Kde ovce stále dávají dobrou noc...

  • 6
Lehké cinkání zvonečků a přes luční pěšinu se začíná valit stádo chundelatých ovcí. Nikde nikdo. Zastavíme se a způsobně necháváme ovce přejít. Až po chvíli se objeví bača, vypadá jako by se právě zvedl z vyhřáté trávy - nevrlý, rozespalý, na pozdrav odpoví otráveným pokynutím. V patách mu běží tři psi.

Nezvyklý obrázek - sem do Juráňovy doliny na pomezí Oravy a Roháčů v západních Tatrách však patří. Stejně jako tradiční dřevěnice z trámů, ostré štíty hor, ručně tkané koberce i termální koupaliště.

Celé procesí nás mine a ještě dlouho je slyšet cinkání zvonečků. Míjíme louku a zabočujeme k horskému potoku s průzračnou vodou, jehož kameny hrají všemi barvami - zelená, hnědá, to podle toho, z které strany se do něj slunce opře. Od řeky se zvedají ostré a příkré skály, které vytvářejí rokli. Tak tak se do ní vměstná potůček a kluzká stezka pro turisty.

Tohle už je Juráňova dolina. I v parném létě, kdy Tatry praskají ve švech, potkáváme jen pár polských a českých turistů.

Termální koupaliště
Od potůčku zahýbáme na lesní cestu. Je strmá a vede do sedla Umrlá. Vracíme se tam, kde jsme naši procházku začali, do Oravice, malé vesnice, která na sebe upozornila díky termálnímu koupališti. To se stalo hlavním cílem zdejšího pobytu polských turistů.

"Poláci sem jezdí jednoznačně kvůli termálním bazénům, nic takového doma nemají," říká Darina Tomajková, šéfka turistického sdružení na Oravě.

Roháče a Orava stále patří mezi nejromantičtější místa na Slovensku. Ostré štíty hor, termální koupaliště i svérázná architektura místních dřevěnic jim dodávají magické kouzlo.

Češi a Moraváci si naopak oblíbili hory. Ostré štíty Roháčů, na jejichž hřeben se každý rok šplhají stovky lidí. Auta dole na parkovišti napovídají, že je neodradí ani nedokonalý servis, vesnické obchůdky s nabídkou jedné minerální vody - kouzlu Tater propadli nadobro.

Turisté se vydávají přímo nahoru, do ostrého kopce kolem lanovky, chvíli lesem, chvíli po louce. Nahoře se hroutí do mechového polštáře a kochají se výhledem, který je nepřekonatelný.

"Tamhle je Dolný Kubín, tohle by mohla být Liptovská Mara a daleko před námi leží Baníkov, kopec, odkud budeme scházet dolů," ukazují si nadšeně.

Takže následuje kopec Brestová, sedlo Parichvost a Salatín, kde se budou škrábat po velkých kamenech. Po krátkém občerstvení je čeká výstup na Spálenou a Pacholu - tady to jde lépe nahoru než dolů a hřeben opouštějí až v Baníkovském sedle, odtud mohou sestupovat dolů do údolí.

Většině turistů už dávno došla voda, a tak ji zoufale nabírají z horských potoků valících se do údolí. Když dojdou dolů k Roháčskému vodopádu, je to příjemná tečka za náročným dnem.

MŮŽE SE HODIT

* Jak se tam dostat: Nejkratší cesta vede přes hraniční přechod Makov. Odtud pak do Žiliny, Martina a Dolného Kubína. V obci Podbiel odbočte doprava na Zuberec.

* Co si přivézt jako dárek: Ručně tkané koberce, trtenskou keramiku nebo lahev borovičky.

* Koupaliště v Oravicích: Prameny mají teplotu od 32 do 35 stupňů. Koupaliště je celoročně otevřené, v zimě pro lyžaře, v létě pro horské turisty. Vstupné je 100 korun.

Kdo nechce po horách...
Tady pod západními Tatrami lze však strávit i mnohem méně náročný den. Lze se třeba vypravit do Muzea oravské dědiny v Zuberci-Brestové. Je to, jako by někdo otočil kouzelným prstenem, a vy se ocitnete v podhorské vesnici před sto lety. Rychtářův dům, škola, dřevěný kostelík svaté Alžběty i mlýn, kde mladá a příjemná mlynářka nabízí hostům matonku a červené zvonečky na památku.

"Mně to spadlo," zlobí se asi desetiletá česká holčička za hrnčířským kruhem, která si tohle staré řemeslo chtěla vyzkoušet. Hrnčíř se na ni chápavě podívá a odpoví: "Je to těžké, já vím, také jsem kdysi začínal." Hnědé hrnečky s drobnými kytičkami, misky, vázičky na pultě uvnitř domečku však naznačují, že dnes je už mnohem šikovnější.

Skanzenem protéká řeka, a aby byla iluze dokonalá, nechybí zde ani márnice, salaš stranou vesnice, struhadla, džbery, dřevěné lžíce, kalhoty pohozené na židli ani právě upečená bábovka v každém domě.

Lze se také vypravit k Oravské přehradě či do Oravského hradu, který se majestátně tyčí nad řekou Oravou a obcí Oravský Podzámek. Je to jeden z nejmalebnějších hradů na Slovensku, první zmínky o něm pocházejí ze 13. století. Turisté si mohou prohlédnout 88 místností, kde je vystaven stylový nábytek, plastiky, obrazy, oděvy i zbraně.

Taková je Orava, dříve bohem zapomenutý kraj pod Roháči, kde se dodnes vysoko v horách prohánějí ovce, bačové dělají kysané mléko žinčici a ovčí sýr, dole v údolí babičky tkají bílé i pestrobarevné festovní koberce. Dnes tento krásný kout Slovenska objevili turisté. A ti z Česka zde hrají prim.

 

I takhle může vypadat podzim na Roháčích. Sluncem sežehlá tráva a turisté v kraťasech. Podzim má také jednu velkou výhodu, tatranské chodníky jsou poloprázdné a nemusíte se probíjet davem turistů.

Na vrcholu Brestové se scházejí dvě trasy, proto tu bývá živo. Je to první významnější vrchol na cestě do Baníkovského sedla.

Jedním z nejexponovanějších míst na Roháčích jsou úseky s řetězy. V sezoně se před nimi tvoří fronty.

Většina túr na Roháčích vede po hřebenu hor. Lze odtud vidět Dolný Kubín či Liptovskou Maru.

Ovce. Ilustrační foto.

Nad tatranskými Roháči pomalu vychází slunce, je to chvíle, kdy bača a jeho pomocníci dokončují ranní dojení ovcí.

,