Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Kam si dojít pro zázrak

aktualizováno 
-
Místo, kde si lze vyprosit zázraky, leží v Praze jen kousek od Malostranského náměstí a jede k němu tramvaj dvaadvacítka. Je tam už celá staletí, přesto o něm našinci většinou vůbec nevědí. Zato cizinci je znají dobře. Pojďme tedy s nimi, dveře se otvírají...

Uvnitř kostela Panny Marie Vítězné to vypadá jako v každém jiném chrámu. Trochu chladno, trochu šero, ve vzduchu je cítit kadidlo. Ale něco je přece jinak. Tady, na pravé stěně chrámové lodi, je to, kvůli čemu sem všichni jezdí. Malá, půlmetrová soška oblečená do šatečků jako panenka. Sem směřují modlitby až z Jižní Ameriky, Fidži, Filipín. Pražské Jezulátko však vypadá na první pohled spíš jako hračka než postava, k níž se modlily a modlí miliony lidí. Pět z nich právě klečí na purpurovém klekátku pod Jezulátkem, ruce sepjaté a hlavy pokorně svěšené na prsou. Tipněme si, odkud jsou. Dvě tmavovlásky kolem čtyřicítky, podle řeči Italky. Dva Holanďané, chlapec s dívkou. A jeden Asiat, na první pohled Číňan, tedy nejspíš Tchajwanec. On a Holanďané nevypadají na hluboce věřící. Trekingové boty, mapy v kapsách. Modlitbu však berou vážně. Z místa, kde tito lidé klečí, vyslechlo Jezulátko v průběhu staletí již mnoho příběhů bolesti, zoufalství a naděje. Jejich stopy zůstaly zaznamenány na kamenných dlaždicích, jež lemují výklenek kolem božského děťátka. Jedna z dlaždic nese datum 13. listopadu 1947, podpis M. K. a nápis: Děkujeme ti, Ježíšku, za vyslyšení a prosíme o další ochranu. Jiná připomíná jakési staré neštěstí, jež málem skončilo tragédií: Ďakujeme za zázračnú pomoc pri úraze dieťaťa na Karmelitskej ulici dňa 25. X. 1960. M. H. Cizinci bývají stručnější. Někde je třeba jenom napsáno: Gracias. Familia Cacho-Sousa, Cajamarca, Peru. Anebo: Thanks. Michele, Toronto - Canada. Tak to je, neboť i přesto, že se píše rok 2000 a za zdmi venku vládnou internety, nebe místo andělů křižují satelity a někteří ještě stále vzývají neviditelnou ruku trhu, tady uvnitř má pořád hlavní slovo boží vůle, milost a důvěra v to, že láska uzdravuje. Mnozí lidé tomu tak věří. Jako třeba Mexičanka, která přijela do Prahy se čtyřicetiletým zpožděním a o níž píše M. Santini v knize The Holy Infant of Prague. Jako dítě ochrnula a nemohla se hýbat. Jednou měla sen, v němž viděla Pražské Jezulátko - slíbila mu, že když ji uzdraví, přijede za ním, aby mu poděkovala. Vskutku, pak začala hýbat prsty, rukama, nohama... Čtyřicet let jí však trvalo, než našetřila tolik peněz, aby mohla vyrazit do Čech. Někteří přijíždějí s díkem, někteří s prosbou. Jako třeba ona paní z Filipín, na niž vzpomíná Alena Kolandová, která v kostele nabízí upomínkové předměty: »Měla rakovinu, byla kvůli tomu už dvakrát operována. Ale když přijela sem, byla šťastná.« Věřila, že soška zasáhne tam, kde byli v koncích lékaři. V božské děťátko, které podle legendy vymodeloval jakýsi španělský mnich za maurských válek, takto věří lidé už celá staletí. Přesněji od třicetileté války. Tehdy, roku 1628, jej kostelu věnovala paní Polyxena z Lobkovic, manželka nejvyššího kancléře Zdeňka Popela z Lobkovic a ještě předtím Viléma z Rožmberka. Byla to tatáž Polyxena, jež kdysi zachránila čerstvě defenestrované Slavatu a Martinice, kteří se po letu vzduchem schovali u ní v paláci. Když přišli stavové, aby dodělali svoji práci, a chtěli po Polyxeně, aby jim místodržící vydala, prostě s nimi vyrazila dveře. Polyxena dostala Jezulátko jako svatební dar od své matky pocházející ze Španěl. A ta je zase dostala od své matky, když se odjížděla provdat do dalekých Čech. Lidé si od roku 1628 všímali, že na Malé Straně se něco změnilo. Připsali sošce zásluhy za to, že zachránila čtvrť před morem a Prahu před Švédy. Když si sošku přiložila k tváři manželka Jindřicha KolovrataLibštejnského, vrátil se jí zrak i sluch. Když si uzdravená paní chtěla pro jistotu ponechat Jezulátko pro sebe, její čtyřspřeží nemohlo pohnout kočárem z místa. Paní pochopila znamení a vrátila sošku zpět. V kostele začínal být nával, neboť potíže a prosby měl kdekdo. Pověst o Jezulátku se šířila i Evropou. A v 19. století přeskočila za moře, většinou do míst, kde byl silný katolický vliv. Proto když jel před časem prezident Havel na Filipíny, vezl tam i kopii Jezulátka v životní velikosti. Proto obraz sošky z Prahy svírají za bouře Indiáni na jezeře Titicaca, proto jméno Jezulátka šeptají nemocní čínští kuliové, proto o něm zpívají děti na ostrovech v Tichomoří. Jak píše Santini v citované knize, negramotní jihoameričtí Indiáni díky Jezulátku často znají jediné evropské město Prahu. Myslí si ovšem, že leží někde poblíž Jeruzaléma. Aby vyjádřili svůj vděk nebo jen úctu -, posílají Jezulátku lidé z celého světa šatičky. Teď jich má snad na sedmdesát. V muzeu, které je součástí kostela, jsou k vidění šaty ze zlatého brokátu od rodiny de Lara z Kanárských ostrovů, šaty z Ekvádoru, od Vlčkových z Clevelandu, z Filipín. Jedny z nejstarších darovala i Marie Terezie a prý je i sama vyšívala. Jsou tady šatičky se slováckými motivy a také jedny z Šanghaje, s vyšitými ptáčky a nápisem v čínských znacích »Božské Jezulátko, buď milostivé k Číně«. Jezulátko střídá šaty podle období: je-li svátek spojen s Ježíšem, má zelené. O Velikonocích bílé, o Bílé neděli červené, v adventu fialové. V muzeu je na videu vidět, jak karmelitánky Jezulátko převlékají. Jemně, jen konečky prstů, jako by oblékaly panenku. Na povoskované tělo s dřevěným jádrem navléknou košilku, potom šaty a nakonec třeba hermelínový pláštík. Pak je Jezulátko opět připraveno vrátit se na své místo a dělat zázraky. Jak je vidět z návštěvní knihy, lidé je žádají o dobro nejrůznějšího druhu. »Ježíšku, prosím za zdraví své i svých dětí,« praví nápis z Mikuláše loňského roku. Jiní jen vydechnou »Oh God, I thank you.« A jiní myslí i na svou zemi: »Modli se za mír v Severním Irsku a úspěch nového parlamentu,« napsali Pat a Patsy Meeovi před pár týdny. Nerouhejme se a věřme, že udělá zázrak a pomůže. Ale i kdyby ne, určitě pomáhá lidem už tím, že dává naději.

Může se hodit

Pražské Jezulátko je k vidění v karmelitánském kostele Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici na Malé Straně v Praze.V budově je i muzeum, jež je otevřeno denně od 9.30 do 17.30. V neděli se však otevírá až v jednu hodinu odpoledne.Jezulátko má isvou internetovou adresu http://karmel.at/prag-jesu.
Autor:




Nejčtenější

Italský ostrov Ischia zasáhlo zemětřesení (21.8.2017)
Italský ostrov Ischia zasáhlo zemětřesení, zemřeli nejméně dva lidé

Jihoitalský ostrov Ischia v pondělí večer zasáhlo zemětřesení o síle 4. Agentura Reuters uvedla, že se zřítilo několik budov. Italský list Corriere della Sera...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Karambol v Chorvatsku? Nehodu nechte zapsat a pokutám se nebraňte

Zkazila vám dovolenou v Chorvatsku bouračka? Zkuste nepanikařit a nezapomeňte na záznam o dopravní nehodě. A hlavně zavolejte tamní policii - stačí vyťukat...  celý článek

Zboží s tematikou zatmění 2017
Reportáž: Zatmění slunce vyhnalo Američany na venkov. Přípravu nepodcenili

Jackson, USA (od zvláštního reportéra Technet.cz) Zatmění slunce je astronomická událost, která je (na rozdíl třeba od průletu komety) srozumitelná úplně každému. Američané se už nemohou dočkat, především pak...  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Další z rubriky

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Katar, Dauhá, Katařan, Katařanka
Katar láká turisty, zrušil vízovou povinnost pro 80 zemí, včetně ČR

Katar s okamžitou platností ruší vízovou povinnost pro občany 80 zemí, včetně České republiky. Oznámili to dnes zástupci katarského ministerstva vnitra,...  celý článek

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.