Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jedu tak, jako by to mělo být naposled

  21:31aktualizováno  21:31
Byl jsem přesvědčen, že nepatřím přímo ke skupině, kterou nazýváte "lavinovými jezdci". Ovšem, při bližším zamyšlení musím uznat, že nejen že jezdím v lavinových polích, ale párkrát jsem jel i v lavině, naštěstí malých rozměrů.

Jezdím na prkně už 12 let, první prkno jsem si dělal sám, a jediná věc, která mě pořád baví, je nepopsaný svah, čistota a svoboda.

Miluju pocit brázdění prašanem v dlouhých táhlých obloucích, které jsou tak rychlé, že jediná chyba znamená pád do neznáma. Jezdím hlavně v Rakousku ve skalních žlebech a z vrcholků kopců, které si předem vytipuji.

Ovšem v žádném případě to neznamená, že riskuju. Předem si zjistím lavinovou situaci, koukám, kam svítí sluníčko a kde je naopak stín a zima, zkouším kvalitu sněhu. Jezdím s helmou, protože se mi už párkrát stalo, že mi osud udělil výjimku při pádu hlavou těsně vedle skály. Nikdy nejedu sám, a když už, moje přítelkyně je na blízku a kontroluje mě. A to hlavní, miluju přírodu, hory, sníh.

Často jsem svědkem ničení školek, remízků, atd. a je mi z toho hnusně. Vím, jakou práci dá přírodě obyčejný mech v 1000 metrech, natož malý stromek, a z duše nenávidím ridery, kterým to je fuk. Tito lidé totiž nejezdí pro svoji potřebu endorfinu v krvi a pocit volnosti - jezdí proto, že je to zrovna teď módní, frajeřina, cool -  a neumějí to.

Ježdění v nebezpečných terénech a lesech není pro každého, vyžaduje perfektní zvládnutí techniky jízdy, dokonalé souznění s terénem a cit v srdci, který je to nejdůležitější, uvědomění si, že Já jsem nic v porovnání s přírodou, moje existence je malicherná při srovnání s během života.

Ano, jezdím v lese, po skalách, pláních, sjezdovkách, silnicích, cestách, prostě všude. Mám to rád a respektuju okolí. Nedivím se, že ochranáři zbrojí, musejí pracovat s masou, kde je těžké oddělit zrno od plev. Nerad porušuju pravidla, ale stejně nerad se i podřizuju.

Jezdím pro volnost a pocit vzrušení. Jezdím pro pocit být někde sám s lidmi, které miluju a v terénu, který se mi líbí. Vědomě nikomu nezpůsobuju škodu a to hlavní - jezdím s tím, že se můžu zabít; akceptuju to a jedu tak, jako by to mělo být naposledy v mém životě - v té chvíli je moje duše souzněna s přírodou.

Autor reaguje na článek "Lyžaři jezdí v Krkonoších extrémní tajný závod"

 

Autoři:




Nejčtenější

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Další z rubriky

Ostrov Flores
Ostrov, kde vládnou ženy. Na Floresu najdete pravou Indonésii bez turistů

Hned po našem příletu na ostrov Flores přichází kulturní šok. V tom nejlepším slova smyslu. Turisté jsou tady totiž stále ještě nedostatkovým zbožím a přitom...  celý článek

Na střelnici nedaleko Longyearbyenu nás půl dne v teplotách okolo minus dvaceti...
Kurz přežití a pušku s sebou. Tak se studuje na Špicberkách, píše Češka

Je to jediná vysoká škola na světě, kde musíte nejdřív absolvovat kurz přežití, aby vás přijali. Univerzitní centrum na Špicberkách je nejseverněji položená...  celý článek

V této části parku nejsou značené stezky. Cestovatel se v terénu musí...
Mnozí nás mají za šílence. Trek drsnou divočinou Yukonu nás ale dostal

Žádné značené stezky, jen kompas a topografické mapy. A taky drsné počasí i všudypřítomní medvědi. Kdo miluje trekking v divoké přírodě, nebojí se a je schopný...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.