Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Každý může vylézt na svůj Mont Blanc

aktualizováno 
Jsem horolezec. Můj život je lezení po skálách, horách i umělých stěnách. Často překonávám strach, občas bolest, někdy vyčerpání. Prožívám na laně přátelství, věřím svému partnerovi, stejně jako on mně. Jediné, o čem si mohu nechat jen vyprávět, jsou obavy z hloubky pode mnou. Od narození totiž nevidím.

Ačkoliv jsem slepý, nejsem zase až tak velký exot na skálách. Takových je nás víc. Největší problém pro jakkoliv handicapované lidi totiž není v tom, jak se nějaký sport naučit, ale především, jak si vytvořit okolo sebe základnu lidí, kteří se věnují stejnému koníčku jako oni.

Znám hodně postižených lidí, kteří dokončí školu a zároveň skončí i se spoustou zájmů a sportem. Hlavním důvodem je, že najednou by si všechno měli zařídit a sehnat sami.

Nejdůležitější jsou kamarádi
Já jsem se k lezení dostal na slepeckém ústavu v Krči, kde jeden můj pozdější kamarád vybudoval malou lezeckou stěnku. Potom jsem si to jako spousta jiných dětí vyzkoušel na letním táboře. Po nástupu do práce jsem ovšem musel několik let s lezením přestat, protože jsem dojížděl a musel vstávat ve čtyři hodiny ráno a vracel se domů v sedm hodin večer.

Když jsem se přestěhoval do Prahy, dozvěděl jsem se z televize, že existuje umělá stěna v Ruzyni a že mi tam jezdí autobus. Tak jsem jednou odpoledne popadl batoh s lanem, úvazkem, lezečkami a sportovním oblečením a vyrazil na stěnu.

Když jsem tam přišel, tak jsem zaplatil za vstup šedesát korun, sedl si na lavičku a čekal, až uslyším, že je někdo volný bez spolulezce, nebo půjde okolo mě a vezme mě do party. Prvních pár návštěv jsem spíš seděl za peníze, a občas jsem se někoho zeptal, zda mě vezme. Potom jsem se přidal k oddílu malých dětí, které trénovala moje pozdější kamarádka.

Od té doby lezu pořádně, na Ruzyni už platit nemusím, seznamuju se s dalšími lidmi a prošel jsem již dvěma horolezeckými oddíly. S nimi lezu nejenom po umělých stěnách, ale také venku na skálách a na kontě mám i nejvyšší vrchol Evropy Mont Blanc.

Bezpečnostní zásady
Horolezectví je nebezpečný sport, ale ne tak, jak si mnozí představují. Na denním pořádku nejsou laviny, boj o život, pády až na zem a praskání lan. Nebezpečné jsou drobnosti, na které si horolezec nedá pozor, a které se mu vymstí.  

Každý, kdo chce provozovat bezpečné lezení, by určitě neměl začít jen tak bez odborného dohledu. Tím se člověk vyvaruje zbytečným nepříjemnostem, které ho mohou stát zranění a v horším případě i smrt.

Je dost důležité se na lezení soustředit a zbytečně se nepředvádět, to k tomuto sportu nepatří. Pro zrakově postiženého člověka je důležitý kontakt s člověkem, který ho jistí, protože musí neustále poslouchat, jak ho naviguje.

Vždy je nutné se nejprve zeptat, jestli dotyčný jistí a jestli tudíž můžete lézt. Nikdy nelezte, když nevíte, jestli tomu tak je, jinak se vám to může stát osudným. Když nic neříká, stůjte a čekejte na jeho pokyny. Nemusí vás totiž vůbec slyšet a dělá zatím jiné věci, než že by staral o lano, které zajišťuje vaši bezpečnost.

*** Prohlédněte si zajímavé a inspirující fotky Jana Říhy!

Rozvaha a klid
Když lezete, tak si v klidu rukama prohlédněte stupy a chyty. Když jste už nad zemí, tak to dělejte rychleji, abyste se zbytečně nevysilovali a zbyly vám síly na další postup. Každého potom mrzí, že nevylezl tam, kam chtěl.

Zároveň ovšem lezte pomalu a svým tempem, nenechte se hecovat různými vtipálky. Určitě vás to bude víc bavit, když vám to půjde, než když to nepůjde. Přesto nic nevzdávejte, protože všechno chce svůj čas.

KDE NAPŘÍKLAD LEZOU NEVIDOMÍ A SLABOZRACÍ

* Masarykova univerzita, Brno,
do univerzitních osnov je zahrnutý tělocvik a v jeho rámci lze absolvovat i lezecký kurz

* Slepecký ústav, Praha - Krč,
v areálu je postavená malá umělá stěna

* Základní škola Jaroslava Ježka, Praha - Hradčany
škola nabízí sportovní kroužek lezení na umělých stěnách

Zdraví především
Jestli jdete lézt, nezapomeňte se napřed rozcvičit. Jinak si můžete způsobit problémy se svaly a šlachami. Můžete si je natáhnout, nebo naopak zkrátit.

Pokud máte nějaké problémy s rukou nebo nohou, něco vás bolí a máte podezření na nějaký úraz svalů či vaziva, nebo dokonce onemocníte, nikdy až do úplného vyléčení nelezte. Z drobností se mohou vinou námahy stát vleklá nebo dokonce trvalá poškození.

Při lezení hodně používáte prsty na nohou na rukou, mnohdy vás na skále drží jen jejich konečky. Proto mohou bolet. Částečně odpomoci tomu může důkladné prohřátí a rozcvičení před lezením, ale hlavní metodou by měl být trénink. Na lehčí cesty potřebujete spíše obratnost, odvahu a všeobecnou fyzickou kondici. Těžké výstupy nelze lézt bez speciálního posilování celého těla včetně prstů.

Během lezení se často stává, že vám ztvrdnou svaly mezi loktem a zápěstím. Lezci tomu říkají, že jim "natečou bandasky". Potom nezbývá nic jiného než třepat rukama, masírovat svaly, případně si dát horkou koupel. Nic strašného tom ovšem není, protože je to při lezení úplně běžný jev. Horolezce bolí svaly na rukou stejně jako třeba běžce na nohou.

Vybavení
Základem horolezecké výbavy je lano. Na skálách se používá padesátimetrové, na umělé stěny poloviční. Důležitý je sedací a hrudní úvazek, což jsou anatomicky tvarované popruhy okolo těla, které si na sebe navléknete, přivážete k lanu a v případě pádu vás udrží jako na houpačce. K tomu velmi doporučuju nosit přilbu.

Je potřeba i pár karabin a nějaká mechanická brzda na slaňování, ale s tím vám poradí v každém horolezeckém obchodě, nebo si o tom popovídejte se zkušenějšími horolezci.

Zvláštní kapitolu tvoří speciální lehké botky zvané lezečky. Když se je jdete koupit, počítejte s tím, že výrobce je dělá menší, než mají uvedené číslo. Na dobré lezení musejí být těsné a přesně obepínat nohu. Můžete si koupit modely se zapínáním na tkaničky nebo na suchý zip.

JAK ŽIJE JAN ŘÍHA

Jan Říha (27 let) je zaměstnancem Pražského hradu. Právě se chystá změnit práci a rozhlíží se po jiné. "Pro nevidomého je nabídka práce velmi omezená," říká horolezec.

Pokud byste věděli o nějaké práci pro Jana Říhu, prosím ozvěte se mu na honza.riha@worldonline.cz. Má výborné komunikační schopnosti, mohl by proto vykonávat nějakou práci s telefonem například telemarketing. Jan Říha ovládá základní práci s počítačem (MS WORD,...), je spolehlivý a pracuje s obrovským nasazením.

Ve volném čase leze po skalách i horách. Nevidí od narození. Žije v Praze a je svobodný.

K horolezectví poprvé přičichnul na umělé lezecké stěně ve slepeckém ústavu. Přes další a vyšší umělé stěny se dostal na skály a dokonce i na hory. Leze hlavně na středočeských skalkách, po pískovcových věžích Českosaského Švýcarska, s lanem navštívil Itálii, Rakousko a Velkou Británii. Byl však i v zimních Vysokých Tatrách a má za sebou i výstup na nejvyšší evropskou horu Mont Blanc.

V obtížnosti se zatím dostal ke stupni 7. Pro srovnání: to je velmi dobrý standard vidících rekreačních horolezců, několik nejlepších lezců světa se po celoživotním tréninku přiblížilo ke stupni 12.

Spolu se svými přáteli vede dětský lezecký kroužek zrakově postižených.
Sponzoři Janu Říhovi občas pomůžou, ale rozhodně ho nerozmazlují. Je členem jejich reklamního týmu, ale za to občas dostane jen nějaké lezecké vybavení.

 

Slepý horolezec Jan Říha na břidlicové stěně ve Walesu

Vápencová stěna ve Walesu

Jan Říha na skále v Arcu

Jan Říha na skále v Arcu - II

Jan Říha na skále v Arcu - III

Jan Říha na skále v Arcu - IV

Jan Říha na skále v Arcu - V

Jan Říha v Domoradicích na skalách u Vltavy

Horolezec Jan Říha na hlubočepských plotnách

Horolezec Jan Říha na hlubočepských plotnách

Horolezec Jan Říha na hlubočepských plotnách

Horolezec Jan Říha na Holém vrchu, Praha

Jan Říha v Krči

Jan Říha na ledopádech v Jizerkách

Jan Říha na ledopádech v Jizerkách

Jan Říha na ledopádech v Jizerkách

Jan Říha na ledopádech v Jizerkách

Horolezec Jan Říha na vrcholu Mont Blancu

Jan Říha při výstupu na Mont Blanc

Jan Říha při výstupu na Mont Blanc

Jan Říha v Peilsteinu, Rakousko

Jan Říha na Ruzyni

Horolezec Jan Říha v Divoké Šárce

Horolezec Jan Říha v Divoké Šárce

Horolezec Jan Říha v Divoké Šárce

Horolezec Jan Říha v Divoké Šárce

Jan Říha na stěně na SportPrague na pražském Výstavišti

Jan Říha na Suchých skalách u Turnova

Jan Říha na Suchých skalách u Turnova

Jan Říha v Modrém lomu u Lužnice, Tábor

Jan Říha v Modrém lomu u Lužnice, Tábor

Horolezec Jan Říha ve Vysokých Tatrách

Horolezec Jan Říha ve Vysokých Tatrách

Jan Říha v Tatrách

Jan Říha v Tatrách

Jan Říha v Tatrách

Jan Říha v Tatrách

Jan Říha v Tatrách na Svišťovém štítu

Jan Říha v Tatrách, Svišťový štít - závěrečný výšvih

Jan Říha v Tatrách

Jan Říha v Tatrách

Jan Říha v Tatrách

Jan Říha na Tiských stěnách u Děčína

Jan Říha na Tiských stěnách u Děčína

Jan Říha na Tiských stěnách u Děčína

Autoři:




Nejčtenější

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Další z rubriky

Švejnohovi vyrážejí na dovolenou do kempu každý rok už deset let. Postupně se...
Dovolená s dětmi v kempu je zase hit. Luxusní chatky už ale neseženete

Po loňské úspěšné sezoně se české kempy připravují na podobný nebo větší zájem ze strany domácích turistů, hlavně rodin a sportovců. Kdo však nechce spát ve...  celý článek

Podle odhadů to vypadá, že plavat ve skutečnosti neumí polovina populace, tedy...
Proč Češi neumějí plavat aneb Jak neutopit doktora Mráčka

V Česku se každý rok utopí asi 200 lidí. A právě teď, během tropických letních týdnů, jich utone v rybnících, řekách a lomech nejvíc. Příliš často podceňujeme...  celý článek

Hřebenovka přes Orlické hory je nenáročná trasa, která sice dokáže i trochu...
OBRAZEM: Nudíte se? Projděte se v létě po hřebenech Orlických hor

Hřebenovka přes Orlické hory je nenáročná trasa, která sice dokáže i trochu zatopit, ale převážně jde o parádní relax. Projdete se botanickou zahradou a...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.