Tři samovary mi opravdu 'sluší'
Vrazí vám do náruče samovar, pár kroků poodstoupí, aby vás mohli náležitě s tím krámem v ruce obdivovat, a pak začnou v paštštině vzrušeně vykřikovat cosi jako "Panebože, jak úžasně vám ten samovar sluší!" Než se vzpamatujete, už je váš. Tedy v mém případě tři, vypráví svůj osobní příběh kábulská zpravodajka BBC News Emma-Jane Kirbyová.
Právě tehdy jsem dospěla k závěru, že rozhodně nemohu v Afghánistánu nakupovat sama, a proto jsem požádala jednoho z řidičů BBC, aby mi dělal osobního nákupního asistenta. Přestože má jeho jméno Judge (Soudce) západní zvuk, je rodilý Kábulan.
V období před dobytím města Talibanem však Judge nebyl řidič, ale skutečný judge - předsedal soudu pro mladistvé, vysvětluje zpravodajka. Jak jsem se brzy při našich výpravách za nákupy přesvědčila, Judge ze své právnické minulosti nic nezapomněl. "Obchodníci v Kuřecí uličce, to je banda mizernejch vydřiduchů, " prohlásil, když neochvějně bojoval za čestné stanovení cen a poctivé obchodování.
Boje v obchodech
Judge mě vzal do malého obchůdku s koženými výrobky, kde jsem si vyhlédla kabelu. Byla to krásná práce skvělé kvality a za zjevně rozumnou cenu. Už, už jsem se chystala vyklopit dolary, když si Judge hlasitě pohrdavě odfrkl. Tento zvuk se posléze změnil v jakési zahýkání, po němž následovalo dlouhé pronikavé zaječení... a pak s přivřenýma očima přešel do záplavy paštunských nadávek, končících neklamnými slovy "ty mizernej vydřiduchu".
Obchodník okamžitě slevil o dvacet dolarů. "Řekl jsem mu, že jestli s tou zlodějnou nepřestane, posadím za mříže nejen jeho, ale i jeho syny a seberu mu obchod. Zapomněl, že už nejsem soudce," mnul si Judge spokojeně ruce před obchůdkem, sotva jsme vypadli ven."
Judge: Na prvním místě je Bůh, pak BBC
Stehný rituál proběhl i obchodě s koberci. Neúnavný prodavač mi předváděl kobereček za koberečkem, předložku za předložkou, vzor za vzorem. Když se dozvěděl, že nežiju v Londýně, jak se domníval, ale ve Švýcarsku, hladce přešel z angličtiny do perfektní švýcarské němčiny a pak do francouzštiny.
|
"Zeptal se mě, kde je má loajalita," usmíval se Judge. "Říkal, že jako muslim bych mu měl pomoci ke zisku. Ale já mu na to, že jsem loajální především vůči Bohu a pak hned vůči BBC." |
Zírala jsem na něj s potěšeným obdivem, ale tiché odfrknutí v rohu mi napovědělo, že takové laciné parádičky na Judge neplatí. Hluboce se nadechl a spustil svůj nazkoušený projev. Po závěrečném "mizerném vydřiduchovi" začal ječet i prodavač. Ale marnil čas. O dvě minuty později jsme opouštěli obchod v podpaží s kobercem - o dvacet dolarů levnějším.
'Zatracenej vydřiduch' nebo 'zatracenej judge?'
Nákupní horečku jsem zakončila v klenotnictví. Řady stříbrných a lazuritových náhrdelníků, opasků, náušnic a náramků v umolousaných vitrínách a blyštící se oči stříbrotepce mi napověděly, že dychtí prodávat. Vybrala jsem si opasek a zeptala jsem se, za kolik je.
Myslím, že klenotník ani nestačil vyhrknout cenu, a už se ozvalo opovržlivé frkání, ale když došlo na "zatracenýho vydřiducha", už jsem věděla, že dvacka je moje - i když klenotník to ještě nevěděl. Takhle to dopadlo i u dalších šperků, které jsem si vybrala.
O třičtvrtě hodiny později jsme se ověšeni balíčky drali ze dveří. Třpyt v klenotníkových očích pohasl. Uklonil se mi, uchopil Judge za ruku a druhou si položil na srdce, aby stvrdil čestnost našeho obchodu. Judge pyšně vypnul hruď, ramena pěkně dozadu, střed obdivu, král Kuřecí uličky. Je asi dobře, že se neohlédl, a nespatřil to co já.
Zatímco zlatník zamykal obchůdek a stahoval zrezivělou mříž, sledoval Judgeovu vzdalující se postavu přimhouřenýma očima. Zasunul dolary do kapsy, střelil po něm posledním nenávistným pohledem a trpce zamumlal: "Zatracenej Judge!
 Mladí Afghánci se vozí na dřevěném ruském kole. |
