Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Kde leží pravá Patagonie...

aktualizováno 
Patagonie - Patagonie - obrovský prostor na jihu amerického kontinentu - je nejčastěji spojována s unikátními věžemi Fitz Roy nebo Torres del Paine a nádhernými národními parky, které je obklopují. Zmíněné věže jsou opravdu impozantní natolik, že jejich návštěva určitě patří mezi několik světových cestovatelských nej...

Patagonie | foto: Martin Mykiska

Při mé poslední návštěvě Patagonie mě znovu a znovu napadalo, zda nepřehlížíme něco, co tvoří pravou podstatu tohoto území či alespoň jeho drtivé většiny.

Hlavní částí Patagonie jsou totiž nedozírné drsné pláně, dnes sice rozparcelované na obrovské ovčí farmy, ale jejich hlavním vládcem zůstávají nadále drsné klima, prakticky neustálý vítr a - nekonečná prázdnota.

Tak Patagonie opravdu působí: jako nekonečné nic.

Andy či pabukové pralesy tvoří nádherné, divoké, ale pouze okrajové pásmo. Zbytek jsou pusté, jen těžko obyvatelné pláně. Což ostře kontrastuje s faktem, že původní obyvatelé zde byli schopni žít po staletí a veškeré potřeby k životu si vyvzdorovali jen za pomoci toho, co jim dala příroda.

V dokonalém souladu s přírodou

Jeli jsme autobusem z Río Gallegos do Calafate a o několik dní později zase jiným autobusem z Calafate do El Chaltenu. V autobusu pokaždé za jízdy zavládla zcela zvláštní atmosféra. Jakmile jsme opustili civilizaci, lidé ve voze podvědomě zmlkli či se bavili jen polohlasně. Ani obvyklá autobusová muzika nehrála. Jako by na všechno padla jakási tíseň. Tíseň z prázdnoty?

Za okénky ubíhala šedavá pláň, patagonská poušť. První trasa z Río Gallegos do Calafate bývá pro návštěvníky jen "nutným přejezdem“ z letiště do turistického centra argentinské Patagonie. Přejezd trvá čtyři pět hodin.

Patagonie, Národní park Torres del Paine

Národní park Torres del Paine

Z Calafate do Chaltenu se jede monotónní šedou plání porostlou nízkou drsnou trávou. Nic ke koukání, nic k inspiraci. Opravdu? Není právě toto ta pravá Patagonie?

Pravá Patagonie

Vždyť světoznámé národní parky Los Glaciales v Argentině nebo Torres del Paine v Chile i přes svou úctyhodnou rozlohu zabírají jen nepatrnou část Patagonie. Oba skrývají ohromující skalní věže nebo obrovská jezera, do nichž spadají z okolních zaledněných hor ledovcové splazy. Na hladině se pohupují ledové kry i v létě. Trekařských možností pralesy nebo překrásnými údolími s občasnými výstupy do vysokohorského prostředí je velký výběr.

Zájem cestovatelů, kterých každoročně přibývá, se upíná k těmto slavným národním parkům (a možná ještě k "jedné vyhlášené pinguinerii“, hnízdišti tučňáků u Punta Arenas, přijedou-li ve správné roční období). Movitější cestovatelé mohou cestovat na pohodlném trajektu labyrintem kanálů a průplavů jižního Chile.

Nekonečné patagonské pláně narušují z dálky nenápadná údolíčka. O to jsou v nich ukrytá malebná zákoutí překvapivější.

Nekonečné patagonské pláně narušují z dálky nenápadná údolíčka. O to jsou v nich ukrytá malebná zákoutí překvapivější.
Foto: Martin Mykiska

Ale jen málokdo si dovede představit život dnešních rybářů, ať už chytají ryby, loví ústřice či mořské ježky. Tito muži se svými motorovými škunery, vysílačkami a jednoduchou potápěčskou výstrojí jsou novodobými mořskými nomády. Na moři, v kanálech a mezi ostrovy tráví na svých člunech upravených pro nocování celé týdny, než se nakrátko otočí za odpočinkem na pevnině.

Patagonské léto je krátké a je třeba ho využít k výdělku co nejefektivněji. Pro tento pobyt mají s sebou i kvásek a na loďkách si pečou čerstvý chleba. Po celou dobu jim spojení s přístavem umožňují větší škunery, které - naplněné úlovky - pendlují mezi ztracenými lovišti a kamiony s mrazáky přistavenými na molu.

Patagonie, Torres del PaineMůže se hodit

Cenově je Patagonie srovnatelná s Českem. Navíc pohyb v Národním parku Los Glaciales v oblasti Fitz Roy je zdarma, vstupné se platí jen za návštěvu ledovce Perito Moreno. Naopak pohyb v Národním parku Torres del Payne se platí za řadu dalších služeb.

Patagonie, Cuernos del PaineJak se tam dostat

Přes Argentinu: Letecky: PrahaBuenos Aires, cena od 21 do 24 000 Kč (levnější lety jsou z Vídně). Z Buenos Aires pokračovat do Río Gallegos, nejlépe s argentinskou společností LAN, cca 2200 až 3200 Kč za jednosměrný let.

Přes Chile: Letecky: Praha-Santiago de Chile, cena cca 21-24 000 Kč. Dále - Santiago de Chile-Punta Arenas (zpáteční přes 15 000 Kč).



Patagonie

Dodnes je část obyvatel Patagonie závislá na tradičním chovu ovcí nebo krav.

Silnice č. 40

Ale zpět do patagonských plání. Zde krajina opravdu nabírá zcela jiných rozměrů než kdekoliv jinde na světě. Chybějí jakákoliv měřítka, jakékoliv záchytné body. Člověk se ze zoufalství drží čehokoliv, aby se nějak zorientoval, aby se se svou přítomností vyrovnal.

Tři věže, které nevidíte

Jednou jsme jeli ve dvou s chilským kamionem do chilského Punta Arenas - "kamionero“ jel většinu cesty přes argentinské území, protože jinak se do "města na konci světa“ z Chile dojet nedá. Jeli jsme už druhý den, když v naprosté rovině míjíme zase jednu malou restauraci s přidruženým podnikem "vulkanizace gum“ ztracenou v pustině. Místo se jmenovalo Tres Cerros. Zeptal jsem se, proč se této rovině říká "Tři věže“. A řidič, který tu jel už pokolikáté, pokynul ke třem nepatrným nerovnostem na obzoru.

Podobně je tomu při cestě po pověstné pusté silnici "čtyřicítce“, která vede z El Chalténu na sever podél And (tedy podél znamená pouze geograficky, a nikoliv, že by Andy byly neustále vidět).

Patagonie: strom bičovaný větrem

Strom bičovaný větrem
Foto: Martin Mykiska

První město, Perito Moreno, přijde až navečer po celodenní jízdě, civilizovanější kraj až vpodvečer druhého dne jízdy. Okolí "čtyřicítky“ spíše připomíná rozvlněné moře, ale i tady si silničáři při vytyčování cesty sem tam pomáhali nějakou v dáli patrnou skálou - silnice občas vede rovně k osamocenému skalisku kdesi na obzoru, ale třeba po hodině jízdy se z neznámého důvodu stočí jiným směrem.

A co teprve při příjezdu k masivu Fitz Roy. Silnice vede do El Chalténu, výchozího bodu k nejznámější argentinské „skále“. Předtím se jede dlouho podél břehu jezera Viedma, které je dlouhé přes 100 kilometrů. Fitz Roy je v rovinatém kraji a průzračném vzduchu vidět po celou dobu, tedy asi dvě a půl hodiny jízdy.

Jindy jsme jeli stopem ze západní Patagonie na východní pobřeží na úrovni Caleta Oliveta, přes 350 kilometrů jednotvárnou plání.

Patagonie

180kilometrové rychlosti si nevšimnete

Nejdříve jsme půl dne marně stopovali u městečka Perito Moreno. Pak nám zastavil silniční inženýr a my se dozvěděli, že jede celý úsek napříč Patagonií až k Atlantskému oceánu. Vedla tam slušně udělaná asfaltka. Jeli jsme a jeli, zprvu nám nic nepřišlo divné. Jen v nepatrných zatáčkách na jinak přímé cestě nás to nezvykle vynášelo.

Jednou jsem mrkl na tachometr a zjistil, že se řítíme 180kilometrovou rychlostí. Při letmém pohledu z okénka to tak nevypadalo. Kolem nás plula jen rychle ujíždějící krajnice a zvlněná pláň byla s přibývající vzdáleností od auta stále nehybnější. Řidič s námi po celou jízdu vesele konverzoval, zpozorněl, jen když se v protisměru objevil jiný vůz. Často se tady totiž na čáry nehledí a jezdí se středem pusté vozovky.

A osamělá auta, která se na patagonských silnicích potkávají, na sebe nikdy nezapomenou z dálky zablikat. Nejen na pozdrav, řidiči se vzájemně ujišťují, že jejich pozornost za volantem není tím monotónním krajem nebezpečně ukolébána.

Šedivá pláň, šedivá obloha, někde daleko na obzoru proužek hor - pravá Patagonie (foceno z autobusu)

Šedivá pláň, šedivá obloha, někde daleko na obzoru proužek hor - pravá Patagonie (foceno z autobusu)
Foto: Martin Mykiska

Autoři: ,




Nejčtenější

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Jak létají Češi. Letenka za 300 tisíc a cesty kolem světa

Kolik jste ochotni zaplatit za letenku na vysněnou dovolenou či pracovní cestu? Český rekord za poslední půlrok drží letenka za bezmála tři sta tisíc korun....  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Cestou necestou
Puchýře jako dvacka a klopýtání v dešti, to je slavný dánský pochod

Tři dny intenzivní chůze napříč dánským ostrovem Fyn spolu s dalšími 850 nadšenci pěší turistiky, tak vypadá akce nazvaná Fjällräven Classic Denmark. Treku...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.