K čemu jsou cizí jazyky

mimo východní teritorium - do Řecka. Bylo to v oblasti asi 200 kilometrů jižně od Athén. V pozdních odpoledních hodinách jsme se procházeli mezi přepychovými vilkami s upravenými zahradami, četnými palmami a pomerančovníky. Pro finanční "skromnost" jsme nebyli ani v jedné z mnoha kavárniček nebo hospůdek. Při jedné z četných procházek, osvěženi mořskou koupelí, jsme zahlédli obchod se zásobami ovoce a zeleniny, připomínající spíše hangár. Vstoupili jsme dovnitř, u dveří se nesměle rozhlíželi. Dva muži v pilné práci s překládáním zboží si nás vůbec nevšimli. Záhy k nám přistoupil starší z nich s dotazem. Pochopil, že nerozumíme, takže začal anglicky. Tento světový jazyk jsem se více než před čtyřiceti lety učil na Obchodní akademii, avšak vzhledem k jeho tehdejší "neperspektivnosti" jsem se později přestal zdokonalovat. Vycítil jsem však, že chce vědět, odkud jsme. Poté s úsměvem podal manželce snad ten nejkrásnější hrozen vína, vážící určitě více než kilo. Vytáhl jsem z peněženky drachmy a chtěl platit. Ruku mi odtáhl a záporným pohybem hlavy prohlásil: "Ček, Ček... nou, nou." V tomto okamžiku jsem se zastyděl, neboť jsem si připadal jako chudý pocestný. Byli jsme totiž ve velkoskladu, z něhož se teprve rozváželo zboží. Kdykoliv později jsem si v cizině tuto příhodu připomínal. A více než kdy jindy mě mrzelo, že jsem se částečně "nedoučil" angličtinu alespoň k běžnému a nedokonalému dorozumění.
Cestujete a chcete se s ostatními čtenáři podělit o zajímavé zážitky? Nebo jim nechat jenom vzkaz čemu se vyhnout a co naopak navštívit? Pokud ano, zašlete svoje příspěvky (v maximální délce dvaceti řádků), případně i fotografie, na adresu MF DNES, Na Příkopě 31, P.O.Box 1080, Praha 1, PSČ 111 21 a na obálku napište heslo "Zážitky z cest."