Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kanáry uprostřed zimy: úprk na šťastné ostrovy

aktualizováno 
Kdekdo mě před odletem zrazoval. Gran Canaria? Co tam chceš proboha dělat? Jezdí se tam jen přejídat lenoši, kteří se nehnou od bazénu, a jediným zpestřením dovolené může být snad leda cesta do baru a zpátky. Znám spoustu lidí, kteří by se kvůli předsudkům na Kanárské ostrovy nikdy nevydali.

Ale co když je to jinak? Riskly jsme s kamarádkou spontánní nápad a koupily poslední volná místa v letadle do Las Palmas, hlavního města ostrova Gran Canaria. Nelitovaly jsme ani chvíli. Záleží totiž jenom na vás. Ostrov nabízí tolik možností, že neproválíte ani den, tedy nebudete-li chtít.

Až na vrcholky dun

Já si však lehnout chci. K bazénu ne, ale na pláž ano. Ovšem stačí mi jen pár hodin. Jídlo mě taky zajímá, asi jako každého. Ale ze všeho nejvíc mě láká poznat ostrov, kterému se díky jeho rozmanitosti říká miniaturní kontinent.

Fotogalerie

Abych měla exotiku nablízku, volím hotel kousek od takzvané malé Sahary, tedy písečných dun Maspalomas. Tahle minipoušť se rozprostírá paradoxně hned za jedním z nejmasověji navštěvovaných míst ostrova, pláže s názvem Playa del Inglés. Znamená to Angličanova pláž, snad podle národnosti původního majitele. Britů je tady pořád dost, jméno sedí. Obrovská pláž s geometricky rozsázenými slunečníky a spoustou lidí připomíná včelí úl. Odtud možná pochází ty předsudky, kterým jsem čelila před odletem.

Jenže stačí udělat pár kroků, vybavit se velkou lahví vody a odběhnout do jiného světa. Jdu na to. Poušť je od pláže oddělena dřevěnými sloupky, mezi nimiž je natažené lano. Zůstávají za mnou stopy v jinak neporušeném písku. Za jak dlouho je větřík zamete? Vánek od pláže fouká jen tak, aby trošičku nadzvedával písek z vrcholků krajních dun.

Tip na dovolenou

I v zimě si můžete užívat tepla, slunce, dlouhých písečných pláží. Nabídka zájezdů na Kanárské ostrovy na dovolena.iDNES.cz.

Vítají mě nízké keříky a v dálce vidím druhý okraj ráje ohraničený palmami. Jinak jsem, teď už ze všech stran, obklopena krásnými dunami. Některé jsou hladké, jiné mají větrem zvrásněný povrch. Vzduch se ani nehne. Vládne tu klid. A žár.

Ty žluté duny vyloženě lákají ke zkoumání. Ke zdolávání. A hlavně k focení. Na chvíli se ze mě i z kamarádky stávají modelky a vzájemně si pózujeme na té desítky metrů vysoké hromadě písku v různých tanečních kreacích. Tu a tam někdo projde.
Míjejí nás dva kluci, drží se za ruce a shovívavě se usmívají. Nejspíš jsou rádi, že s sebou nemají žádnou pózující slečnu, kterou by museli v tomhle vedru fotit. Podobných dvojic potkáme ještě několik, nedaleko je totiž gay pláž, jak zjistíme druhý den cestou k majáku v Maspalomas.

Duny na Gran Canaria

Duny na Gran Canaria

Banány proti pravidlům

Jdu k němu po pláži. Chvíli suchým pískem, pak zase vodou. Slunce pálí, každou chvíli se koupu. Před odletem mi kdosi, kdo tu samozřejmě nikdy nebyl, vyhrožoval studenou vodou Atlantiku. Voda je fajn. Připadá mi osvěžující. A to nejsem žádný otužilec.

Procházím přes nudapláž a gay pláž. Tolik naháčů pohromadě jsem ještě neviděla. Několik kilometrů chůze a konečně stojím pod majákem. Díky cachtání jsem nabrala zpoždění, zpátky jedu taxíkem. A proč by vlastně vadilo vrátit se pozdě?

Přiznávám se: nestihla bych večerní hotelovou hostinu. Za odvoz zaplatím osm eur a jdu si užít kanárskou kuchyni. Nedá se jí odolat. Mořské plody, polévky, všelijak upravená zelenina s místní červenou i zelenou salsou, grilovaná masa, sladkosti… Sním toho hodně, ale není mi těžko.

První dny si vůbec nevšímám kanárských banánů. Je tu přece spousta jiných dobrot. Banány jsou takové malé, navíc zjevně pomačkané a ještě ke všemu flekaté. Pak si o nich nechám vyprávět od místních. Podle jedněch jsou nejlepší a nejsladší ze všech banánů světa a vyvážejí se do Madridu. Druhá verze praví, že jsou sice nejlepší, ale nesplňují normy Evropské unie, a proto se nikam nevozí.

Tak si vyberte. Ale ochutnejte je určitě.

Tady řídit nebudu

Může se hodit

Doprava
Z Prahy lze přímo letět pouze v sobotu s www.smartwings. net, zpáteční letenka vyjde na 11 000 Kč. Výrazně levněji lze letět z Německa, například úterní tarif www. norwegian.com z Mnichova začíná zhruba od 3 300 Kč.

Ubytování
Dvoulůžkový pokoj v penzionu lze pořídit běžně od 1 000 Kč, v hotelu*** od 2 000 Kč

Jídlo
Vícechodové menu dne v restauraci lze koupit cca od 15 eur.

Užitečný web
www.visitarcanarias.com

Pláž už jsem si užila, lákají mě hory. Stačí pár historek o prudkých serpentinách, před nimiž je nutné troubit, protože se v zatáčce dvě auta nevyhnou, a schovávám řidičák. Autobus bude bezpečnější. V jednom místě řidič manévruje tak šikovně, že ze zadní sedačky zírám rovnou do propasti.

Přežili jsme, a tak jedeme do jeskyní v údolí Guayadeque. Nejde o ledajaké jeskyně. Tyhle jsou obydlené. Je to vlastně osada. Atrakcí pro turisty je paní Isabel, kterou jsem zahlédla už dřív v nějakém televizním dokumentu. Teď ji vidím naživo. Vypadá spokojeně. V jeskynním bytě prý vychovala osm dětí.

Jiní mají jeskyni jako chatu. Není to žádný holobyt. Je tady elektřina a jeskyně jsou vybaveny kdečím. Pračka, myčka, televize, žádný problém. Uvnitř je v létě příjemný chládek a v zimě teplo.

Ve skále je i kaple. A protože jde o turistické místo, nechybí obchod se sušenou šunkou a medovým rumem. To je místní sladká a léčivá specialita. K mání je i v supermarketech na pobřeží, ale tady to má větší kouzlo.

Jeskyně v údolí Guayadeque

Jeskyně v údolí Guayadeque

Výlety za rýmou

Příští zastávka: kráter Caldera de Bandama. Úctyhodná propast. Nemůžu si pomoct a už zase pózuju. Tentokrát si lehnu na betonové svodidlo. Přiběhne ke mně řidič autobusu. Jde mi vynadat? Ne. Chytne mě, zatřese se mnou a náznakem mě hodí dolů. Dobře se baví mým vyjeknutím. Kráter je tisíc metrů široký a dvě stě metrů hluboký, tak jsem celá šťastná, že jsem tam nespadla. I když malou šanci na záchranu bych měla. Je to jeden z mála obydlených sopečných kráterů na světě. Možná bych spadla farmáři rovnou do náruče.

Rozhlížím se z vrcholku Pico de Bandama, ale žádnou náruč nevidím. Nevadí. Z další vyhlídky spatřím jiný klenot. Nejvyšší horu Španělska Pico del Teide na sousedním ostrově Tenerife. Nechce se mi věřit, že je od nás vzdálen 100 kilometrů.

Všímám si piknikových míst se stolky a lavičkami. "Z pobřeží sem místní jezdí hlavně v zimě, kdy je tady třeba jen pět stupňů," vypráví průvodkyně. "Sejdou se s kamarády, přivezou si jídlo i pití v termoskách. Vrátí se s rýmou, ale šťastní, že zažili zimu."

Čeká na mě Teror. Tentokrát bez adrenalinu. Tohle hrozivé slovo znamená v jazyce původních obyvatel "voda". Sladké vody je na ostrovech málo a tady je pramen, odtud tedy název. Městečko je klidné a útulné. Kostelík je zasvěcený patronce ostrova Marii del Pino. V 15. století tu byla spatřena a město se stalo poutním místem.

Pohledem měřím košatý vavřín. Je stejně vysoký jako kostel. To by byla svíčková, napadne mě, když si uvědomím, že je to vlastně bobkový list. Ale jídlo počká. Radši si prohlídnu dračí strom a kvetoucí ibišky. Kéž by takhle kvetla ta věčně zelená rostlina stejného názvu, co ji mám doma…

Krajina kolem obce Tejeda ve vnitrozemí Gran Canaria

Krajina kolem obce Tejeda ve vnitrozemí Gran Canaria

Cesta do města

Malý kvíz: které město je na celých Kanárských ostrovech to hlavní? Santa Cruz na největším ostrově Tenerife, nebo Las Palmas, nejlidnatější město souostroví a jedno z největších měst Španělska?

Překvapivé řešení: ať tipnete jedno, nebo druhé, budete mít pravdu. Střídá se to každé čtyři roky. V jednom z měst vždy sídlí předseda autonomní vlády, ve druhém vicepremiér. A pak se vymění. Aspoň že se dokážou domluvit. Teď jsem na Gran Canarii, tak mě zajímá Las Palmas. Jedu tam linkovým autobusem. Ptám se na centrum, a tak mi někdo poradí, ať jedu na konečnou. Poslechnu a vystoupím u centra. Nákupního. Co se dá dělat? Porozhlídnu se po přístavu a objevím monument:obrovský lodní šroub. Jako by tu čekal na mě, vždyť tuhle lodní nezbytnost přece vynalezl Čech Josef Ressel.

Skočím do dalšího autobusu a tentokrát důrazně opakuji, že bych chtěla vidět "centro histórico". Co proti mně kanárští řidiči mají? Tenhle zas dělá, že neví, kde to je. "Casa de Columbo," plácnu první, co mě napadne. A pan řidič se směje, až slzí, s ním i polovina autobusu, a když se konečně uklidní, prozradí mi, že Kolumbus se španělsky řekne Colón. Tak si to, prosím vás, zapamatujte, jinak se vám budou smát jako mně.

Centrum města je nablýskané. Aby ne, zametají tady palmovým listem. Před katedrálou svaté Anny trůní sochy psů. Podle nich se totiž ostrovy jmenují. Žádní kanárci, jak by člověk očekával, ale vážně psi. Latinsky Canis. Proto Islas Canarias. Pejsci se lesknou a mají plandavé uši.

Casa de Colón je novější muzeum věnované objeviteli. Zastavil se tu hned při svojí první slavné cestě. Díky němu tu už víc než pět set let vědí, že ostrov El Hierro není konec světa.

Vcházím do podpalubí objevitelovy lodě. Jestli se zhoupne, možná se ke mně přikutálí sud s vínem. Nezhoupne. Je to jen jedna z místností muzea, díky níž jsem se na chvíli ocitla v roce 1492.

Rychlé stmívání

Venku padá tma. To se tady děje překvapivě rychle, žádné pozvolné stmívání jako u nás. Je to tím, že jsou Kanárské ostrovy o mnoho blíž k rovníku. Vracím se do hotelu a ještě vyrazím po pobřežní promenádě na procházku a sangrii. Ovocné víno s výhledem na moře chutná famózně. Nikde jinde není lepší. Je noc a vzduch má dvacet jedna stupňů Celsia.

Další den přistáváme v Praze. Pilot hlásí nulu na teploměru.

Staří Řekové prý Kanárským ostrovům říkali Šťastné ostrovy. Pravda je, že si z toho týdne nevybavuji žádný naštvaný obličej, jen vysmáté tváře.

Kanárské ostrovy

Kanárské souostroví tvoří 13 sopečných ostrovů v Atlantském oceánu, obydlených je však jen sedm z nich. Ostrovy jsou rozděleny do dvou provincií. Východní obydlené ostrovy, tedy Gran Canaria, Fuerteventura a Lanzarote, tvoří provincii Las Palmas. Západní ostrovy - Tenerife, La Palma, La Gomera a El Hierro, patří k provincii Santa Cruz de Tenerife. V našem přehledu jsme ostrovy seřadili od největšího k nejmenšímu.

1.Tenerife: Ostrov golfu a karnevalu

Tenerife, Kanárské ostrovy

Dominantou ostrova je nejvyšší hora Španělska Pico del Teide (3 718 metrů nad mořem), obklopená národním parkem se syrovou vulkanickou krajinou. Ostrov je plný kontrastů. Vedle sopečných kráterů tu najdete zelené lesy, dračince, vinice, malebné horské vesničky i pláže s černým pískem. Výhodou je stálé počasí, teplota se po celý rok pohybuje mezi 25 a 30 stupni Celsia.

Tenerife má ze všech Kanárských ostrovů nejvíc golfových hřišť. Konají se tu i věhlasné karnevaly podobné těm v brazilském Riu. Nejen děti nadchnou cvičené kosatky a další atrakce ve velkolepé botanicko-zoologické zahradě Loro Parque v Puertu de la Cruz na severu ostrova.

2.Fuerteventura: Ostrov větrů a koz

Fuerteventura, Kanárské ostrovy

Jestli je pro vás synonymem ráje dlouhá světlá pláž, volba je jasná. Pláží je tu kolem 150, celkem zabírají 75 km pobřeží. Z toho asi 55 km tvoří pláže s bílým pískem. Ideální místo pro koupání, ale také vodní sporty, především surfing, windsurfing nebo kiteboarding.

V porovnání s ostatními ostrovy je tu méně historických památek. Stále tady pofukuje, proto si všimnete celé řady větrných mlýnů. Nejspíš také potkáte kozy. S trochou nadsázky se dá říct, že jich tady žije víc než místních obyvatel. Zdejší kozí sýr je vyhlášenou lahůdkou.

3.Gran Canaria: Miniaturní kontinent

Skalisko Roque Nublo na Gran Canaria

Skalisko Roque Nublo na Gran Canaria. Autor: Vít Štěpánek

Pestrý ostrov dal jméno celému souostroví. Během jednoho dne tady můžete obdivovat vysoké hory, skály, rokle i lesy, navštívit obydlené jeskyně a pak si užít pláže se zlatavým pískem i duny v Maspalomas. Ty jsou poznávacím znamením ostrova Gran Canaria. Tahle miniaturní poušť pokrývá asi dva čtvereční kilometry na jihu ostrova, kde je také nejstálejší počasí.

Hlavní město Las Palmas je největším městem ostrovů, devátým největším městem Španělska a důležitým přístavem.

4.Lanzarote: Ostrov sopek a vína

Lanzarote, Kanárské ostrovy

Velkou část ostrova pokrývá láva, na ostrově je víc než sto sopečných kráterů. Součástí národního parku Timanfaya jsou Montaňas del Fuego (Ohňové hory), oblast připomíná lunární krajinu. Průvodci vám předvedou, že sopka není vyhaslá. Když zastrčí do pukliny suchou větev, rychle vzplane. Voda se zase změní ve sloup páry.

Líbit se tu bude milovníkům vína, vulkanická půda totiž svědčí vinné révě. Ostrov je biosférickou rezervací UNESCO, ale zaujme i zdejší architektura vkusně zkombinovaná s přírodou. Legendární kanárský architekt César Manrique zařídil, že se zde stavěly jenom budovy, které nepřevyšují palmy.

5.La Palma: Pochodový ostrov

La Palma, Národní park Caldera de Taburiente, Kanárské ostrovy

Sem se vydejte, pokud rádi chodíte do kopce a lákají vás zelené hory s vavřínovými lesy a obřími kapradinami. La Palma, největší ze tří malých ostrůvků, má nejprudší sklon terénu a dokonalé stezky pro turisty, naopak tu najdete míň písečných pláží, pamětihodností a organizované zábavy. Je to také ideální místo k pozorování noční oblohy.

Ve hvězdárně na nejvyšším vrcholku ostrova mají jedny z největších dalekohledů světa. Národní park Caldera de Taburiente se pyšní mohutným sopečným kráterem.

6.La Gomera: Magický ostrov

La Gomera, Kanárské ostrovy

Další zelené útočiště: čekají vás pěší túry, úžasná příroda, horské scenérie, skály a terasovité kopce. Dostanete se sem trajektem z Tenerife, plavba trvá hodinu a půl, mořskou raketou dokonce jen 40 minut. Vyrábějí tu palmový med i olej.

La Gomera je ostrovem tradic. Původní obyvatelé se často potřebovali domluvit na velké vzdálenosti v členitém terénu, tak na sebe začali pískat. Pronikavé hvízdání bylo slyšet i přes údolí: vznikl hvízdavý jazyk El Silbo. Zdejší národní park Garajonay je na seznamu památek UNESCO.

7.El Hierro: Zapomenutý ostrov

El Hierro, Kanárské ostrovy

Nejzápadnější výspa Španělska byla až do objevení Ameriky považována za konec světa. Vzhledem k zeměpisné poloze tady slunce zapadá nejpozději. Na tomhle ostrůvku se vám podaří izolovat se takřka dokonale od civilizace.

Ubytování nabízejí jen malé rodinné penziony, velká turistická letoviska tady nejsou. Najdete tu přírodní pláže, sopečné bazény, podivně zkroucené jalovce, skalní útesy a hlavně absolutní klid. Celé území je pod ochranou UNESCO.

Autoři:






Nejčtenější

V Jerichu po osmdesáti letech odkryli vzácnou mozaiku v Hišámově paláci.
Vzácná mozaika v Jerichu má 827 metrů čtverečních a 7 milionů dlaždic

Tvoří ji sedm milionů dlaždiček a je největší podlahovou mozaikou na Blízkém východě. Po osmdesáti letech odkryli památkáři tuto fantastickou mozaiku na jediný...  celý článek

Fotografie k filmu Cesta vzhůru
VIDEO: Podívejte se na dokument Cesta vzhůru o horolezci Jarošovi

Snímek o tom, kterak Radek Jaroš bez kyslíku a nosičů zdolal himálajskou velehoru K2, patří k nejúspěšnějším dokumentům, jež se v našich kinech promítaly....  celý článek

Žirafy v Národním parku Mikumi v Tanzánii uslyšely řev lvího samce, a tak se...
Žirafy tiše míří k vyhynutí, vymizely už z několika afrických států

Žirafy jsou podle posledního sčítání nanejvýš ohroženým druhem směřujícím k vyhynutí. Za posledních třicet let jejich populace prořídla o čtyřicet procent....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.