Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jižní Laos, malý cestovatelský ráj

aktualizováno 
Míst, kterých se příliš nedotkla civilizace či turistický ruch, je na světě již pomálu. Zveme vás do jižního Laosu, do odlehlého národního parku Dong Phu Vieng na laosko-vietnamské hranici. Do vesničky kmene Katang, kde se nesmí spát nohama ke dveřím.

Jižní Laos, vesnička Ban Vongsikeo v NP Dong Phu Vieng | foto: Jan Sůra, MF DNES

Jsou čtyři hodiny ráno. Všude ještě tma, ale všemožnému ruchu se nedá uniknout. Kokrhání kohoutů, tlučení rýže, vůně čerstvě zapáleného ohně. Vesničku osvětluje jen měsíční svit, ale všichni jsou již na nohou. Takhle to vypadá velmi časně ráno v Ban Vongsikeo, vesničce obydlené místním kmenem Katang v jednom z nejméně navštěvovaných laoských národních parků Dong Phu Vieng.

Jižní Laos je malý cestovatelský ráj. Lidé tu jsou stejně usměvaví a přátelští jako jinde v Laosu, ale nezakopnete tu na každém kroku o nabídky cestovních kanceláří ani jiné turisty jako na severu Laosu. Národní park na laosko-vietnamské hranici je ještě mnohem odlehlejší než jiné části jižního cípu země.

Putování mezi lidmi kmene Katang patří k dosud málo objeveným perlám Laosu. Otázkou je, na jak dlouho. Už i sem totiž dorazily solární panely a se setměním tady uslyšíte televizi. Pokud ale hledáte opravdové původní obyvatele, a ne turistické divadlo, jste na správné adrese.

Laos

Písečnou pustinou a džunglí

Už cesta sem není procházka rájem. Vyjíždíme od Mekongu z příjemného koloniálního města Savanakhet směrem k vietnamské hranici po pohodlné asfaltce. Jenže dvě hodiny, a za chvíli sjíždíme mimo asfalt. Stačí pár minut a naše plíce jsou plné oranžového písku, i když máme roušky. Po necelé hodině zastavujeme uprostřed džungle, kde nás čekají dva místní domorodí průvodci, kteří se připojí ke dvěma "městským". Na skupinu čtyř tak máme vlastně každý jednoho průvodce.

Dostat se do národního parku a do vesnic na vlastní pěst je hodně obtížné, proto volíme cestu přes místní sdružení EcoGuide Unit, které je financované hlavně z nizozemských grantů. Na laoské poměry jde o drahou cestu: zhruba sto dolarů na osobu na tři dny. Výměnou za to máme mít ale jistotu, že část peněz půjde i do vesnic, které navštívíme. A navíc má vyšší cena další výhodu: návštěvy "bílých" turistů se tu nestřídají jak na běžícím páse.

Laos

Vydat se bez doprovodu může být i značně nebezpečné: oblast byla bombardována během vietnamské války a hrozí, že někde jsou ještě nevybuchlé bomby.

Před námi šla poslední výprava před dvěma týdny. Čas od listopadu do konce února je jedním z nejlepších období, kdy se dají vesnice navštívit: je období sucha a není ještě takové vedro. V překladu pro místní: je zima. Když se potkáváme s prvními místními průvodci, čekají nás v zimní bundě s žabkami na nohou.

Park má rozlohu 197 tisíc hektarů, je tu celkem 36 vesnic, čekají nás dvě z nich. Celkem tu žije necelých sto tisíc Katangů.

Cesty do NP Dong Phu Vieng

LaosIndividuální cesty do národního parku jsou velmi složité: neexistují prakticky žádné mapy, navíc zde není veřejná doprava.
Organizované cesty pořádá pouze místní Savannakhet Eco Guide Association. (Tel: +856-41-214-203
E-mail: savanakhetguides2@yahoo.com)  Na laoské poměry jsou poměrně drahé, kompletní třídenní cesta vychází podle počtu lidí ve skupině zhruba na 100-150 dolarů. V ceně je veškerá doprava, ubytování i jídlo. Výměnou za tuto cenu máte jistotu, že se dostanete do míst, kam cestovatelé často nezavítají - měsíčně vypravují místní průvodci tři až čtyři malé skupiny.

Kde vládnou duchové

První den nás nečeká dlouhá cesta: jen osm kilometrů po celkem pohodlné cestě. Cestou nám průvodci ukazují, co všechno se dá z džungle jíst a využít. Je celkem fascinující sledovat, jak lze některé plodiny použít. Vycházíme pomalu z džungle a malými vyschlými rýžovými políčky přicházíme do první vesnice.

Příchod do vesničky se zhruba 500 obyvateli je ale už trošku jiný zážitek: shluk domků na dřevěných nožkách a všude hromady dětí. Laosu zjevně problémy se stárnutím populace nehrozí. Bříška mají i děvčata, která vypadají tak na dvanáct let. Koukáme na sebe trošku vyjukaně. Laoský slovník je k ničemu, kmen mluví svojí řečí, a tak nezbývá nic jiného než spoléhat na průvodce nebo ruce a nohy.

Bydlíme s jednou z rodin, ale každý pár se musí oddělit na noc. Podle zdejších tradic spolu nesmí spát nesezdaní muži a ženy v jednom domě. Prý by to popudilo duchy. Stejně jako například spát nohama směrem ke vchodu domu. V domě se musí chodit naboso a na stěny se nesmí bouchat.

Laos

Sprcha je tu jedna společná pro celou vesnici - tedy jen studna. Klidu si tu neužijete - jako bílí farangové jste okamžitě hlavní atrakcí, zvláště když se ještě budete snažit mýt.

Vstává se tu hodně brzo, my zhýčkaní lezeme z domku na kuřích nožkách až po sedmé. Vesnice už je dávno vzhůru, proplétáme se mezi malými dětmi, prasaty, slepicemi a další zvěří do místního Svatého lesa Dong Sakee. Další důkaz toho, jakou roli tu mají duchové. Ostatně Katangové jsou animisté, u kterých duchové hrají velkou roli.

Svatý les je jakýmsi místním hřbitovem. Lidé tu jsou pohřbíváni i se svým majetkem nebo oblíbenými věcmi. Ty ale zůstávají na povrchu, kolem hrobu je tak například poskládáno nádobí. Zhruba jednou za osm nebo patnáct let tu navíc probíhá podivný rituál La´puep. Místní vyhrabou část země z hrobu a rozhází ji kolem kůlu na hrobě. U hrobu nechají příbuzní jídlo, aby se duch zemřelých předků mohl najíst a hlídat jejich domy.

Měli bychom zahlédnout i některé vzácné opice či ptáky, ale není nám přáno. Místo toho chodíme marně po lese za průvodcem.

Máme ještě čas, a tak si procházíme vesnici, která je zjevně soběstačná: místní ženy tu mají i primitivní tkalcovský stav. Jinak si tu můžeme připadat trošku jak v muslimském světě - pracovat člověk vidí hlavně ženy, muži sedí v klidu v chládku, žvaní a pokuřují těžko definovatelné srolované listy.

Laos

Místní stařec

Atrakcí je bomba z vietnamské války

I sem ale částečně dorazila civilizace: kromě solárních panelů tu díky kanadským penězům například vznikla malá škola nebo obecní velká pumpa. A nechybí tu ani kus bomby, která tu zůstala z amerického bombardování během vietnamské války. Zdejším krajem totiž vedla Ho Či Minova stezka. Teď slouží dětem jako hračka.

Čeká nás delší cesta, celkem 18 kilometrů do vesničky Ban Nhang. Příroda okolo cesty se moc neliší, většinou jdeme lesem, místy po zarostlé planině, jednou přeplouváme malou říčku. Ban Nhang je podobná vesnice jako předchozí. Všude děti, slepice, prasata a psi.

Tady nás čeká, po vykoupání v místní řece, tradiční rituál zdejších obyvatel. Jde o slavnost Baci. Ale nejprve nás čeká setkání s náčelníkem vesnice a "společenská" debata s místními. Zvědavě si prohlížejí naše věci, například brýle nebo i knižní průvodce po  Laosu. Možná poprvé vidí, jak vlastně vypadá třeba jejich hlavní město.

Ceremoniál Baci není nic složitého: musíme si ukousnout rýže, kuřete a napít místní rýžové pálenky. Pak nám zdejší náčelník přiváže na zápěstí bílé provázky pro štěstí. Sundat je můžeme nejprve za týden, jinak prý budeme mít smůlu. Pak následuje oslava venku, doprovázená hudebním nástrojem ve stylu flétny z bambusu a tanců okolo ohně.

Poslední den je nejlehčí, plavíme se zpět do civilizace po řece Xe Banghieng. Vratké lodě nevzbuzují příliš důvěry, zejména při proplouvání soutěskou Kaeng Saamatek. Místní jsou nicméně zkušenými vodáky.

O pár hodin později nás už čeká cesta zpět do civilizace. Tři dny uplynuly až příliš rychle. I když jde o nejchudší část Laosu, lidé tu bídou netrpí, pokud náhodou nenastane neúroda. Místní mají co jíst a vypadají šťastně.

Laos, okolí Savannakhetu

Rýžová pole v okolí Savannakhetu

Může se hodit

Jak se tam dostat
Hlavním výchozím místem je město Savannakhet. Příjemné velké město na březích Mekongu s množstvím francouzských koloniálních domů, dobře dopravně dostupné.
Cesta do Savannakhetu 
Po zemi: Savannakhet je na hlavní trase mezi hlavním městem Vientianne a Pakse. Autobusy po této trase jezdí velmi často, cesta trvá kolem šesti hodin z Vientianne. Autobusy jsou v Laosu celkově velmi levné. 
Letecky: Spojení z Evropy do Laosu je poměrně drahé, vyplatí se letět do thajského Bangkoku a pak pokračovat buď po zemi do Laosu vlakem či autobusem nebo letecky blíže k hranicím s nízkonákladovými společnostmi Nok Air či Air Asia. Letenky do Bangkoku z Prahy stojí většinou kolem dvaceti tisíc, při odletech z Mnichova či Vídně se v akcích dají pořídit často i pod 15 tisíc korun.

Savannakhet a výlety do okolí
Město je příjemnou základnou na poznání všedního života v Laosu, není zde mnoho turistů. Ve městě zaujme především spousta koloniálních domů a mimořádně pohodová atmosféra. Velmi působivé je posezení u Mekongu při západu slunce.

Ideální k poznávání okolních vesniček je půjčit si kolo nebo motorku. Kolo na den stojí zhruba dolar, motorka deset. Organizované výlety nabízí Savannakhet Eco Guide Association.

Autor:




Nejčtenější

Čeští turisté se koupou na Makarské. K moři do Chorvatska jich ročně míří skoro...
A zase to Chorvatsko. I letos bude pro Čechy nejoblíbenější destinací

Chorvatsko bude letos podle Asociace cestovních kanceláří opět nejoblíbenější destinací českých turistů - stejně jako loni a spoustu předchozích let. Asociace...  celý článek

Ilustrační foto
Židé, prosím, sprchujte se. Cedule v švýcarském hotelu naštvaly Izrael

Malý alpský hotel ve Švýcarsku vyvolal pobouření, když ve svých prostorách umístil cedule s pokyny pro židovské hosty. Po vlně kritiky, ke které se připojila i...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Hydroelektrárna Spálov v detailu. Po předešlé domluvě si ji můžete prohlédnout...
Putování krajinou skla. Na kole za největším podzemním jezerem Česka

Železný Brod bývá označován za ideální turistické rozcestí Českého ráje, Jizerských hor a Krkonoš. Byla by ovšem škoda vyrážet za tak dalekými cíli a...  celý článek

V Sieře Leone přišlo po masivním sesuvu půdy o život až tisíc lidí. (14. srpna...
Jak bahno utopí tisíc lidí. V přelidněném Freetownu katastrofě sami pomohli

Při masivních sesuvech půdy v metropoli západoafrické Sierry Leone Freetownu zemřelo více než 400 lidí, z toho zhruba sto dětí. Dalších 600 se stále pohřešuje,...  celý článek

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Jak létají Češi. Letenka za 300 tisíc a cesty kolem světa

Kolik jste ochotni zaplatit za letenku na vysněnou dovolenou či pracovní cestu? Český rekord za poslední půlrok drží letenka za bezmála tři sta tisíc korun....  celý článek

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.