Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jordánovou cestou na Lomnický štít

aktualizováno 
Vysoké Tatry se pyšní přízviskem »nejmenší velehory«. Přestože dvouapůltisícovou hranici přesahuje jen pár štítů, pro horskou turistiku mají své kouzlo. Nabízejí totiž všechny půvaby horského světa v kapesním formátu.
Výstup na každý vrchol se dá stihnout za víkend,na sněhových polích nehrozí propadnutí do ledovcových trhlin, ze všech populárních sedel visí řetězy na pomoc stoupajícím turistům a po úbočí celého pohoří vede pohodlná vrstevnicová Tatranská magistrála. Za to ovšem zdánlivě bezpečné Tatry hrozí horším počasím než Alpy,i na značených cestách občas padají ze stěn kameny a červencový sníh je k nepřipraveným turistům záludnější než regulérní ledovec.

Jednou z nejkrásnějších túr, které jsou dostupné horolezcům, zkušeným turistům anebo ostatním výletníkům s horským vůdcem, je výstup na Lomnický štít z kotliny Pěti spišských ples, kterému se podle svého objevitele říká Jordánka. Na přelomu století se totiž budoucím manželům Angličance madam Beatrice Tomassonové a Maďarovi Károlu Jordánovi spolu s místními německými vůdci ze Spiše podařilo najít nejjednodušší a přitom krajinově velkolepou cestu na druhý nejvyšší tatranský štít. Časem přibyly kovové řetězy, kramle a skoby k ulehčení výstupu, a tak se krásou a obtížností může rovnat těžkým ferratám v Dolomitech, klettersteigům v rakouských či švýcarských Alpách nebo vyhlášené stezce Orla perč v polských Tatrách. Na Jordánku se vstává za ranního kuropění. V šest ráno by už měl být člověk na cestě, aby se stačil vrátit do tmy. V ranním šeru tedy klopýtají skupinky horolezců přes kamenné moře k suti na úbočí horské rozsochy Lomnického štítu. Podél poskládaných kamenných mohylek zvaných mužíky se drápají suťoviskem do skalního kotle. Když už to vypadá, že se nosem zastaví o skalní stěnu před sebou, najednou se po pravé straně objeví jako chodník široká skalní rampa, po které obcházejí věž. Za ní se ještě naposledy objeví vyšlapaná stezka, která je svádí ke sněhovému žlabu. »Tady opatrně,« obvykle varuje průvodce. Začíná totiž stoupání, kde je potřeba se občas přidržet rukama, někdy se vyšvihnout na skalní poličku a přitom je nutno dávat neustále pozor, na co turista šlape a čeho se drží. »Skála je shnilá,« dodává na vysvětlenou průvodce a myslí tím, že nic nedrží a každý kámen je potřeba vyzkoušet. Po dvou stech metrech nepříjemného trmácení se sněhový žlab trochu pokládá a ani druhá strana není už tolik strmá, a tak nastává čas na jeho překročení. Cepíny do rukou a navzájem se svázat horolezeckým lanem! První jde nejzkušenější a vykopává cepínem nebo špičkami pohorek stupy. Další už to mají jednodušší, a tak jsou na druhé straně mnohem rychleji. Lano však je pro všechny stejně důležité. Pád na letním firnu totiž nejde bez cepínu ubrzdit. »Nejčastější těžké úrazy v létě jsou právě uklouznutí na sněhu, které končí dole v kamení,« vysvětluje dlouholetý člen místní Horské služby Dominik Michalík. Na poslední výspě trávy se obvykle odpočívá. »Právě tady jsme museli jednou kvůli tmě nechtěně bivakovat,« přidává k dobrému Hana Střemchová a ukazuje na trochu rovného prostoru zavěšeného na skalním žebru. »Noc jsme tehdy strávili ve spacích pytlích připoutáni k lanu omotanému za skalní výčnělky.« Čas tlačí, a proto aby horolezci nedopadli také tak, vstávají a vydávají se vzhůru sněhovým kuloárem. První stále kope stupy,ale už to má jednodušší, protože den už pokročil a sníh měkne. Zároveň ovšem začínají padat z okolních skal kameny, a tak nikdo ani v horku nesundává přilbu. Od mokrého sněhu si celá skupina může oddechnout až na Bachledově sedélku. »Zde nás chytla v létě sněhová fujavice, že jsme byli rádi, když jsme se celí promrzlí a promočení dostali dolů,« vzpomíná René Jakl na náhlý zvrat počasí před dvěma lety. Zase to vypadá, že cesta skončila. Na západ a východ ji zahrazují kolmé skály a na sever a jih spadají do dolin sněhové kuloáry. Jenže zkušený vůdce ví své a po chvilce mizí do severních srázů. Nezbývá než lézt za ním. Za vyčnívajícím kamenem se náhle objeví zavěšený řetěz, v trhlině je zacementovaná kramle. Při troše opatrnosti to nakonec není tak hrozné. Stejným způsobem se překonávají ještě dvě sedélka a najednou se objeví vysoká skalní stěna roztržená hlubokým komínem. Těsně pod ním je ještě nutno přejít hladkou plotnu. »Mužům obvykle nahání strach a snaží se přidržovat okolních skal, kdežto ženy ji přecházejí klidně bez držení,« je přesvědčen horolezecký instruktor Jan Nový, který tudy již prošel s mnoha nováčky v horách. Necelých sto metrů výstupu po kramlovém žebříku podél řetězů je už po minulých zkušenostech lehkých, a tak se po chvíli vynořuje ze skalního komína u okraje vyhlídkové plošiny první hlava na Lomnickém štítě. Je přibližně poledne a v bufetu na hvězdárně prodávají čaj, pivo či nějaké sušenky. Zkušení horalové si nepodávají ruce na vrcholu, ale až v bezpečí po sestupu. Všichni se mohou vrátit stejnou cestou na Téryho chatu. Musejí však počítat s tím, že některé úseky je bezpečnější a rychlejší slanit než sejít pěšky. »Při slaňování z Bachledova sedélka jsme však přišli o lano,« varuje horolezec Lukáš Bludský. »Shazovali jsme tolik kamenů, že ani nevíme,který ho přesekl.« Také lze sejít po hřebenu přes Mojžíšův pramen do Lomnického sedla, ale i zde je potřeba se občas jistit lanem. Po sjezdovce v divokých serpentinách to odtud není daleko na Skalnaté pleso a lanovku do Tatranské Lomnice. Do Lomnice vede vzduchem i nejjednodušší návrat z Lomnického štítu do civilizace. Lze sjet lanovkou, ale záleží na domluvě s obsluhou. Lanovky sem totiž jezdí úplně plné a pro běžného výletníka není jiná cesta než stejnou kabinou zase dolů. Dokonce ani v ceníku není počítáno s jednosměrnou jízdou. Jordánka vede mimo značené cesty, a tak obyčejní turisté na ni nemohou podle návštěvního řádu Tatranského národního parku ani pomyslet. Přesto i pro ně existují dvě možnosti, jak přísné opatření obejít. Méně zkušení se mohou nechat vyvést až na vrchol horským vůdcem, odvážnějším stačí mít s sebou průkaz jakékoliv alpinistické organizace. Stát se českým horolezcem je poměrně obtížné,ale česká sekce Rakouského horského spolku (OEAV) vydává své legitimace ihned po zaplacení členského příspěvku.


Může se hodit

POPIS CESTY
Od chaty přes suťová pole k Pyšnému štítu až na málo znatelnou stezku značenou hromádkami kamenů (takzvanými mužíky). Pod širokým žlabem se cesta láme kolmo vzhůru a vede až na jeho konec ke kolmým skalám. Doprava po šikmé rampě na skalní věž. Za ní pokračuje stezka ke sněhovému kuloáru. Po lámavých skalách až do míst, kde se dá přejít na druhou, travnatou stranu. Z nejvyššího místa skal vzhůru do pravého sněhového kuloáru a jím až na Bachledovu štrbinu. Doprava nad srázy po levé straně věže podél řetězů na Poslední štrěbinu a sedélko Pod Lomnickým a hřebenem k hlubokému komínu. V něm jsou kramle a řetězy, které vedou až na Lomnický štít.

LITERATURA
Na mapě tento výstup není zakreslen, a tak je nutno použít starší knižní průvodce.Již více než dvacet let žádný nový nevyšel, a tak je potřeba zajít do knihovny nebo hodit udičku mezi přátele.Nejlepší pro vysokohorskou turistiku je slovensko-německo-maďarský od Andrášiho, lze však použít i českého Kroutila, slovenského Puškáše nebo polského Paryského.

PRVNÍ POMOC
Každý, kdo odchází z chaty, by se měl zapsat do knihy túr. Pokud se do druhého dne nevrátí, spouští Horská služba automaticky záchrannou akci. Při nehodě lze použít k přivolání pomoci mobilní telefon. Z Eurotelu má horská služba hvězdičku a číslo 100, z ostatních sítí se lze dovolat na 0903/624869. Nouzový signál je udělat nějaké gesto šestkrát za minutu a potom minutu počkat (zakřičet, zapískat, zasvítit baterkou), odpověď zachránců je třikrát za minutu. Znamení pro vrtulník je zvednutí obou rukou podél uší (udělat ze sebe písmeno Y - yes), pokud se jedná o omyl pilota, stačí šikmo zvednout jednu ruku (udělat písmeno N - no).

VYBAVENÍ
Pevné pohorky, horolezecké lano, přilba, několik karabin, pár lanových smyček, cepín, lékárnička, čelová svítilna, bivakovací pytel.

CO ZA TO
Horský vůdce: 2500 SK za jednoho klienta, 3500 SK za dva, ubytování na Téryho chatě 180 SK, lanovka dolů z Lomnického štítu podle dohody.


Vysoké Tatry jsou možná nejmenší velehory, přesto jsou krásné.

Na výstup na Lomnický štít se nezapomíná.

Cíl cesty vypadá z údolí dostatečně majestátně.

Autor:




Nejčtenější

Horní stanice rotující lanovky na Monte Baldo
Jeskynní vodopád, elektrárna nebo dinosauří stopy. Nej místa u Gardy

V okolí jezera Garda najdete spousty pozoruhodných míst, Pokusili jsme se vybrat několik z nich, zejména v jeho severním cípu, která rozhodně stojí za...  celý článek

třesoucí se letadlo
VIDEO: Airbus se musel vrátit do Austrálie, třásl se jako stará pračka

Nedělní let společnosti AirAsia do Kuala Lumpur se musel kvůli technickým problémům vrátit zpět do Austrálie. Kapitán se rozhodl stroj otočit nad Indickým...  celý článek

V květnu letošního roku oslavil David Glasheen oficiálních 20 let svého pobytu...
Bývalý milionář žije 20 let na osamoceném ostrově

David Glasheen měl všechno, po čem moderní člověk většinou touží. Během propadu akcií na newyorské burze v roce 1987 ale přišel o vysokou sumu peněz a postupně...  celý článek

Letušky byly prvními čínskýmki civilistkami, které se v roce 2016 prošly po...
Vybuduji ostrov, přivlastním si moře. Umělé kusy souše staví hlavně Čína

Je plné ryb, ropy a zemního plynu. A proto rostou v Jihočínském moři umělé ostrovy. Je to území, o které se přetahuje nejméně šest zemí a budování ostrovů má...  celý článek

Ilustrační snímek
K moři po vlastní ose? Cesta v noci je lepší, ale jen pro odpočaté

Za pár dní startuje sezóna dovolených a tisíce Čechů se vydají po vlastní ose autem k moři. Vloni vyjeli Češi na 5 552 000 soukromých zahraničních cest. Na...  celý článek

Další z rubriky

Čeští turisté letos opět míří na prázdniny do Egypta. Je to hit.
Češi už se nebojí. Vracejí se do Egypta i Tuniska, lákají je Emiráty

Oblíbené plážové destinace na severu Afriky, které v loňském roce prožily strmý propad zájmu, už se zase plní turisty z Česka. Přestali se obávat terorismu a...  celý článek

Velký bariérový útes, obrazem
Velký bariérový útes má hodnotu 996 miliard korun, tvrdí studie

Finanční hodnota Velkého bariérového útesu po započtení nejen ekonomických, ale i sociálních či ikonických hledisek činí 56 miliard australských dolarů (996...  celý článek

Lisabon se v posledních letech stává turistickým hitem.
Lisabon za hubičku. Nejlevnější metropole západu láká mladé

Portugalsko vždy patřilo k chudším zemím západní Evropy a i dnes překvapí velmi příjemnými cenami. Za návštěvu stojí především Lisabon, město nabité desítkami...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.