Rakouské jezero Achensee. Kde se sen o ideální dovolené mění v realitu

Achensee, největší přírodní jezero Tyrol, si od světaznalých cestovatelů vysloužilo označení alpský fjord. Z ptačí perspektivy okolních vápencových štítů opravdu evokuje mořský záliv drsné Skandinávie. Ale ve skutečnosti představuje příjemnou destinaci, kde se budete cítit jako v bavlnce.

Dovolená u Achensee nadchne milovníky vysokohorské turisty i slunění a lenošení u azurové hladiny alpského jezera. Nadšenci do vlaků zase ocení vyhlídkovou jízdu historickou parní lokomotivou po ozubnicové úzkokolejce z Jenbachu až na břeh jezera u přístaviště Seespitze.

Navíc tady je úplně jedno, kdo jste. Ať již patříte mezi baťůžkáře, rentiéry, plážové povaleče nebo lovce ferratových zážitků. Tato symbióza nejlépe vynikne v podvečer, kdy si ti zámožnější dopřávají na terasách noblesních restaurací svůj pravidelný drink, zatímco kolem se plouží utahaní, zablácení a spokojení vandrovníci, kteří se vrátili z náročné túry.

Pohádkové služby

Tipy na koupání

Průzračně čisté, modré jezero láká ke koupání, ke kterému je vyhrazeno několik míst, nejvíc se jich nachází na prostorné pláži v jižním cípu jezera. Písčité dno, mírný sestup, dětské hřiště a pečlivě udržovaný měkký trávník si zde pochvalují zejména rodiny s dětmi. Druhá oblíbená pláž leží na severním okraji Achensee, další pak u Pertisau či kempu Schwarzenau.

Písčitá pláž na jižním okraji jezera

S vysokým počtem spokojených návštěvníků úzce souvisí ukázkové služby. To jsem poznal hned na nádraží v Jenbachu, kam mě přivezl rychlík z Vídně. Protože jsem měl vytištěnou rezervaci ubytování, i když v mém případě obyčejného kempu, měl jsem právo bezplatné přepravy místními autobusy až na místo pobytu.

Tam mi okamžitě zdarma vystavili kartu AchenseeCard, která umožňuje neomezeně a zdarma cestovat autobusovými spoji mezi letovisky u jezera a Jenbachem. Autobusy jezdí přesně na čas v hodinových intervalech.

Nádherné údolí Falzthurntal

Jediné, co nejde naprogramovat dopředu, je počasí. Když jsem se propracovával strmým lavinózním svahem k chatě Dalfazalm, zaskočil mě na samém počátku túry hustý liják. Proto jsem bleskově změnil plány a přemístil se na protilehlý břeh do Pertisau, kde jsem se vydal na lehčí túru do rázovitého údolí Falzthurntal.

První kilometry doliny se sice jde po asfaltce, ale když dorazíte k farmě a hostinci Falzthurnalm, začínají pravé alpské scenérie. Dál už pokračuju po příjemné prašné cestě přes rozkvetlé louky, jen místy přerušené ohromnými nánosy štěrkových lavin a sesuvů, po obou stranách se tyčí impozantní štíty okolních dvoutisícovek.

Kompaktní masa štítu Sonnjoch u hostince Gramai

Žebrající kavčata. Ač jsou schopna vlézt hostu téměř do talíře, při pokusu dotknout se jich rychle prchají.

Tip na dovolenou

Prožijte úchvatnou dovolenou v rakouských Alpách. Vyberte si svůj zájezd na dovolená.iDNES.cz a vyrazit můžete ještě dnes.

První větší zastávkou je mamutí občerstvovací komplex Gramai. Ten, ačkoli leží jen 1 263 m nad mořem, působí díky sousední strhující mase neschůdné stěny vrcholu Sonnjoch nadmíru velehorsky. Hosté, co si chtějí užít občerstvení na venkovní zahrádce, budou mít o zábavu postaráno. Dřevěný plůtek okupují kavčata žlutozobá a vehementně se dožadují desátku z hostiny. Hozený kus chleba je pro ně výzvou k nelítostnému souboji o kořist.

Komplex Gramai je z Pertisau rovněž dostupný po zpoplatněné silnici, čehož hojně využívají zájezdové autobusy. Jenže jejich účastníci zůstávají ochuzení o povalování na zářivě zelených pastvinách uvnitř doliny mezi arnikou, vstavači, hořečky a kravinci.

Cílová rovinka horské úzkokolejky se štítem Ebner Joch na pozadí

Mlžná brána temné říše

Následující den jsem se hned zrána rozpumpoval osmistovkovým převýšením při výstupu z Maurachu na chatu Erfurter hütte. Ledový vítr, cáry mlh a pohled na sytě modrý srpek jezera dole v hlubinách vyčaroval nefalšovanou atmosféru dalekého severu. Kdo touží po pohodlnějším způsobu dopravy do nitra hor, tak může pro zdolání první etapy využít kabinovou lanovku. Její horní stanice u Erfurter hütte představuje důležitý uzel, odkud hvězdicovitě vycházejí značené stezky.

Tradiční cíl představuje dvoutisícový Gschöllkopf s vyhlídkou Adlerhorst, stylizovanou do podoby orlího hnízda. I sem se dá dojet lanovkou. Na úpatí Gschölkopfu rovněž začíná úvodní úsek Ferraty pěti vrcholů, zdejší nejznámější zajištěné cesty.

Na pomezí lesa u Erfurter hütte už hýří všechny barvy botanických pokladů zdejší květeny. Přilehlé podloží tvoří především vápence, druhové bohatství rostlinné říše je proto obrovské. Nejvíc přitahují pozornost nízké keříky zakrslých rododendronů ozdobené pestrými, jasně růžovými květy. Pro tuto krásnou dřevinu se vžilo lidové označení alpská růže.

Alpská růže v plném květu

Pohled od místa Durrakreuz, kde obvykle startují vyznavači paraglidingu na Pertisau a úvodní pasáže údolí Falzthurntal.

Od Erfurter hütte vede značená stezka do magického porostu pokroucených modřínů, po mírném klesání okolo stanoviště pro paragliding pak ústí mezi pastviny vedle chaty Dalfazalm. Ta představuje stylovou kombinaci původní horské farmy se zařízením pro turisty. Nad ní stoupám širokým údolím k průsmyku s výstižným názvem Steinernes Tor neboli kamenná brána. Poslední úsek ztěžuje nelítostný vichr a hustá mlha. Úzká stezka se klikatí mezi kamením a z bílé clony přede mnou vystupují rozmazané obrysy úzké soutěsky po obou stranách sevřené vápencovými pilíři. Jako bych vstupoval do brány temné říše střežené dvojicí kamenných obrů.

Začarovaný modřínový les u chaty Erfurter hütte

Rychle procházím průsmykem, jehož nadmořská výše atakuje dvoutisícovou hranici a poté pomalu klesám ke kolibám farmy Kotalm, nikde ani živáčka. Ještě než se opětovně ocitnu na zastávce u jezera, pozoruju tenké kaskády vodopádů soutěsky Schwarzenaugraben. Z dálky se jednoznačně vyrovnají kaňonům Slovenského ráje. Ovšem dovnitř tohoto kaňonu žádná stezka nesměřuje. Některé krásy tady raději zůstaly ponechány pouze přírodě.

Od Achensee si odnáším nejen vzpomínky na nedotčenou přírodu, ale především na prvotřídní služby. Kéž by to takhle fungovalo i u nás... 

Může se hodit

Jak se tam dostat
Achensee je dobře dostupné. Stačí se kdekoli napojit na osu páteřní rakouské dálniční tepny ve směru do Innsbrucku a poté ji opustit na výjezdu Achensee – Zillertal u Jenbachu. Odtud pak do cíle zbývá přibližně 10 km. K jezeru můžete snadno dojet i veřejnou dopravou, v Jenbachu několikrát denně zastavují přímé rychlíky z Vídně. Na příjezdy vlaků pak slušně navazují autobusové přípoje.

Pozor na provozní dobu kempů
Kdo se chystá nocovat v kempu, ať si prověří provozní dobu recepce. Tato rada platí zejména pro motoristy, kteří se na cestu vydali až odpoledne. Pokud se opozdí, může se jim stát, že je v cíli místo teplé sprchy uvítá akorát spuštěná závora. A tím pádem budou nuceni k improvizovanému přespání na parkovištích, kde je ovšem táboření přísně zakázáno.

Voda na koupání i k pití
Achensee je jezerem ledovcového původu, které leží v nadmořské výši 929 m. Dosahuje maximální hloubky 133 m, dlouhé je 9,4 km. Z východní strany ho obklopuje masiv horstva Rofan, západní břeh tvoří hranici chráněného přírodního parku Karwende. Voda z jezera je považována za pitnou. Nejkrásnější pohled na sytě modrou jezerní hladinu se nabízí z kamenné pyramidy ostrého hřbetu Seebergspitze vypínajícím se nad městečkem Pertisau.

Užitečné weby
www.achensee.info

Achensee

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz