Vyrazit do ciziny vlastním autem nepovažuje za nic výjimečného stále více našich motoristů. Má to svoje výhody: člověk není odkázán na organizovaný zájezd, může jet, kam chce a zastavit tam, na jak dlouho chce. Ale i cesty po vlastní ose mají svoje záludnosti.
Pomineme nyní všeobecné pravdy, že v případě nouze je individuální cestovatel odkázán sám na sebe, a zaměříme se na některé situace, které při cestě vlastním vozem mohou nastat. Pokud se rozhodnete, že vyrazíte na vlastní pěst, měli byste se zaměřit především na tyto věci: mít v pořádku doklady potřebné k řízení vozidla v zahraničí a obstarat si informace týkající se rozdílů v pravidlech silničního provozu země, do které pojedete. O dokladech jsme již na tomto místě psali (pas, platný řidičský průkaz - ať už národní či mezinárodní, technický průkaz a doklad o zaplacení povinného ručení, tzv. zelenou kartu), nyní se proto budeme obšírněji věnovat nuancím silničních pravidel. Jejich neznalost totiž může v cizině způsobit nejednu nepříjemnost. Přestože jsou tato pravidla v evropských zemích zpracovávána na základě mezinárodních dohod a neměla by se tedy příliš lišit, některé drobné odchylky by měl každý znát. Například pokud pocestujete do Německa, vyvarujte se zastávek v odstavném pruhu na dálnici, pokud skutečně nepůjde o nouzové zastavení. Němečtí policisté přitom nepovažují za nouzi skutečnost, že vám došel benzín. V takovém případě riskujete pokutu. Další nuancí oproti našim pravidlům je nařízení, že při vlečení musí mít vozy zapnuta výstražná blikající světla. Ve většině evropských zemí platí povinnost používání dětských zádržných systémů a velmi často se také kontroluje použití bezpečnostních pásů i na zadních sedadlech. Co se týká používání mobilních telefonů v autě za jízdy, jsou podmínky v okolních státech rovněž přísnější než u nás a za telefonování bez zařízení, které umožňuje řídít oběma rukama, hrozí převážně pokuta. Některé odchylky si však nelze odvodit selským rozumem ani při nejlepší vůli, a tak je třeba je dopředu znát. Jen několik příkladů pro ilustraci:
- v Bulharsku patří do povinné výbavy dva výstražné trojúhelníky a hasicí přístroj;
- ve Španělsku a Švýcarsku musí mít řidič s vadou zraku rezervní brýle a v Norsku zase nesmí kouřit;
- v Itálii se nesmí používat světelná houkačka, v Nizozemsku musí být vozidla parkující mimo veřejné osvětlení v noci osvětlena.
Pokud se chcete dozvědět podrobnější informace, lze je získat na pražském telefonním čísle Ústředního automotoklubu České republiky 61104333, některé údaje lze rovněž získat na internetové adrese www.uamk-cr.cz.
Pomineme nyní všeobecné pravdy, že v případě nouze je individuální cestovatel odkázán sám na sebe, a zaměříme se na některé situace, které při cestě vlastním vozem mohou nastat. Pokud se rozhodnete, že vyrazíte na vlastní pěst, měli byste se zaměřit především na tyto věci: mít v pořádku doklady potřebné k řízení vozidla v zahraničí a obstarat si informace týkající se rozdílů v pravidlech silničního provozu země, do které pojedete. O dokladech jsme již na tomto místě psali (pas, platný řidičský průkaz - ať už národní či mezinárodní, technický průkaz a doklad o zaplacení povinného ručení, tzv. zelenou kartu), nyní se proto budeme obšírněji věnovat nuancím silničních pravidel. Jejich neznalost totiž může v cizině způsobit nejednu nepříjemnost. Přestože jsou tato pravidla v evropských zemích zpracovávána na základě mezinárodních dohod a neměla by se tedy příliš lišit, některé drobné odchylky by měl každý znát. Například pokud pocestujete do Německa, vyvarujte se zastávek v odstavném pruhu na dálnici, pokud skutečně nepůjde o nouzové zastavení. Němečtí policisté přitom nepovažují za nouzi skutečnost, že vám došel benzín. V takovém případě riskujete pokutu. Další nuancí oproti našim pravidlům je nařízení, že při vlečení musí mít vozy zapnuta výstražná blikající světla. Ve většině evropských zemí platí povinnost používání dětských zádržných systémů a velmi často se také kontroluje použití bezpečnostních pásů i na zadních sedadlech. Co se týká používání mobilních telefonů v autě za jízdy, jsou podmínky v okolních státech rovněž přísnější než u nás a za telefonování bez zařízení, které umožňuje řídít oběma rukama, hrozí převážně pokuta. Některé odchylky si však nelze odvodit selským rozumem ani při nejlepší vůli, a tak je třeba je dopředu znát. Jen několik příkladů pro ilustraci:
- v Bulharsku patří do povinné výbavy dva výstražné trojúhelníky a hasicí přístroj;
- ve Španělsku a Švýcarsku musí mít řidič s vadou zraku rezervní brýle a v Norsku zase nesmí kouřit;
- v Itálii se nesmí používat světelná houkačka, v Nizozemsku musí být vozidla parkující mimo veřejné osvětlení v noci osvětlena.
Pokud se chcete dozvědět podrobnější informace, lze je získat na pražském telefonním čísle Ústředního automotoklubu České republiky 61104333, některé údaje lze rovněž získat na internetové adrese www.uamk-cr.cz.
