Ani antika, ani načančaný kýč
Právě obdivuhodná autenticita, na hony vzdálená pobřežnímu turistickému kýči, je rozhodujícím faktorem, proč do příjemné Kastorie zabrousit. A současně se vám tu podaří nasát atmosféru, jakou dýchá Řecko mimo sezonu.
Ačkoli je městečko položené ve vnitrozemí, už při pohledu z dáli silně evokuje přímoří. Vděčí za to zejména své poloze – doslova totiž přepažilo úzkou šíji členitého poloostrova, jehož bílé skalní útesy shlížejí do kalných vod jezera Orestiada.
Uvnitř městských uliček nehledejte snobské pozlátko ani fragmenty antické civilizace, jejíž hodnoty dávno odvál běh dějin. Tady převládá dech Balkánu. Po ošoupané dlažbě si to loudavým tempem vykračuje trojice postarších muzikantů. Podle těžkých obleků a extrémního lesku černých polobotek se určitě chystají obveselovat nějakou rodinnou sešlost. Asi svatba nebo křtiny. Ale nástrojové obsazení, tedy saxofon, klarinet a olbřímí buben jasně naznačuje, že toto místní lidové trio spíše preferuje úderné rytmy Orientu než sentimentální cajdáky na způsob Dětí z Pirea.
Naopak zdejší omladina demonstruje svoji mužnost před kovodílnou. Usazena na prázdných přepravkách od piva rokuje okolo rozpáleného grilu. Stejně jako jejich otcové či dědové za stoly taveren. Ženy a dívky pochopitelně sedí doma.
Sedmdesát středověkých kostelů
Poklid v Kastorii ale neznamená, že by stála v závětří historických událostí. Nejvíce ji poznamenala byzantská éra. O jejím důležitém významu svědčí asi sedmdesát středověkých kostelů, vtěsnaných uvnitř nevelkého městského jádra. Taková hustota by mohla aspirovat i na zápis do Guinessovy knihy rekordů.
Tip na dovolenouChcete poznat krásy Řecka osobně? Vyberte si z pestré nabídky zájezdů na Dovolená.iDNES.cz. |
Žádné pompézní katedrály tu ale nenajdete. Zdejší kostelíky jsou mnohem skromnější. Někdy se podobají přízemním domkům bez oken, na východní straně ukončené půlkruhovou apsidou. A jen kříž, vnější fresky nebo zvon zavěšený vedle vstupních dveří prozrazují, že jsme se ocitli před církevní památkou. Datum vzniku většiny kostelů se pohybuje v rozmezí od 10. do 14. století. Tehdy o vládu nad Kastorií soupeřily tři balkánští rivalové: dohasínající Byzantská říše a Srbsko s Bulharskem.
Ačkoli se nám podařilo předem získat mapku města, praktická orientace v členité spleti ulic, uliček i průchodů nám působí pořádné problémy. Dokonalý plán vzal za své a nám nezbývá nic jiného, než se nechat unášet tajuplnými prostorami centra. Co krok, to zákoutí s kostelíkem.
Objevují se nečekaně. Ponořené pod okolním terénem, zahloubené v prudkém svahu nebo naopak posazené na podezdívce a tak vyzdvižené nad zarovnanou plochu náměstí.
Z těch nejdůležitějších obdivujeme krásnou dekorativní kombinaci cihel a kamene zdí kostela svatý Nikolaos Kasnitzi či masivní temná podloubí okolo chrámu svaté Trojice. Paradoxně se nám podařilo minout barevný klenot Kastorie, svatyni Panny Marie (Panaghia Kumbelidiki). Průčelí této typické byzantské stavby totiž krášlí bohatá fresková výzdoba.
Letní sezona sice vrcholí, v Kastorii se ale ctí neděle. A udává městskému odpoledni ospalý tón. Vrata kostelíků jsou nedobytně uzamčená. Tedy až na jeden. Dva mladíci se zrovna věnují úklidu, takže využívám příležitosti. Konečně se mi podařilo spatřit zdejší pověstné vnitřní fresky. Překrývají téměř všechny stěny. Takový pohled se nepoštěstí každý den.
Bohatství z kožešin
Tam, kde nepřehlednou spleť uliček historického centra neovládly soudobé činžáky, schovávají se četné enklávy typické balkánské zástavby. Leckdy povážlivě nahlodané zubem času, neboť jejich kdysi bílou vápennou omítku prostoupily vrásky trhlin a dřevěné trámoví vysunutých podlaží ošlehaly nevyzpytatelné výkyvy zdejšího klimatu.
Přestože v městských parcích, zahradách i na rumištích bují fíkovníky a pronikavě voní středomořská vegetace, ostrá kontinentální zima tu dokáže hodně zastudit. Proto z keramické střešní krytiny starobylých domů vyčnívají nápadné sloupy komínů. Nejsou to obyčejné komíny, ale doslova věže, mnohdy dosahující i výše celého patra.
Nejhezčí rezidence zámožných měšťanů se zachovaly na jihovýchodním okraji Kastorie. Jsou ponořené v údolí, které vymezily svěží aleje pobřežní promenády a vyprahlá skaliska zbytku poloostrova. Většinou pocházejí ze 17. až 18. století. Patřily majetným rodinám, jimž plynuly nemalé příjmy ze zpracování kožešin.
Prostorné vily pozvolna procházejí rekonstrukcí a jejich chladná průčelí opět prohlédla. Zdánlivě budí dojem opuštěných pevností. Od vnějšího světa ulice je odděluje neproniknutelná linie hrubých zdí, které důkladně střežily soukromý život majitelů před nechtěnými pohledy zvenčí.
Je jen škoda, že k ostatním památkám z období Osmanské říše stále přetrvává macešský přístup. Bývalá mešita Kuršumli se dopracovala do žalostného stavu a podobně se vede i malebnému komplexu medresy, tedy náboženské školy.
Nynější Kastorii se naditá potrubí penězovodů vyhnula širokou oklikou, což je zvlášť dobře patrné i pro neznalého cizince. Ovšem dříve se sem právě kvůli kožešnickým výrobkům stahovali kupci z mnoha koutů světa. Tučná léta dávného blahobytu vzala za své, přesto tady tradiční malovýroba tohoto zboží dosud prosperuje. Výrobky kožešnických mistrů jsou k mání například v obchůdcích na okraji šíje, při vstupu do centra. Ale počítejte s tím, že za luxus se platí.
Může se hoditJAK SE TAM DOSTAT Okolo města prochází nový úsek dálnice, součást mezinárodní silnice E86 o trase Soluň, Edessa, Florina, Kastoria. Spíše než z centra řecké Makedonie, Soluně, sem bude mnohem blíže z albánské Korči (90 km), či makedonské Bitoly (100 km). Na jižní straně jsou východisky k cestě do Kastorie sídla Ioannina, Trikala a Larisa. Jestliže cestujete vlastním autem či nedej bože dokonce obytným vozem, v žádném případě se nepokoušejte zajet do centra. Extrémně strmé ulice, kde se nelze vyhnout ani s chodcem, natož kloudně zatočit, se mohou zasloužit o neradostné narušení programu. Místní řidiči je sice zvládají, vy raději dejte přednost parkovištím u promenády. CO JEŠTĚ VIDĚT Turisté mohou navštívit rezidenci rodiny Aivazi a dále expozici Byzantského muzea na náměstí Dexameni, které zajišťuje i exkurze do kostelů. Bohužel otevírací doba muzea je nestabilní. Oficiálně má otevřeno denně, kromě pondělí a svátků, od 8:30 do 15 hodin. Navíc návštěvu sakrálních památek bývá nutné ohlásit několik dnů předem. Inu, typický Balkán se všemi pozitivy i negativy. TIP Z OKOLÍ ZAJÍMAVOST UŽITEČNÉ WEBY |