Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jízda slavnou úzkokolejkou z filmu Emira Kusturici

  12:00aktualizováno  12:00
Srbská víska Mokra Gora je místem, kde se srdce milovníků vlaků zachvěje vzrušením. Právě tudy totiž vede unikátní úzkokolejná železniční trať, která nadchla i slavného režiséra Emira Kusturicu. Jízda skrz 22 tunelů, odvážné viadukty vysoko v horách a nádherné rozhledy patří k nezapomenutelným zážitkům.

Šarganska osmica - Oblouky a tunely pozoruhodného technického díla. Fotografováno z třetí úrovně tratě. | foto: Jakub HloušekiDNES.cz

Úzkokolejka, která je jednou z hlavních kulis Kusturicova posledního filmu "Život je čudo", se nazývá Šarganská osmica a řadí se mezi nejzajímavější muzeální tratě Evropy.

Nepřekonatelný masiv Šarganu

Trať je v provozu od roku 1925. Její vybudování v masivu pohoří Šargan u bosenských hranic bylo velmi náročné. Železniční inženýři si lámali hlavu s tím, jak na krátkém úseku překonat několikasetmetrové převýšení a spojit hluboké údolí s přilehlou náhorní plošinou, navíc ještě oddělenou skalnatým hřebenem?

Oklika nepřicházela v úvahu, protože bližší i vzdálenější okolí je ještě členitější. První pokus skončil tragickou nehodou: při hloubení tunelu došlo k závalu, který pohřbil celou směnu - téměř 200 lidí.

Řešení se ale nakonec našlo a Šarganska osmica (osmička), pozoruhodné technické dílo, byla na světě. A proč "osmica“? Protože v závěru stoupání půdorys tratě opisuje dokonalou ležatou osmičku.

Šarganska osmica

Parní mašinky slouží dnes pouze k příležitostným jízdám
DALŠÍ ZAJÍMAVÉ FOTKY PROHLÍŽEJTE ZDE

Jízda po Šarganské osmici

K nádraží v Mokre Goře jsem dorazil dobrých devadesát minut před odjezdem vláčku. Přesto tu vládnul čilý ruch. Nebo spíš pokus o pracovní zápal? Pod střechou otevřeného depa hlouček chlapů v montérkách diskutuje nad nějakým technickým problémem, tu a tam se někdo trousí s nářadím. Ostatní pokuřují, občas se mihne některý ze staničních úředníků v bezvadně vyžehlené uniformě. Vzhledem k nepříliš vysoké frekvenci spojů mi připadá takový počet zaměstnanců lehce nadbytečný.

Nádraží se postupně plní turisty, všichni netrpělivě očekávají přistavení lokomotivy. Bohužel dieselové, vyrobené v Rumunsku. Parní bývá nasazena pouze při slavnostních příležitostech a u komerčních objednávek.

Šarganska osmica

Přistavování lokomotivy

Konečně nastává kýžený okamžik. Ostrý hvizd píšťalky rozříznul napjaté ticho. Euforie kulminuje. Z ukrytých reproduktorů se začínají linout melodie, které zdejšími hitparádami hýbaly tak před půl stoletím, přerušované anglickým a srbským výkladem. Šílený balkánský vlak se sune proti proudu času, doprovázený praskající gramofonovou deskou.

Skrze tunely, mosty i hřbitov

Počáteční "boj o sedadlo u okna“ se ukázal zcela zbytečný. Nejen vlak, ale také všichni cestující jsou doslova v pohybu. Vždyť přece nejkrásnější pocit i výhledy zažijete na pohupující se otevřené plošině mezi vagóny.

Nejprve míjíme selská stavení, pastviny s dřevěnými seníky a také příčně protínáme hřbitov. S pomníky po obou stranách náspu. Zastavujeme před silničním přejezdem. Z prvního vozu vybíhá průvodčí a pomocí kliky spouští závory. Brzy se objevují první tunely.

Nabíráme výšku, oblouk střídá oblouk. Balancujeme nad stržemi, co chvíli pozorujeme další úseky tratě: pod námi, nad námi i vedle nás. Absolutně ztrácím orientaci.

Okolní vyprahlá krajina nápadně připomíná naši Mohelenskou hadcovou step. Akorát v gigantickém provedení. Masiv Šarganu totiž tvoří shodná hornina. 

Šarganska osmica

Na cestě … zatím v podhůří

Závěrečnou lahůdku představuje poslední a nejdelší tunel, který proráží hřeben Šarganu. Z jeho stěn stékají stružky vody, takže cestujícím na plošině se dostane i osvěžení.

V konečné stanici Šargan Vitasi obracíme lokomotivu. Průvodčí ochotně zodpovídají dotazy a leckdy asistují u fotografování.

Ani rychlejší zpáteční jízda není nudná. Zastavujeme na občerstvení ve stanici Jatare, která dnes funguje jen jako restaurace.. Kdysi, v letech řádného provozu tratě, Jatare sloužila jako technická zastávka pro doplnění vody do kotle lokomotivy.

Šarganska osmica

Na vyhlídkové stanoviště se někdy vyráží doslova z tunelu

Dále zastavujeme na několika vyhlídkách, odkud se otevírají pohledy na obdivuhodně řešené technické dílo a okolní hory. Vždy se opakuje stejný rituál: všichni pasažéři se rázně vyhrnou z vlaku, pořídí několik snímků a opět nasednou. Déle zůstáváme pouze na zastávce Golubići.

Zastávka ze stříbrného plátna

Právě zastávka Golubići vytvořila jeden z hlavních exteriérů posledního filmu známého režiséra Emira Kusturici – Život je čudo, který proběhnul i našimi kiny. Záběry ze Šarganske osmice u něj představují nosnou kulisu.

A ačkoli o úrovni tohoto snímku nemám nejvyšší mínění, prvotní díla autora, jako např. Otec na služební cestě či Dům k pověšení, ve mě zanechala sympatie. Tudíž jsem podlehl vábení bizarního seskupení dřevěných staveb, které bylo možné pozorovat z okének vagónu na protilehlých stráních.

Šarganska osmica

Golubići - průvodčí na požádání plní i roli fotografů

Šarganska osmicaŠarganská osmica

 Technické údaje a historie
Šarganska osmica představuje nejkomplikovanější úsek tratě Bělehrad – Sarajevo – Dubrovnik. Do provozu byla uvedena r. 1925, poslední řádný vlak po ní přejel počátkem r. 1974, obnova na muzeální účely započala po r. 1995

Současná délka muzeálního úseku: 15 440 m
Počet tunelů: 22
Úhrnná délka tunelů: 5445 m, přičemž nejdelší, který proráží hřeben Šarganu, měří 1667 m
Počet viaduktů: 5, nejdelší měří 44 m
Stanice Mokra Gora: 567 m.n.m.
Stanice Šargan Vitasi: 810 m.n.m.
Rozchod kolejí: 760 mm
Trať provozuje společnost Železnice Srbije

Srbsko / Mokra Gora

Klikněte na mapku


Může se hodit

Jak se tam dostat
Mokra Gora – výchozí stanice osmice, leží na západě Srbska, cca 230 km od Bělehradu, se kterým má přímé autobusové spojení. Další autobusové linky sem směřují z Užice a bosenského Višegradu.

Motoristé mohou putovat z Nového Sadu či Bělehradu několika způsoby: přes Valjevo, Požegu a Užice, což je jeden z hlavních tahů k černohorskému pobřeží, případně Valjevo, Bajinu Baštu a NP Tara.

Třetí možnost se opět nabízí ze sousední Bosny. Nejbližší rychlíkovou stanici klasické železnice opět představuje město Užice.

Jízdní řád
V sezóně r. 2006 byl veřejnosti k dispozici jeden spoj denně, s odjezdem v 10:30 z Mokré Gory. Ostatní tři spoje sloužily klientům turistických agentur.

Cena jízdného činila cca. 5,2 €, přičemž jízda trvá přibližně 2,5 hod. Aktuální údaje: na
http://www.zeleznicesrbije.com/  (v menu klikněte na „Prezentacije“)

Tip na ubytování
Součást staničního areálu tvoří též hotel „Osmica“, cena noclehu začíná přibližně na 15 € za os. / noc, řada okolních stavení inzeruje ubytování v soukromí, ceny se pohybují od 8-12 €, dle rozsahu služeb.


Mećavnik – nevšední atrakce, či osobní pomník?

Nejen ze zastávky Golubici, ale i z vlaku je vidět Mećavnik, což byl donedávna bezvýznamný pahorek nad Mokrou Gorou. Na jeho vrcholku bylo zbudováno dřevěné městečko – "Drven grad“ aneb "první soukromé město v Srbsku“ a současně se v něm nachází i bydliště Emira Kusturici.

Za hlavní branou s pokladnou se rozkládá ulice, dlážděná pražci, lemovaná kýčovitými staveními. Jen několik skutečně připomíná místní lidovou architekturu. Z ampliónů burácejí soundtracky ke Kusturicovým filmům, jméno režiséra je tu skloňováno ve všech pádech. Připadám si jako na nějakém podivném "appelplatzu“. Vyjma výstavní síně se v přízemích nalézají restaurace, dále prodejny rukodělných výrobků a nosičů s filmy.

Celému areálu vévodí pravoslavný kostel – hybrid tradiční a moderní architektury. Bohužel, promítací sál je nedobytně uzavřen, jiné objekty slouží pro potřeby filmařů. Z návštěvy mám dosti rozporuplné pocity: zda si náhodou známý režisér nepostavil za svého života hmotný pomník, určený především skupinkám snobů?

Šarganska osmica

Mećavnik – stavení v dřevěném městě Emira

Osmica není jediná

Dvě rozdílné úzkokolejky bezprostředně vedle sebe již představují evropský unikát. Šarganská úzkokolejka totiž není v oblasti jediná. Severně od Mokré Gory, v místech, kde se "osmica“ poprvé zařízne do svahů, leží osada Bele Vode. Odtud vychází další železnice – tentokrát o rozchodu 600 mm. Jedná se o fragment bývalé lesní dráhy, která vedla údolím říčky Kamešina do místa Jatarice.

Mezistátní úzkokolejka

Šarganská osmica v blízké budoucnosti nepovede jen Srbskem, v současné době probíhají práce na propojení Mokre Gory a 25 km vzdáleného bosenského Višegradu. V provozu je již krátký úsek Vardiště – Dobrun, ikdyž zatím pouze pro ohlášené exkurze.

Tady se pasažéři nebudou kochat dalekými výhledy, nýbrž se jim zatají dech z divukrásného kaňonu řeky Rzavu, obklopeného nebetyčnými vápencovými věžemi. Možná trošku smutnou kulisu budou tvořit vypálená stavení zdejších muslimů, naštěstí mnohá z nich již ožila, díky návratu jejich obyvatel...

Co vidět v okolí

Kremna
Horská obec, vklíněná mezi masivy Tary, Zlatiboru a Šarganu. Kolem řada rozptýlených selských usedlostí a osad.. Středisko agroturistiky. Důležitý cíl pro milovníky tajemna a záhad - v osadě Tarabići expozice věnovaná  zdejším "věštcům“ Milošovi a Mitaru Tarabićovým. V srpnu 2006 malé muzeum do základů vyhořelo, pravděpodobně však bude obnoveno.

Šarganska osmicaVišegrad
Pohraniční městečko v Bosně. Rozprostírá se na březích půvabné řeky Driny, nyní bohužel částečně spoutané kaskádou přehrad a Rzavu, který tu do Driny ústí. Zchátralé nádraží původní úzkokolejky dnes slouží jako autobusová stanice.

Světovou proslulost Višegradu zajistil jedenáctiobloukový kamenný most, zbudovaný v 2. půli 16. století nákladem Mehmeda – paši Sokoloviće, rodáka ze zdejšího kraje, později významného hodnostáře a státníka osmanské říše. Stavbu díla, legendy, události i život a vývoj městečka, literárně zpracoval nositel Nobelovy ceny Ivo Andrić v románu Most na Drině.

Za nedávné občanské války dějiště otřesných masakrů na muslimských civilistech. Mezi Višegradem a hraničním přechodem Vardište leží pravoslavný klášter Dobrun, bohužel jeho malebná podoba byla narušena přístavbami nových objektů.

NP Tara
Národní park mezi Kremnama a městem Bajina Bašta (pozor – neplést si s Tarou v Černé Hoře). Východní část tvoří náhorní plošina s nekonečnými borovými porosty na hadcovém podkladu, severní a západní, naopak prudce spadá rozeklanými vápencovými stěnami do kaňonu Driny. Řada soutěsek a vodopádů. Stanoviště terciérního reliktu – smrku omoriky, který tu byl poprvé popsán, výskyt kamzíků.

Hlavní turistické středisko představují Kaludjerske Bare na východním okraji NP, dále několik menších a půvabnějších letovisek (Mitrovac, Predov krst). V jejich blízkosti strážci NP pokutují volné táboření, často uváděný kemp na Kaludjerskima Barama zrušen, další by se měl nalézat u obce Peručac.

U silnice v úseku Kaludjerske Bare – Bajina Bašta lze pozorovat stále funkční pece na domácí pálení vápna.


Text a foto: JAKUB HLOUŠEK

Autor:




Nejčtenější

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Ilustrační foto
Židé, prosím, sprchujte se. Cedule v švýcarském hotelu naštvaly Izrael

Malý alpský hotel ve Švýcarsku vyvolal pobouření, když ve svých prostorách umístil cedule s pokyny pro židovské hosty. Po vlně kritiky, ke které se připojila i...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

V Sieře Leone přišlo po masivním sesuvu půdy o život až tisíc lidí. (14. srpna...
Jak bahno utopí tisíc lidí. V přelidněném Freetownu katastrofě sami pomohli

Při masivních sesuvech půdy v metropoli západoafrické Sierry Leone Freetownu zemřelo více než 400 lidí, z toho zhruba sto dětí. Dalších 600 se stále pohřešuje,...  celý článek

Estonský hrad Kuressaare (Arensburg)
100 POHLEDŮ: Důstojníci na procházce u hradu v Kuressaare - Arensburgu

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Další z rubriky

Katar, Dauhá, Katařan, Katařanka
Katar láká turisty, zrušil vízovou povinnost pro 80 zemí, včetně ČR

Katar s okamžitou platností ruší vízovou povinnost pro občany 80 zemí, včetně České republiky. Oznámili to dnes zástupci katarského ministerstva vnitra,...  celý článek

Zbytky čumu (stanu) Evenků
Sibiří na koloběžce. Tělo fňuká, ale přizpůsobí se, říká dobrodruh

Přešel pěšky Bajkal, jako první na světě přejel Pamír na tříkolce a teď podniká na koloběžce cestu přes Sibiř dlouhou přes 2500 kilometrů. Třiašedesátiletý...  celý článek

Romantická skaliska na jižním okraji vrcholové plošiny Brostschbergu
Stezkami čarodějnic v Alsasku. Magický svět ve francouzských Vogézách

Do Alsaska se jezdí hlavně kvůli znamenitým vínům. Dalším tamním oblíbeným lákadlem jsou samozřejmě divukrásné Vogézy s holými hřebeny i vodopády. Kromě nich...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.