Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jezero tří barev

aktualizováno 
Při pohledu dolů se lehce točí hlava a povahy náchylnější k závratím by se měly raději opřít o břízu, neboť je to pro ně příliš velký náraz. Člověk jde zvlněnou krajinkou, pak udělá poslední krok - a země najednou končí. Pod nohama se rozevřel obrovský jícen. Vypadá to, že jste narazili na nejúžasnější kráter sopky v Čechách. Víte, jak vypadá slavné Kráterové jezírko v Oregonu? Jestli ne, nevadí. Kousek od Plzně, nad vsí Hromnice, je něco podobného. Sice menšího, ale svým způsobem možná ještě zajímavějšího. Stojíte nahoře, shlížíte do šedesátimetrové hlubiny tam dole, kde se lenivě povaluje hladina jezera. Směrem k hladině se kráter zužuje jako trychtýř. Přesně takhle vypadá jícen sopky. Hned si to začnete malovat: vidíte, jak čepici kopce urvala kdysi mohutná erupce. Vidíte, jak ze žhavých plic Země začala vystřikovat láva, a dokonce cítíte ten žár. U Hromnického jezírka si můžete pustit fantazii na špacír. Vypadá opravdu jako sopka. Jen jen nanovo vybuchnout. Ale nevybuchne, nebol to není sopka. Tenhle kráter nevytvořily nesmírné podzemní síly. Udělali ho lidé. A nejen to. Způsobili také, že voda v jezeře je - nebo spíše bývala - červená. A že jezero bylo mrtvé, úplně mrtvé. Čím to všechno bylo? Kyselina sírová. Avšak než začnete bádat, jak se to mohlo stát, prohlédněte si nejdříve kráter pěkně shora. Je to pořádná díra. Na druhé straně právě kráčí trojice lidí, ale jsou z nich jen čárky na horizontu. A není se co divit: ovál je nahoře téměř čtvrt kilometru dlouhý, aspoň sto padesát metrů široký a - jak už řečeno šedesát metrů hluboký. To se předkové tedy činili. Třetina jícnu je holá a tmavá jako tobogan do předpeklí. Stěny padají zvysoka do jezera. Zbytek kráteru má trochu jinou podobu. Obnažená hlína, na níž se nějak nedaří ani trávě, má zvláštní narudlou barvu. Stěny jsou porostlé především houževnatými břízkami. Když přežijí tundru, vydrží i tady. Tak nějak vypadá islandská pustina. Dole leží voda - jinak se to popsat snad ani nedá. Ona opravdu leží. Na dno kráteru nedofoukne žádný vítr, a tak hladina je skutečně nehybná jako utahaný pes. Občas se jen lehounce zčeří. Jezeru se taky říká "Červené", protože takové kdysi bylo. Dokonce prý jasně červené. Ted nastala pravá chvíle vrátit se ke kyselině sírové, nebol ta vysvětluje barvu i vznik jezera, ale také vznik kráteru. Vyráběla se tady od konce 16. století až do roku 1898. Kyselině sírové se říká vitriol a jistě si dovedete představit, že výroba kapalinky s tak zlověstným názvem není cukrářskou záležitostí. Tady se vitriol vyráběl přímo drastickým způsobem. Lidé lámali a odstřelovali břidlici a dělali z ní haldy, které potom zalévali vodou. Co se vylouhovalo, vlévali do dřevěných kádí a nechali odpařovat, pak to nějak přepálili v pecích, zřejmě aby získali ještě silnější koncentraci kyseliny. Na ni čekal celý svět, protože kyselinu, která byla nutná k rozpouštění indiga, modrého barviva, uměli vyrobit na celém světě jen v Hromnicích. Anglické a německé textilky na ní byly zcela závislé. Po výrobě nad Hromnicemi zbyly modrošedé haldy - jen v letech 1870-80 se vytěžilo osmdesát tisíc tun horniny. Haldy již dávno srostly v obrovský masiv, jenž vypadá, jako by tady byl od nepaměti. V roce 1898 Britové přišli na to, jak rozpouštět indigo, kterým barvili látky, i bez kyseliny. V Hromnicích už nebylo proč vitriol vyrábět. A když jednou zřícená zemina uzavřela odtokový kanál, kyselá voda, vlastně zředěný vitriol, stékala dolů na dno kráteru. Tam se vitriolový louh a příslušné sírany mísily s čistou přírodní vodou tak dlouho, až ji přepraly. Vzniklo kyselinové jezero, které je dnes 190 metrů dlouhé, 130 metrů široké a patnáct metrů hluboké. Sejít k němu není jednoduché, ale kdo chce, může si vyzkoušet, jako by to bylo slézat do nitra opravdového kráteru. Stezka traverzuje po stěně a protože je opravdu strmá, nejlepším přítelem se pro tuto chvíli stávají stromky rostoucí kolem ní: každá větvička je dobrá, aby se jí člověk přidržel a našel ztracenou balanc. Odměnou za lezecký výkon je pohled na kráter opačným směrem. Srázy uzamykají oblohu do tmavé obruče. Jen voda je jiná, než by se podle názvu jezera čekalo. Hladina není červená. Je brčálově zelená, jako když se někdo měsíce nestará o akvárium. Kdo má ale dobrou vůli, při velkém úsilí občas na hladině zahlédne jakýsi červený odlesk. Snad vám to půjde líp. "Jistě, to jezírko už dávno není červené, bejvávalo," říká později babička, která v Hromnicích zahání slepice ze silnice. Hladina jezera nejenže už tedy není červená. Kromě zelené je také černá - to tam, kam dopadá odlesk tmavých stěn. Dalo by se tedy říci, že jde o jezero tří barev, ale to by připomínalo spíše jméno nějaké čínské polévky. I když... Voda jezera je hustá a neprůhledná, jako polévka. Když do ní hodíte kámen, temně to žbluňkne, udělají se taková kola a bubliny, jako když zapadne kámen do močůvky nebo bahnité, husté vody. Ale pozor, ve vodě, která by měla být mrtvá, se něco hýbe! Ano, u břehu se mrská jakási vodní žoužel. Zdá se, že příroda rvačku s kyselinou nevzdala a postupně získává zase vrch. Čistá voda postupem desetiletí kyselinu zředila. Strčíte váhavě prst do vody připraveni okamžitě ucuknout. A ejhle, žádné pálení se nedostavilo. O návratu života svědčí i vor, který kotví u břehu. Že by se někdo vyžíval v plavbě ve vitriolu? Je to tak. Kluci z Hromnice sem občas zajdou. A co takhle třeba plavání ve vitriolu? "Ale jo, vloni se tam kluci koupali," říká jeden mladík, který na kraji vesnice opravuje motorku. "Ptáte se, jestli se jim něco stalo? No, vzhledem k tomu, že jsem je zrovna včera viděl a byli úplně v pořádku, taky asi nic."

* * *
Může se hodit

JAN SE TAM DOSTAT: Jezírko leží severně od Plzně směrem na Třemošnou. V obci Hromnice vás již budou směrovat šipky. Jízda trvá zhruba deset minut. Auto lze nechat dole pod kopcem, zuřiví řidiči či rodiny s malými dětmi mohou vyjet po polní cestě až skoro ke hraně kráteru. Lze sejít i dolů k hladině, ale je třeba dávat si pozor. Zvláště po dešti, kdy bahýnko na příkrém svahu velmi nepříjemně klouže.

Autor:




Nejčtenější

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Panorama Nepomuku s neodmyslitelnou kulisou Zelené hory.
Krajinou Černých baronů a milované historie. Cyklotoulky okolím Nepomuku

Zvlněná a přátelská krajina luk, polí a remízků v okolí Nepomuku byla osídlená generacemi předků, jejichž dávné působení můžeme pocítit v drobných i...  celý článek

Některé turistické stezky a cyklotrasy v Národním parku Šumava jsou po...
Šumavský park chce zakázat vstup do lesů. Na stezky padají stromy

Nevyrážejte do lesů kolem Nové Pece a Stožce, mnoho turistických tras je stejně neprůchodných. Takové varování vydal ráno Národní park Šumava. Silný vítr o...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Karambol v Chorvatsku? Nehodu nechte zapsat a pokutám se nebraňte

Zkazila vám dovolenou v Chorvatsku bouračka? Zkuste nepanikařit a nezapomeňte na záznam o dopravní nehodě. A hlavně zavolejte tamní policii - stačí vyťukat...  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

Další z rubriky

Cestou necestou
Puchýře jako dvacka a klopýtání v dešti, to je slavný dánský pochod

Tři dny intenzivní chůze napříč dánským ostrovem Fyn spolu s dalšími 850 nadšenci pěší turistiky, tak vypadá akce nazvaná Fjällräven Classic Denmark. Treku...  celý článek

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.