Jestli na Kubě funguje socialismus, tak na korbě náklaďáku

Vstávám brzo ráno, za městem Trinidad sedám na kolo a poprvé se chystám na Kubě s kolem stopovat. Přijíždím tak na botella, tam už postává asi 30 Kubánců. Nahlásím se u amarillo, ten si mě zapíše do seznamu a stop může začít, píše Pavel Paloncý ve 4. díle seriálu 'Kuba na kole a pod širákem'.
Kuba. Cesta na korbě náklaďáku

Kuba. Cesta na korbě náklaďáku | foto: Pavel PaloncýiDNES.cz

Vybalím tedy ručník a čekám. Amarillo postupně zastavuje auta a láduje do nich lidi podle pořadníku. Po chvíli přijíždí náklaďák s korbou, ale řidič tvrdí, že se na korbu s kolem nevejdu. Takhle se nikam nedostanu, je potřeba trochu změnit taktiku.

Přijíždí další náklaďák, amarillo mě posílá na korbu, řidič protestuje, že se tam kolo nevejde. Jestli se chcete na Kubě někam dostat, musíte na to jít jako Kubánci. Takže s ním začínám trochu diskutovat, mezitím další přičinliví Kubánci udělají všude kolem dostatečný humbuk, naloží moje kolo, dvě další, a k tomu spoustu dalšího zboží. Teď už nemá smysl protestovat.

Jestli někde funguje kubánský socialismus, tak je to na korbě náklaďáku. Tam jsou na tom všichni stejně - úředníci, doktoři, školáci, cizinci, zemědělci... Ostatně všechna pravidla na Kubě platí vždy jen tak trochu. Na poprvé to samozřejmě vždy vypadá, že něco nejde. Takže je potřeba o tom začít diskutovat, udělat trochu povyku a na podruhé už to půjde.

Kuba na kole. Hlavní cesta

Hlavní cesta

Cestou se bavím se svými spolujezdci. "Jsem doktor, jezdím takhle každý den a v devět ráno začínám," vysvětluje jeden. "Pracuju v knihovně jako učitelka a tohle jsou někteří moji žáci," přidává starší Kubánka a ukazuje na děti tlačící se vzadu na korbě náklaďáku.

Za chvíli řidič zastavuje na snídani, přistupují další a vyptávají se mě na rodinu. Velmi je překvapuje, že ještě nemám děti. Ani to, že jsem student, jim nestačí. Ve 23 letech bývají Kubánci často ženatí a mívají děti. Navíc moje dlouho neholená tvář mi dost let přidává…

Pravá Kuba z korby náklaďáku

Můj první stop byl skvělý, pohled z korby náklaďáku na místní rovinatou krajinu je pro mě ta pravá Kuba. Všude kolem jsou obyčejní Kubánci, cestou se zdravíme s cestujícími v protisměru.

Řidič končí ve městě Sancti Spiritus poté, co se na korbě prostřídalo snad sto lidí všech profesí i věku. Místní amarillo mi zastaví i autobus. Zaplatím vstupné do autobusu za sebe i za kolo a dál už jenom zírám. Autobus zastavuje prakticky na jakékoli znamení, nastupující platí vstupné v různé výši, někdy o něm hlasitě smlouvají, řidič vše zapisuje do formuláře. Autobus dělá spoustu odboček mimo trasu, dveře se na cestu ani nezavírají, kromě případu, kdy venku hoří.

Vystupuju u nedokončeného nájezdu na dálnici a zkusím to dále na dálnici. Tam je ale situace beznadějná - asi padesát stopujících Kubánců a provoz minimální. Rozruch vzbudí projíždějící policejní hlídka, která doveze asi šest kokosových ořechů jako povzbuzení pro amarillos a stopaře. Měním se tak zpět ze stopaře na cyklistu a pokračuju na kole směrem do Santa Clary.

V noci mě budí místní a doporučuje mi, ať si lehnu o pár metrů jinam. Moc nechápu proč, ale vyhovím mu, budu muset být opatrnější. V posledních pár dnech je to v krátké době podruhé, co mě v noci někdo našel.

Kuba na kole. Místní Kubánec listuje svoji knížkou s lístky na výdej potravin do bodegas

Místní Kubánec listuje svoji knížkou s lístky na výdej potravin do bodegas

Doprava na Kubě

Jestli něco dělá Kubu nezapomenutelným zážitkem, tak je to kubánská doprava, hlavně ta veřejná, hromadná. Vlak se prakticky nedá použít. Podle jízdního řádu jezdí vlak 2x denně, ráno a večer. Během jednoho dne tak měly přijet do Santa Clary dva vlaky - jeden z Havany a druhý ze Santiaga de Cuba. Jeden z nich zrušili, následně byly vypraveny dva speciální vlaky, z nichž jeden dojel jen do Bayama a následně byl taky zrušen. Nakonec přijel jeden vlak s 12hodinovým zpožděním, kde je konec poslednímu z těchto vlaků, netuším.

Kubánci vlaky nepoužívají, pokud nemusí. Pravděpodobně však často musí, protože vlaky jsou přeplněné k prasknutí.

Autobusovou dopravu mají Kubánci opět dvojí: pro turisty a pro Kubánce. Turistické autobusy společnosti Víazul jsou komfortní a drahé, ale je to jediná spolehlivá varianta, jak se někam dostat. Autobusy pro místní jsou součástí integrovaného hromadného dopravního chaosu na Kubě. Na hromadné dopravě na Kubě se podílí prakticky vše, co má kola. A ani ta někdy nejsou potřeba, stačí povoz.

Jízdní řád pro autobusy prakticky neexistuje, na stanici si do něj jako cizinec nejspíš lístek nekoupíte. V pokladně vás odkážou na autobusy Víazul. Pokud ale stojíte u cesty a mávnete na řidiče, nejspíš vám zastaví.

Kuba na kole. Děti ve škole na vesnici

Děti ve škole na vesnici

Kuba na kole. Odpolední vyučování ve škole na vesnici

Odpolední vyučování ve škole na vesnici

Další složkou hromadné dopravy na Kubě je autostop. Na silnici za každým městem či vesnicí je místo zvané botella, kde se srocují Kubánci a stopují. Autostop na Kubě není záležitostí mladých, ale tvoří jednu z regulérních složek hromadné dopravy. Stopují zde všichni - úředníci, učitelé, doktoři, staří, mladí, děti do školy,... a proto je taky organizovaný.

Kuba nejen na kole

Celkem jsem urazil asi 2 300 km na kole, 1 400 km autobusem, 200 km pěšky, 150 km stopem v nejrůznějších vozech, povozech a kamionech a asi 140 km taxíkem.

Autostop tu řídí amarillo (žluťák - dopravní policista ve žluté uniformě). Ten zastavuje projíždějící auta a nakládá do nich lidi. Auta s modrou poznávací značkou, což jsou státní auta, tedy téměř všechna auta, mají povinnost na pokyn amarillos zastavit.

Nejvýhodnější jsou náklaďáky s korbou, vejde se tam spousta lidí a také zboží. Má-li na Kubě někdo volné místo na korbě, musí se to využít a něco tam naložit. Běžně tak na ni naskáče až 30 lidí, naloží se několik kol, bedny s ovocem, nějaká nafta nebo hospodářské zvíře.

Oficiální postup je nahlásit se u amarillo, ten si vás zapíše a až zastaví vhodné auto, tak zaplatíte (žluťáskovi) a auto vás naloží. Samozřejmě můžete stopovat i neorganizovaně, většinou z vás ale řidič zkusí vytáhnout co nejvíc peněz a řekne si o přemrštěnou částku.

Podobně jako autostop fungují autobusy pro Kubánce, liší se jen v tom, že jezdí po pevných trasách. Někdy přijedou, jindy ne. Mají nejrůznější podobu - klasický hranatý autobus, obytný návěs na tahač, dobytčák, náklaďák s korbou, atd. Postupuje se v nich jen jedním směrem, a platí se v nich spíš vstupné než jízdné - při každém nástupu do autobusu zaplatíte řidičovi nějaké drobné a jste tlačeni dále do vozu.

Kuba na kole. Požár na poli, hasiči nikde

Požár na poli, hasiči nikde

Kuba na kole. Jedna z kubánských jednosměrek

Jedna z kubánských jednosměrek

Santa Clara, město Che Guevary

Santa Clara je krásná. Jak hlavní náměstí, tak jiné budovy. Španělská architektura je zachovaná ve všech kubánských městech.

Santa Clara je ale hlavně město Che Guevary. Když revolucionářům docházelo střelivo, tak zorganizoval přepadení vlaku s municí právě u Santa Clary. Che má sochu a ceduli snad v každém městě, ale Santa Claru zdobí jeho monumentální památník a je tu také pohřben. Můžete navštívit i místo přepadení vlaku a prohlédnout si rekonstrukci této akce.

Kuba na kole. Che Guevarův monument

V Santa Claře jsem také navštívil továrnu na výrobu doutníků. Trochu nesmyslně si musíte nejprve na jednom konci lístek zaplatit, s potvrzením o zaplacení si na druhém konci lístek vyzvednout a pak s ním přijít přímo do továrny, prohlídka ale opravdu stojí za to. Během chvíle uvidíte celý proces, kdy se z tabákového listí stávají známé kubánské doutníky, např. Cohíbas.

Jinak je Santa Clara klasické kubánské město s pravoúhlou číslovanou sítí uliček, tzv. calles a avenidas. V jedné z nich při hledání nádraží narazím na Camilla, staršího Kubánce, který si všimne mé vlaječky na helmě a pozdraví mě česky. Za komunismu u nás strávil dva roky v Českých Budějovicích. Ukazuje mi cestu k nádraží a lámanou češtinou se mě ptá na poměry v Československu.

Jsme sami na ulici a tak se mě po chvíli hovoru Camillo přímo ptá: "Je teda lepší kapitalismus nebo socialismus?" Zajímají ho především platy u nás, zatímco mu vysvětluju, že můžeme cestovat jak chceme, máme svobodný tisk a podobně. Užasle nad tím kroutí hlavou, na chvíli se zasní a rozloučíme se. Já jsem rád, že jsem po tak dlouhé době slyšel češtinu, Camillo si zavzpomínal na stará léto v Československu.

Podle informací od Bernda, cyklisty, kterého jsem potkal před pár dny, je dále na jih nezáživná krajina, hlavně plantáže cukrové třtiny. Pojedu tedy autobusem do Bayama, kde mě čeká další příroda a hory. Cestu v autobuse mi krátí MP3ka a stejná hudba, kterou poslouchám doma, mi po dlouhé době připomene domov.

Kuba na kole. Banka v Santa Claře

Banka v Santa Claře

Kuba na kole. Rekonstrukce přepadení vlaku Che Guevarou u Santa Clary

Rekonstrukce přepadení vlaku Che Guevarou u Santa Clary

Cestování ve městech

Městská hromadná doprava existuje jen v Havaně, v ostatních městech ji obstarávají různé druhy taxíků - cyklotaxi, trojkolky i kubánská verze rikšy. Na městskou hromadnou dopravu stačí mávnout kubánskými pesy nebo zaťukat na dveře autobusu, například když stojí na červené. Taxíky vás odvezou prakticky kamkoli. Některé z nich zase mají zakázané vozit cizince a tak se určitým místům vyhýbají.

Většinu kubánských měst tvoří úzké pravoúhlé uličky, které jsou téměř vždy jednosměrné. Nějaký promyšlený systém v nich není, směr se v nich nepravidelně střídá a je značený velmi nenápadně - když přijíždíte na křižovatku, je na protějším domě malá šipka, která značí směr jízdy v dané ulici. Při projíždění touto sítí uliček jste tak neustále v pozoru a čekáte jen, ze které strany se vyřítí vozidlo.

Kuba na kole. Systém pravoúhlých silnic. Modrá šipka na rohu domu značí směr, kterým se v ulici jezdí

Systém pravoúhlých silnic. Modrá šipka na rohu domu značí směr, kterým se v ulici jezdí

Na špatné značení doplatil i Fidel, když se v roce červenci 1953 pokusil se skupinou 119 rebelů zaútočit na kasárna Moncada v Santiagu de Cuba. Protože jejich řidič z Havany Santiago neznal, špatně odbočil a byl spuštěn poplach, útok selhal a odstartoval tak celou sérii dramatických událostí.

Nic ale není na Kubě striktní, ani jednosměrky. Bývají plné smetí a chodců, kteří často zabírají šířku ulice. Auta i motocykly to občas vezmou v protisměru, cyklisté tak jezdí úplně běžně.. A pokud vás potká policista, někdy vám pohrozí, někdy jen mávne rukou nebo pokrčí rameny.

V křižovatkách a semaforech jsem také žádný systém neobjevil. Jednou jsou semafory před křižovatkou, jindy za ní, někdy v ní. Někdy jsou světla plná, jindy jsou to jen šipky. Zelené blikající světlo, červené blikající světlo, modré světlo, různé jejich blikající a svítící kombinace... Na všechny předpisy opět dohlíží policie tak, že řidiče spíše kárají nebo jim jen hrozí.

Provinci Granma, po stopách revoluce

Je šest ráno a po noční jízdě autobusem sedám v Bayamu na kolo a vyrážím na západ. Ráno je příjemně, cesta mi pěkně ubíhá, z klidu mě vyvede až městečko Manzanillo, kde z ničeho nic narazím na velmi pěkné stavby. Přitom mi dochází jídlo, zkouším si ho obstarat a většinou to jistí místní creméria (cukrárna), kde si za pár korun můžete koupit opravdu velké dorty. Co na tom, že chutnají všechny stejně a jsou ve všech vesnicích stejné, jako vzpruha na cestu se to hodí.

Kuba na kole. Kaple ve městě Manzanillo

Kaple ve městě Manzanillo

Kuba na kole. Náměstí ve městě Manzanillo

Náměstí ve městě Manzanillo

Po pobřeží mířím dál na jihozápad až do Parque Nacional Desemabrco del Granma. Park i celá provincie nese název podle výletní jachty Granma, na které se 2. listopadu 1956 vylodili na Kubě revolucionáři a fyzicky tak začali revoluci. Che Guevara k tomu ve svém deníku píše: "To nebylo vylodění, ale ztroskotání."

Kuba na kole. Stařec v provincii Granma

Stařec v provincii Granma

Samotný park oplývá přírodním bohatstvím, vyskytuje se v něm velké množství rostlinných druhů, z nichž velká část je endemická. V roce 1999 byl zapsán na seznam přírodního dědictví UNESCO. Park však moc možností obdivovat jeho přírodní krásy nenabízí. Vede do něj jen jedna cesta, jinak je to neprostupná džungle a většina pozornosti je věnována počátkům revoluce.

Hned u vjezdu do parku stojí replika jachta Granma v životní velikosti, originál je v Havaně a stráží ho po zuby ozbrojení vojáci. U cest stojí billboardy, kde se dozvíme, kde a kdy přešel Fidel se svou skupinou, kde přešla skupina pod velením Che Guevary.

Kuba na kole. Replika lodě Granma, kterou se vylodili revolucionáři na Kubě

Replika lodě Granma

Kuba na kole. Místo vylodění lodě Granma

Místo vylodění lodě Granma

Stmívá se, znovu začíná pršet a hledám nějaký úkryt. K dispozici je jen opuštěná strážní budka uprostřed parku, ale i ta zastane funkci přístřešku.

V příštím 5. díle se můžete těšit na jižní pobřeží, nejvyšší horu Kuby Pico Turquino, kubánskou hudbu a město Santiago de Cuba, Národní park Baconao, oblast kolem námořní základny Guantánamo a majákovou cestu La Farola.

Autoři:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na palubě české La Grace: Vlny tu kradou jídlo a medúzy ucpávají kohoutky

26. března 2024

Dnes brzy ráno odstartoval ve Francii největší námořní festival ve Středozemním moři. Letos má i...

OBRAZEM: Nejdivnější armáda světa. Tisíce mužů chrání posmrtný klid císaře

29. března 2024

Až osm tisíc bojovníků bylo zrozeno z hlíny, podobně jako golem, aby chránili posmrtný klid jednoho...

Český výletník: Říkali mi, že v Kolíně nic není. Tak jsem tam vyrazil

29. března 2024

Všichni si myslí, že ho znají, protože přes něj jezdí každý někam vlakem. Ale doopravdy ho zná...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...