Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Neznámé sfingy Českého středohoří. Letní výlet s krásnými výhledy

aktualizováno 
Stranou hlavních turistických cest v krajině Českého středohoří na Litoměřicku se skrývají pozoruhodná skaliska podobná lidem i zvířatům. Cesta za krásnými útvary v sobě skrývá tajemství neobjeveného a odměnou vám budou i krásné vyhlídky po kouzelném kraji středohoří.

Učitel na Holém vrchu | foto: Martin Janoška, pro iDNES.cz

Fotogalerie

Kamenné sfingy připomínající různá zvířata či lidské bytosti nechybí v Čechách u žádného pískovcového skalního města. A nelze si bez nich představit ani prohlídku Adršpašských či Prachovských skal nebo labyrinty Broumovských stěn. Vedou k nim značené cesty, upozorňují na ně cedulky nebo průvodce.

Naproti tomu v Českém středohoří se podobné přírodní výtvory vyskytují zpravidla mimo turistické značení a musíte si je najít sami. Tím spíš vás však jejich vzhled překvapí a potěší. Na cestu nových objevů se vydejte z Litoměřic.

Ležící Kočka u Litoměřic

První pozoruhodná kamenná sfinga se nachází doslova za humny Litoměřic a vede k němu modrá turistická značka kolem rozhledny Mostka. Čedičové skalisko připomínající ležící kočku vytváří nejvyšší bod nenápadného vrchu Sovice (271 m), jež vystupuje mezi Litoměřicemi a Žitenicemi. Kočka je velmi známá přírodovědná lokalita, která má i své dějiny. Většina přespolních návštěvníků ji však v konkurenci přitažlivějších výletních cílů obvykle míjí.

Kočka u Litoměřic

Kočka u Litoměřic

Vrchol Sovice měl původně zcela odlišný vzhled, údajně byl špičatě kuželovitý. Jeho hrot tvořila čedičová skála, která se díky svým technickým vlastnostem a nedostatku pevného kamene v okolí stala předmětem těžebních zájmů.

Tip na dovolenou

Zalíbilo se Vám České Středohoří? Chtěli byste zde strávit svoji dovolenou? Můžete vybírat z desítek nabídek na Dovolená.iDNES.cz

Navzdory snahám o ochranu vzala původní podoba kopce za své a nynější skalní torzo v podobě kočky je výsledkem posledního odstřelu v roce 1901. Jistě by bylo zajímavé zjistit, zda tato skalní kočka vznikla zcela náhodou, anebo se někdejší lamači na výsledku záměrně podíleli.

Kromě samotného atraktivního tvaru kočičího skaliska je lokalita proslulá coby mineralogické naleziště. Ve výplních dutin horniny se během těžby nalézaly krystaly více než deseti nerostů, kvůli nim se také v minulosti realizovaly mnohé odstřely.

Snadná dostupnost a blízkost velkého města přitahuje na Kočku návštěvníky, jejichž představy o přírodních krásách jsou však poněkud svérázné. Svědčí o tom nejen prázdné láhve a odpadky, ale především sprejem dotvořené kočičí orgány.

Přes Hradiště na Holý vrch

Rozporuplné pocity z návštěvy Kočky si můžete spravit na další skalní lokalitě, která se jmenuje Holý vrch (557 m). Vystupuje nad vesničkou Hlinná a jeho úbočí zdobí pro změnu "zkamenělé" lidské bytosti. Přímá cesta na Holý vrch ovšem z Kočky nevede, takže při pěším putování je třeba trošku zaimprovizovat.

Krajinářsky zajímavá je žlutá turistická značka, na niž se lze napojit v obci Skalice, cca 1,5 km severně od Kočky. Tato žlutá trasa vede docela obtížným terénem jižních výběžků Českého středohoří po stezkách přes potoky a strmé svahy, a následně prudce stoupá na kopec Hradiště (545 m).

Vrch Hradiště. V popředí Kundratice a Hlinné

Vrch Hradiště. V popředí Kundratice a Hlinné

Tento pozoruhodný vyhlídkový vrch je součástí rozsáhlé náhorní plošiny, která se vytvořila na výlevech lávových proudů z třetihorních sopek. Kousek pod nejvyšší kótou na jižní straně vystupují vrstvy dvou lávových proudů v podobě skalních stěn a řad.

Efektní jsou rovněž mohutná balvanová pole, naopak vrcholové partie a západní svahy pokrývá travnatá step, kde se dříve vyskytoval koniklec otevřený, luční a Hackelův. Díky nim zde v minulosti bylo vyhlášeno chráněné území.

Průřez vrstvami lávových proudů pod Hradištěm

Průřez vrstvami lávových proudů pod Hradištěm

Na vrcholu Hradiště

Na vrcholu Hradiště

Z Hradiště míříme na Holý vrch s pozoruhodnými skalními útvary, kam je možné dojít dvěma způsoby. Buď orientačně náročným terénem beze značek přes náhorní plošinu směrem na sever, nebo přes vesnici Hlinné po žlutých a zelených značkách až k silničnímu sedlu nad Kundraticemi, odkud na Holý vrch vede sice taky neznačená, ovšem orientačně bezproblémová a zřetelně vyšlapaná přístupová cesta.

Zarůstající klenoty přírody

Orientačně významným místem ke zdolání Holého vrchu je terénní zářez v ostré pravotočivé zatáčce na silničce Hlinná – Kundratice. Hned za ní odbočuje doprava polní cesta kolem ohrady, na jejímž začátku je možné zaparkovat auto. Odtud jsou již patrné severozápadní srázy Holého vrchu, z nichž vystupují černé skály. Po několika desítkách metrů odbočuje vpravo vyšlapaný chodník, mířící strmě vzhůru k hraně náhorní plošiny. Po jejím okraji se pak pohodlně za pár minut vystoupí až k nejvyšší kótě.

Učitel (dole) a Žáci na Holém vrchu (na obzoru Milešovka)

Učitel (dole) a Žáci na Holém vrchu (na obzoru Milešovka)

Z vrcholu Holého vrchu, označovaného na mapách též jako Lysá hora, se otevírá hezký pohled přes údolí Labe na typické siluety Milešovky a Kletečné. Kdysi skutečně "Holý" vrch, obhospodařovaný do konce 80. let 20. století hlavně pastevectvím, postupně neudržovaný zarůstá. To má neblahý vliv především na přítomnost vzácných rostlin, kvůli nimž zde vzniklo chráněné území.

Zarůstání se bohužel nevyhýbá ani bizarním skalním věžím, které vyčnívají ve svahu pod hranou náhorní plošiny. Vznikly rozpadem nestejnoměrně odolných čedičových vrstev podél křížících se horizontálních a vertikálních puklin. V jejich blízkosti se například vyskytují poslední trsy vzácného koniklece otevřeného. Podobně negativní vývoj je typický i pro výše zmíněnou přírodní památku Hradiště, kde se před lety dokonce navrhovalo zrušení chráněného území.

Kamenné lidské bytosti

Nejnápadnějším skalním uskupením na Holém vrchu jsou Žáci – skupina tak trochu neukázněně vedle sebe seřazených drobných postaviček s hlavami, která shlíží dolů na vyčnívající sedmimetrovou skalní věž. To je Učitel, který se snad Žákům snaží cosi vysvětlit nebo ukázat – patrně překrásný výhled na panorama Českého středohoří. Žáci však mají evidentně "navrch".

Hlava Turka na Holém vrchu

Hlava Turka na Holém vrchu

Méně nápadná je Hlava Turka, kterou však také není problém najít. Vystupuje ze strmého svahu přímo pod nejvyšší kótou. Vidět je horní část těla s rameny, krk a hlava s nosem i očima. Turka udělal z němé skály zřetelně ovinutý turban na čele.

Bohužel větve okolních stromů i neschůdný terén znemožňují pohodlnou prohlídku. Krajinnou siluetu všem skálám na Holém vrchu obstarává protilehlá hora Varhošť (640 m), která se sama vybízí k zakončení výletu do těchto končin. Turisticky velmi známý a vyhledávaný vrch vystupuje nad pravým břehem Labe zhruba v polovině pomyslné přímky mezi městy Ústí nad Labem a Litoměřice.

Výhled z Krkavčí skály (na obzoru Milešovka)

Výhled z Krkavčí skály (na obzoru Milešovka)

Rozhledna na Varhošti

Rozhledna na Varhošti

O jeho proslulost se zasloužila především originálně řešená rozhledna z roku 1973, z níž je vidět klikatící se stuha řeky Labe celkem na osmi různých místech. Krásná vyhlídka se otevírá rovněž z čedičového útesu Krkavčí skála (445 m) na úbočí Varhoště nad údolím Tlučeňského potoka. Vede přes ni možná sestupová trasa k vlaku do Sebuzína.

Může se hodit

Doporučená trasa:
Litoměřice, horní nádraží – Kočka; 2 km (modrá) – Žitenice; 3 km (modrá) – Skalice; 5 km (neznačeno) – Hradiště; 7 km (žlutá) – Hlinné; 8 km (žlutá) – zářez silnice před Kundraticemi; 9 km (zelená) – Holý vrch a zpět; 10 km (neznačeno) – sedlo pod Varhoštěm; 11,5 km (neznačeno) – Varhošť; 12 km (žlutá) – Krkavčí skála; 14 km (žlutá) – Sebuzín, žel. st.; 17 km (žlutá a neznačeno)

Mapa:
KČT 1 : 50 000 č. č. 11 – České středohoří východ

Autor: pro iDNES.cz




Nejčtenější

Zboží s tematikou zatmění 2017
Reportáž: Zatmění slunce vyhnalo Američany na venkov. Přípravu nepodcenili

Jackson, USA (od zvláštního reportéra Technet.cz) Zatmění slunce je astronomická událost, která je (na rozdíl třeba od průletu komety) srozumitelná úplně každému. Američané se už nemohou dočkat, především pak...  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Některé turistické stezky a cyklotrasy v Národním parku Šumava jsou po...
Šumavský park chce zakázat vstup do lesů. Na stezky padají stromy

Nevyrážejte do lesů kolem Nové Pece a Stožce, mnoho turistických tras je stejně neprůchodných. Takové varování vydal ráno Národní park Šumava. Silný vítr o...  celý článek

Panorama Nepomuku s neodmyslitelnou kulisou Zelené hory.
Krajinou Černých baronů a milované historie. Cyklotoulky okolím Nepomuku

Zvlněná a přátelská krajina luk, polí a remízků v okolí Nepomuku byla osídlená generacemi předků, jejichž dávné působení můžeme pocítit v drobných i...  celý článek

Další z rubriky

Pohled na rozhlehlý pozemek sanatoria z mojí rákosové chatičky.
Jak jsem zvracela v Peru. Léčba magickou ayahuascou očima čtenářky

O amazonské ayahuasce, liáně duše, jsem toho spoustu četla a viděla. Od různých článků na internetu přes dokumentární film až k pestrým ohlasům mnoha lidí,...  celý článek

Chvalkovický větrný mlýn
Větrné mlýny a božský klid. Krásný výlet na Litenčickou pahorkatinu

Žádné lidi zato stovky mravenišť a statisíce mravenců potkáte v lesích neznámé pahorkatiny uprostřed Moravy. Život tu plyne tiše, čas pomalu a turisté sem...  celý článek

Hadí vrch. Výhled
Hadí vrch, Březník i zmizelá ves. Tři nejhezčí procházky Šumavou

Nádherné výhledy, pořádné výšlapy, překrásná krajina a nikde nikdo. Šumava je krásná po celý rok. Na začátku jara ji ale ještě můžete mít jen pro sebe....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.