Jihoafričané? V mnohém mohou překvapit

Lidé v Kapském městě jsou příjemní, slušní, pracovití. "Jejich povaha je v mnohém podobná naší nátuře," domnívá se Marie Vavřínková, která se před nedávnem vrátila s dětmi z hluckého Domu dětí a mládeže z návštěvy Jihoafrické republiky. Snad proto, že si prý Afričané stejně jako Češi umí dělat legraci i sami ze sebe. Když Hlučané procházeli ulicemi Kapského Města, místní se s radostí kochali jejich překvapenými obličeji. "Také jste si mysleli, že se tady budou po ulicích procházet lvi? No jo, to si myslí každý, kdo přijíždí do Afriky," říkali jim s úsměvem domorodci.

Místo lvů ale vítají hosty čisté ulice a vyleštěné  výlohy obchodů. Před každým vchodem pořád stojí někdo s mokrým hadrem a něco čistí. Všechno se jenom leskne. "A třeba toalety najdete úplně všude, i tam, kde snad nic jiného ani není.
Třeba Německo nebo Švýcarsko, to jsou ve srovnání s Jihoafrickou
republikou špinavé země," tvrdí Marie Vavřínková.

AFRIČANÉ ŠETŘÍ

Když mají účastníci výletu říci, co je pro obyvatele Kapského Města typické, vyhrknou shodně: šetřivost. "Mají velký dům, čtyři nebo pět aut, ale jsou šetrní a skromní," tvrdí ředitel Domu dětí Josef Vaškových. Pokud se chtěl zavděčit dětem rodičů, u nichž dvanáct dní bydlel, koupil jim čokoládu. Nestála moc, ale rodiče ji dětem dopřejí jen výjimečně. "Oni prostě nekupují to, co nutně nepotřebují. Když jsem hostitelce pochválila šaty, které má její dcera, ujistila mě, že je šila sama. V obchodě jsou prý neskutečně drahé. Její manžel je přitom v Kapském Městě uznávaný právník," nechápe Vavřínková.

Pracovní morálka domorodců je s tou českou údajně nesrovnatelná. Lidé považují za normální, že pracují od rána do pozdního večera, často i během víkendu. To ale platí jen pro muže, ženy většinou nepracují. Také na stravování Afričané šetří. Každou chvíli sice pořádají party, ale hosté na ni přicházejí s vlastním masem, s vlastním pitím i s vlastními skleničkami. Přinesou si tolik, kolik chtějí sníst a vypít, pobaví se a rozejdou domů. Tak jsou zvyklí.

Stravě dominuje grilované maso. Krby jsou v každém domě. Pokud vás hostitel pozve na večeři na sedmou hodinu, nečekejte, že budete hned jíst. Dvě hodiny s vámi bude povídat a při tom grilovat maso. Když Afričané pobývali loni na Moravě, pozvali je místní na opékání špekáčků. To hosty zarazilo. "Byli úplně vykulení. Někteří začali maso jíst ještě syrové. Mysleli si, že paličky na opékání a oheň tvoří jen kulisu a patří k místnímu způsobu stolování," směje se ještě dnes hlucký ředitel.

V NOCI PLATÍ JINÉ ZÁKONY

Kriminalita je všude, i když Hlučané se s ní nesetkali. Nejspíš jen proto, že hostitelé je nikam samotné nepouštěli. Sami jsou také obezřetní, například děti raději všude vozí. "Večer jsme viděli svítící ulice, které doslova lákaly k procházce. Chtěli jsme vystoupit a projít se, ale nedovolili nám to," vzpomíná Josef Vaškových. "Řidiči v noci naprosto nerespektují semafory, na červenou nikdo nezastaví. Pokud by to udělal, hned se objeví někdo, kdo mu ukradne auto. Proto také místní jezdí jen v autech s neprůstřelnými skly a při jízdě se zamykají zevnitř."

KANTOŘI JSOU SKVĚLÍ

Největší šok připravil Hlučanům kontakt se studenty a učiteli škol v Kapském Městě. "Zírali jsme. Budovy i jejich vybavení jsou úplně obyčejné. Ale to, co předvádějí učitelé, je obdivuhodné," říká s úctou Marie Vavřínková. Individuální programy pro každé dítě, mimoškolní programy, každé tři měsíce tábory, pobyt u moře. A pořád soutěže mezi školami. "Třeba jakási jejich meziškolní olympiáda. Účastnilo se jí pět škol, každá má tisíc žáků. Ti všichni museli přijít jako diváci. Posedali si na tribunu do vyhrazených sektorů, a než začaly soutěže, předváděli vlastní program, který si připravili. Ten hodnotila porota, pak se teprve začalo soutěžit.

Představte si tu atmosféru," říká s nadšením Josef Vaškových. "A to se většina soutěží koná během víkendu nebo po vyučování. Všude jsou přitom všichni učitelé a rodiče dětí, kteří ještě připraví občerstvení. Prostě je to všechno v lidech," srovnává přístup našince a Afričanů Marie Vavřínková. Děti nosí školní uniformy a ve srovnání s českými jsou mnohem disciplinovanější. Ke svým učitelům si prý nedovolí ani desetinu toho, co zkusí čeští školáci. "Není to vynucený dril, je to přirozený respekt," soudí Vavřínková.

POVĚRY STÁLE ZABÍJEJÍ

Sedmdesát procent obyvatel černé pleti je podle Marie Vavřínkové v Kapském Městě nakaženo virem HIV. "Jako by ani neměli pud sebezáchovy, respektují především zákony svého kmene. Ty tvrdí, že když se někdo nakažený vyspí s pannou, nemoc se ztratí. A to je mezi černochy spousta vzdělaných lidí. Třeba studenti vysokých
škol. Mnozí tuší, že můžou kvůli viru HIV zemřít dřív, než vystudují. Přesto se nepoučí."

Stolová hora chrání město pod sebou - Kapské Město je dnes rozlehlou, ale přesto příjemnou metropolí jižního cípu Afriky