li návštěvník slunného Řecka chuť na šálek kávy,čeká ho překvapení. A to ve všech směrech. Tou příjemnější částí je fakt, že jen málokomu nebude chutnat. Rubem celé věci je ale to, že neznalý si jen těžko objedná takovou kávu, jakou si představuje. Řekové totiž k přípravě tohoto nápoje přistupují jinak, než je našinec zvyklý. Podívejme se jak.
Klasická káva se připravuje zásadně v džezvě a postup vaření se v různých oblastech Řecka m ůže lišit. Také malé koflíky,z nichž se pije, připomínají zásadu jiný kraj, jiný mrav. To nejpodstatnější, co by ale měl návštěvník vědět, je to, jak Řekové kávu dělí a jak jednotlivé druhy názývají. Vyplatí se přitom znát názvy v řečtině chcete-li si objednat v typické řecké kafetérii, nemusí se vaše snaha o komunikaci v některém světovém jazyce setkat s úspěchem. A protože bývá zvykem, že se číšník zeptá, jakou kávu chcete připravit, zde jsou nejfrekventovanější pojmy: Glyko kafe - neboli sladká káva. Ta je jen pro ty, kteří si chtějí uhnat cukrovku. Ovšem nejlépe vystihuje způsob, který mají nebo spíše ještě donedávna měli Řekové nejvíce v oblibě - že káva má být hodně sladká. Kafe metrio - ta už by měla být slazená středně,ale pro průměrného konzumenta tohoto nápoje bude nejspíše pořád ještě dost sladká. Sketo kafe - poslední z trojice základních druhů kávy. Je neslazená. Ovšem tím to zdaleka nekončí. Náročnější gurmáni mohou vyzkoušet ještě pestřejší výběr. Pokud by někdo chtěl něco mezi sladkou a středně slazenou kávou, m usí si objednat glyko pros to metrio, v případě chuti na něco mezi středně slazenou a neslazenou kávou se objednává metrio pros to sketo. Mýlil by se ten, kdo by si m yslel, že právě řeckou kávu dostal do malíku. Protože znalci vyrukují s dalšími variacemi: Kafe elafri glyko - to je méně kávy, hodně cukru. Kafe vari glyko - také hodně cukru, ale i hodně kávy. Kafe vari metrio hodně kávy a středně cukru. Kafe ne ke ochi - jen průměrně kávy, takže chuť připomíná něco mezi středně až hodně slazenou kávou. Kafe meoliji také průměrná dávka kávy, ovšem jen trocha cukru. To vše jsou různé chuťové odstíny řecké kávy. Může se to zdát příliš překombinované a turisté si m yslí, že by stačilo si objednat »turka«, který bude více či méně oslazený. V takovém případě pozor! Ať vás ani nenapadne požadovat po řeckém číšníkovi v otrockém překladu »tureckou kávu«. I když zlé jazyky tvrdí, že je to prakticky totéž, zapomínají na tradiční řevnivost mezi oběma národy. Řekové by vám proto jen těžko připravili nápoj, který má něco společného s jejich sousedem, v T urecku by tomu bylo nejspíše podobně, pokud byste chtěli dejme tomu středně sladkou řeckou kávu. A to nejlepší na konec. Chcete-li si během dovolené v Řecku dopřát skutečné osvěžení, objednejte si místní ledovou kávu - frapé. Tento nápoj si zde v posledních letech získal mimořádnou oblibu a Řekové jsou v jeho přípravě mistři. Podává se ve vysokých sklenicích s hustou pěnou a slámkou. T rochu to svádí k tomu, abyste frapé popíjeli podobně jako dejme tomu coca-colu. Pokud si dáte jen jedno, nic se neděje. Při popíjení více frapé za sebou ale pozor na srdce - nevinně se tvářící osvěžení je ve skutečnosti kofeinovou »bombou«.
Klasická káva se připravuje zásadně v džezvě a postup vaření se v různých oblastech Řecka m ůže lišit. Také malé koflíky,z nichž se pije, připomínají zásadu jiný kraj, jiný mrav. To nejpodstatnější, co by ale měl návštěvník vědět, je to, jak Řekové kávu dělí a jak jednotlivé druhy názývají. Vyplatí se přitom znát názvy v řečtině chcete-li si objednat v typické řecké kafetérii, nemusí se vaše snaha o komunikaci v některém světovém jazyce setkat s úspěchem. A protože bývá zvykem, že se číšník zeptá, jakou kávu chcete připravit, zde jsou nejfrekventovanější pojmy: Glyko kafe - neboli sladká káva. Ta je jen pro ty, kteří si chtějí uhnat cukrovku. Ovšem nejlépe vystihuje způsob, který mají nebo spíše ještě donedávna měli Řekové nejvíce v oblibě - že káva má být hodně sladká. Kafe metrio - ta už by měla být slazená středně,ale pro průměrného konzumenta tohoto nápoje bude nejspíše pořád ještě dost sladká. Sketo kafe - poslední z trojice základních druhů kávy. Je neslazená. Ovšem tím to zdaleka nekončí. Náročnější gurmáni mohou vyzkoušet ještě pestřejší výběr. Pokud by někdo chtěl něco mezi sladkou a středně slazenou kávou, m usí si objednat glyko pros to metrio, v případě chuti na něco mezi středně slazenou a neslazenou kávou se objednává metrio pros to sketo. Mýlil by se ten, kdo by si m yslel, že právě řeckou kávu dostal do malíku. Protože znalci vyrukují s dalšími variacemi: Kafe elafri glyko - to je méně kávy, hodně cukru. Kafe vari glyko - také hodně cukru, ale i hodně kávy. Kafe vari metrio hodně kávy a středně cukru. Kafe ne ke ochi - jen průměrně kávy, takže chuť připomíná něco mezi středně až hodně slazenou kávou. Kafe meoliji také průměrná dávka kávy, ovšem jen trocha cukru. To vše jsou různé chuťové odstíny řecké kávy. Může se to zdát příliš překombinované a turisté si m yslí, že by stačilo si objednat »turka«, který bude více či méně oslazený. V takovém případě pozor! Ať vás ani nenapadne požadovat po řeckém číšníkovi v otrockém překladu »tureckou kávu«. I když zlé jazyky tvrdí, že je to prakticky totéž, zapomínají na tradiční řevnivost mezi oběma národy. Řekové by vám proto jen těžko připravili nápoj, který má něco společného s jejich sousedem, v T urecku by tomu bylo nejspíše podobně, pokud byste chtěli dejme tomu středně sladkou řeckou kávu. A to nejlepší na konec. Chcete-li si během dovolené v Řecku dopřát skutečné osvěžení, objednejte si místní ledovou kávu - frapé. Tento nápoj si zde v posledních letech získal mimořádnou oblibu a Řekové jsou v jeho přípravě mistři. Podává se ve vysokých sklenicích s hustou pěnou a slámkou. T rochu to svádí k tomu, abyste frapé popíjeli podobně jako dejme tomu coca-colu. Pokud si dáte jen jedno, nic se neděje. Při popíjení více frapé za sebou ale pozor na srdce - nevinně se tvářící osvěžení je ve skutečnosti kofeinovou »bombou«.
