Luxusní hotely s mnoha hvězdičkami, drahé restaurace s livrejovanými číšníky a pláže obsypané snoby popíjejícími předražené drinky. Dámy obtěžkané zlatými řetězy a kluby, kde vás bez zlaté kreditní karty ani nepustí dovnitř. Možná právě takovou představu máte o Francouzské riviéře – a není to obrázek úplně nepravdivý. Jen není úplný, protože Riviéru si dobře mohou užít i "obyčejní" smrtelníci. Dá se tu docela dobře strávit pěkný týden u moře, při tom vyrazit za kulturou nebo do hor a pokud cestou potkáte nějakou celebritu, bude to bonus navíc.
Pobřeží u Eze-sur-Mer
V uličkách Eze-sur-Mer
Nice: tady to všechno začalo
Skoro se to v nacionalisticky založené Francii nezdá možné, ale nejluxusnější nábřežní promenáda celé Francouzské riviéry se skutečně jmenuje Promenade des Anglais (Anglická promenáda). O výstavbu několik kilometrů dlouhé pobřežní silnice v Nice, hlavním středisku Rivéry, se totiž skutečně zasloužili aristokraté z Britských ostrovů.
Vždyť Nice bylo prvním místem, kam se už od poloviny 18. začali sjíždět bohatí Britové, aby tady v příjemném podnebí přečkali zimu - zatímco ostatní museli v Londýně trpět věčnými mlhami, chladem a plískanicemi.
A protože se do Nice kromě boháčů za lepším podnebím tehdy stahovali také žebráci, jednou někoho z aristokratů napadlo: hle, dáme jim práci, aby nám to ti chudáci tady trochu zvelebili. Výsledkem je dnes grandiózní pobřežní bulvár, lemovaný luxusními hotely včetně kultovního podniku Negresco, kde vás lehké polední menu, bez nápojů, přijde na 60 eur. Pod pobřežní silnicí se táhne dlouhá oblázková pláž. Pro první dotyk s Riviérou neexistuje vhodnější místo.
Francouzská riviéra, jachetní přístav v Nice
Nice je sice velké město, v aglomeraci žije skoro milion lidí, ale to by vás nemělo odradit. Najdou se tu i hotely s rozumnějšími cenami než má Negresco, kulturní nabídka je široká a Nice je také dobrým východištěm do okolí. Malebné staré město s domovními fasádami v pastelových barvách má nekompromisně italský šarm – vždyť v uplynulých staletích se tu hranice mnohokrát měnily a Nice byla dlouhou dobu součástí Itálie pod jménem Nizza.
Čistý vzduch a jedinečné světlo opakovaně přiměly k pobytům v Nice mnoho malířů, obrazy Marca Chagalla a Henriho Matisse jsou tu dnes k vidění v proslulých muzeích.
I pokud nejste zrovna zarytí fandové výtvarného umění, měli byste zajít alespoň do Chagallova muzea. Nenápadná moderní budova muzea stojí v parku na kopci nad centrem města a zatímco jiné sbírky se předhánějí v tom, kolik desítek tisíc exponátů vystavují, tady se trvale vystavená díla počítají na jednotky. Světlé, prosklené interiéry totiž chovají pouze 17 nádherných ostře barevných pláten s biblickými tématy, na kterých Chagall začal pracovat v 50. letech 20. století. Tenhle zážitek vám určitě z hlavy jen tak nevymizí.
Hlavní pláž pod Promenade des Anglais v Nice
V Chagallově muzeu v Nice
Za vyhlídkami do Èze
Pokud v Nice zatoužíte po trochu klidnějším prostředí, stačí popojet kousek na východ, směr na Monte Carlo. Můžete jet autem, ale pokud si chcete pobyt na Rivéře proložit krátkou vycházkou, nasedněte raději na příměstský autobus. Ten vás doveze až do vesnice Èze, která "sedí" jako orlí hnízdo na kopci více než 400 metrů nad pobřežím. Odtud se otevírá jeden z nejznámějších výhledů na Riviéru. Pod sebou vidíte členité, skalnaté pobřeží s četnými zátokami, v dálce je podlouhlý poloostrov Cap Ferrat, jehož šíji jste před chvílí přejeli.
Vesnice samotná je malebná, s uzoučkými uličkami a četnými dílčími průhledy, v nejvyšší poloze se nacházejí ruiny hradu. Dolů k moři se můžete vydat pěšky po stezce Chemin de la Mer, která setrvale klesá mezi suchými keři. Přibližně za hodinu dojdete do osady Èze-sur-Mer, v jejíž blízkosti najdete malebné pláže, mnohem méně zalidněné než ty v Nice. Zpátky do Nice se pak lze vrátit autobusem nebo vlakem.
Pláž u Eze-sur-Mer
Skalnatý mys se sídly boháčů
Jiný krátký výlet vede z Nice do Antibes, vzdáleného asi 15 kilometrů podle pobřeží směrem na západ. Hlavní zdejší atrakcí je Picassovo muzeum na hradě Grimaldi. Je to první muzeum věnované tomuto světoznámému umělci, Picassova díla jsou tu k vidění již od roku 1946. Vedle požitku z obrazů se můžete pokochat i krásnou vyhlídkou ze terasy, odkud přehlédnete dlouhé kilometry pobřeží.
Pláž ve městě je poměrně malá a obvykle přelidněná. Pokud chcete strávit klidnější chvilky u vody, je lepší vydat se z Antibes směrem na jih, kde do moře vybíhá členitý poloostrov Cap d’Antibes. Nenechte se odradit tím, že tady stojí řada luxusních sídel, často obehnaných vysokými zdmi, což může působit nevlídně. Jsou to sídla, která si tady v minulých dekádách postavili boháči včetně filmových hvězd a zpěváků, jezdili sem např. Marlene Dietrichová nebo Ray Charles.
Poloostrov lze částečně objet autem po silnici, ale lepší je vydat se pěšky po stezce podél pobřeží. Část pobřeží je navzdory mnoha luxusním hotelům s vlastními uzavřenými plážemi volně přístupná, nejlepší je vydat se až k osamělým plážím na jižním výběžku poloostrova. Dobrá vyhlídka na oblast se otevře například od majáku Garoupe.
Skalnaté pobřeží poloostrova Cap d’Antibes
Vlakem zázraků do tichého světa hor
Úplně jiný svět než jsou luxusní oázy podél pobřeží nabízí výlet do vnitrozemí "za humny Nice". Cesta vede do málo frekventované oblasti Přímořských Alp (Alpes Maritimes) při italské hranici. Stačí ujet pár desítek kilometrů a ocitnete se v opuštěných horách, jejichž hřebeny atakují výšku 3 000 metrů.
Přístup do velmi členité krajiny Přímořských Alp umožňuje údolí řeky Roya, která tu prořezává horské masivy divokým a hlubokým kaňonem. Přesto, že jeho části svírají kolmé stěny a dno soutěsky je tak neprůchodné, sloužilo údolí Roya od pradávna jako historická spojnice středomořského pobřeží a italského Piemontu. Dnes tudy vede silnice i železnice a obě dopravní linie protínají hraniční masiv dlouhými tunely.
Jedna z větví horské železnice sem míří právě z Nice a jízda po ní je fantastickým zážitkem, který se může směle měřit s mnohem známějšími horskými tratěmi ve Švýcarsku nebo Rakousku. Za obcí Breil-sur-Roya, kde se koleje spojují s tratí přicházející z italské Ventimiglie, totiž vlak projíždí nesčetnými tunely, po desítkách viaduktů a na vysokých náspech. Nabrat nadmořskou výšku dokonce pomáhají tři "kravatové" tunely s otáčkou o 360 °.
Cesta "vlakem zázraků" (Trein de Merveilles), jak Francouzi zdejší železniční soupravy nazývají, není samozřejmě volbou pro spěchavé. Vzhledem k poměrně prudkému stoupání a neustálým zatáčkám jede vlak docela pomalu, ale právě tak pomalu, abyste si mohli vychutnat skvělé výhledy na všechny strany. Z Nice se do centra Přímořských Alp dopravíte asi za dvě hodiny.
Train des Merveilles (Vlak zázraků)
Dobrým východištěm pro kratší výlet je železniční stanice Saorge. Stejnojmenná obec je od nádraží vzdálená asi 2 kilometry a ne nadarmo jí byl propůjčen titul jedné z třiceti nejkrásnějších vesnic Francie. Prakticky 100 % zástavby tvoří kamenné domy s břidlicovými střechami, které šplhají jeden vedle druhého po strmých stráních.
V Saorge budete procházet uzoučkými stinnými uličkami a budete si moci vychutnat autentickou atmosféru odlehlého horského sídla. Je skoro neuvěřitelné, že tady, jen pár desítek kilometrů od jedné z největších rekreačních oblastí celé Evropy, nenajdete kilometry suvenýrových stánků ani desítky výletních restaurací. I masové turistické výpravy tu jsou věcí neznámou.
Rázovitá obec Saorge v Přímořských Alpách
Náročnější výlet, na který potřebujete nejméně dva dny, vede v Přímořských Alpách k jedné z nejpozoruhodnějších prehistorických památek celé Evropy - v krajině Národního parku Mercantour se totiž dochovalo asi 36 000 skalních rytin z doby bronzové. Mají podobu zvířat, lidských figur, zbraní a různých symbolů vytesaných do rostlých skalních bloků a smysl řady z nich zůstává obestřen tajemstvím.
Rytiny se skrývají ve velmi odlehlém Údolí zázraků (Vallée des Merveilles – podle něj se nazývají železniční soupravy, kterými sem přijedete), což je zřejmě důvod, proč se toto prehistorické umění dochovalo až do dnešních dnů v překvapivě výborném stavu. Spatřit tuto ojedinělou památku na vlastní oči není ani dnes úplně jednoduché. Musíte se připravit na nejméně dva dny pochodu a do Údolí zázraků můžete vstoupit pouze s registrovanými strážci národního parku.
může se hoditJak se tam dostatZ Prahy do Nice neexistuje přímé letecké spojení. Musíte přesedat, cestovat letadlem lze např. s Air France (přes Paříž či Lyon) nebo Lufthansou (přes Frankfurt n. M.). Autem je to z Čech na jihovýchod Francie daleko, trasa Praha-Nice měří skoro 1 200 kilometrů. Nejkratší cesta vede přes Mnichov a Bregenz do Švýcarska a pokračuje přes Milán a Janov. Pojedete většinou po dálnici, budete potřebovat švýcarskou dálniční známku a musíte počítat s dálničními poplatky v Itálii a ve Francii. Užitečné webywww.nicetourisme.com - turistické stránky města Nice jsou obsáhlé a přehledné, umožňují mj. přímou rezervaci hotelů. |
