Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Kavkaz: kam bůh házel krásu lopatou...

aktualizováno 
Během strastiplné, více než čtyřdenní cesty autobusem, jsme si dosyta užili ukrajinské i ruské byrokracie. Pro představu - strávili jsme 17 hodin na hraničních přechodech a absolvovali přes 30 kontrol ruské silniční policie. Člověk si ale poměrně rychle zvykne na tento kolorit, bez kterého se žádná návštěva Východu neobejde.

Když jsme konečně celí rozlámaní dorazili pozdě odpoledne do turbázy Adyl Su u vesničky Elbrus v Baksanském údolí, nedočkavě jsme vzhlíželi k zasněženým vrcholkům a těšili se, že ráno už vyrazíme do těchto nádherných hor. 

Aklimatizace v panenské přírodě 

Celých osm dní jsme se potom potulovali mezi čtyřtisícovými štíty, zelenými údolími Irik, Těrskolak a Syltran, a šplhali přes 3500 m vysoká horská sedla.

Z vrcholu Čegetu (3.450m) jsme obdivovali proslulé kavkazké velikány Nakratau a Dongozuran, Ušbu, na jejichž stěnách se  připravovaly generace našich horolezců před svými slavnými výstupy v Himalájích.

Celé dny jsme nepotkali človíčka, tábořili u průzračných jezer a bílých peřejí horských řek a denně měli před očima úžasná horská panoramata. Volně se pasoucí stáda krav a nádherných koní, orel neslyšně a majestátně kroužící nad údolími, kozorohové toulající se ráno po probuzení mezi našimi stany, to byl častý obrázek těchto dnů.

ELBRUS
Tato hora sopečného původu má dva vrcholy, východní (5.621m) a západní (5.642m). Je dominantou Kavkazu a i když leží trošku stranou hlavního hřebene, skýtá za dobrého počasí neuvěřitelné výhledy na nekonečné moře zasněžených štítů všude kolem. Vrchol převyšuje okolní horské masivy skoro o tisíc metrů a díky své poloze na pomezí Evropy a Asie byl dlouho uváděn jako nejvyšší hora Evropy.

A přestože jsme kolikrát úpěli pod více než 20 kilogramů těžkými batohy, plnými doušky jsme si vychutnávali neskutečnou krásu tohoto pohoří.

Do reality nás při sestupu do údolí za doplněním zásob přivedly jen polorozpadlé vesničky a hotelové komplexy, už jen vzpomínající na zašlou éru masových odborářských rekreací. Také pečlivé vojenské  kontroly v blízkosti hranic s Gruzií nám připomněly napětí, které v této oblasti v posledních letech panuje.

A po této nezbytné a krásné aklimatizaci nás čekal tolik očekávaný pokus o výstup na 5.642 m vysoký Elbrus.

Z Azau lanovkou, která pamatovala Stalina

Samotný výstup jsme zahájili  v Azau, kde je dolní stanice stařičké lanovky, která nás měla dopravit až do výšky 3.700m, odkud začíná klasický výstup na Elbrus. Bez předchozí aklimatizace může však být rychlý přechod do této výšky zrádný a může být příčinou vzniku akutní horské nemoci. Pokud je člověk nedostatečně aklimatizovaný, je lepší zvolit pěší výstup z Azau do základního tábora, i když je velmi jednotvárný a vede z větší části po prašné lávě a později po špinavém ledovci.


Opuštěný, nefunkční kanon v jednom z údolí

Konečně se objevila červená kabinka lanovky,  pamatující snad stalinské časy a nevzbuzující pražádnou důvěru. Ale už nešlo couvnout, a tak jsme se natlačili dovnitř i s batohy ověšenými cepíny a mačkami. Jak kabinka pomalu stoupala, nevěděli jsme, zda se kochat báječnými výhledy, či vnímat skřípění a podivné poskakování lanovky, která jakoby slibovala svoji poslední jízdu.

Když se ještě během jízdy samovolně otevřely boční posuvné dveře, docela jsme se těšili, až tuto ukázku ruské techniky opustíme. To ale ještě nebylo vše! 

Poslední úsek se jede sedačkovou lanovkou, přičemž člověk sedí na sedačce, která nemá žádné zabezpečení, jednou rukou drží dvacetikilový batoh balancující na kolenou a druhou rukou se alespoň trochu přidržuje pofiderní konstrukce a pozoruje, jak se na zemi pod lanovkou postupně objevují šrouby, zbytky rozbitých sedaček a kusy zrezivělých lan.

Nakonec nás lanovka vyvrhla ve výšce 3.700 m a my konečně stáli na pevné zemi. Obloha byla čistě vymetená domodra, sluníčko pálilo a přímo před námi se majestátně tyčily štíty Nakratau a Dogozuranu.



Alimatizační túra pod Východní vrchol Elbrusu na ledovcové plato

Cesta do základního tábora

Díky dobré aklimatizaci ubíhá cesta do základního tábora poměrně rychle, ani si  neuvědomuji překonání hranice 4.000 m. Míjíme zbytky Prijutu Odinacatij, vyhořelé horolezecké chaty, která už nikdy nebyla obnovena. Ve výšce 4.100m stavíme naši základnu pro zítřejší výstupový den.

Ve sněhu u výrazného lávového hřebínku, který částečně chrání před větrem, vyhrabáváme plošiny pro stany a pečlivě je ukotvujeme pomocí lávových balvanů, protože nárazový vítr na svazích Elbrusu je proslulý a dokáže lehce zničit špatně postavený stan. Protože je krásný podvečer, bezvadná viditelnost a skoro bezvětří, využíváme času a pro lepší aklimatizaci stoupáme nalehko až do výšky 4.400m.

Proč chodí člověk po horách...

Celou hodinu nemůžu odtrhnout oči od velkolepého divadla, které předvádí zapadající slunce na vrcholcích hor všude pod námi. Odstín střídá odstín, ticho, bílé krystalky sněhu, člověk si připadá jako v jiném světě. Přesně pro tento pohled a pocity člověk chodí po horách.

RIZIKA

Převaluju se a v hlavě se honí myšlenky jedna za druhou. Výstup klasickou cestou na Elbrus není technicky obtížný, ale má i svá rizika. Zrádné je velké množství skrytých a hlubokých ledovcových trhlin, takže je nutno stále udržovat správný směr a snažit se nesejít z výstupové trasy.

Další nebezpečí skýtá počasí, které se zde rychle změní ze slunečného v mlhu, a dále vítr spojený s prudkým poklesem teploty. Za těchto podmínek pak horolezec snadno ztratí orientaci na rozlehlých sněhových polích, sejde z cesty a může následovat pád do trhliny nebo podchlazení v silném mrazu a větru. Je proto bezpodmínečně nutná buzola s píšťalkou, dobré vybavení pro případ změny počasí a hlavně zdravý rozum včas sestoupit.

Nesmí se podcenit ani účinky výšky na organismus.

Přípravy na den D

Je čas vrátit se ke stanům, ještě mě čeká příprava na zítřek. Během několika minut sbíhám ke stanům. Vařím spousty čaje, na teď před spaním, ale i na ráno do termosky, tekutin ve vyšších výškách není nikdy dost.

Ještě nachystat batoh, mačky, cepín, hůlky, jídlo, náhradní oblečení, buzolu, píšťalku. Zkontrolovat foťák, přidat náhradní baterii a film. Nesmím zapomenout na vlaječku našeho gymnázia, kterou chci vynést až nahoru. A pak se rychle poskládat do spacáku společně s termoskou a botami a snažit se usnout, protože chceme zítra vyrazit okolo druhé a budík na hodinkách zazvoní už o 45 minut dříve.

Krátký spánek a budíček v jednu

Bude zítra dobré počasí? Večer tomu nasvědčoval. Byla by škoda, kdyby to nevyšlo! Člověk si nechce připustit myšlenku na neúspěch, i když by zdařilý výstup neměl být cílem za každou cenu. Konečně přichází spánek. Budík zazvoní chvilku po jedné, obloha je plná hvězd, které jsou neskutečně blízko.

Na západě se však tvoří oblačnost, rozhodujeme se proto ještě hodinku počkat v teplém spacáku na další vývoj. Po druhé hodině vypadá počasí stabilně a mohlo by minimálně do poledne vydržet.

Trochu čaje, několik hrstí musli, obléci se ve stanu, pořádně připevnit mačky. Před třetí hodinou ranní vyrážíme.

2.díl napínavé reportáže o samotném výstupu na Elbrus přineseme v pondělí 20.září!

 

Opuštený, ale funkční kanon (bez závěru) v jednom z údolí Kavkazu. Hrátky u kanonu.

Pasoucí se stáda nádherných koní v překrásných dolinách Kavkazu

Aklimatizační túra pod Východní vrchol Elbrusu na ledovcové plato

Svěží údolí Irikchat v údolí Kavkazu

Během treku dolinami Adyl Su a Adyr Su

Autoři:




Nejčtenější

V Sieře Leone přišlo po masivním sesuvu půdy o život až tisíc lidí. (14. srpna...
Jak bahno utopí tisíc lidí. V přelidněném Freetownu katastrofě sami pomohli

Při masivních sesuvech půdy v metropoli západoafrické Sierry Leone Freetownu zemřelo více než 400 lidí, z toho zhruba sto dětí. Dalších 600 se stále pohřešuje,...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Další z rubriky

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Jak létají Češi. Letenka za 300 tisíc a cesty kolem světa

Kolik jste ochotni zaplatit za letenku na vysněnou dovolenou či pracovní cestu? Český rekord za poslední půlrok drží letenka za bezmála tři sta tisíc korun....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.