Představa to může být na první pohled pro někoho děsivá. Šoférovat přes 1000 kilometrů (z Prahy do Paříže je to 1100), projet napříč celým Německem a nakonec se ještě někde proplétat ulicemi francouzské metropole? Podle zkušeností řady cestovatelů kaše není až tak horká, jak vypadá, obavy jsou na místě jen u posledně jmenovaného "úkolu".
Cesta sama o sobě je až překvapivě příjemná.
Zjednodušeně řečeno: pokud například startujete v Praze, tak se napojíte na mezinárodní komunikaci E50 (vnější okruh kolem města), najedete směr Plzeň a po této silnici pojedete vlastně až do Paříže. Vzhledem k tomu, že dálnice na našem území vede až k hranici v Rozvadově, odřídíte na kvalitních vozovkách drtivou část cesty.
Jsou jen dvě místa, kde budete muset sundat nohu z plynu: při průjezdu Plzní a po překročení hranice do Německa. Tady vás čeká několik desítek kilometrů dlouhý úsek, než se u Ambergu napojíte na dálnici směrem na Norimberk. Zvláště v této části mějte na paměti, že stále jedete po E50 (v Německu ji kopíruje národní silnice číslo 6, ve Francii pak A4).
V Německu se na dálnicích neplatí, po překročení francouzské hranice si připravte 141 franků, které rozloženě zaplatíte na celkem pěti stanovištích vybírání mýtného. Můžete z dálnice samozřejmě sjet a do Paříže dojet po okresních silnicích, ale v tom případě si připravte dobrou mapu, ať se neztratíte na venkově.
Ve francouzské metropoli vás dálnice dovede až na kruhový objezd kolem města - známý Boulevard Périphérique. Z něho se po celé délce v místech někdejších městských bran oddělují vjezdy do jednotlivých částí Paříže. Proto zde nezapomeňte bedlivě sledovat dopravní značení. Vjezd do města je vlastně jediným náročnějším okamžikem - onou příslovečnou těžkou tečkou za jinak vcelku pohodovou cestou.
18. srpna 1998
