Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jižní Čína: hory, rudá rýže i jeden z nejhlubších kaňonů světa

aktualizováno 
Málokterá oblast na světě nabízí díky bezpočtu pozoruhodných míst takové možnosti cestování jako jižní Čína. Vedle tradičních turistických cílů, jakými jsou třeba starobylé město Lijiang se svou původní architekturou nebo kamenný les v Shilínu, zde člověk může prozkoumat i odlehlé horské oblasti, kam moc návštěvníků nezavítá.

Jižní Čína - Vápencové homole kolem Yangshuo | foto: Lukáš Synek



Jak neskutečné mohou být tvary našeho světa, dokazují jihočínské krajiny terasovitých rýžovišť a vápencových homolí kolem Guilínu, vodopády Detian na vietnamských hranicích nebo soutěska Tygřích skoků v pohoří Nefritového draka.

Jižní Čína je i domovem mnoha menších národů, které si i přes silný vliv vládnoucích Číňanů doposud udržely svoji kulturu a identitu.

"Nemáme“, uslyšíte nejčastěji na nádraží

Ráno vlak z Cheng-du konečně přijíždí na moderní nádraží v Kunmíngu, hlavním městě jihočínské provincie Yunnan. Náš vagón byl celou noc přecpaný. Protože čínské vagóny nemívají kupé, mačká se tak na člověka spousta dalších lidí. Na koho nezbylo místo, ten musel postávat v uličce celých 16 hodin. Pár "fígloidů“ se na noc nasoukalo pod sedačky, jedna drobná paní se dokonce stočila do nefunkčního umyvadla na pultíku v umývárce.

Sedačkové vagóny bývají takto přeplněné běžně, protože lehátka v lůžkových vozech si obyčejní Číňané jednoduše nemohou dovolit. Jízdenky na lůžkové vozy navíc bývají vždy beznadějně vyprodané několik dní předem, což byl pro změnu náš případ. Vzali jsme tedy nakonec zavděk místenkami na tvrdé nesklápěcí sedačky mezi prostým lidem. Vlaků v Číně sice jezdí mnoho, ovšem Číňanů je ještě víc!

Železniční doprava představuje hlavní způsob čínské dálkové dopravy, protože jednak dálkové autobusy jen málokdy překračují hranice provincií, jednak vlaky vynikají nesrovnatelně vyšší rychlostí, zejména v hornaté jižní Číně. Na rozdíl od silnic, které složitý terén obvykle kopírují, nákladně budované železniční trati zdolávají hory skrz dlouhé tunely a přes vysoké mosty. Například 900 km dlouhá trať Kunmíng - Nanníng je tvořena tunely nebo mosty skoro z jedné třetiny.

Není bez zajímavosti, že ve vlacích se na rozdíl od veškerého zbytku Číny nesmí plivat a kouřit. Obojí je však tolerováno v prostoru spojujícím vagóny. Cigaretu si pak běžný Číňan klidně vykouří i přímo ve vagónu. Vzhledem k tomu, že celá Čína kouří, nikdo se nad tím nepozastavuje, snad až na bílé cizince.

Jižní Čína
Vstup do chrámu Banguo

Pod ochranou Nefritového draka

Provincii Yunnan, která leží na hranicích Číny s Barmou, Laosem a Vietnamem, považuje mnoho cestovatelů za nejkrásnější čínskou provincii vůbec. Její hory opravdu skrývají překrásné krajinné scenérie, žije zde řada zajímavých národů a dají se tu najít i původní architektonické památky, které téměř zázrakem přečkaly dobu ničení všeho starého během tzv. kulturní revoluce.

Krásnou ukázku staré architektury představuje historické jádro města Lijiang, které leží v severozápadním cípu Yunnanu u paty pohoří Nefritového draka.

Ve starém městě s dřevěnými měšťanskými domy, úzkými dlážděnými uličkami a mostíky klenoucími se přes vodní kanály snad každý rád zabloudí. Zvlášť během brzkého rána, než dorazí skupiny čínských turistů, si může plně vychutnat jeho zvláštní kouzlo. Naopak v noci se dá uniknout na kopeček nad městem a pozorovat z ptačí perspektivy mozaiku střech nádherně nasvícených domů.

Jižní Čína
Lijiang - město na úpatí pohoří Nefritového draka

I když město od své rekonstrukce po ničivém zemětřesení v roce 1996 ovládá turistický ruch, domy se změnily v restaurace, penziony, obchůdky se suvenýry, stříbrem či oblečením a míří sem stále více čínských masových turistů, Lijiang přesto patří k tomu nejkrásnějšímu, co může jižní Čína svým návštěvníkům nabídnout.

Lijiang je centrem oblasti obývané národem Naxi se svébytnou kulturou. Naxiové si mimo jiné uchovali i vlastní hieroglyfické písmo, které je považováno za poslední stále živé hieroglyfické písmo na světě. Ve městě také stále praktikují prastarý systém "tří studní“: z první nádrže veřejné studny se nabírá pitná voda, v následují nádrži se myje zelenina a ve třetí se pere prádlo. Kolem každé takové studny panuje čilý ruch.

Pastvu pro oči cestovatele také představuje naprosto obyčejné tržiště: pyramidy zelí, fialové lilky, pytle rýže, čaj, nablýskané hrnce, vonné tyčinky. Podle směru chůze žen s nůšemi takové tržiště nacházíme. Jsme hned středem pozornosti, protože mnoho cizinců s fotoaparáty na něj zřejmě nezavítá a čínské turisty takové věci nezajímají.

Zatímco na venkově se Naxiové stále živí tradičním zemědělstvím, v Lijiangu už byli většinou pohlceni zmíněným turistickým průmyslem. Předvádějí své kroje, tance nebo prodávají nejrůznější suvenýry. Jestli tento fenomén povede k uchování jejich kultury nebo naopak k její přeměně na pouhý obchodní artikl, zůstává otázkou.

Jižní Čína
Číňan pózuje s kormorány

Může se hodit

Jak se tam dostat: nejvhodnější letecké spojení pro oblast jižní Číny vede do Hongkongu, nejlevnější letenky do Číny bývají do poměrně vzdáleného Pekingu. Přicestovat můžete i z Bangkoku přes Laos nebo Vietnam. Do Číny je nutné vízum, jehož vyřízení na pražské ambasádě trvá týden (očekávejte dlouhé fronty).

Doprava: města Kunmíng, Nanníng a Guilin jsou spojena s Hongkongem, Pekingem a ostaními čínskými velkoměsty železnicí. Vlakové jízdenky kupujte do třídy „hard-sleeper“ (lehátkové vozy) a vždy několik dní předem, bývají vyprodané. Dálkové autobusy spojují většinou jen sousední velkoměsta, existují však linky Guilin-Hongkong nebo Guilin-Šanghaj.

Ubytování: všude se dají sehnat levné hotýlky (asi 200 Kč/dvoulůž. pokoj), ekonomické velkokapacitní hotely i luxusní hotely.

Jídlo: restaurace a pouliční jídelny jsou všude. V turistických místech mívají menu v angličtině, nicméně i ceny bývají často "přeloženy“ do agličtiny. V jižní Číně je veliký výběr exotického ovoce.

Jazyk: jazyková bariera je v Číně největší problém, málokdo umí nebo chce mluvit anglicky. Doporučujeme tištěného průvodce, kde jsou základní fráze napsané v čínských znacích, takže je můžete lidem dát přečíst. Číslovky jsou stejné jako u nás.

Peníze: v bankách není problém vyměnit eura, dolary ani šeky AmEx (1 USD = 7,8 juanu; 1 juan =  2,8 Kč). Bankomaty akceptují i obyčejné platební karty typu (Maestro, Visa Electron), ovšem maximální částka výběru je 2000 juanů. Skromné cestování vyjde asi na 13 USD/osobu/den.


Kdo je autor
Autor článku LUKÁŠ SYNEK patří mezi cestovatele a fotografy, kteří se vydávají spíše do "neznámých“ končin. Obdivuje hlavně přírodní krásy. Své cesty prezentuje na cestovatelských stránkách Cestář a prostřednictvím cestovatelských přednášek a diashow.
Cesta po jižní Číně (2006) navazovala na úspěšnou půlroční expedici, během které se podařilo projet celou Hedvábnou stezku po její původní historické trase z Istanbulu až do čínského Xi‘an.

Soutěska Tygřích skoků

Majestátní pohoří Nefritového draka ve své geologické historii utrpělo jednu velkou porážku – prorazila si přes něj cestu řeka Jang-c’-ťiang. Není však žádnou hanbou být pokořen třetí nejdelší řekou světa. Severně od Lijiangu tak dnes můžeme obdivovat 16 km dlouhou soutěsku Tygřích skoků, která odděluje horu Haba (5396 m n. m.) a horu Nefritového draka (5596 m n. m.).

Protože hladina samotné řeky se nachází ve výšce kolem 1800 m n. m., patří tedy tato soutěska k nejhlubším kaňonům světa vůbec.

Není divu, že jakmile tuto soutěsku objevili západní cestovatelé, stala se senzací. Dnes je možné soutěsku během dvou dnů projít po fantastické vyhlídkové stezce, kterou vybudoval místní horský vůdce a milovník zdejších hor, příslušník národa Naxi, který je znám pod jménem Sean. Můžete si s ním anglicky povídat, pokud se na konci treku zastavíte v jeho guesthousu.

Jižní Čína
Soutěska Tygřích skoků

Stezka vede místy až tisíc metrů nad hladinou řeky, prudce stoupá i klesá, překračuje vodopády a často vede v téměř kolmých skalních stěnách. Opatrnost je tím pádem nezbytná. Odměnu za vynaloženou námahu však neustále poskytují překrásné výhledy na monumentální hory, horské vesničky a peřejnatou řeku, která shora vypadá jen jako nevinná stužka.

Stařík s vrásčitým obličejem a motykou přes rameno bez hnutí pozoruje moje počínání při focení jeho vesnice se zasněženou horou Nefritového draka v pozadí. Když skončím, pokyne směrem k hoře a tvář se mu rozzáří téměř bezzubým úsměvem. Ano, je to nádhera! Během treku se prochází třemi vesničkami, které obývají Naxiové. Živí se zemědělstvím. Pěstují zde kukuřici, obilí, zeleninu a vlašské ořechy, chovají kozy. Někteří vybudovali jednoduché ubytovny a zvou cizince na nocleh a na tradiční jídlo.

Kromě domorodců člověk občas potká i nějaké jiné cizince uchvácené krásou hor, čínští turisté tu však jsou naprostou raritou, protože v polobotkách se po stezce jít nedá, a navíc jim tady chybí potřebný komfort.

Pro ně byla ve skalách níže nad řekou v letech 1995-98 proražena vyhlídková silnice, na níž se napojily i zmíněné vesnice, jejichž jedinou spojnicí se světem byly do té doby jen horské stezky. Tato nákladná investice dokládá ohromnou ekonomickou sílu čínského turistického ruchu, protože silnice prochází úseky častých sesuvů a suťových polí, a vyžaduje tak permanentní údržbu. Navíc na spodním konci údolí se v roce 2008 začne stavět přehrada, která celou silnici nakonec zatopí.

Bohužel po úplném napuštění pohltí přehrada i vesnice a části stezky. Další úseky stezky se podle geologů sesunou vinou prosáknutí měkkých hornin. Jeden z nejkrásnějších treků světa tak za pár let zanikne.

Sám Sean, zakladatel stezky, k tomu říká: "Proti energetické společnosti nemá smysl bojovat, řada odpůrců přehrady už zmizela beze stopy. Já se přestěhuju dál do hor, kde jsou nádherné možnosti trekkingu, abych mohl opět vítat všechny cestovatele a ukazovat jim krásu našich hor.“

JIŽNÍ ČÍNA

Jižní ČínaJižní ČínaJižní Čína




Jižní ČínaJižní ČínaJižní Čína




Jižní ČínaJižní ČínaJižní Čína




Jižní Čína


Místo sítě kormorán

V přístavišti na břehu jezera Erhai, ležícího na západě provincie Yunnan u města Dalí, ochutnáváme smažené larvy vážek a za chvilku odcházíme za zajímavou podívanou s jedním sympatickým rybářem. Umí dokonce několik slov anglicky. Místní rybáři z národa Bai zde totiž nabízejí předvedení unikátního způsobu rybolovu pomocí kormoránů.

V malé zátoce za vesnicí chlapík kotví svoji obytnou loď. Jakmile nás spatřila jeho žena, odvazuje pramici a bidlem na ni nahání asi deset kormoránů, kteří se spořádaně usazují na okraji lodi. Odplouváme na volné jezero. Slunce se chylí k obzoru a celé jezero sevřené mezi dvěma horskými hřbety i pobřeží s rýžovišti získávají krásné teplé barvy. Vesluje rybářova žena.

Pan rybář pak shazuje kormorány z lodi. Ještě chvíli tluče rytmicky bidlem do lodi, takže vycvičení kormoráni pouze plavou vedle nás jako kačeny a sledují loď. Jakmile ale zastavujeme, začínají se hned potápět a lovit ryby.

Jižní Čína
Rybolov pomocí kormoránů

Tito kormoráni mají podvázané hrdlo, což jim dovoluje polknout pouze malé rybky. S velkými se musí vrátit na hladinu. Rybář vždy vytáhne úspěšného kormorána celkem nešetrně za hlavu na loď, cvičeným pohybem mu vymáčkne rybku z volete a pak ho hodí zpět do vody. Tímto způsobem několik kormoránu nalovilo za pár minut misku ryb. Je zajímavé, že každému se vejde do volete až šest rybek najednou.

Tento pozoruhodný způsob rybolovu býval v jižní Číně celkem obecný. Bohužel však dnes ustupuje efektivnějším metodám nebo se stává turistickou atrakcí. Náš rybolov končí, kormoráni se opět usazují na rantlu pramice a suší svá roztažená křídla nastavená slunečním paprskům. Vracíme se do přístavu.

Ztraceni v krajině vápencových homolí

Když z oblasti jihovýchodní Asie ustoupilo před mnoha milióny let moře, obnažené masy vápencových usazenin byly vydány na pospas erozi. Jedním takovým územím je okolí města Guilín v jihočínské provincii Guangxi, kde déšť a řeky v průběhu věků vymodelovaly z měkkého vápence skoro nadpozemskou krajinu oblých kopečků a elegantních homolí - jakési  skalní velkoměsto. Tato krajina je o to zvláštnější, že všechny sklaní útvary pokrývá kožich subtropické vegetace.

Mezi homolemi se tu navíc romanticky proplétá řeka Li. Její břehy lemují vesničky, rýžová políčka nebo sady. Nepřístupné části břehů jsou zarostlé mnohametrovými trsy bambusů. V řece ženy perou prádlo, rochní se tam vodní buvoli a lodě stále brázdí její tok v obou směrech. Není divu, že v okolí řeky Li vždy čerpali inspiraci čínští malíři krajinných scenérií.

Jižní Čína
Sklizeň rýže

Asi nejlepší je objevovat tuto prazvláštní krajinu na kole. Pokud ovšem člověk sjede z hlavních cest, může snadno zabloudit, protože rozhled je zde mezi skalami velmi omezený. Na někoho to může působit až klaustrofobicky.

O to krásnější je pak rozhled z některé vyhlídky. Elegantní homole, špičky a kopečky ustupují do nekonečna. Jejich siluety postupně slábnou v oparu. Západ slunce nad takovou pozoruhodnou krajinou je pak neobyčejný, těžko zapomenutelný zážitek.

V městečku Yangshuo, středisku celé této fantastické krajiny, vyrůstá každý večer tzv. noční trh. Prostranství v centru se zaplní jídelničkami, kde se nabízí vše od polních šneků, přes kraby, žáby, krysy, kachny až po řadu druhů ryb včetně výtečných úhořů.

Jižní Čína

Noční trh v Yangshuo

Kuchař vámi vybraný kus naporcuje na kousky a v hluboké pánvi během chvilky připraví vynikající jídlo se spoustou zeleniny. I když z pohledu Evropanů, nám připadá divné jíst všechno, co se hýbe, čínská kuchyně se právem řadí mezi ty nejlepší na světě. Čínu je zkrátka možné poznávat všemi smysly...

SETKÁNÍ CESTOVATELŮ

Autor článku Lukáš Synek bude osobně přednášet na Cestovatelském festivalu v Praze o tom, jak se cestuje po jižní Číně. Po projekci bude následovat diskuse s návštěvníky festivalu.
Kdy a kde:
24. - 25. března 2007 • KD Ládví, Praha 8
Na Cestovatelském festivalu v Praze bude příležitost shlédnout nejzajímavější reportáže z celého světa doprovázené osobními zkušenostmi českých cestovatelů.
Komponované pořady budou doprovázeny diapozitivy i emotivní hudbou.

Více o festivalu včetně nabitého programu: http://www.setkanicestovatelu.cz/

Text a foto: LUKÁŠ SYNEK

Autor:




Nejčtenější

Dlouhý vlak do Rumunska
VIDEO: Půlkilometrový vlak RegioJetu se vydal na cestu do Rumunska

Soukromý dopravce RegioJet vypravil v úterý v podvečer svůj nejdelší vlak v historii. Souprava míří do rumunského Eibentálu, kam veze více než tisíc hudebních...  celý článek

Antropolog Martin Soukup
My máme hodinky, oni mají čas. Jak vědec zkoumá Papuánce s mobilem

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Čeští turisté se koupou na Makarské. K moři do Chorvatska jich ročně míří skoro...
A zase to Chorvatsko. I letos bude pro Čechy nejoblíbenější destinací

Chorvatsko bude letos podle Asociace cestovních kanceláří opět nejoblíbenější destinací českých turistů - stejně jako loni a spoustu předchozích let. Asociace...  celý článek

Estonský hrad Kuressaare (Arensburg)
100 POHLEDŮ: Důstojníci na procházce u hradu v Kuressaare - Arensburgu

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Další z rubriky

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Romantická skaliska na jižním okraji vrcholové plošiny Brostschbergu
Stezkami čarodějnic v Alsasku. Magický svět ve francouzských Vogézách

Do Alsaska se jezdí hlavně kvůli znamenitým vínům. Dalším tamním oblíbeným lákadlem jsou samozřejmě divukrásné Vogézy s holými hřebeny i vodopády. Kromě nich...  celý článek

Antropolog Martin Soukup
My máme hodinky, oni mají čas. Jak vědec zkoumá Papuánce s mobilem

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.