Pokud jednou vyměníte pobyt u moře za jezero Como, možná už nikdy nebudete chtít jet jinam. Jezero i okolní krajina si totiž každého podmaní divokou krásou, pobřeží je úžasně členité, všude kolem vás bude plno nádherných subtropických stromů a květin. Voda hraje spíše temnými tóny, hladinu často čeří vánek i pořádný vítr. A místy si možná pod strmými svahy okolních hor budete připadat docela nicotní, kopce totiž převyšují jezerní hladinu o více než 2000 metrů.
Bellagio, pyšná královna jezera
Tam, kde se jezero Como (známé též pod latinským názvem Lario) rozdvojuje ve dvě ramena, leží Bellagio. Při pohledu na mapu je to v místě, kde se sbíhají dvě „nožičky“ obráceného písmene Y, které Como věrně připomíná.
Z Bellagia je přehled po velké části jezera i po okolních kopcích a nejsou to ledasjaká panoramata. Zatímco na nábřežní promenádě, lemované kaskádami bougainvilleí a dalších krásně barevných subtropických keřů a květin, se budete nejspíš chtít schovat někam do stínu, při pohledu severním směrem obvykle ještě na začátku léta zahlédnete na vrcholcích sníh.
Daní za krásnou polohu Bellagia je ovšem turistický ruch. Pitoreskní, strmé uličky městečka lemují téměř nepřetržitě restaurace a obchody se suvenýry. Klidněji je v aristokraticky působící zahradě Villy Melzi, kterou najdete asi půldruhého kilometru jižně od přístaviště lodí v Bellagiu. Za vstup zaplatíte 6,50 eura, budou to však dobře investované peníze.
Lago di Como
|
Mírně zvlněný terén zahrady lemuje pobřeží jezera v délce asi 800 metrů a prostupují ho desítky drobných architektonických a uměleckých skvostů, od soch antických božstev přes drobné pavilonky až po umělecky vyvedené balustrády. To vše v perfektní harmonii s mnoha exotickými druhy stromů, keřů a květin, dílo architekta Gioconda Albertolliho ze začátku 19. století.
Do Bellagia sice vede silnice, doporučujeme ale přijet lodí - vodní trasa vám otevře pohledy na zemskou špici s Bellagiem z různých stran. Klasický lodní výlet zahrnuje trojúhelník z Menaggia na západním břehu jezera přes Bellagio do Varenny na břehu východním a zase zpátky.
Varenna: nejkrásnější město na východě jezera
Posledně jmenované sídlo, Varenna, představuje pro Bellagio zdatnou konkurenci. Stísněná zástavba městečka šplhá po svahu nad malou zátokou, od přístaviště půjdete do centra u miniaturní jachetní mariny po pobřežní pěšince vedené zčásti po umělých lávkách. Zdálky vypadá Varenna jako změť na sebe naskládaných kostiček vesměs pastelových barev, z nichž vyčuhuje štíhlá, šedivá kostelní věž. Za estetiku dáváme nejvyšší známku i proto, že tu bývá přece jen o něco volněji než v na první pohled mondénním Bellagiu.
Ve Varenně můžete navštívit další z proslulých botanických (a uměleckých) zahrad, tato patří k Ville Monastero na jižním okraji městečka. Nebo si pro změnu můžete vyšlápnout ke zřícenině hradu Vezio (www.castellodivezio.it), která se tyčí na skalním výběžku asi 150 výškových metrů nad Varennou.
Cesta vzhůru vede stinnou kamenitou pěšinkou, což za horkých letních dnů každý ocení, a od zříceniny se otevře velkolepý pohled na celou severní část jezera. Vůči poloze slunce je nejlepší sem vystoupit dopoledne a pro cestu nahoru a zpět počítejte asi s hodinou a půl.
Na nejvyšší vrchol
Už jsme na ni koukali od vody několik dní, na mohutnou, skalnatou pyramidu, proti které se všechno dole kolem jezera zdá být nicotné. Monte Legnone (2609 m n. m.), nejvyšší hora nad jezerem Como, zaujme nejen ohromným převýšením (vrchol leží o 2400 metrů výše než hladina jezera), ale také velmi pravidelným, majestátním tvarem. Západní stěna, přivrácená k jezeru, vypadá nedostupně, po hřebeni však vede cesta nahoru a je schůdná i bez horolezeckého vybavení.
Kudy na pláž?
|
Vyrážíme brzy po ránu, abychom vrcholu dosáhli pokud možno ještě dopoledne, kdy bývá stálé počasí, ale ukazuje se to jako příliš optimistický scénář. Volíme relativně snadnou výstupovou trasu od západu, od chaty Roccoli Lorla (1463 m n. m.). Cesta autem k výchozímu bodu ovšem vede desítkami serpentin a trvá nám to přes hodinu. Je to místy velmi úzká, ale asfaltová cesta a výjezdem šetříme polovinu převýšení – nahoru na vrchol zbývá pěšky ještě 1150 výškových metrů.
Chata leží v řídkém lese, který se asi po půlhodině definitivně rozestupuje a dostáváme se na rozlehlé svažité pastviny oživené stády ovcí a dvěma salašemi. Značení je docela dobré a orientace snadná, a to až k plechové boudě zvané Ca’ de Legn (asi 2150 m n. m.). Z tohoto místa nabývá sklon na síle, stále sledujeme západní hřeben a pohybujeme se už výhradně ve skalnatém terénu. Obtížnější pasáže přicházejí teprve za předvrcholem Anticima (2529 m n. m.), kde stezku na řadě míst jistí drátěná lana a kovové stupy. Náročný úsek však není příliš dlouhý a brzy to už výše nejde.
Plošinka kolem vrcholového kříže na Monte Legnone nabízí pohodlné posezení a hlavně fantastickou vyhlídku. Dole pod námi se zrcadlí jezero Como, o kus dál je vidět rameno jezera Lugano a všude kolem defiluje zdánlivě nekonečné představení alpských štítů. Severovýchodním směrem snadno identifikujeme Piz Bernina, nejvýchodnější alpskou čtyřtisícovku, v dálce na západním obzoru vystupuje zubatý hřeben Gran Paradisa, opačným směrem je zřetelně vidět zaledněný masiv Adamello.
Z vrcholu lze sice udělat částečný okruh zpět do výchozího místa, vzhledem k sílícímu větru se ale rozhodujeme sestoupit stejnou cestou. Nahoru nám to trvalo skoro pět hodin, dolů jen asi polovinu – zejména cesta po travnatých pláních pod bivakem Ca’ de Legn ubíhá rychle. I tak však vydá výstup na Monte Legnona na celodenní, poměrně náročnou túru. V jedné z nejkrásnějších krajin, jaké v Evropě najdete.
Může se hoditDoprava k jezeru Como
Doprava v oblasti Ubytování
|