Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


K vrcholu ještě daleko...

  16:25aktualizováno  16:25
Vladimír s Láďou dopoledne odešli z BC do C2 připravit se na vrcholový útok. Vladimír, zarostlý o něco více než v civilu svým jako uhel černým usámovským plnovousem s několika bílými skvrnkami, měl na sobě bílé podkolenky, černé pumpky, tmavě hnědý (téměř černý) obtažený svetr, červený, bíle puntíkovaný šátek kolem krku, na očích ledovcové brýle s pacičkami spojenými typickou, řvavě barevnou horolezeckou šňůrkou a na batohu na zádech měl po stranách připevněné skialpinistické lyže.

 Při odchodu ze základního tábora ho zvěčnil Libor s lišáckým úsměvem a slovy: "Tuhle fotku, kde Vladimír vypadá jako zasloužilý člen Klubu českých turistů v době, kdy měla celá organizace pouhých 120 členů, prodám Buličkovi za hrozně velký peníze."

Vladimír vypadal opravdu dobře a stojí za to se k fotografii dopracovat. Doufám, že tu fotku taky ještě někde a někdy uvidím.
Láďa jako horolezec  (ne skialpinista) lyže při odchodu na vrcholový útok nenesl a ač měl na krku barevné tibetské korálky pro štěsti a zarostlý byl taky jako Krakonoš, vypadal bez bílých podkolenek přeci jen o něco míň akčně.
Luboš a Jana se rozloučili s pocitem, že se s klukama uvidí až po jejich návratu z vrcholu. Robin, Libor, Kalda a Alice chtějí za klukama do C2 vyrazit následující den ráno.

Plán je takový, že se všichni čtyři skialpinisté a dva horolezci potkají v pondělí odpoledne v C2, kde společně přespí a v úterý brzo ráno vyrazí alpským stylem nahoru.

Cesta z C2 k vrcholu se nám zdá nejschůdnější  doprava a mírně nahoru napříč ledopádem pod jihozápadní stěnu Shartse (ale ne moc blízko k ní, tam to hodně - téměř neustále - padá ze sněhových odtrhů visících uprostřed stěny Shartse, které jsou tam stabilně a jsou zamalované i v mapě) a dál nahoru po pravém okraji ledopádu Lhotse Shar až k poslední viditelné horizontální trhlině pod sedlem mezi Shartse a Peakem 38. Tam kluci a Alice předpokládají bivak, kde by si odpočinuli jen pár hodin. O půlnoci z úterý na středu pak chtějí vyrazit dál nahoru do sedla mezi Shartse a Peak 38 a odtud dál doleva na vrchol Peaku 38.

Na vrcholu by tedy za ideální situace měli stát ve středu 8.10. někdy dopoledne. Takový je plán.
Robin se chce pokusit s celým týmem zdolat vrchol Peaku 38 alpsky, tj. rychle a nalehko, kvůli vysokému nebezpečí lavin a bortících se séraků všude po cestě.
Vladimír a Láďa právě odešli, aby tento odvážný plán, o kterém má Jana zatím pomlčet, začali naplňovat.

(Jana dopředu rozhodně nic prozradit nemůže ani kdyby chtěla, protože jí včera generátor spálil adaptér na notebooka, kterého tím pádem není jak dobít a zbývá v něm energie tak na jedno poslání dat. A to Jana šetří, až všichni slezou z vrcholu. Soláry na nabití notebooka nestačí a jiný způsob nabíjení zůstává k vyřešení pro příště. Chybami se člověk učí.)

Robin se dal po odchodu kluků do praní a vypadal dost bezradně. Možná to zkoušel zahrát na Janu a Alici, ale holky se nedaly.
Niru vzhledem k pěknému počasí a plnému BC vyhlásil maximální povolenou spotřebu 3 litry vody na člověka, ať už na mytí nebo na praní.

Máme s Korejci společný pramínek vody. Jsou to vlastně jen jednotlivé kapky vody, kapající každé dopoledne za pěkného počasí tenoulinkým čůrkem  ze skály nad naším a korejským základním táborem. Odpoledne zdroj vody, který je živený pravděpodobně některým ze séraků vysoko na svazích Island Peaku, pravidelně vysychá a ráno místo pramínku visí ze skály tenké rampouchy.

Vody máme dostatek, ale takové události, jako je za pěkného počasí hromadné mytí nebo nedej bože praní, musi Niru a Dhany předvídat a usměrňovat je.
Den probíhal v poklidu a přípravách na nadcházející vrcholový útok.
Jana, která se jako pouhý zpravodaj nikam nahoru nebalila, s přicházejícím soumrakem po několikáté fotila okolní hradby sněhem a ledem pokrytých skal, když spatřila přicházející oranžovou korejskou péřovku s vysílačkou. Nejednalo se však o přátelskou návštěvu jako obvykle, ani o prosbu o satelitní telefon. Korejský horolezec, ten se širokým obličejem, který u nás byl už mockrát, jen nepřítomně prošel kolem s vysílačkou před ústy.

Asi potřeboval lepší signál od svých kamarádů, právě lezoucích někde vysoko na Lhotse Shar.
Za chvíli šel zpátky. Vypadal hrozně vyplašeně. Ptali jsme se ho (byli jsme u toho Jana, Libor a Robin), zda má nějaký problém, ale zrovna tenhle horolezec uměl hodně špatně anglicky a to i tehdy, když byl v psychické pohodě. Jak byl rozrušený, s jeho angličtinou to zacloumalo ještě mnohem víc a nebyl schopen srozumitelného slova. Mumlavě jen odpovídal na naše otázky: "Camp 5, two members. Problem. Yes."

Robin se s ním snažil v klidu promluvit a dospěl k přesvědčení, že dva korejské horolezce vysoko nad jejich posledním výškovým táborem srazila dnes pozdě odpoledne lavina a jsou nezvěstní. Nikdo jsme nevěděli podrobnosti a jít pomoci do výšky nad 8000 metrů, kde se nehoda stala, bylo nemyslitelné. Navíc sice bylo jasné, že se stalo něco ošklivého, ale nebyli jsme si jistí tím, co Korejec říkal. Možná se jim jen dva jejich horolezci neozývali vysílačkou a oni o ně měli vzhledem k neustále okolo padajícím lavinám strach? Zlé tušení se ale vloupalo do našich myslí.
Temný stín padl v tu ránu společně se soumrakem na Lhotse Shar, v měsíčním svitu ledově krásnou, u vrcholu štíhlou a ohromující nás svou bezprostředností a mohutností.

Najednou se zdály ty sněhových séraků plné bílé srázy Lhotse Shar, Peaku 38 a Shartse, jejichž krásu jsme ještě před několika minutami obdivovali s blaženým a naivním úsměvem na rtech, hrozivě kruté a varující: "Jsme krásné, ale jsme kruté. Nikdo nás nebudete mít nikdy zadarmo. Obdivujte nás a plaťte. Cena je vysoká. Tak krásné jsme. A tak pravdivé. V naší náruči si uvědomíte krásnou, jemnou i mocnou příchuť života, v následující vteřině však o život můžete přijít."
Přišli jsme sem s notebookem, s jistotou a s vírou v sebe sama sebrat jedno snadné vítězství?

Ale to ne! Tak namyšlený přeci nikdo z nás nebyl.
Ale ano! Trochu víc pokory!
Uvědomujeme si, že jsme sem nepřišli jen něco sebrat, abychom pak zase odešli. To nám tyhle krásné holky nedovolí.
(Peak 38 je spíš starý fousatý dědek s vysokým moudrým čelem - pozn., kterou si nemohu odpustit, omlouvám se za rušení těchhle vážných filozofických úvah)
O.K. Zase nám to dokázaly. Přišli jsme sem jako vždycky hledat a učit se. Učit se vypořádat s vlastním strachem, porozumět svému nitru, pocítit mocnou sílu života.
Dva lidské životy. Ještě pořád si to nepřipouštíme. Blbnou jim vysílačky. Ty naše nám taky jednou blbly a zůstaly hluché.
Kaldovi a Alici, kteří se někde odpoledne toulali a teď přicházejí do tábora, nic neříkáme.

Asi potřeboval lepší signál od svých kamarádů, právě lezoucích někde vysoko na Lhotse Shar.
Za chvíli šel zpátky. Vypadal hrozně vyplašeně. Ptali jsme se ho (byli jsme u toho Jana, Libor a Robin), zda má nějaký problém, ale zrovna tenhle horolezec uměl hodně špatně anglicky a to i tehdy, když byl v psychické pohodě. Jak byl rozrušený, s jeho angličtinou to zacloumalo ještě mnohem víc a nebyl schopen srozumitelného slova. Mumlavě jen odpovídal na naše otázky: "Camp 5, two members. Problem. Yes."

Robin se s ním snažil v klidu promluvit a dospěl k přesvědčení, že dva korejské horolezce vysoko nad jejich posledním výškovým táborem srazila dnes pozdě odpoledne lavina a jsou nezvěstní. Nikdo jsme nevěděli podrobnosti a jít pomoci do výšky nad 8000 metrů, kde se nehoda stala, bylo nemyslitelné. Navíc sice bylo jasné, že se stalo něco ošklivého, ale nebyli jsme si jistí tím, co Korejec říkal. Možná se jim jen dva jejich horolezci neozývali vysílačkou a oni o ně měli vzhledem k neustále okolo padajícím lavinám strach? Zlé tušení se ale vloupalo do našich myslí.
Temný stín padl v tu ránu společně se soumrakem na Lhotse Shar, v měsíčním svitu ledově krásnou, u vrcholu štíhlou a ohromující nás svou bezprostředností a mohutností.

Najednou se zdály ty sněhových séraků plné bílé srázy Lhotse Shar, Peaku 38 a Shartse, jejichž krásu jsme ještě před několika minutami obdivovali s blaženým a naivním úsměvem na rtech, hrozivě kruté a varující: "Jsme krásné, ale jsme kruté. Nikdo nás nebudete mít nikdy zadarmo. Obdivujte nás a plaťte. Cena je vysoká. Tak krásné jsme. A tak pravdivé. V naší náruči si uvědomíte krásnou, jemnou i mocnou příchuť života, v následující vteřině však o život můžete přijít."
Přišli jsme sem s notebookem, s jistotou a s vírou v sebe sama sebrat jedno snadné vítězství?

Ale to ne! Tak namyšlený přeci nikdo z nás nebyl.
Ale ano! Trochu víc pokory!
Uvědomujeme si, že jsme sem nepřišli jen něco sebrat, abychom pak zase odešli. To nám tyhle krásné holky nedovolí.
(Peak 38 je spíš starý fousatý dědek s vysokým moudrým čelem - pozn., kterou si nemohu odpustit, omlouvám se za rušení těchhle vážných filozofických úvah)
O.K. Zase nám to dokázaly. Přišli jsme sem jako vždycky hledat a učit se. Učit se vypořádat s vlastním strachem, porozumět svému nitru, pocítit mocnou sílu života.
Dva lidské životy. Ještě pořád si to nepřipouštíme. Blbnou jim vysílačky. Ty naše nám taky jednou blbly a zůstaly hluché.
Kaldovi a Alici, kteří se někde odpoledne toulali a teď přicházejí do tábora, nic neříkáme.

Napsáno 5. října 2003

 

Autoři:




Nejčtenější

Zboží s tematikou zatmění 2017
Reportáž: Zatmění slunce vyhnalo Američany na venkov. Přípravu nepodcenili

Jackson, USA (od zvláštního reportéra Technet.cz) Zatmění slunce je astronomická událost, která je (na rozdíl třeba od průletu komety) srozumitelná úplně každému. Američané se už nemohou dočkat, především pak...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Karambol v Chorvatsku? Nehodu nechte zapsat a pokutám se nebraňte

Zkazila vám dovolenou v Chorvatsku bouračka? Zkuste nepanikařit a nezapomeňte na záznam o dopravní nehodě. A hlavně zavolejte tamní policii - stačí vyťukat...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Další z rubriky

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.