Rozsáhlé pašování je symptomem krize charakterizované chudobou a sociálním
propadem. A když Polsko a Litva vstoupí do Evropské unie, bude ruská exkláva kompletně obklopena členy unie. Problémy v Königsbergu se pak stanou evropskými problémy.
Sever bývalého východního Pruska kolem Königsbergu byl v roce 1945 na poválečné Postupimské konferenci přiklepnut Sovětskému svazu; bývalé východopruské hlavní město pak bylo pojmenováno po prvním představiteli sovětského státu Michailu Ivanoviči Kalininovi, který zemřel v roce 1946. Od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 je tato oblast exklávou, oddělenou od Ruska Litvou a Běloruskem.
Pro Rusko má přitom Kaliningrad velký strategický význam už proto, že je jeho jediným celoročně nezamrzajícím přístavem na západě. Nedávné zprávy v tisku o tom, že Rusko údajně přemístilo na základnu do Kaliningradu taktické jaderné zbraně, sice Kreml promptně dementoval, dohady a spory, které se kolem této
záležitosti rozhořely, však ukazují, jak citlivý je tento region pro vztahy mezi Západem a Moskvou. Navíc ještě vede zásobovací trasa pro ruské vojenské opěrné základny v Kaliningradě přes Litvu; i zde se tedy rýsuje potenciální zdroj napětí, až Litva vstoupí do NATO.
Signály úpadku bývalého Königsbergu jsou nepřehlédnutelné. Průmysl a zemědělství, formované desetiletími komunistického direktivního hospodaření, jsou v propadu. Exkláva musí dovážet 80 procent potravin. Další závažné problémy představují kriminalita, korupce, drogy a explozivní šíření nákazy AIDS.
Melnikas mezitím popojel se svým vozem zas o pár metrů. Pro něj je sousedství Kaliningradu s Polskem takřka životně důležité. "Živím sedm lidí. A slušná práce se nenajde," říká 27letý pašerák, který dříve vydělával jako popelář v přepočtu 60 marek měsíčně. "Co mám tedy dělat: krást? zabíjet? Ať dají lidem slušnou práci, pak budu v noci spát doma."
Zisk lidí jako Melnikas, kteří žijí z "malého pohraničního styku", se v průměru pohybuje mezi 60 až 100 markami denně. Rozmach jejich stínového obchodování umožňuje obyvatelům Kaliningradu ta okolnost, že na rozdíl od ostatních Rusů
nepotřebují pro krátkodobé cesty do sousedních zemí víza a navíc tam smějí určité zboží dovážet bezcelně. Mnozí z nich se nyní obávají, že Litva a Polsko už brzy budou požadovat i od nich vstupní víza. To by je ale stálo peníze a čas a ještě by jejichžádost o vízum mohla být zamítnuta.
