Jezeru vládla zlatá aljašská horečka

Zlaté Hory - Jako na Aljašce v dobách největšího přílivu zlatokopů to vypadalo o víkendu ve Zlatých Horách. Zdejší Zlaté jezero hostilo mezinárodní mistrovství země v rýžování zlata. Areálem se pohybovali muži s kolty zavěšenými proklatě nízko, stejně jako kdysi v Dawson City. Pro mnohé novodobé zlatokopy však rýžování není jen rituál z období Divokého západu, ale také sport, což mnozí dokazovali i oblečením.
Prohlédněte si zlatokopecké fotografie

"Tohle sem nepatří," kritizoval sportovně oblečené soupeře zlatokop jako vystřižený z románů Jacka Londona. Kritika však nepomohla, protože pořadatelé nevypisovali, v jakém oblečení se má soutěžící prezentovat. Jediným společným znakem všech se tak stala rýžovací pánev jako sportovní nářadí.

"Zájem byl obrovský. Na startu bylo 180 závodníků. Přijeli nejen z tuzemska, ale také Slovenska, Polska, Francie, Německa, Rakouska a Itálie," pochvaloval si Ladislav Kolbaba, hlavní pořadatel všech zlatokopeckých klání v zemi.

Zatímco zlatokopové už zahřívají svaly a naposledy kontrolují pánve, Vilém Přibyl pod starým vojenským stanem dokončuje přípravu surovin. Do plastových kbelíků s pískem přidává vždy několik malých kousíčků zlata, takzvaných zlatěnek.
Jeho práce je velmi zodpovědná, protože se nesmí splést.

"V každém kbelíku je stejný počet zlatěnek a závodníci nevědí kolik. Pro každé další postupové kolo se počet zlatěnek mění," popisuje Přibyl. Pod stanem je kromě desítek kbelíků také obrovská fůra písku. "Z té na konci nebude nic," komentuje zasvěceně.

První třicítka startujících v hlavní kategorii profesionálů poprvé rýžuje už v pátek odpoledne. Profesionálem se stává ve zlatokopecké hierarchii každý, kdo absolvuje minimálně dvě velké republikové soutěže jako amatér.

Každý závodník má kolem sebe malou dřevěnou ohrádku. Před sebe dostane kbelík s pískem a zlatěnkami. Ruce všech si už netrpělivě pohrávají s pánvemi. Zazní výstřel a začíná rýžovací koncert.

"Nenajít jedinou zlatěnku je malá tragédie, protože zlatokop je penalizován pěti minutami," vysvětluje Kolbaba. Co je zde pět minut, vyjde najevo po chvíli. Časy se totiž pohybují v rozmezí tří až pěti minut. "Při dnešní vyrovnanosti to většinou znamená ztrátu šancí na dobré umístění," dodává Kolbaba.

Početní diváci ženou soutěžící za co nejlepšími časy. Zkušení borci však vědí, že nesmí podlehnout atmosféře. "V prvním kole je dobré jít na jistotu a nijak to nehonit," říká zasvěceně před soutěží Slovák Richard Kaňa.

Také skončí nikoli v nejlepším, ale solidním čase. "Moc dobře se mi rýžovalo. Jen doufám, že jsem našel všechno a postoupím," přemítá s pěti nalezenými zlatěnkami Kaňa, už dvojnásobný vítěz zlatohorského klání. Vidět jej při práci s rýžovací pánví dávní zlatokopové, zcela jistě by bledli závistí. Postoupil.

Mezi novodobými zlatokopy má Kaňa výsadní postavení. Je totiž ředitelem posledního funkčního zlatého dolu ve střední Evropě. "Zlato mám zkrátka v krvi," usmívá se.

V neděli jsou na programu finále všech kategorií. Děti, začátečníci muži i ženy, z oficiálních kategorií junioři, veteráni, pětičlenná národní družstva a vrchol dne – finále profesionálů.

Vítězství se cení, ale jde o něco jiného.  "Tady rozhodně nejde o nějaké mety, ale o psinu a skvělou zábavu. Já se na takových akcích vždycky skvěle odreaguju od všedního blázince," liboval si Tomáš Pokorný z Liberce, který pracuje jako pojišťovací agent.

Zlatokopové soutěží v hledání zlata na jezírku za Zlatými horami

Účastníci soutěže v rýžování zlata se zdraví před zahájením soutěže ve Zlatých Horách

Přiznivec zlaté horečky v dobovém oblečen

Účastníci soutěže v rýžování zlata ve Zlatých Horách začínají rýžovat

Účastník soutěže v rýžování zlata ve Zlatých Horách ukazuje rozhodčímu svůj výsledek

Účastník soutěže v rýžování zlata a majitel jednoho z posledních zlatých dolů na Slovensku Richard Kaňa se prezentuje u rozhodčích

Vilém Přibyl z organizačního štábu chystá soutěžícím kbelíky s pískem obsahujíci zlato