Jedno z nejhezčích míst na Zemi, kam turisté nejezdí. Prokletý Kašmír

  • 25
Zavítaly jsme do jedné z nejkrásnějších částí Indie. Obří hory se zrcadlí v křišťálové vodě, všude panenská příroda. Oblasti vévodí hlavní město Šrínagar ležící na magicky krásném jezeře Dal. Je to jeden z nejhezčích koutů světa, jaký jsem viděla. Jen ostatní cestovatelé jako by se do země propadli.

Na jezeře Dal se projíždějí šikary, barevné lodičky s plátěnou střechou, nad nimi krouží orli a mezi lekníny a lopuchy ťapkají vodní ptáčci. Připadám si tu jako by ve Švýcarských Alpách postavili Benátky.

Ubytovaly jsme se v jednom z několika stovek hausbótů. V dobách britské nadvlády tu bývalo rušno. Britové měli v Kašmíru zakázáno stavět nemovitosti na půdě, a tak přišli se šalamounským řešením hausbótů a možností pořídit si domeček na vodě bohatě využívali. Po jejich odchodu se z hausbótů stal velký byznys.

Konec světa a válečná zóna

Brity vystřídala indická vyšší vrstva, které se zalíbilo kašmírské vlídné klima. Čarovně krásná příroda tu je pořád, ale mnohé se změnilo. V rozvrzaném zatuchlém hausbótu si připadáme jak na konci světa.

Nefungují tu jiné než místní sim karty, které však cizincům z bezpečnostních důvodů neprodávají. Jsme odkázané akorát na naši muslimskou hostitelskou rodinu. Nebýt těch letištních formulářů, do kterých stejně jako všichni cizinci musíme vepsat údaje o ubytování a termínu odjezdu z oblasti, připadaly bychom si tu tak nějak nejistě.

O Kašmírské údolí se vedou spory už od roku 1947, kdy byla vyhlášena nezávislost Indie. Hlavním kamenem úrazu tu je náboženství. Oblast je na rozdíl od většiny hinduistické Indie muslimská a je tak logicky přitahována Pákistánem. Teroristické útoky, vraždy nevinných civilistů, stávky, uzavírky silnic a zákazy vycházení toto území provázejí po dlouhá desetiletí. Z božsky nádherného Kašmíru se čas od času stává válečná zóna.

Od roku 2010 vládne relativní klid zbraní, ale i tak se tu a tam objeví muslimský separatista s výhrůžným granátem. Knižní průvodci odrazují od vycházení za tmy a upozorňují na případy unesených turistů. Cedule na letišti hlásající "Vítejte v ráji" prostě neplatí.

Kašmírské "Máchovo jezero"

Druhý den ráno máme k hausbótu přistavenou lodičku šikara, vyrážíme na průzkum jezera. Ze šikary se culí Obi, náš vodní taxikář, průvodce a lidský pohon plavidla v jednom.

Zjišťujeme, že na jezeře to žije, na lodičkách převážejí cokoli: děti do školy, dřevo na otop, trávu pro dobytek, lekníny i pekelně drahé občerstvení pro zbloudilé turisty.

Dokonce tu potkáváme několik šikar s "bílými tvářemi". Vždy je to taková událost, že na sebe vzájemně kyneme s důležitostí, v níž ožívá zapomenutá chvilka britské kolonie.

Obi nás převeze na druhou stranu jezera k jedné z botanických zahrad, kterých tu je nespočet. Ve stínu pod stromy probíhají stydlivé námluvy kašmírské omladiny. Ve fontánách se cachtají nahaté dětičky a my všichni ostatní, co tu musíme dodržovat dekorum zahalených ramen a skrytých nohou, jim závidíme.

Nevadí, že se do jezera sice proudí veškerá kanalizace, lidé ve vodě perou, myjí se, čistí si zuby...

Kdo je autorka

Kameramanka a střihačka Michaela Nováková popisuje své zážitky z tříměsíční cesty po Indii a Nepálu, kam se vydala spolu se svou přítelkyní Mirkou. Cíle cesty předem nijak neplánovaly, akorát se vybavily technikou k natáčení a fotografování, aby mohly vše dokumentovat. Jejich dobrodružství začíná v Kašmíru, kam odletěly hned druhý den po příletu do Indie.

Po další zhruba dvouhodinové plavbě se dostáváme do jezerních kanálů. Lemují je malé doky na výrobu a opravu lodí, kamenné krámky se smíšeným zbožím a fabriky s proslulou kašmírskou vlnou.

Je tu také hlavní šrínagarský bulvár a stanoviště spousty šikar k pronajmutí. Cestou zpátky chceme udělat unavenému Obimu radost, a tak přijímáme pozvání k němu domů. Projíždíme úzkými rameny kanálů, modrou vodu pokryl žabinec, cestu si rozhrnujeme mezi plastovými lahvemi, vyhozenými botami a jinými nepotřebnostmi. Do vody přitékají smrduté stoky, kanalizace všech obydlí končí kde jinde než tady v jezeře.

Běžný život na jezeře - obchody

Lednička s hlídačem

Obi zastaví v chudší, ale poměrně čisté části. Vcházíme do hlavní místnosti jeho domečku, v rohu sedí shrbená sestra. Ručně roztáčí šicí stroj a vytváří na něm něco, co by se v našich zeměpisných šířkách dalo označit za pyžamo. Vedle ní haleká seriál muslimské produkce a celé místnosti vévodí monstrózní černá lednička.

Lednice má zabudovaný zámek a když ji během naší návštěvy odemknou, vidíme, že uvnitř se skrývá jedna jediná poloprázdná oranžová limonáda. Obi nám vysvětluje, že sestra šije v téhle místnosti proto, aby ledničku chránila před drancujícími nájezdy ostatních členů rodiny. Této rodinné pokladnici prostě zámek nestačí, potřebuje i hlídače.

Hotel Green World už dávno neviděl turisty, nastěhovali se do něj vojáci.

Skromné domečky místních - sestra šije a hlídá zamčenou ledničku.

Ulovený turista

Odolat místním donucovacím praktikám stojí víc energie, než jste kdy chtěli na odpočinkové dovolené obětovat. O tom se přesvědčujeme na hausbótu, kde nás k trekařskému byznysu opracovává náš hostící muslimský "táta".

Nevinně přichází s plnýma rukama vyšisovaných fotek, na kterých je zachycený jeho plnovousý úsměv a bílí turisté kdesi v přírodě. Chvilku se bavíme o tom, jak je zapálený do fotografování, a pak už k nám na terasu hausbótu nahání svého bratra, nejlepšího průvodce pod celým kašmírským nebem. Byl by hřích aspoň na pár dní nevyjet trekovat do hor.

Bratr nátlakovou akci vystupňuje tak, že tam na sebe vzájemně křičíme. "My jsme k vám přijely na pár dní odpočinku, nic jiného než relaxovat nechceme! Pod nátlakem žádné peníze utrácet nebudeme!" Když už tu konečně nějakého turistu uloví, prostě ho potřebují vyždímat, co to jde.

Chápeme, že po válečném strádání a soustavné nejistotě, zda se konflikt znovu nevyostří, to tu místní nemají vůbec lehké. Brzy jim odpouštíme a přes Himálaj se vydáváme na východ do buddhistického Ladakhu. O našem dalším putování zase příště.

To musíte ochutnat: kašmírský čaj kahwa

Příprava na půl litr vody:

3 čajové lžičky zeleného čaje
asi 15 mandlí
kousek celé skořice 
asi 10-15 tobolek kardamonu
třtinový cukr
Do hrnce s čajem, kardamomem a skořicí nalijeme horkou vodu. Směs necháme přibližně 5-10 minut povařit na mírném ohni. Mezi tím si oloupeme a nasekáme mandle, které vložíme do čajové konvice. Převařenou směs vléváme do konvice přes sítko, osladíme cukrem podle chuti.