Fuerteventura: láska na druhý pohled
Písečné duny, rozlehlé kamenité polopouště, načervenalé sopky, horské průsmyky, šotolinové cesty. Tu a tam palmový hájek. Jakmile vytáhnete paty třeba jen pár kilometrů za turistické letovisko, ukáže vám druhý největší z Kanárských ostrovů Fuerteventura svou pravou a hlavně původní tvář. Není sice krásná na první pohled, ale když se do ní zakoukáte, poznáte její nevídaný půvab.
Fuerteventura je v povědomí Čechů asi nejméně známý z Kanárských ostrovů. Přesto má hned několik zajímavých "nej".
Je nejméně zalidněný, geologicky nejstarší a má nejrozsáhlejší a nejkrásnější písečné pláže. Obrážeči historických památek si tu moc neužijí, ale milovníci syrové přírody určitě.
A když překonáte chlad Atlantiku, tak především na východních písečných plážích ostrova si užijete velmi příjemné koupání. Jsou zde ale i obzvlášť nebezpečná místa, kde se několikametrové vlny tříští o skaliska a zákeřně útočí mořské proudy.
Fuerteventura, horský průsmyk z Morro Jables do Betancurie
Girona: mozaiky a hradby
Naše parta vyrazila za teplem koncem ledna. Tři ženy. Dva muži. A nemluvně. (Všem matkám, které se právě zděsily, předesílám, že miminko mělo po celou dovolenou právo veta v určování zastávek a podobně, nehladovělo, nestrádalo a bylo v neustálé pozorné péči rodičů a nás ostatních).
Letěli jsme z Brna přes Gironu, kde jsme strávili dvě odpoledne. Na cestě tam i zpět.
Text sice nemá být o tomto španělském městě poblíž Barcelony, ale nemůžu ho přejít mávnutím ruky. Je to hezké menší katalánské město. Tvrdit, že je to malá Barcelona, by bylo rouhačské, ale některé její prvky nese. Mozaiky, rozmanitou architekturu, příjemné parčíky. Autobus z letiště tam jede každou hodinu, cesta trvá asi pětadvacet minut.
Centrum prochodíte křížem krážem za dvě tři hodinky. Starobylé části města dominuje velká světlá katedrála, obehnaná zachovalými hradbami. Procházka po nich nabízí pohled dolů na městskou zástavbu, parčíky, ale i na pavlače starousedlíků. A až budete naopak koukat nahoru na mozaiky a reliéfy na domech, nezakopněte.
Možnosti ostrova...
Ve čtvrtek dopoledne naše letadlo přistálo v Puerto Del Rosario, v hlavním městě Fuerteventury. V půjčovně máme rezervovaný sedmimístný opel. Jedeme se ubytovat.
První nocleh máme rezervovaný. Jak později zjištujeme, mít alespoň tip na ubytování předem je výhoda. Hledání je zdlouhavé, informační střediska nejsou na nahodilé turisty, kteří nemají týdenní pobyt od cestovky, připravená.
Nicméně ubytování není předražené. Spali jsme na čtyřech místech a nikde nás nestál pokoj (pro dva a pro tři) s koupelnou víc než 25 eur na noc.
Cizrna a dršťky a la Puerto del Rosario
V Puerto Del Rosario nezůstaneme dlouho, z turisticko-poznávacího hlediska nestojí příliš za řeč. Není tu žádná pozoruhodnost ani památka. Upřímně řečeno, Fuerteventura pozoruhodnou architekturou nebo historickými památkami zrovna nepřekypuje. Tu a tam cestou narazíte na hezký kostel nebo starý maják. Nejhezčí jsou pozůstatky starých rybářských vesnic. Z těch ještě zavane atmosféra doby, kdy se zde původní obyvatelé Majorechos živili výhradně rybolovem.
Dopřejeme si první oběd v restauraci. Naporoučíme si od všeho něco: Vepřové maso, brambory, zeleninu. Když "zeleninu" přinesou, praští nás o nos podivný pach (nebo vůně?). Tou zeleninou byla cizrna namíchaná s dršťkami. Vedle podivného experimentu nás pak svou prostou chutí potěší kanárská specialita - Papas Arrugadas, brambory ve slupce vařené v mořské vodě.
Pak vyrazíme na "malou vycházku na támhle ten kopeček" (jak zavelí jeden člen party). Tím kouskem je pár dlouhých kilometrů přes polopoušť a pořádný kus do kopce. A výhled? Jen na stavební ruch - kolem pobřeží, ale i ve značných vzdálenostech od moře (kolik set metrů od pláže později uvedou cestovní kanceláře?) se budují apartmány a hotely. Je to místo rekreačně zatím zjevně nevytěžené.
Duny v Corralejo
Další den vyrážíme na sever, po východním pobřeží. Po levoboku míjíme krásné písčité poloprázdné pláže... A v tom se to před námi objeví.
Duny. Pár kilometrů čtverečních jemného bílého písku, který sem nafoukal přes vodu ze Sahary. Přírodní park Dunas de Corralejo.
Zaparkovat auto, sundat body a proběhnout se v jemňoučkém teplém písku.
Samotné město Corralejo kdysi bývalo malou rybářskou vesničkou, dnes je to kypící centrum dovolenkářů. Okolní pobřeží lemuje devět kilometrů písečných pláží. Ideální pro surfaře, dospělé plavce i malé děti. I když pokaždé je nutné překonat chlad oceánu. Teplota vzduchu se v lednu pohybovala kolem pětadvaceti, v poledne i třiceti stupňů, moře zůstává na osmnácti.
Najdeme bydlení, nakrmíme a přebalíme miminko a vyrážíme do přístavu vybrat si restauraci na večeři. Podlehneme vábení jednoho z naháněčů: mimicky popisuje ooobrovský talíř plný ryb za 25 eur pro dvě osoby. Nepřeháněl. Čtyři druhy ryb, navrch pár krevetek a slávek.
Ochutnáme i místní paellu a taky grilovanou zeleninu s Papas Arrugadas. Mořské chutě spláchneme karafou bílého vína. Milovníci jídla, především ryb a mořských plodů, si na ostrově užijí.
Tulení ostrov
V sobotu ráno jsme se vypravili na ostrov Lobos (Tulení ostrov). Výletní loď nás měla dovézt na ostrůvek, který je prý krásnou přírodní rezervací. Ale už pár desítek metrů od břehu bylo jasné, že to nebude žádný bezstarostný výlet. Vítr proměnil vlny v menší tsunami.
Může se hodit
Letenky - (Brno, Girona, Fuerteventura - Puerto del Rosario - v akci 1500 zpáteční (Ryanair) Ubytování na Fuerteventuře - 25 - 30 Eur za pokoj a noc (pro 2 - 3 osoby) Auto - 40 Eur na den (sedmimístný opel) Restaurace - jídlo (15 - 20 Eur, např. ryba, mořské plody, paella) Pivo v restauraci - od tří eur Supermarkety - víno (už od 4, 5 Eur slušné španělské víno z oblasti Rioja nebo svérázné sirnaté víno z Tenerife) Výlet lodí (Corallejo - Lobos) 15 Eur |
Špice lodi občas trčela přímo k nebi. Tváře pasažérů blednou...
Když mnou vlna málem praští o zem, kecnu na palubu a upírám zrak k piktogramu záchranné vesty. Přemítám, jestli by bylo hodně trapné si ji preventivně obléct.
Na ostrově nepřistaneme. Kapitán hlásí, že to nejde a že loď otočí a vrátíme se do přístavu.
Zrádné vlny severního mysu
Když si odfrkneme po adrenalinovém zážitku, nasedáme do auta a vyrážíme na severní mys Majanichio.
My, holky, ze břehu pozorujeme, jak se obří vlny tříští o útesy a jak po vlnách kloužou surfaři, pánové se do nich rozběhnou. Vrací se skoro za hodinu. Vyčerpaní, polomrtví. Vlny a spodní proudy je stáhly dál od břehu, dostat se zpátky je stálo všechny síly.
Když se pak podíváme do mapy, zjistíme, že místo je označeno výstrahou. Koupání nebezpečné. Na pobřeží je více míst, která jsou pro koupání riskantní, pro příště je dobré držet se doporučení v mapách a průvodcích. Některá obzvlášť nebezpečná místa hlídají i vrtulníky.
Popojedeme. Pro změnu si vyšplháme na sopku nad vesničkou Lajares.
Cofete: Konec světa
Zamíříme na jih do Morro Jables (Černé písky). Náš knižní průvodce doporučuje zajet odtud do Cofete. "Na konec světa", dí tajemně...
Asfaltová silnice se rychle promění v šotolinovou stezku, kamínky rachotí pod koly, cesta se prudce zvedá a zužuje. Když vyjedeme na první vyvýšený bod, otevře se přes námi nádherný výhled na okolní kopce a sopky. Na kamenitých svazích jsou roztroušeny kozy, ožírají zbytečky zeleně.
Po půl hodině se před námi otevře onen konec světa. Zapomenutý kout. Cofete. Pláž bez lidí, rozvlněný oceán, rozfoukaný hřitov. Teprve když sjedeme autem níž, rozpoznáme pár domečků – rybářskou vesničku. A dominuje jí překvapivě hospoda, pyšní se hrdým názvem Bar – Restaurant. Za ceny jako všude jinde na ostrově, bez přirážky, si návštěvník může vybrat z tuctu jídel.
Z města Morro Jable (turistické centrum s hotely, hezkými plážemi, restauracemi a bary) přejíždíme do Betancurie. Cesta přes horský průsmyk Moro Veloso nabízí sérii nádherných vyhlídek. Homolkovi by asi řekli: "To sou panoramata." Je to tak. Právě v obrazech krajiny se skrývá pravý půvab nekatalogové tváře ostrova Fuerteventura.
