Karneval v Binche

Karneval v Binche - Čekání na Gilly: tyto „tváře“ zaplaví ulice města až o dva dny později. | foto: Michal Mocek

Karneval v Binche: Čekání na tlusté paňácy

Správný karneval je něco mezi krásným povstáním a večírkem, ze kterého se nikomu nechce odejít. A není k tomu třeba moc: jak ukazuje nedělní dopoledne v belgickém karnevalovém městečku Binche, stačí pár masek a buben. Jeho rachocení či dunění přivolává diváky a zjednává vybubnovaným maskám úctu. Kolem nich korzují davy lidí v podivných úborech a s bláznovskými čepicemi, ale pokud nemají buben (nebo ryčný trombón), jako by nebyly. Kde jsou masky a buben, tam je hned i dav: křičí, jásá, bučí, píská, zdraví známé, fotografuje, tlačí se na nejzajímavější masky nebo prostě jen poskakuje v rytmu bubnů a bubínků.

Na náměstí plném lidí jsou skupiny masek jako plovoucí ostrovy: jsou odevšad viditelné díky různým chocholům, holím a nebo dokonce veslům, pomalu putují vpřed, za svým cílem (hospodou), a kolem nich se vlnovitě dme dav diváků a čumilů.
Je to chaos, zmatek, mumraj. Je to naprosto v rozporu s přísným karnevalovým rituálem, který belgické metropole masopustních oslav (a v prvé řadě Binche) tak pečlivě dodržují.

Ale je neděle ráno a i v Binche, kde předpisy do detailu určují, kdo smí jít v hlavním, úterním průvodu a jaký má mít oblek, zatím vládne barvité pozdvižení.
Chvílemi proplouvá náměstím skupina rudých klaunů s malými červenými deštníky, pak se vynoří orientálci doprovázení flašinetem a za chvíli tu nastoupí „sokolníci“, opeření Indiáni či „veslaři“ z Etonu i se svými vesly.

Defilé masek, bubnů, břeskných trombónů, a hudlajících flašinetů končí až v poledne, kdy všichni, maškary i nemaškary, vsáknou do okolních hospod.

V Binche jsou pro účely karnevalu přísně rozděleny i hospody – bratrstvo Arpeyantes může jen do svého „Le Zouave“, řád Marie Uherské má zase své místo v „Národním deštníku“ a Les Jeunes Indepepndentes  v hotelu La Chamade. Ale to platí, když už je ten tradiční karneval, kdy městem pyšně defilují stovky mužů s vejčitými tvářemi, vycpanými břichy a jelitovitými kalhotami. Zatím je ještě karneval lidový a tak jde každý tam, kam chce.

Stopy karnevalového „řádu“ se objevují už v neděli odpoledne: lidé stojí za zábranami a čekají na velký nedělní průvod masek, které viděli už ráno, a v ulicích se objevuje stále více a více pěších i jízdních policistů. Krásné povstání končí – nastává čas rituálu, kterým se Binche tak proslavilo.