Pro jízdu po železnici v bývalém Sovětském svazu je potřeba znát několik základních věcí. Cestuje se zde totiž trochu jinak, než v jiných částech světa. Nabízíme vám proto několik rad, které budete zcela jistě při svých cestách potřebovat.
Jízdenky
Jízdenky si vždy kupujete na určitý jeden vlak, tedy ne na trať jako je tomu u nás. Jízdenky často v pokladnách nejsou, čistě proto, že nefunguje informační počítačová síť. Každé místo na trati má určitý počet míst, která se smí prodat. Neobsazená místa se hlásí až po příjezdu vlaku, to je pravá chvíle pro koupi jízdenky. Budou-li vám i nadále tvrdit, že lístky nejsou, je pravděpodobné, že zde dobře funguje překupnická mafie. Chlapíci, kteří bloumají po nádražní hale, vám prodají s přiměřenou přirážkou jízdenky kamkoliv. Nechcete-li je, ať již ze zásady či z šetrnosti, kupovat od nich, jděte rovnou k vlaku. Průvodčí často stojí už před nádražím a hledají zákazníky. Zaplatíte jim cenu stejnou nebo i menší, bez hádek u pokladny, jen vaše peníze půjdou přímo do kapsy průvodčího. Nic neriskujete, při nástupu do vlaku mu jízdenku stejně odevzdáváte.
Třídy
Vlaky jsou několikerého typu. Jednak to jsou »elektríčky« takzvané příměstské vlaky jezdí po elektrifikovaných tratích, v blízkosti velkých měst. Jsou levné a jelikož nejsou místenkové, bývají často přeplněné. Rolníci v nich vozí na trhy své produkty. Mají-li více než jednu bednu (často mívají desítky beden) platí pokuty, tak vysoké, aby se průvodčí mohl ještě rozdělit s případnou kontrolou. Dalším druhem jsou osobní vlaky a rychlíky, ty jezdí už větší vzdálenosti a nebývají elektrifikované. Mají-li za svým označením dodatek »firményj«, poskytují relativně lepší služby za podstatně vyšší cenu. Ve vlacích jsou řazeny různé třídy vagónů. Takzvané »plackartnyje« jsou povinně místenkovými vagóny, kde si s jízdenkou kupujete lehátko. V jednom vagónu je asi devět otevřených kójí s uličkou napříč celým vagónem. V každé kóji jsou čtyři lehátka, vždy dvě nad sebou, další dvě jsou v uličce. Nejlepší jsou spodní místa v kóji, nejenže jsou nejširší a v noci vám nehrozí, že si při prudším brzdění rozbijete hlavu při pádu do hlubin, ale vaše lůžko je zároveň víkem nad úložným prostorem, ve kterém máte zavazadla. V ahou vlastního těla je celou noc chráníte proti nenechavým rukám. Stejně konstruované jsou i »obščije« vagóny. Jsou levnější a o hodně špinavější. Nemáte už nárok na lůžko, na spodních pryčnách sedíte tři a střídáte se v polehávání na té horní. Nejčistší a také nejdražší jsou »kupénnyje« vagóny. Kóje jsou uzavíratelné, chodbička je už bez bočních lůžek, na zemi bývají koberce (většinou překryté kusy hadrů, aby se neušpinily). V kupé jsou tři, případně čtyři lůžka, vagóny označené jako SV mají kupé nadstandardně pouze po dvou. Tyto vlaky mají zabudovanou klimatizaci, ale nejásejte nad ní, je to velice poruchové zařízení. Každý vlak s sebou veze mechanika, ten sice závadu většinou neopraví, ale aspoň vám okna, která se nedají otvírat, vyšroubuje z rámů a umožní vzduchu proudit. Ojediněle se setkáte i s kuriozitami typu Almata-Akmola (Kazachstán), kde jezdí vlak s bazénkem, barem a perskými koberci na stěnách.
Služby
Každý vagón vlaku má svého průvodčího, většinou i dva. Starají se o vaše pohodlí: zametají podlahu, kontrolují, zda na stolcích nestojí lahve od vodky, toalety udržují v přijatelném stavu (každý průvodčí to ale chápe jinak), vždy musí téct voda. V každém vagónu je samovar s horkou vodou. Můžete si udělat čaj nebo instantní polévku. Čaj a kávu vám za drobný peníz průvodčí udělají. Hned po nástupu vám začnou nutit čisté povlečení, za dolar až pět, podle třídy vlaku. Není vaší povinností si ho brát, přestože vám to budou průvodčí tvrdit. Sami rozvažte, nakolik vás čisté povlečení na strašných matracích ochrání od vší, blech a jiné drobné havěti.
Jak bezpečně
Za nejbezpečnější lze považovat třídu »plackartnych«. Dáte-li si pozor na drobné zlodějny, nemůže vás žádný velký problém potkat, jste v nepřetržitém kontaktu se spolucestujícími. Kdežto v uzavíratelném kupé vás vetřelec může izolovat. Nikdy nic nenechávejte v pověšených svršcích. Průvodčí, kterého nachytáte s rukama ve vaší bundě, bude bez uzardění tvrdit, že hledá jízdenku a nechtěl vás kvůli tomu budit. Budete-li mít zoufalý pocit, že vlak, kterým jedete, je ten nejstrašnější v ruinách impéria, věřte že někde dál, možná na ázerbájdžánské hranici, možná v pouštích Kazachstánu, jezdí také vlaky. Je to vděčné téma. V aši spolucestující se na nejstrašnějším vlaku zřejmě neshodnou, ale dozajista budou mít o čem vyprávět.
Jízdenky
Jízdenky si vždy kupujete na určitý jeden vlak, tedy ne na trať jako je tomu u nás. Jízdenky často v pokladnách nejsou, čistě proto, že nefunguje informační počítačová síť. Každé místo na trati má určitý počet míst, která se smí prodat. Neobsazená místa se hlásí až po příjezdu vlaku, to je pravá chvíle pro koupi jízdenky. Budou-li vám i nadále tvrdit, že lístky nejsou, je pravděpodobné, že zde dobře funguje překupnická mafie. Chlapíci, kteří bloumají po nádražní hale, vám prodají s přiměřenou přirážkou jízdenky kamkoliv. Nechcete-li je, ať již ze zásady či z šetrnosti, kupovat od nich, jděte rovnou k vlaku. Průvodčí často stojí už před nádražím a hledají zákazníky. Zaplatíte jim cenu stejnou nebo i menší, bez hádek u pokladny, jen vaše peníze půjdou přímo do kapsy průvodčího. Nic neriskujete, při nástupu do vlaku mu jízdenku stejně odevzdáváte.
Třídy
Vlaky jsou několikerého typu. Jednak to jsou »elektríčky« takzvané příměstské vlaky jezdí po elektrifikovaných tratích, v blízkosti velkých měst. Jsou levné a jelikož nejsou místenkové, bývají často přeplněné. Rolníci v nich vozí na trhy své produkty. Mají-li více než jednu bednu (často mívají desítky beden) platí pokuty, tak vysoké, aby se průvodčí mohl ještě rozdělit s případnou kontrolou. Dalším druhem jsou osobní vlaky a rychlíky, ty jezdí už větší vzdálenosti a nebývají elektrifikované. Mají-li za svým označením dodatek »firményj«, poskytují relativně lepší služby za podstatně vyšší cenu. Ve vlacích jsou řazeny různé třídy vagónů. Takzvané »plackartnyje« jsou povinně místenkovými vagóny, kde si s jízdenkou kupujete lehátko. V jednom vagónu je asi devět otevřených kójí s uličkou napříč celým vagónem. V každé kóji jsou čtyři lehátka, vždy dvě nad sebou, další dvě jsou v uličce. Nejlepší jsou spodní místa v kóji, nejenže jsou nejširší a v noci vám nehrozí, že si při prudším brzdění rozbijete hlavu při pádu do hlubin, ale vaše lůžko je zároveň víkem nad úložným prostorem, ve kterém máte zavazadla. V ahou vlastního těla je celou noc chráníte proti nenechavým rukám. Stejně konstruované jsou i »obščije« vagóny. Jsou levnější a o hodně špinavější. Nemáte už nárok na lůžko, na spodních pryčnách sedíte tři a střídáte se v polehávání na té horní. Nejčistší a také nejdražší jsou »kupénnyje« vagóny. Kóje jsou uzavíratelné, chodbička je už bez bočních lůžek, na zemi bývají koberce (většinou překryté kusy hadrů, aby se neušpinily). V kupé jsou tři, případně čtyři lůžka, vagóny označené jako SV mají kupé nadstandardně pouze po dvou. Tyto vlaky mají zabudovanou klimatizaci, ale nejásejte nad ní, je to velice poruchové zařízení. Každý vlak s sebou veze mechanika, ten sice závadu většinou neopraví, ale aspoň vám okna, která se nedají otvírat, vyšroubuje z rámů a umožní vzduchu proudit. Ojediněle se setkáte i s kuriozitami typu Almata-Akmola (Kazachstán), kde jezdí vlak s bazénkem, barem a perskými koberci na stěnách.
Služby
Každý vagón vlaku má svého průvodčího, většinou i dva. Starají se o vaše pohodlí: zametají podlahu, kontrolují, zda na stolcích nestojí lahve od vodky, toalety udržují v přijatelném stavu (každý průvodčí to ale chápe jinak), vždy musí téct voda. V každém vagónu je samovar s horkou vodou. Můžete si udělat čaj nebo instantní polévku. Čaj a kávu vám za drobný peníz průvodčí udělají. Hned po nástupu vám začnou nutit čisté povlečení, za dolar až pět, podle třídy vlaku. Není vaší povinností si ho brát, přestože vám to budou průvodčí tvrdit. Sami rozvažte, nakolik vás čisté povlečení na strašných matracích ochrání od vší, blech a jiné drobné havěti.
Jak bezpečně
Za nejbezpečnější lze považovat třídu »plackartnych«. Dáte-li si pozor na drobné zlodějny, nemůže vás žádný velký problém potkat, jste v nepřetržitém kontaktu se spolucestujícími. Kdežto v uzavíratelném kupé vás vetřelec může izolovat. Nikdy nic nenechávejte v pověšených svršcích. Průvodčí, kterého nachytáte s rukama ve vaší bundě, bude bez uzardění tvrdit, že hledá jízdenku a nechtěl vás kvůli tomu budit. Budete-li mít zoufalý pocit, že vlak, kterým jedete, je ten nejstrašnější v ruinách impéria, věřte že někde dál, možná na ázerbájdžánské hranici, možná v pouštích Kazachstánu, jezdí také vlaky. Je to vděčné téma. V aši spolucestující se na nejstrašnějším vlaku zřejmě neshodnou, ale dozajista budou mít o čem vyprávět.
