Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jadran z nebe: nejdeštivější místo Evropy a jedna z nejkrásnějších pláží

  14:36aktualizováno  14:36
Po poněkud dobrodružném získání paliva pro své letadlo vyrazil pilot Pruša opět nad jadranské ostrovy. Nafotil Diokleciánův palác ve Splitu i Čechům notoricky známou pláž Zlatni rat.

Dnešní odlet měl poněkud dramatickou ouverturu. Nejenže počasí za moc nestálo, ale navíc na letišti nebyl k mání benzín. Takže natankovat u pumpy ve městě. Ovšem do čeho.

Ostrovy Jaderského a Egejského moře

Sledujte už čtvrtý díl unikátního projektu ve speciálu na Cestování iDNES.cz

Ostrovy Jaderského a Egejského moře

Ostrovy Jaderského a Egejského moře

Naštěstí jsem narazil na vstřícného taxikáře. Cestou na letiště jsem ho umluvil, aby mi pomohl, tak jsem se místo na stojánce u svého Dynamicu ocitl nejdřív na taxikářově chatičce. Doufám jen, že byla doopravdy jeho, protože od ní neměl klíče, místo nich posloužilo páčidlo. Vzali jsme dva prázdné, ovšem dost špinavé kanystry, vypláchli je benzínem a dojeli s nimi k pumpě. 

Policista na letišti sledoval právě něco napínavého v televizi, a tak z nás neměl zrovna radost, k letadlu mě ale s kanystry nakonec pustil. Po troše bojování se mi podařilo přelít větší množství benzínu z kanystrů do nádrží letadla a po půl jedenácté jsem mohl vyrazit na trasu dnešního letu.

Počasí nebylo valné, bylo silné kouřmo a vypadalo to na déšť. Plán letět nejdřív na sever, směrem na největší chorvatské ostrovy Cres a Krk a odsud následně přes Pag na jih jsem musel operativně zrušit. Viditelnost byla na focení a možná i na létání severně od Malého Lošinje hodně špatná. 

Fotogalerie

Letěl jsem tedy jen nad městečko Osor, kde byla kdysi dávno šíje spojující ostrovy Cres a Lošinj. Pak tu vykopali průplav a Osor se stal na čas živým mezinárodním přístavem. Dnes je to malé, ospalé městečko s mostem, opět spojujícím oba ostrovy. 

Stejně jako Krk, Pag a další ostrovy v oblasti Kvarnerského zálivu i ostrovy Cres a Lošinj měnily v průběhu historie své majitele. Vládli tu staří Římané, později Benátská republika, Rakousko či napoleonská Francie. Mezi lety 1920 a 1947 patřily ostrovy Itálii. Poté je převzala Jugoslávie a následně Chorvatsko. Je zde prý 2600 hodin slunečního svitu ročně, ale to dnes tedy nemohu potvrdit. 

Nad Osorem se stáčím se na jih a přes Dugi Otok (Dlouhý ostrov) mířím směrem na ostrov Brač. Dugi Otok je skutečně dlouhý, měří 45 kilometrů. Bydlí na něm jen asi dvě tisícovky lidí a asi všichni pěstují hrozny, protože vinic je na ostrově vidět opravdu hodně. Na jihu pak Dugi Otok přechází do národního parku Kornati, což je asi 140 ostrovů a ostrůvků překrásných tvarů, které můžete vidět i na mých fotkách. Pokud pojedete na dovolenou někam do oblasti Biogradu na Moru, zcela určitě vám tu nabídnou na Kornati výlet lodí, obvykle s grilováním ryb na palubě.

Pilot Jiří Pruša

pilotuje malá sportovní letadla již řadu let. S iDNES.cz spolupracuje už delší dobu. Nyní z nebe mapuje evropské ostrovy

Společně s režisérem Petrem Nikolaevem připravuje filmovou epopej o čsl. legionářích

Více o Jiřím Prušovi na webu www.prusa.org

Jiří Pruša, bloger iDNES.cz a pilot malého letadla

Už od jižního cípu Dlouhého ostrova jsem se snažil domluvit s dispečerem na radaru ve Splitu, aby mě nechal zaletět nad město, udělat dvě otočky a nafilmovat historický střed města. Byl velmi vstřícný, dal mi jen pár instrukcí, jak si přeje, abych letěl a nad město mě pustil. Vidět Diokleciánův palác z výšky 300 metrů bylo velmi působivé – filmoval jsem a fotil, jak to šlo. 

Po povolených dvou otáčkách jsem odletěl směrem na největší dalmátský ostrov jménem Brač. Obyvatel tu žije podstatně více než na Dlouhém Ostrově, asi 14 tisíc. Na místním letišti nebyl žádný provoz, zato tu měli hodně zaměstnanců pobíhajících mezi různými částmi letiště sem a tam, takže vytvářeli dojem velkého shonu a množství práce. 

Podal jsem letový plán do Tivatu v sousedním Montenegru, jenže se ukázalo, že to nepůjde bez předem vyjednaného povolení k přistání. Podle jejich předpisů je třeba o něj žádat 36 hodin předem. Telefonní číslo, které mi nadiktovali rádiem ze Splitu, nefugnovalo, ačkoli figurovalo v oficiálních dokumentech. Zachránili mě přátelé z pražského ABS Jets a povolení na dálku vyřídili. Než jsem snědl dvě nektarinky z vlastních zásob (na letišti nebylo k sehnání nic), mohl jsem odstartovat.

Start z Brače je vpravdě impozantní. Startovací dráha tu takřka končí asi 500 metrů vysokým útesem, pár metrů za koncem dráhy se pod vámi v hloubce otevře propast, na jejímž dně se zrcadlí modrá hladina moře. Kouzlem se po chvíli ocitám v úchvatném zálivu s atraktivním výběžkem pláže Zlatni rat. 

Všichni Češi, kteří kdy šli nebo jeli kolem takřka jakékoli české cestovní kanceláře ho znají z plakátů. Je na nich obvykle zobrazena jen vrcholová kosa pláže jdoucí do moře, dojem z Karibiku uprostřed Jadranu je dokonalý. Skutečnost je nepoměrně střízlivější, podívejte se na fotky v galerii. Chvíli jsem tam zběsile fotil a pak pokračoval přes Hvar směrem ke Korčule. 

Při obletu Korčuly mi pípla esemeska z redakce iDNES.cz: „Vidíme tě... první otočka, druhá otočka...“ A bylo to skutečně přesně ve chvíli, kdy jsem nad Korčulou točil. Skoro mě mrzí, že nemůžu svůj pohyb na on-line mapě ve speciálu Ostrovy na Cestování iDNES.cz vidět v reálném čase jako vy. 

Velice jsem toužil natočit ze vzduchu také Dubrovník a jeho staré město. Tady byl ale dispečer na věži přísnější. Dráha asi 15 km vzdáleného letiště směřuje totiž přímo nad město a tak se tam nedá kvůli provozu na letišti dlouho zdržovat. Dovolil mi tedy jen jednu otáčku a to ještě nad ostrovem Lokrum a nikoliv přímo nad městem. Lokrum se mi tedy podařilo nafilmovat a Dubrovník alespoň trochu nafotit.

Evropské ostrovy z nebe knižně

Stáhněte si e-knihy z expedic od Jiřího Pruši. Výtěžek z prodeje knih autor věnuje na filmový projekt Petra Nikoaleva o čsl. legionářích.

Pruša knihy Nebe nad Evropou

Pár minut poté jsem už nasazoval na přistání na letišti Tivat, které se dnes nachází v nezávislé republice Černá Hora (Montenegro). Tivat leží kousek od Boky Kotorské – ohromného přírodního zálivu, který je vlastně zatopeným ústím řeky. Tato oblast je možná překvapivě nejdeštivějším místem Evropy, ročně tu spadne 4600 mm srážek. Je to dáno zřejmě tím, že Boka Kotorská leží mezi vysokými horami.

Zajímavé je, že za naší první republiky byl zdejší přístav používán československými loděmi. Během první světové války tu proběhla velká protirakouská vojenská vzpoura, které se účastnili i čeští vojáci.

Po přistání už jen rutina – přivázání letadla, přendání věcí do tašky, odchod na celnici, kontrola dokladů a odjezd do Herzeg Novi. Těším se na vás zase zítra.

Autor: pro iDNES.cz






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.