Zdroj: Mapy © PLANstudio
Po záboru pohraničí 27. října 1938 vylezl nacistický vůdce na střechu bunkru v Šatově, nechal si vysvětlit od svých generálů, jak tu mohli dostat na frak, a prohlásil: "Československo musí zmizet z mapy, což se zakrátko stane!"
K osudnému výroku prý Hitlera vyprovokovaly také nápisy na bunkru, které zde zanechala jeho posádka, když musela po mobilizaci bez boje odejít - NEZAHYNEM - BYLI JSME A BUDEM! a PRAVDA ZVÍTĚZÍ.
Hitler se trochu spletl. Republika sice brzy zmizela, ale na rozdíl od německé Třetí říše jen nakrátko.
Hitler to prohrál už v Šatově
Pohraniční opevnění stavěné před druhou světovou válkou mělo zemi chránit před útočníkem. Že nás neohrožovali jen Němci, je patrné i z opevňování jižního Slovenska.
Šatovský pěchotní srub MJ-S3 s označením Zahrada byl prvním velkým objektem, který se na jižní hranici podařilo dokončit v hrubé stavbě. Další je u Hevlína a u Mikulova; na něm se natáčel jeden z dílů Četnických humoresek věnovaných špionáži v předmnichovské republice.
Žádný z bunkrů ale nebyl vyzbrojen a neměl stálou posádku. Původní plánovanou výzbrojí "Zahrady" měly být dva protitankové kanony ráže 47 mm spřažené s těžkým kulometem, dvě dvojčata těžkých kulometů a šest kulometů lehkých.
Tankový kanon ráže 85 mm
Čekali i nukleární válku
Paradoxem je, že to, co mělo sloužit v klasické válce, bylo později využito a modernizováno v letech války studené.
Bunkr dokončili v roce 1948 a po roce ho osadili dvojicí pancéřových zvonů, každý váží 21 tun a tloušťka pancíře je 200 mm. Socialistická vojenská doktrína počítala i s možným proniknutím nepřítele z neutrálního Rakouska, proto v něm byly v roce 1960 umístěny dva tankové kanony ráže 85 mm vz. 44/59. Podobně vyzbrojeny byly i další bunkry stojící v okolí "Zahrady". Nepřítel by se dostal do křížové palby, blízký prostor pokrývaly kulomety a běžné protipěchotní překážky.
Počítalo se i s jaderným úderem, bunkr byl proto uzpůsoben tak, že vše se dalo hermeticky uzavřít, vlastní vzduchotechnika měla dodávat nezávadný vzduch. Bunkr byl v držení armády do roku 1999, poté se zbraně demontovaly.
Objekt zprovoznilo Technické muzeum v Brně s řadou dalších nadšenců a milovníků vojenské historie. V současné době je v původním stavu, včetně obou zalafetovaných kanonů. Kromě MJ - S 3 Zahrada se v Šatově postupně buduje naučná stezka s informačními panely. Vede kolem dalších pevnůstek a místních památek a pozoruhodností.
Rozorat meze!
Osm let po Hitlerovi vstoupil na scénu dějin Šatova Klement Gottwald.
Po válce se měla políčka soukromě hospodařících rolníků stát minulostí. Ve společném vlastnictví pro ně nebylo místo. Vzorem, jak scelovat ornou půdu, rozdělenou mezemi na malé dílky, byl Sovětský svaz. Příkaz doby zněl: Rozorat meze!
K československému experimentu si vláda vybrala Šatov. Jeho starostka ing. Jahodová nám poskytla přepis události, jak ji zaznamenala obecní kronika:
"Již v první poválečné zimě - 22. ledna 1946 - bylo rozhodnuto provést scelení pozemků v šatovském katastru. S pracemi bylo započato v druhé polovici dubna a celá akce byla skončena k 1. listopadu.
Zcela výjimečnou událostí pro Šatov byla návštěva ministerského předsedy Kl. Gottwalda a ministra zemědělství Julia Ďuriše 31. srpna 1946. Účelem jejich návštěvy bylo zhlédnutí výsledků scelujících inženýrů jak na mapách, tak ve skutečnosti.
Tito vzácní hosté měli možnost zhlédnout a zhodnotit význam tzv. zkráceného scelování, které spočívalo v tom, že obec o katastru 1 500 ha, která byla v době první republiky scelena za 6 let, byla scelena za půl roku při stejném počtu operujících inženýrů, techniků a pomocného materiálu a personálu....
...U příležitosti návštěvy Kl. Gottwalda a J. Ďuriše byl Šatovu darován jeden traktor Škoda 30. To byl první počinek k založení strojního družstva roku 1946."
"Cesta, kterou tehdy rozorali, stále existuje, vede od hospody u Fandy k zmíněnému pěchotnímu srubu a říkáme jí Gottwaldka," upřesňuje ještě starostka obce. Darovaný traktor Škoda 30 - včetně přidělené SPZ - pak zachycuje jedna z maleb v Malovaném sklepě.
Malovaný sklep – nádhera skrytá pod zemí
Po šestatřicet let, každou neděli, s přestávkou, kdy byl odvelen do války, maloval šatovský rodák Maxmilián Appeltauer ve sklepení vyhloubeném v pískovci. Byla to jeho vášeň, to, že se sklep stane vyhledávanou turistickou atrakcí, nemohl tušit. Dříve prostor sloužil jako soukromá vinárna.
Do stěn Appeltauer vyškrábal a zářivými barvami vymaloval mnoho naivistických motivů, upravoval je i podle současného režimu, takže například z hákového kříže se nakonec stalo budovatelské ozubené kolo. Maloval, i když přišel o ruku, při práci si svítil svíčkou.
Krom hlavních chodeb je tu i pět salonků.
Na stěnách uvidíte například Hradčany, šatovský bunkr, koupající se ženy, pohraničářskou hlídku na koni, trpajzlíky nesoucí vinný hrozen…
Vše prý vytvořil pro svou tajnou lásku, která o jeho citech vůbec nevěděla. Při prohlídce se dozvíte od průvodkyně mnoho zajímavého z umělcova života i o víně. Součástí vstupného je i deci dobrého šatovského vína.
Může se hoditPěchotní srub Zahrada |
