Start volíme v osadě Jizerka. Ano, máte pravdu, toto je velmi navštěvované místo Jizerek, které si svou popularitu ovšem po právu zaslouží. Málokde u nás najdeme takový klenot v podobě horské louky ohraničené lesy, kterou se klikatí síť potůčků s rezavě hnědou rašelinnou vodou.
S ohledem na naše předsevzetí uniknout davům uhýbáme 400 m za Panským domem z hlavní "smědavské cesty" a stoupáme vpravo po Lasičí cestě do sedla pod Věžní skálou. Za sedlem se lesní asfaltka sklání a rychle klesá do údolí Jizery. Naše cesta odtud celá povede horním povodím Jizery a my se dostaneme až k jejím prameništím.
Díky průběžné kontrole naší polohy na mapě, zasunuté mezi bowdeny na horní rámové trubce, zastavuji u nenápadné skalky označené v mapě jako Houba. Od cesty toho moc nevidíme, jdeme se tedy podívat do hustého lesa a obchůzka se vyplácí: z druhé strany nám skála nastavuje impozantní tvář v podobě obrovské žulové houby. Poprvé odtud také spatříme rozložitý masiv Smrku, na jehož vrcholku se leskne konstrukce rozhledny (dětem raději zatím zatajuji, že až tam nahoru vlastně jedeme...).
K pramenům Jizery
Pobyty na horáchPodívejte se na nejnovější nabídku dovolené v Jizerských horách. Raketa.cz vám přináší aktuální slevy na jednom místě. |
Cesta zatím stále vede lesem, občas přejedeme rašelinný potůček a pomalu se blížíme k našemu hlavnímu cíli. Na rozcestí Předěl potkáváme po hodině cesty první lidi, v jednom místě se tu totiž sbíhá pět cest a dva průseky. Jsme v místě, kde v hlubokých rašeliništích pramení Jizera.
Pohoda našich malých cyklistů záhy pomalu končí a lesní asfaltka se začíná nenápadně zvedat. Přijíždíme k odbočce zvané poeticky Nebeský žebřík: pohled na strmé stoupání, kudy k hraničnímu vrcholu Smrku směřuje modrá značka, nám příliš na optimismu nepřidává. Potíže tu mají i pěší, natož my, obtěžkáni koly. Celé se to však dá objet po lesních cestách, a tak nakonec vítězoslavně zdoláváme nejvyšší horu Jizerských hor.
Rozhledna na Smrku
Jeden z mnoha potůčků, rezervace Černá jezírka
Na plochém vrcholu stojí moderní rozhledna, lákající k výstupu a hezkému kruhovému rozhledu. Kdeže je ponurý pohled na vysířené Jizerky 80. let! Dnes tu dominuje zelená barva mladých smrků a po ekologické katastrofě zdánlivě není ani památky. V mobilním občerstvení pod rozhlednou doplňujeme energii a tekutiny a vyrážíme do Polska.
Letní ráno na Jizerce
Nejhezčí louka Jizerek
Na tuhle chvíli jsme čekali. Odteďka pojedeme pořád z kopce! Kousek od vrcholu míjíme turistický přechod, za kterým se doposud pohodová a bezpečná cesta mění v solidní tankodrom, připomínající vyschlé koryto kamenité Jizery. Naštěstí tento úsek po půlkilometru končí a napojujeme se na šotolinovou lesní cestu, klesající po úbočí Stógu Izerského do údolí.
Hledáme polský pramen Jizery, který by podle mapy měl být kousek pod rozcestím se žlutou značkou. U zřícené dřevěné stavby vedle cesty objevujeme jakousi louži s rodinkou žab a poblíž malý potůček. Zkouším jít proti jeho proudu, ale potok mizí v močálišti, takže to raději vzdáváme.
Hala Izerska, jedna z nejhezčích luk v Jizerských horách
Chata Górzystów je velmi populární místo k zastavení.
Frčíme zadarmo a každým metrem se přibližujeme výchozímu bodu. Na mapě by naše trasa připomínala nakousnutou okurku s řekou Jizerou a státní hranicí uprostřed. Teď máme tři čtvrtiny za sebou a vyjíždíme z lesa na louku zvanou Hala Izerska. Sousedící rezervace s názvem Rašeliniště Jizery je největším rašeliništěm Jizerských hor a byla organizací UNESCO zařazena do sítě nejvýznačnějších evropských rašelinišť.
Míjíme chatu Górzystów, která stojí v místě bývalé osady Velká Jizera a dnes široko daleko tvoří na této krásné louce jediné stavení. Popularita zdejší kuchyně je veliká a v létě tu postojíte ve frontě na občerstvení i půlhodinu!
Rezervace Rašeliniště Jizerky
Zpátky na Jizerku
Šlapeme po louce a vpravo vidíme meandrující Jizeru, jejíž tok se však záhy mění v balvanité koryto s velkým spádem. Protože frontu na oblíbené palačinky s tvarohem a borůvkami jsme stát nechtěli, začíná nás pohánět vidina občerstvení na Jizerce. Trochu ještě váháme na rozcestí pod Granicznikem, kde šipky jasně mluví ve prospěch restaurace Orle (500 m) před Panským domem na Jizerce (3 km), ale protože "doma je doma", nakonec míříme přímo k hranici.
O kilometr po proudu řeky, v hlubokých lesích na soutoku potoka Jizerka s Jizerou se dnes nachází pěkná dřevěná lávka klenoucí se přes balvanitou Jizeru. Dříve tu dokonce stával betonový most a hraniční ruch tu pravděpodobně panoval již od 17. století. Tady přecházíme zpět na českou stranu. Poslední úsek odtud na Jizerku (asi 1,5 km) musíme kola tlačit, cesta je rozbitá a navíc označena jako stezka pro pěší.
Může se hoditStart a cíl: osada Jizerka, respektive parkoviště 1 km před Jizerkou. Občerstvení na trase: Vrchol Smrku (pojízdné občerstvení, v létě denně, jinak jen o víkendech), chata Górzystów, Orle, Jizerka. |
