odebírání krve v ruské státní nemocnici...

Moji hostitelé v Samaře se mému vyprávění o našich balóncích dlouho smáli, a pak usoudili, že jsme hodně zaostalí, když něco tak jednoduchého musíme řešit tak složitě. Vždyť to přece každý cítí!

Ale nemusí... V téměř každé trafice zakoupíte krabičku z nápisem Anti Policai. Skrývají se v ní dva silné mentolové bonbony. Byl jsem ujištěn, že po jejich požití nemůže můj případný alkoholový prohřešek žádný policista se sebekvalitnějším nosem odhalit.

Nezbývá než souhlasit, že v této zemi není opravdu nic nemožné.

***O památkách, lidech a zajímavostech ze Samary si přečtete příště

 

I taková vozidla najdete v samarském autobazaru

V Samaře se vyrábějí nosné rakety Sojuz a Molnija, takže se tady můžete setkat s maketou rakety, která je jakýmsi symbolem města.

Na okraji Samary jsou pískové doly. Přímo skrze ně projíždí příměstská hromadná doprava.

Na silnici v Samaře se občas musíte vyhnout prodejně nábytku. Protože tady třeba řadu měsíců neprší, nový nábytek se prodává i pod širým nebem.

Místo autobusů městské hromadné dopravy jezdí v Samaře žluté dodávky

Samarské kontrasty. Takové obrázky můžete spatřit přímo v centru Samary.

Ani ruská auta si někdy se samarskými silnicemi neporadí

Hlavní nádraží v Samaře

Tramvajové koleje v centru Samary mohou být někdy pro řidiče hodně nebezpečné, o stavu vozovky nemluvě

Prodavač ryb u silnice v Samaře

Silnice v Samaře jsou nezvykle široké. Že by se předem počítalo s tím, že to tady někteří řidiči budou "šněrovat"?

Autor:




Nejčtenější

Na parkovištích v Dolním Adršpachu stálo asi tisíc aut (14.8.2017).
Turisté v autech zahltili Adršpach, policie odkláněla Poláky z přechodu

Stovky turistů v autech zablokovaly kolem poledne příjezdové cesty do Adršpachu a Teplic nad Metují na Náchodsku. Policie odkláněla dopravu na některá...  celý článek

Film Dovolená s Andělem trefně popsal odborářské rekreace.
Dovolená nejen s Andělem. Odborářské rekreace dělnický lid miloval

Kdyby v létě 1952 revizor Gustav Anděl nevyjel do zotavovny Jezerka, dnešní generace by zřejmě netušily, jak tehdejší odborářská rekreace vypadala.  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Estonský hrad Kuressaare (Arensburg)
100 POHLEDŮ: Důstojníci na procházce u hradu v Kuressaare - Arensburgu

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Hydroelektrárna Spálov v detailu. Po předešlé domluvě si ji můžete prohlédnout...
Putování krajinou skla. Na kole za největším podzemním jezerem Česka

Železný Brod bývá označován za ideální turistické rozcestí Českého ráje, Jizerských hor a Krkonoš. Byla by ovšem škoda vyrážet za tak dalekými cíli a...  celý článek

Další z rubriky

Výhled na pobřeží ostrova Gran Canaria
U Kanárských ostrovů je hnědé moře, zamořují jej sinice

Návštěvníky Kanárských ostrovů může v těchto dnech na vyhlášených plážích překvapit odpudivá barva moře. Kvůli vysokým teplotám vody se zde rozbujely sinice,...  celý článek

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

Zbytky čumu (stanu) Evenků
Sibiří na koloběžce. Tělo fňuká, ale přizpůsobí se, říká dobrodruh

Přešel pěšky Bajkal, jako první na světě přejel Pamír na tříkolce a teď podniká na koloběžce cestu přes Sibiř dlouhou přes 2500 kilometrů. Třiašedesátiletý...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.