Shrnul tak důvody mnohých, kteří sem váží sedmihodinovou jízdu přes troje hory a několikero dálnic. Slovinské hory jsou totiž turistickým peklem i rájem zároveň. Při výstupech na vrcholky se překonávají pekelná převýšení, ďábelské jsou kamenité stezky rozlámanými stěnami i čertovská překvapení přesekaných lan na nepříliš četných úsecích zajištěných cest. Podmínky navíc ztěžuje absolutní nedostatek vody ve vápencových srázech, a tak turisté zvažují každé odplivnutí nebo odskočení do kosodřeviny, protože je připravují o poslední zbytky cenných tekutin.
Představy o chladném potoku tak provázejí téměř každý návrat do údolí. Kdo však tyto překážky překoná, dočká se čarokrásných rozhledů v bizarních skalních scenériích. Kdo jednou navštíví odlehlejší místa a vychutná si divokou atmosféru rozeklaných věží a stěn, tomu budou připadat známější Dolomity jako krotké neviňátko spoutané spoustou ocelových lan pro pohodlné turistické výstupy.
Kultovním místem slovinské vysokohorské turistiky i horolezectví je dolina Vrata. Její spodní lesnatá část, která se projíždí autem po prašné cestě, nic nenapovídá o jejím grandiozním závěru. Navíc řidiči si musejí hledět spíše než okolních štítů ručičky teploměru na palubní desce, protože místy jedou až dvacetiprocentním stoupáním. Nejedna škodovka se tady už uvařila.
Poté, co turisté konečně nechají ocelového oře na parkovišti u Aljaževa domu a projdou lesíkem, náhle se jim otevře výhled na severní stranu Triglavu. Jedna z nejvyšších evropských skalních stěn je sice nebezpečným bludištěm pilířů, suťových lávek, převisů a žlabů, ale i tudy vede pro turisty lezitelná cesta přes Prag. Podmínkou je, že mají s sebou jednoduché horolezecké vybavení, umějí s ním zacházet a fyzicky vydrží celodenní výstup. „V této stěně je nutno počítat se vším. Kromě lana, karabin, přesného nákresu a všech dalších nutných věcí je nutné mít s sebou i bivakovací pytel a dost vody a jídla na tři dny,“ varuje horolezecký instruktor Pavel Sýkora.
„Stačí, aby zapršelo nebo trochu nasněžilo, a člověk výstup nestihne a zároveň se nemůže vrátit.“ Sám přitom vzpomíná na svůj květnový pokus o výstup, který objevil již začátkem století Rakušan Prusik, vynálezce populárního prusíkova uzlu. „I když to byla stará známá cesta, vrátil jsem se svými kamarády až po půlnoci. A to nás zastavil zamrzlý vodopád už ve třetině stěny.“
Úplně nejjednodušší cesta na Triglav z Vrat vede přes sedlo Luknja a lany zajištěnou cestu Bambergova pot. „Včera jsme to zvládli nahoru i dolů,“ vesele hlaholil loni v červenci opálený důchodce, který tu byl jako vedoucí českého turistického oddílu. „Dneska jdeme na Škrlaticu,“ upřesňoval cíl pochodu, zatímco mnozí jeho svěřenci vypadali velmi schlíple. Oba dva dny totiž museli překonat téměř dvoukilometrové převýšení nahoru i dolů. O Škrlatici dokonce píše nejnovější turistický průvodce s jistou škodolibostí: „Výstup na ni je úžasným zážitkem. A to jak pro námahu, kterou musíme obětovat, tak i pro nádherné rozhledy na okolní vrcholy.“ Jen pro srovnání: na Sněžku v Krkonoších nebo na Lysou horu v Beskydech jsou i nejdelší výstupy poloviční.
Dalším poutním místem pro vysokohorskou turistiku je sedlo Vršič. Asi málokdo vynechá výstup na Prisojnik. Skrz Okno Prisojniku totiž vede atraktivní, ale těžká zajištěná cesta. „Zapomněl jsem si vzít vybavení na ferraty a jen tak-tak jsem to v pohorkách a s batůžkem vyšplhal,“ popisoval svoji túru hned po návratu horolezec Lukáš Bludský. „I když často lezu po skalách, tady jsem měl vyvalené oči – lana byla pověšená v kolmých stěnách, z obrovského skalního okna na mne pršelo a suť mi ujížděla pod nohama.“
Pravověrní pěší turisté, kteří se odmítají omotávat lany a cvakat karabinami, vyrážejí z Vršiče dolů k pramenům Soče. Vede je sice turistická značka, ale to jsou jen občasné červené fleky na stromech či kamenech. Orientaci navíc stěžuje spousta zarostlých stezek, polorozpadlých opěrných zídek, kamenných plošinek a občas zbytek vojenské ubikace. Divoké romantické údolí bylo totiž opevněným týlem pro rakousko-uherské střelecké bataliony za první světové války. Dnešní silnici dokonce stavěli ruští zajatci. Pramen Soče po desetikilometrovém sestupu je pověstnou třešničkou na dortu. Je tak mohutný, že jen co se voda prodere ze skalní pukliny, okamžitě se stává řekou a padá v peřejích do údolí. Žádný vltavský pramínek ve smrčí, žádná studánka uprostřed Labské louky, ale nespoutaný živel.
Ještě jeden vrch stojí za to navštívit hned při prvním setkání s Julskými Alpami. Vládce rakousko-italsko-slovinského trojmezí Mangrt je dostupný po závratné zajištěné stezce, která vede v italských stěnách, nebo pěšky ze slovinské strany od hraničního sedla Predel. „Je to však cesta jen pro zdatné chodce, protože přístup k chatě Na Mangrtskem sedlu po kamenité silničce zabere půl dne úmorné chůze do jižního svahu, kde se nedá ukrýt před sluncem," varuje italský trekkingový vůdce Fulvio Pisani.
Výstupem na vrchol ovšem dobrodružství teprve začíná. Zdatní turisté se totiž vydávají po hřebenu na Malý Mangrt. Často se překonávají úseky, ze kterých se až točí hlava. Stezka vede nad kolmými stametrovými skalami nebo dlouhými travnatými úbočími. Potom se cesta prudce láme dolů a ve špatném počasí je někdy dokonce nutné vytáhnout lano a slanit po něm nejtěžší úseky. Na úzkém sedélku sedí jako orlí hnízdo bivakovací bouda Tarvisio. Ovšem pozor! Nikde v dalekém širokém okolí není voda a tak je nutné si ji přinést s sebou. Návrat druhý den je jednodušší. Sutí a trávou pořád dolů k potoku a do civilizace.
Jak se tam dostanete
Po dálnici na Salzburg, Tauernským tunelem (placený úsek lze objet horskou silničkou přes Obertauern a Katschberg), přes sedlo Wurzenpass do Kranjské Gory. Pod severním úbočím hor vede silnice, ze které odbočují lesní silničky do jednotlivých dolin.
Je nutno koupit pouze krátkodobou rakouskou dálniční známku za necelých dvě stě korun. Cesta ze středu Čech trvá okolo osmi hodin.
S čím musí řidič počítat
Všechny pohraniční přechody z Rakouska i Itálie vyjma placeného tunelu pod Karavankami mají velmi prudká stupání a klesání. Ve Slovinsku se svítí i ve dne. Benzinové pumpy berou místní tolary i rakouské šilinky, litr benzinu přijde přibližně na 25 korun. Parkovné na sedle Vršič přijde na osm marek za den.
Informace
Nejnovější turistický průvodce v češtině společně vydala nakladatelství Kletr a Freytag and Bernd. V angličtině, němčině a slovinštině jsou ke koupi v každém městečku i na turistických chatách.
Důležitá slova
Planinarstvo – vysokohorská turistika
Plezarstvo – horolezectví
Jamarstvo – jeskyňářství a krasová turistika
 |
 |
 |
 |
 |
