Dawson City

Dawson City - V Dawson City je řada zrekonstruovaných budov, které připomínají doby dávno minulé. Pošta patří mezi jednu z nich. | foto: Archív

Každý správný chlap míří na sever

Na konci minulého století si osud s prospektory zase pěkně pohrál. Namísto tepla, slunce a prachu je hnal do mrazivých pustin Aljašky a Yukonu. Všechno strádání však dokázalo jako čarovným proutkem zahnat jediné slovo : Zlato! Tisíce zlatokopů přišly v roce 1896, vykopaly tuny země a propraly ji vodou. A tak okolí Dawson City tvoří dodnes hromady štěrku, které nemají ve světě obdoby.
K slavnému klajmu na potoce Bonanza vede kupodivu úplně obyčejná pěšina. Nebýt informační tabule, člověk by ho mohl klidně minout. A pak podvod. Šachta s bedněním, vyhlížející jako "zaručeně autentická", je jenom atrapa. Tady určitě starý George Washington Carmarck, který v srpnu 1896 uvedl do pohybu lavinu jménem zlatá horečka, svých prvních dvacet uncí zlata nenašel. A kvůli tomuhle sem jede člověk tisíce kilometrů? Naštěstí o pár metrů dál šumí potok. Zlatonosný potok s jménem, které nenechává pochyb. Nepříliš hluboký a vůbec ne dravý. A v té klidné zátoce? Kdo ví, třeba právě tady čeká štěstí. Zlatá horečka je strašná věc. Donutí Středoevropana, aby se holýma rukama s pomocí utržené větve přehraboval v ledové vodě a vytvořil na břehu jamku s "valouny zlata". Ještě že doby, kdy člověk mohl vyhrábnout ze dna zlatý nugget, jsou už pryč. Takhle stačí hodinka, aby člověk pochopil, že tady rozhodně nezbohatne. A když si nedá pozor, přijde o víc než jen o iluze. Těžce zkoušený poškrábaný a zdeformovaný tlustý plech odpadkového koše dává tušit, že místní medvědi se s ničím nepářou. Na legendárním nalezišti yukonského zlata to tedy nevyšlo. recept na rychlé zbohatnutí je nutné hledat jinde. Je navíc po sezoně, turisté už odjeli a tradiční součást jejich výletů - rýžování zlata pod odborným dohledem - nastane zase až na jaře. Cesta podél Bonanzy je smutná. Příroda se sice tváří, že prožívá podzim, ale občas poletující sněhové vločky svědčí o tom, že zima už je za dveřmi. Jenže veseleji tu není ani v létě. Všude obří hromady štěrku, temné díry plné vody, jejichž hloubku člověk raději jen odhaduje, stráně, z nichž prudké proudy vody strhaly zeminu, připomínají otevřené rány. Za dobu, co se tu hledá zlato se místní terén několikrát změnil. Tisíce zlatokopů, kteří sem přišli po roce 1896, vykopaly tuny země a tu propraly vodou. Celé okolí slavného Dawson City dnes vypadá, jako kdyby tu bylo sídlo obřích cestářských společností. Tolik štěrku nenajdete pohromadě nikde na světě. Kolem cesty směřující k Dawson City dodnes těží zlato několik rodin. Část z nich jen promývá už vytěženou zem, jiní se pokoušejí zakousnout pomocí strojů stále hlouběji do kopců ohraničujících údolí. Musí to být zvláštní život. Ve dne těžíte zlato. Večer skončíte a máte na vybranou - buď sedět doma, nebo jít na procházku. Možnosti jsou úchvatné. Jedna cesta vede k obřímu bagru číslo devět, který dokázal v krátké době vyrýpat ze dna potoka obrovské množství písku. Nebo můžete riskovat pád a zranění na zšeřelém palouku obsahujícím výstavku starých zlatokopeckých strojů. To není pro každého zrovna skvělý výběr. Žít životem zlatokopů znamená mít vztah k přírodě a ke zlatu, držet pohromadě a smířit se s tím, že možná nikdy nebudu boháč. Přesto tu takové rodiny jsou. Roční těžba těch úspěšných se někdy rovná jedné cihle zlata. Za tu nakoupí vše potřebné na další rok a ještě jim zbude drobný zisk. A pak pokračují v rýžování. Žít ve městě tady ovšem také není žádná slast. Dawson City se může mimo jiné chlubit i tím, že vzniklo jako idea v hlavě jediného člověka. Oni se vždycky najdou koumáci, kteří si uprostřed všeobecného šílenství zachovají chladnou hlavu a nakonec vyzrají na ostatní. To byl případ Josepha Ladua. Ten totiž neregistroval žádné dílce, kde by mohl kopat, ale koupil od kanadských úřadů pozemek na soutoku řek Yukon a Klondike. Rozčlenil jej na městské třídy a ulice a brzy se kolem jeho saloonu, trhu a krámu v jednom a kolem pily tísnily na parcelách, jež pronajímal, početné stany a boudy. V dubnu 1897 mělo Dawson City 1500 obyvatel. O dva roky později 30 tisíc. Dnes tu žije 700 lidí. Najít v Dawsonu po sezoně otevřenou hospodu je umění. Uvnitř to vypadá na kombinaci herny, kulečníkového sálu, indiánského týpí a pivnice. Pohledná číšnice tu neuvěřitelně pomalu roznáší sklenice s pivem Chilkoot, pojmenovaným podle legendárního průsmyku, který bylo nutné projít, aby se člověk dostal k řece Yukon. Bar vypadá ospale. Turisté odjeli. Kasino zavřelo. Z obchodů se suvenýry je jich otevřeno už jen pár. Skončily i turistické vyjížďky do okolí. Dívka s pivem je ráda, že má přes zimu práci. A téměř stejnou. V létě také roznášela pivo - v dobovém spodním prádle obsluhovala turisty, kteří si tu v kasinu hráli na zlatokopy. Taková je prostě součást dnešního Dawson City. Na jedné straně tu lidé stále bojují s přírodou, která dovede být především v zimě krutá, na straně druhé žijí i z toho, že velký kus města je neobyvatelný - jde totiž o zrekonstruované budovy novin, pošty, baru a nevěstince, banky a též "boudy" Jacka Londona. Ta je zvlášť zajímavá. Část je autentická, část si odvezli do Kalifornie. Ještě že se Kanaďané s Američany dokázali podělit. Nebýt těchto stoletých památek, příliv zlatonosných turistů by byl mnohem menší. Ulicemi Dawsonu poletují s hlasitým krákáním obrovští havrani. Na břehu Yukonu čeká na nový nátěr jedna z relikvií - kolesový parník (bez kolesa), který udržoval spojení mezi městem a shromaždišti zlatokopů u jezer Lindeman a Bennett. Jiný jeho bojový druh je k vidění na břehu Yukonu ve správním středisku této kanadské provincie - Whitehorsu. Těžké ticho a příznaky blížící se zimy člověka rozptylují při představě, jak to tady na přelomu století vypadalo. Klid tu rozhodně nepanoval. A jak by také mohl. Město, které má dvě velké banky, dvoje noviny, pět kostelů, divadlo, kasino a třicet saloonů, do kategorie usedlé určitě nespadá. A to ještě nepočítám menší herny a tančírny. V mumraji v blátivých ulicích Dawson City se mísily naděje se zoufalstvím, úspěch s prohrou, radost s beznadějí. Setkávali se tu muži mluvící různými jazyky, z mnoha zemí světa, kteří našli společnou řeč. Nesla jméno: zlato. Byly tu figury, na které se dá i po sto letech jen těžko zapomenout - mnohé z nich popsal Jack London, který tu zkoušel štěstí v letech 1897-1898. Marně. Po všech zážitcích a onemocnění kurdějemi se v létě 1898 objevil zpátky v San Francisku. Bez jedinéh o kusu zlata, zato živý. Mnohým se nepovedlo ani to. Počátkem století, po založení Yukon Gold Company byly nasazeny těžké stroje - hydraulické bagry a parní stroje k rozehřívání zmrzlé půdy. Se zlatou horečkou na Yukonu byl konec. Další přišla až o devadesát let později - v roce 1980 bylo objeveno zlato v pohoří Serra Pelada v Brazílii. Nahoře na kopci nad Dawsonem je klid a nádherný výhled. Tak si člověk představuje ideální hřbitov. Většina křížů nese dnes již sotva čitelná jména. Jeden, kus dál od ostatních, je však dobře udržovaný a čitelný. Nese jméno našeho člověka na Yukonu. Cestovatele Jana Eskymo Welzla. I on vyslechl temné volání svůdných hlasů a podnikl to, co má podle zdejších lidí alespoň jednou za život udělat každý správný chlap: vyrazil na sever. Stejně jako mnozí další tady i on zůstal navždy.

* E-mail: milan.kruml@mafra.cz

Yukon ze všech stran

NA CO SI DÁT PŘI CESTĚ POZOR: Především - počítejte s tím, že velký úsek cesty pojedete relativní pustinou - dbejte vždycky na dostatek paliva v nádrži, mějte s sebou dost vody a potravin. Na podzim a brzy na jaře se vám může stát, že vás nemile zastihne sněhová vlna. I na takovou možnost by měl být člověk připraven. Některé cesty na Yukonu jsou sice udržované, ale zvláště na krajích je dost kaménků a písku - ty se stávají nebezpečnými zejména tehdy, pokud jedete například za kamionem s dřevem - dodržujte bezpečný odstup. Jiným problémem jsou zvířata - na mnoha místech silnice kříží jejich obvyklé trasy. Na místě je co největší opatrnost - střetnutí kupříkladu s losem skončí většinou špatně pro automobil, a nikoli pro mohutného paroháče.

KDE ZÍSKAT INFORMACE: Nejlépe v kanceláři Tourism Yukon (tel. 667-5340), PO Box 2703 ve Whitehorsu. Odtud vám také zašlou bezplatně materiály včetně brožury Canada´s Yukon. Ve městě je také informační středisko týkající se národních parků Parks Canada information Office (tel. 667-4511, 667-3398). Je však nutné informovat se ještě před cestou do Kanady - nejlépe na Kanadské ambasádě v Praze.

CO URČITĚ NEDĚLAT: V žádném případě se nepokoušejte bratřit se zvířaty. Zvláště setkání s medvědy by mohlo skončit tragicky - pro člověka. Nikdy neodhazujte v přírodě jakékoli zbytky a odpadky - všude jsou k dispozici kovové odpadkové koše. Jakmile si jednou medvěd spojí potravu s člověkem, je nebezpečný a většinou musí být zastřelen. Ke spánku se uložte jen tam, kde je to povoleno a kde jsou pro tento účel vybudována potřebná zařízení. Potraviny ukládejte do vzduchotěsných obalů a pokud možno co nejdál od místa, kde spíte. Nevyplácí se ani pokusy o bližší kontakt s losy, divokými kozami a dalšími zvířaty. Nezkoušejte se vydávat do neznámého terénu bez toho, abyste zanechali informace, kam a na jak dlouho jdete.

CO TAM DĚLAT: Yukon je obrovský a rozhodně nestihnete za pár dnů vidět všechno, co jste si před cestou předsevzali. Můžete se pokusit zhlédnout nejzajímavější místa spojená se zlatou horečkou - například Chilkoot Trail, cestu, kterou v zimě, v těch nejdrsnějších podmínkách, absolvovalo desetitisíce zlatokopů. Je možné na kánoi sjet některou ze zdejších řek, zahrát si v kasinu v Dawson City a prohlédnout si místa v okolí včetně potoka Bonanza. Zájemci mohou také pokračovat v cestě po dálnici dál až na Aljašku. Vyplatí se i navštívit muzea ve správním středisku Yukonu - Whitehorsu. Kromě historické lodi SS Klondike na břehu Yukonu je tu MacBrideovo muzeum, v němž je rovněž velká část expozice věnovaná zlaté horečce, nebo Yukon Transportation Museum.

JAK SE TAM DOSTAT: Letecky je možné v sezoně letět až do Whitehorsu a odtud pak autem po asfaltové a dobře udržované silnici do Dawson City. Mimo sezonu je nejjistějším spojením letecky do Vancouveru a autem na sever - cesta zabere přibližně tři až čtyři dny. Letenky mimo sezonu stojí přes dvacet tisíc, v sezoně je lze pořídit levněji.