Kanadský premiér navštívil "Ground Zero" až ke konci září

Necelé čtyři týdny po teroristickém útoku na Newyorský Manhattan a Washington, jakož i po leteckém neštěstí v Pennsylvánii vycházejí najevo pro Kanadu velmi nepříjemné skutečnosti. Odhaluje se zoufalý stav mnohých státních úřadů, nejvíce však emigračního systému, bezpečnostních služeb a armády. Připočteme-li k tomu skandální vystupování federální vlády, zejména pak pokryteckého premiéra Chretiéna, může se celá věc nazvat “kanadská ostuda”.

Mnozí armádní kanadští a američtí experti se v televizních diskuzích vyjádřili, že bude lépe, když kanadské jednotky nebudou v připravovaném boji proti teroristům a zemím, jež jim poskytují zázemí, nasazeny. Na dotaz proč – s poukazem na bohatou kanadskou militaristickou tradici – dotazovaní odborníci odpověděli, že s ohledem na stav a zaostalost muzeální techniky (viz článek Žalostný stav kanadské armády) by účast kanadských vojsk přinesla více starostí než užitku.

Vystupování premiéra Chretiéna bylo na celé věci snad to nejostudnější. Od samého začátku se ze všech nedostatků trapně vylhává – s nikoliv neoprávněnou jistotou – že mu opět stejně jako v mnoha předchozích případech vše projde. Chretién opakovaně prohlašoval, že v Kanadě nejsou teroristické buňky, ačkoliv podle CSIS (Kanadská informační služba) v současné době na území Kanady operuje nejméně pět teroristických skupin napojených na teroristickou organizaci Úsama bin Ládina (Osama bin Ladena).

Je prokázáno, že nejméně dva z devatenácti teroristů, zodpovědných za katastrofu 11. září, žili před útokem v Torontě. Dokonce byl zveřejněn článek, v němž autor označuje torontský obytný komplex na Jameson Avenue č. 130 za bydliště dvou teroristů – Mohamada Atty (let č.11) a Marwana Al-Shehhia (let č. 175). Obyvatelé z nejbližšího okolí a byznysmani potvrdili, že okamžitě tyto dva, po zveřejnění fotografií teroristů, poznali.

Pochopitelně následovala další prošetřování o potvrzení a identifikaci dalších členů skupiny. Torontská policie tak došla k nezvratným zajímavým důkazům, které si ujasnila na Charles St. W., na Woolner Avenue v Torontě a v přilehlém městě Mississauze na Agnes St. Na základě vyšetřování a ověření důkazů a od nich se odvíjejících prognóz je nyní na řadě eventuální potvrzení teorie, že se útok, respektive jeho detaily, připravovaly právě v Torontě.

Všichni světoví státníci navštívili “Ground Zero” 

U trosek World Trade Centra v newyorském Manhattanu se odehrávala a odehrává ono opravdové a nevšední hrdinství požárníků (jichž tam při útoku a při vyprošťování obětí zahynulo již na tři stovky) a skupin dobrovolníků ze všech koutů USA, kteří pracují aby jednak vyprostili další těla obětí (bohužel se neočekává, že by ještě někdo přežil) a jednak vyvezli sutiny zhroucených objektů. A dělají hotové divy.

Bilance z minulého týdne uváděla, že bylo vyvezeno již 161 387 000 tun, přičemž odhad celkového objemu hovořil o půl miliónu tunách. Náklady na jejich odklizení se odhadují na mnoho miliónů dolarů a práce by podle všeho měly být skončeny v průběhu jednoho roku. Ohromná práce, ohromné odhodlání, ohromné náklady. A také ohromná podpora zvenčí. Jak jsme již uvedli minule, Kanaďané přispěchali se všestrannou pomocí mezi prvními. Prostí občané. Vedle sbírek peněz, kterých je pochopitelně zapotřebí nejvíce, nabízeli fyzickou pomoc, léky, ošacení apod. Ve třináctém dnu po katastrofě bylo registrováno již 37 000 dobrovolných dárců krve. Jenom v Kanadě.

Představitelé států jezdili do Ameriky, aby vzdali sympatie pozůstalým a hold těm, co vlastníma rukama odklízejí zbořeniště. Všichni v New Yorku zavítali na místo tragédie. Všichni až na jednoho. Představitel nejbližšího spojence USA kanadský premiér Chretién tragické místo nenavštívil. Na dotaz novinářů proč, odpověděl skutečně chretiénovsky. Řekl, že nechtěl narušovat průběh akcí, a dodal, že tak učinil na doporučení úřadu newyorského starosty Giulianiho. Toto prohlášení se později ukázalo jako nepravdivé, když mluvčí starostova úřadu prohlásil, že nikdo kanadskému premiérovi nic podobného neradil.

Týden po tomto nezapomenutelném výroku jeho úřad oznámil, že premiér přece jen, s třítýdenním zpožděním, Manhattan v sobotu 29. září navštíví. Po konzultaci s newyorským (všemi obdivovaným a po zásluze váženým) starostou Rudym Giulianim kanadský premiér vedl delegaci na místo, kde došlo k vraždě téměž sedmi tisíce lidí, aby i on vyjádřil solidaritu a sympatie pozůstalým rodinám obětí teroristického útoku 11. září, kde zahynulo také několik desítek kanadských občanů.

Zatímco americké autority, jmenovitě newyorský starosta Rudolph Giuliani, newyorský guvernér George Pataki a zvláště pak americký prezident George Bush prokázali neuvěřitelnou schopnost a kompetenci projevenou pro americké občany v jejich nejtěžších dnech, činnost kanadské vlády ukazuje pravý opak. Výborný a velice odvážný dopisovatel torontského deníku Sun Bob MacDonald ve svém článku (z 28. září), který příznačně nazval “PM is a National Embarrassment“ (premiér je národní ostudou) uvedl, že s výjimkou premiérovy rodné frankofonní provincie Quebeck je stále více občanů nespokojeno s Chretiénovým jednáním.

V článku je pak trapný, sedmašedesátiletý unavený premiér přirovnáván pro svou rezignovanost k britskému premiérovi letos Neville Chamberlainovi, blahé paměti. Toto podobenství vyjádřilo mnoho televizních talk show. Uvedená nespokojenost a přirovnání jistě hovoří samy za sebe a jsou v nejhlubším kontrastu s astronomickou popularitou, jíž zejména po 11. září zmínění američtí politici požívají. A tím nejrespektovanějším a nejobdivovanějším mužem v celé této kauze je starosta Giuliany, i když i Pataki je za to, co po celou tu dobu tragédie pro občany vykonal, hodnocen také velice dobře. A prezident Bush v posledním průzkumu veřejnosti získal devadesátiprocentní kladné ohodnocení, nejvyšší ohodnocení prezidenta v americké historii vůbec.

Z ontarijského Bramptonu své čtenáře zdraví a každý den úsměv přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: petrvera@home.com