Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jen ti silní vydrží

aktualizováno 
Orgósolo na Sardinii je městem banditů a turistů. Pro jedny ráj, pro druhé nebezpečné místo. Jak je to tedy doopravdy? Svůj příběh líčí Silivia Melisová, kterou věznili bandité po celých 265 dní.
Konečně silnice. Vyčerpaná a promrzlá Silvia Melisová byla i za ten obyčejný kus asfaltu nesmírně vděčná. Představoval její spojení se světem, cestu k čtyřletému synovi, konec hrůzy, která trvala 265 dnů. Byl dvanáctý listopad 1997. Silvii Melisovou propustili banditi. Nakonec se na ni štěstí usmálo i ve finále příběhu, na který do smrti nezapomene. Sotva se ocitla na silnici mezi Nuorem a Orgósolem, narazila na policejní hlídku.

Jak to bylo doopravdy, to ví jen ona a únosci. Podle verze mladé ženy se jí podařilo v okamžiku, kdy bandité polevili v ostraze, uniknout. Novináři ale psali, že její rodina zaplatila v přepočtu asi 18 milionů korun. Přestože italské úřady příbuzným unesených blokují konta. S paní Melisovou prý zacházeli bandité dobře. Jen asi šestkrát měnili úkryt, protože policie pravidelně pročesávala vnitrozemí ostrova. To je však bohaté na jeskyně i nepřístupné strže - úkrytů se najde vždycky dost. Propuštěné rukojmí blízko Orgósola? Nic divného. Jen to přesně zapadá do pověsti městečka, kde dnes žije něco přes čtyři tisíce lidí. Od roku 1960 bylo na Sardinii uneseno na 170 lidí. Většina z nich skončila v úkrytech právě kdesi v téhle horské oblasti. Třiatřicet už nikdy nikdo neviděl. Místní o tom mluví neradi. Hodně neradi. Každá taková zpráva může odradit turisty. A když nepřijedou, bude zase o jeden možný příjem míň. Jedna věc jsou historky, vyprávěné v chladu taverny, při sklence kořalky či vína, druhá skutečnost, prožitá na vlastní kůži. "Banditi? Tady? No, to tedy nevím," divila se například barmanka v Núoru. "V Orgósolu? To jsou jen takové příběhy pro turisty," dodala. Lhala. Na Sardinii se stále unášejí lidé. Je to výhodný obchod a pro mnohé ostrovany jediná možnost, jak přijít k penězům. A že by druhá polovina let devadesátých byla nějak výrazně jiná, než doby o tři desítky let dřívější, to se dá říci jen stěží. Na Sardinii se odehrávaly scény, které tuzemský divák zná jen ze starých italských kriminálek a jen stěží by si dal vysvětlit, že skutečnost může být ještě dramatičtější. V létě 1995 pročesávaly ostrov stovky policistů a tisíc výsadkářů. Dva měsíce tu trval jakýsi výjimečný stav. Nasazení elitních jednotek bylo výsledkem tlaku průmyslníků, hoteliérů a vlivných osobností na vládu v Římě. Sardinie sice patří k nejchudším oblastem Itálie, ale dovolenou tu tráví ti nejbohatší. A nejen Italové. Světová smetánka se přece nenechá obtěžovat nějakými bandity.

Nevlídné hnízdo

Co cítí člověk při příjezdu do městečka s takovou pověstí? Strach? Spíš podivnou tíseň. To místo je polomrtvé. Odumírá. Vylidňuje se. Žádná krása to tady není - na první pohled úplně normální větší ves s mnoha betonovými stavbami. Řada z nich je rozestavěná - nepochybně už dost dlouho a pár let to tak zřejmě ještě zůstane. Člověka upoutá velikost místních kasáren karabiniérů. Na co potřebuje takové ospalé horské hnízdo tak velká kasárna? Další dojem - tabule s nápisem Orgósolo je rozstřílená. Prý to udělali nějací místní mladíci, když se vraceli z neúspěšného lovu. Stejné stopy po brocích nese i místní radnice. Nejvíce jsou postiženy mohutné dubové dveře. Že by také neúspěšný hon? První lidé, které tu člověk potká, jsou turisté. Na malém náměstíčku s lavičkami a úžasným pohledem do údolí stojí dva blyštivé, klimatizované patrové autobusy. Kolem zní němčina a japonština. O kus dál je malá kavárna. Konečně někdo místní. Muži sedící u stolků a pročítající sportovní rubriky v novinách se o okolí příliš nezajímají. Jen když kolem projde nějaká přespříliš lehce oděná turistka, zpozorní. Čas jako by se tady zastavil. Jen turisté spěchají. Mají toho v programu ještě hodně - hodinový pobyt na Orgósolu musí stačit. Vzrušeně mezi sebou debatují o tom, co si před chvílí přečetli či slyšeli od průvodce. Orgósolo je ztělesněním krevní msty, banditismu a vzpoury proti státu. Je to jistě zábavný pocit - přijet sem na pár hodin, nechat si běhat mráz po zádech, pak nasednout do klimatizované pohody a nechat se odvézt blíž civilizaci. Vida, i na strachu se dá slušně vydělávat. Hlavní atrakcí Orgósola však nejsou muráles. Někde lidé to, co si myslí, nahlas říkají. Jinde o tom píší. Tady kreslí. Muráles jsou malby na stěnách domů. Jejich témata? Nezaměstnanost a vystěhovalectví, sociální situace pastevců a zemědělců v hornatém centru ostrova, diskriminace Sardů ve vlastní zemi, arogance politiků, strach z přemíry turistů a skupování hotelů i pozemků velkými firmami. A pak ještě jedno -Pratobello. Je to už víc než třicet let a vzpomínka je stále živá. V roce 1967 se vláda v Římě rozhodla, že zřídí v nedalekém údolí Pratobello vojenskou základnu. Lidé z Orgósola i okolí nejprve obsadili louky, pastviny, které se měly stát do budoucna doménou vojáků, a neustoupili ani tváří v tvář masivním policejním a vojenským silám. Řada lidí byla zatčena. Ke krveprolití tehdy nedošlo jen proto, že se celá Sardinie a Itálie s lidmi z Orgósola solidarizovala. Hořkost z pokusů někoho daleko na pevnině rozhodovat o životě zdejších lidí se ale posílila. I o ní jsou muráles, obrazy, které jsou na zdech domů čas od času "aktualizovány" a na jejichž vzniku se někdy podílejí i celé školní třídy. Salvy spouští a japonské štěbetání pomalu utichaly. Cesta klikatými uličkami byla čím dál víc frustrující. Pevně uzavřené dveře, které se pravděpodobně už několik let neotevřely, a stejně dobře zajištěné okenice. Klid a ticho, v němž se snad ani mouchy neodvažovaly hlasitě bzučet. Kdoví, jestli se ještě někdy tyhle zaslepené oči domů otevřou. Mnoho lidí z horské oblasti ostrova odešlo na pevninu, do velkých a bohatých měst na severu Itálie. Mnozí to nedokázali přijmout. K návratu se však odhodlal jen málokterý z nich. Především mladí lidé už nemají chuť zápasit s nepříliš úrodnou krajinou a nebo čekat, kdy se zase objeví nějaká práce. Jen ti silní zůstanou, říkají tu lidé.

Odpor proti vládě v Římě a jejím zákonům je nejčastější téma muráles.

Uličky Orgósola životem nekypí.

Orgósolo leží na ostrově Sardínie.

Barbagia, země barbarů-tak nazývali vnitrozemí Sardinie Římané.

Státní had utiskující Sardy.

Malby nazývané muráles představují politiku na zdech.

Autor:




Nejčtenější

Panorama Nepomuku s neodmyslitelnou kulisou Zelené hory.
Krajinou Černých baronů a milované historie. Cyklotoulky okolím Nepomuku

Zvlněná a přátelská krajina luk, polí a remízků v okolí Nepomuku byla osídlená generacemi předků, jejichž dávné působení můžeme pocítit v drobných i...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Karambol v Chorvatsku? Nehodu nechte zapsat a pokutám se nebraňte

Zkazila vám dovolenou v Chorvatsku bouračka? Zkuste nepanikařit a nezapomeňte na záznam o dopravní nehodě. A hlavně zavolejte tamní policii - stačí vyťukat...  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

Zboží s tematikou zatmění 2017
Reportáž: Zatmění slunce vyhnalo Američany na venkov. Přípravu nepodcenili

Jackson, USA (od zvláštního reportéra Technet.cz) Zatmění slunce je astronomická událost, která je (na rozdíl třeba od průletu komety) srozumitelná úplně každému. Američané se už nemohou dočkat, především pak...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Další z rubriky

Cestou necestou
Puchýře jako dvacka a klopýtání v dešti, to je slavný dánský pochod

Tři dny intenzivní chůze napříč dánským ostrovem Fyn spolu s dalšími 850 nadšenci pěší turistiky, tak vypadá akce nazvaná Fjällräven Classic Denmark. Treku...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.