Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jemen: hliněné mrakodrapy, údolí bin Ládina i nejhorší město světa

aktualizováno 
Jako Arabia Felix, tedy šťastná Arábie, Jemen v současné době zrovna moc nevypadá, nepokoje v arabském světě se nevyhnuly ani jemu. Věčně usměvavé tváře tamějších obyvatel ale nasvědčují, že na přezdívce přece jen něco bude. Tajemný Jemen zůstává jednou z nejuzavřenějších zemí světa.

V prašných uličkách Šibámu | foto: Vít Štěpánek, pro iDNES.cz

Stačí letmý pohled na mapu a je to jasné: tohle je periferie, kam se hned tak někdo nedostal a nedostane. Ze severu nekonečné písky "prázdné čtvrti", tedy pouště Rub al-Chálí, na jihu pusté a nesnesitelně horké pobřeží Arabského moře a za ním podivné a chudobné státy jako Somálsko nebo Džibutsko. Jemen zůstává na turistické mapě světa popelkou, nečetným cestovatelům však nabízí fantastické scenérie, ojedinělé památky i nesmírně přátelské obyvatele.

Hliněné mrakodrapy v nejdelším údolí

Zdálky to vypadá jako přelud. To hnědé cosi, co ční do značné výšky k obloze, má na sobě nahoře... sníh? Při čtyřiceti stupních Celsia a pod žhnoucím sluncem asi sotva, ale iluze je to dokonalá. Vítejte v údolí Hadramaut a to přímo v Šibámu, místě proslulém hliněnými "mrakodrapy". Jejich vršky jsou natřené vápnem na bílo, proto to nesmyslné zdání sněhové pokrývky. Je to ochrana proti dešťům, které sice přicházejí obvykle jednou až dvakrát za rok, ale mohou být intenzivní. A materiál šibámských domů, tedy nepálená hlína, by bez této ochrany přišel rychle vniveč.

Procházka starým Šibámem přináší fantastické zážitky, je to skok o několik staletí zpět. Všechny uličky prašné, převládá monotónní hnědá barva, sem tam se prosmýkne kára tažená oslem, na zaprášeném plácku hrají děti fotbal. Barevně se odlišuje jen několik mešit, ty jsou celé bílé. Zaujmou i okenice a dveřní zárubně vsazené do hliněných stěn, některé jsou krásně vyřezávané.

Pohled na starou část Šibámu z pahorku jižně od města

Pohled na starou část Šibámu z pahorku jižně od města

O dějinách Šibámu se toho moc neví a stejné je to se stavebním vývojem zdejších "mrakodrapů". Půdorys města zřejmě zůstává původní z doby dosti dávné,  pravděpodobně z období krátce po devastující povodni někdy na přelomu 13. a 14. století, materiál jednotlivých budov však sotva vydrží víc než pár desetiletí, maximálně jedno až dvě staletí. Městské domy Šibámu, kterých je dnes kolem pěti set, dosahují nejčastěji šesti až osmi pater s tím, že nejspodnější dvě podlaží jsou kvůli izolaci obvykle z kamene, zbytek z nepálených hliněných cihel.

Koho mohlo napadnout se tu usadit a hlavně jak se tady dá v tom nesnesitelně horkém a suchém údolí žít, napadá nás. Klíčem k úspěchu je v dlouhém údolí Vádí Hadramaut (anglický přepis Wadi Hadhramout), jak se zdejší oblast nazývá, voda. Zdánlivé klišé o životodárné tekutině tu platí doslova: voda je život a v podzemí je jí tu dost, jen proto tu mohlo vzniknout trvalé osídlení. Každou chvíli narážíme na studnu nebo zavlažovací kanál, kterým se voda rozvádí do jednotlivých osad a k polím. Na nich roste pšenice či proso, sem tam narážíme na datlový háj. Zeleň zavlažovaných kultur se odráží od smutně šedých, nehostinných hor, které lemují údolí.

Jako stavební materiál se zde používají cihly z nepálené hlíny, které se vysušují na žhnoucím slunci.

Jako stavební materiál se zde používají cihly z nepálené hlíny, které se vysušují na žhnoucím slunci.

Vádí Hadramaut. Zeleň jen tam, kde je k dispozici voda.

Vádí Hadramaut. Zeleň jen tam, kde je k dispozici voda.

Odtud pocházel bin Ládin

Pár desítek kilometrů od Šibámu zajíždíme do jednoho z postranních údolí jménem Vádí Dauán (Wadi Daw'an). Je mnohem užší než Hadramaut, ale jinak se scenérie moc nemění, sem tam hliněná osada či městečko, mezi nimi zavlažovaná políčka a háje.

Místy však narážíme na přepychová sídla, která jako by sem ani nepatřila. Jsou symbolem úspěchu těch, kteří z tohoto "konce světa" kdysi odešli, v Saúdské Arábii se jim podařilo vydělat slušné peníze a pak se sem vrátili.

Jedním z takových Hadramauťanů byl i Muhammad bin Avad bin Ládin, otec proslulého teroristy Usámy bin Ládina, který odtud odešel ve 30. letech 20. století do saúdskoarabské Džiddy. Členové rozvětveného klanu bin Ládinů žijí v údolí dodnes, ale z hovoru s místními se nezdá, že by to někoho moc vzrušovalo. Stejně jako nikoho nezajímají zkazky o teroristických základnách v jemenských pouštích. Ty sice zřejmě stále existují, ale rozhodně ne v tomto údolí. Za těmi bychom museli na sever, k saúdskoarabské hranici. Nedoporučujeme, zní rada, kterou pochopitelně respektujeme.

Lokalita Sif v údolí Vádí Daván

Lokalita Sif v údolí Vádí Daván

Běžte zpátky, tohle je Aden

Cestou zpět z Vádí Hadramaut k pobřeží přejíždíme vysokou a zcela pustou náhorní plošinu. Jsou to pěkně bezútěšné končiny, ale aspoň tu není moc vedro. Když sjedeme do přístavu Mukalla, všechno je jinak. Vlhké, žhavé a pěkně chudobné peklo. A bude hůř.

Ranní let z Mukally do Adenu, kdysi jednoho z nejdůležitějších přístavů světa, trvá asi hodinu. Letadlo sleduje linii pobřeží a za celou dobu letu pod námi moc známek lidské existence k vidění není. Na letišti v Adenu, tedy na bývalé britské vojenské základně, vystupujeme spolu s asi třemi dalšími pasažéry; stroj pokračuje dále do metropole Saná. Jeden ze stevardů za námi běží po letištní ploše a volá: "Hej, vraťte se, tohle je Aden!" Konečně to chápeme natvrdo, tady cizinci z Evropy nevystupují. Ale my jsme tu správně.

Centrum Adenu, ležícím v jícnu vyhaslé sopky, se příznačně nazývá Crater.

Centrum Adenu, ležícím v jícnu vyhaslé sopky, se příznačně nazývá Crater.

Trasu z letiště do čtvrti Crater, jak se jmenuje centrální část Adenu, lemují polorozbořené baráky a srdce drásající bída vykukuje zpoza každého rohu. Válka jako by skončila včera, ve skutečnosti se tu však bojovalo v roce 1994 za jemenské občanské války.

Turistické atrakce v pravém slova smyslu v Adenu žádné nejsou. Tedy pokud za ně nepovažujeme bloky rozbombardovaných činžáků, zástupy zubožených černochů uprchlých z nedalekého Somálska či rezivějící vraky lodí v obrovském přístavu. V asi dvoumilionovém městě nenacházíme ani jednu lepší čtvrť: tady jsou zkrátka chudí všichni. Řádná porce dekadence. A to místní vyslovují název svého města Éden, v překladu tedy Ráj. Skutečný ráj bychom si ovšem představovali jinak...

Chudá obydlí na okraji Adenu

Chudá obydlí na okraji Adenu

Lidé, to největší bohatství

I v krajně nevlídných kulisách Adenu, stejně jako jinde v Jemenu, zahání černé myšlenky setkání s místními lidmi. Jsou usměvaví, milí, nikdo nežebrá ani se nás na tržišti nikdo nesnaží 'natáhnout' a všichni se upřímně zajímají o dění u nás doma. Většina Jemenců totiž nikdy v zahraničí nebyla a pokud výjimečně ano, tak nejčastěji u příbuzných v Saúdské Arábii. Domluvit se vesměs nepředstavuje velký problém, znalost angličtiny je tu překvapivě vysoká, zřejmě dědictví britské koloniální přítomnosti.

Fotogalerie

Nápadní jsme tu na míle daleko a prší na nás dotazy očekávané (jak v Evropě žijeme, jestli známe korán a kdy přijedeme znovu) i ty méně běžné (třeba zda jsme doma někdy viděli sníh). Trpělivě odpovídáme a vzpomínáme přitom na Egypt, Maroko, Tunisko a četné další arabské země: na nekonečné agresivní smlouvání, vypočítavé praktiky obchodníků vůči bílým 'sahibům' i neustále pokřiky typu "Hallo, come and look at my carpets!" Nic z toho v Jemenu nenastává.

A tak na cestě domů máme námět na přemýšlení: proč jsou ti Jemenci tak jiní? Protože tam stále skoro nikdo nejezdí? Proto, že tamější společnost zůstává velmi tradiční, islámsky konzervativní? Nebo snad proto, že je západní kultura, s níž má země jen minimální styk, ještě nestačila zkazit?

Může se hodit

Doprava
Mezinárodní lety míří téměř výhradně do hlavního města Saná. K nejčastěji používaným leteckým společnostem ze střední Evropy patří Turkish Airlines nebo Emirates, přesedá se v Istanbulu, respektive v Dubaji. Zpáteční cesta z Prahy stojí kolem 15 000 Kč. Po Jemenu se na větší vzdálenosti přepravíte místními aerolinkami Yemenia (http://yemenia.com), letenky stojí v přepočtu na pár stokorun.

Vízum a pohyb po Jemenu

  • Dříve bezproblémové vydávání víz na letišti v Saná bylo nedávno zrušeno, vízum si proto musíte opatřit před odletem na Velvyslanectví Jemenské republiky v Praze (ano, takový úřad kupodivu existuje). Podmínky vstupu se  vzhledem k současné napjaté politické situaci často mění, informujte se telefonicky předem.
  • Pro přístup do řady oblastí Jemenu včetně Vádí Hadramaut je každopádně nutné mít zvláštní povolení a asistenci místní cestovní kanceláře; doporučit můžeme například v angličtině flexibilní Oriental Tours (www.visityemen.com). Do některých provincií není turistům povolen vstup vůbec. Základní informace o zemi se dozvíte také na stránkách www.yementourism.com.

Bezpečnostní situace
Jemen nikdy nebyl považován za zcela bezpečnou zemi. V poslední době se opět objevily únosy cizinců v souvislosti s kmenovými konflikty poté, co zkolabovala centrální vláda někdejšího prezidenta Sáleha. Předtím, než se do Jemenu vydáte, sledujte pozorně varování MZV i zprávy. Minulý měsíc např. došlo k únosu tří cizinců z obchodu na náměstí Tahrír ve starém Sana'a. Cestování po Jemenu proto v současné době někteří znalci považují za riskantní, na silnicích se objevují i ilegální checkpointy. Přesto se domníváme, že pokud se vyhnete rizikovým oblastem a budete dodržovat islámské zvyk (oblečení i vystupování na veřejnosti), eliminujete rizika na minimum.

Autor: pro iDNES.cz


Témata: Jemen, Korán




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.