Tahle skalní plošina je natolik úžasná, krásná a známá, že jsme ji při našem pobytu v Norsku nechtěli vynechat. Problém byl v tom, že jsme bydleli dobrých 270 km daleko a v Norsku v podstatě nejsou dálnice, jen malé a úzké silničky. Ale protože i samotná cesta by měla být cílem, rozhodli jsme se, že pro cestu tam zvolíme jednu variantu a vracet se budeme jinudy.
Museli jsme absolvovat celkem pět přejezdů trajektem, a proto jsme si dopředu zjistili jejich jízdní řády. Možná to nebylo úplně potřeba, protože jezdí poměrně dost často, ale konkrétně ten první a poslední je určitě dobré znát.
Ohrožený itinerář
Vstáváme kolem čtvrté ráno a návrat vychází na zhruba jednu hodinu po půlnoci. Naštěstí to v Norsku není žádný problém, v létě panují světlé noci i v jižních částech země. Nesvítí sice žádné půlnoční slunce, ale není ani úplná tma. Pro ty, kteří tento přírodní úkaz zažívají poprvé, je to určitě překvapení a obrovský zážitek.
Krátce před půlnocí
Vyrážíme do deštivého počasí. Ale jsme optimisté, předpovědi naštěstí věští něco jiného. Na silničkách kolem našeho bydliště jsme po nočním klidu zjevně prvními poutníky. Dokonce se na nás z louky dívá jelen s nechápavým výrazem. O úprku zjevně vůbec neuvažuje.
Z městečka Fusa, kde bydlíme, je to asi 50 km vzdušnou čarou k Bergenu. Po půl hodině jízdy dorážíme k prvnímu trajektu přes Kvinnheradsfjord. Déšť stále padá, ale obsluhující personál v tlustých pláštěnkách to nevyvádí z míry. Na takové počasí jsou tady zvyklí.
Ranní Sildefjord
Trajekt přes Boknafjord
Kromě nás cestují prvním trajektem jen dvě auta místních obyvatel. Pociťuji první zneklidnění, protože trajekt vyráží o deset minut dříve než byl náš údaj nalezený na internetu. Pokud by to takto pokračovalo, mohl by se náš pečlivě naplánovaný itinerář velice brzo zhroutit. A vzhledem k tomu, že z tohoto přístavu vyjíždí trajekty dvěma různými směry, můžeme se také divit tomu, kde nás vylodí. Naštěstí vše dopadne dobře a jedeme do správného přístavu.
Jeden trajekt za druhým
Máme před sebou nejkritičtější úsek, asi 160km trasu musíme zvládnout s časovou rezervou nějakých 20 minut do odjezdu dalšího trajektu. V souladu s předpovědí se ale mraky začínají trhat a nám se otevírají nádherné pohledy na skály nad fjordy, jezera a vodopády. Zastávky na fotografování musí být, děj se co děj. Jak se naštěstí ukáže později, naše rezervy pro trajekty byly více než dostatečné.
Vodopády u Oddy
Další trajekt zvládáme v pohodě a pokračujeme dál. Navigace nás vede po hlavních silnicích, na mapě ale odhaluji zkratku a proto jedeme "podle papíru". Silnička je uzoučká, dvě auta by se tady nevyhnula, ale naštěstí nikoho nepotkáváme. V poklidu nastoupáme do výšky a otvírá se nám nádherný pohled na město Stavanger.
Jsme blízko
Po několika dalších kilometrech silniční provoz pěkně houstne a přibývá aut s cizími poznávacími značkami. Je jasné, že se blížíme k cíli. Parkoviště už je jedno velké mraveniště. Obsluha navádí přijíždějící auta do jednotlivých volných sektorů obrovského pozemku a my si připadáme jako na Velké ceně u Brna.
Informační tabule
Cesta z parkoviště na Preikestolen
Preikestolen je tak známý a úžasný, že ho chce každý vidět. Začínám mít trochu pochyby, zda jsme udělali dobře, zatím jsme z našeho pobytu v Norsku byli zvyklí spíše na samotu a netknutou přírodu. Ale co, když už jsme tady...
Vydáme se na čtyřkilometrovou pěší pouť s převýšením přes 300 metrů a musím přiznat, že lidé si tu skoro lezou po zádech. Odměnou jsou ale pěkné výhledy a scenérie. Podle své satelitní navigace vidím, že se cíl stále přibližuje. A pak to najednou přijde, za zatáčkou se "to" náhle zjeví před námi.
Na hraně
Preikestolen (Skalní plošina) je skalní terasa, která se tyčí 600 metrů přímo nad Lysefjordem a skála odtud padá přímo dolů až k úrovni mořské hladiny. Očekával jsem, že zde bude pokladna a bude se vybírat mastné vstupné, jako jsme to zažili například u italského Vesuvu, ale tady nic. Žádná restaurace, WC, dokonce ani zábradlí.
Otrlí jedinci tak sedí na hraně a bezstarostně kmitají nohami nad hlubinou, někdo se ve snaze nahlédnout dolů blíží ke srázu po břiše. A pak jsou tu lidé jako já, kteří se k hraně nepřiblíží ani na pět metrů. Moje dítě mě sice prosí, abych ho vyfotil, jak sedí na kraji, ale dodnes se při té vzpomínce v noci probouzím.
Údajně se ještě nikdo nikdy nezřítil. Užíváme si naši naplánovanou půlhodinku, fotíme vše možné a kocháme se neuvěřitelnými pohledy. Pak už nastává čas návratu, den ještě není u konce.
PreikestolenJe jednou z nejvýznamnějších a nejnavštěvovanějších přírodních lokalit v Norsku, v letních měsících roku 2009 ho navštívilo 130 000 lidí. Mnohými odborníky je považován za jeden z velkých přírodních divů celé Evropy. Měří 25 × 25 metrů, nejvhodnějším obdobím k jeho návštěvě je od dubna do října. (zdroj Wikipedia.org) Pověst praví, že až se na této skále ožení sedm bratrů se sedmi sestrami (jiného rodu), skála pukne. |
V pořadí již třetím trajektem tohoto dne se dostáváme přímo do města Stavanger. Moc lituji, že na prohlídku není čas, už jen pohled z lodě na nádherné domky ve mně probouzí touhu zastavit. Bohužel, domů to máme ještě přes dvě stě kilometrů a tak pokračujeme.
Naše volba zvolit jinou zpáteční cestu se vyplatila. Teď se pohybujeme blíže k Atlantskému pobřeží a krajina má ráz jak v Irsku nebo Skotsku. A to včetně všudypřítomných oveček.
Překvapení pod mořem
Jedeme po břehu Byfjordu severně od Stavangeru, mořskou hladinu mám po své pravici a náhle mě udeří do očí dopravní značka "Nebezpečné klesání"! Co to je za ptákovinu, říkám si, tady a klesat? To bude spíš nájezd na nějaký most a má to být stoupání. Nicméně o pár metrů dál je výstraha zopakována s upozorněním, že klesání bude dlouhé 3 km, bude 9% prudké a že by bylo dobré podřadit. "Kde asi udělali norští inženýři chybu?", říkám si.
A najednou přišlo ústí tunelu a klesání začalo. Mořský záliv se zde nepřekonává ani trajektem, ani mostem, ale podmořským tunelem. Tři kilometry vytrvale klesáme, pak se silnice v tunelu srovná a nad hlavou je se objeví tabule s nápisem, že mořská hladina je 234 metrů nad námi. Pak silnice zase začne stoupat. Tři kilometry, 9% a jsme na sousedním ostrově. Takové tunely přijdou v průběhu naší trasy ještě další dva.
Stihneme poslední dva trajekty a dorážíme domů. Zvládli jsme to ještě před půlnocí a to tady znamená za šera. Těch pět trajektů, tři podmořské tunely, několik mostů nad úžinami, pohledy na fjordy, jezera, to vše by snad vydalo na knihu. Samotný Preikestolen by mohl být jen pověstnou třešničkou na dortu.
Může se hodit:1. Některé tunely a mosty jsou v Norsku placené. Je potřeba se dopředu zaregistrovat na internetu na stránce www.autopass.no se zadáním čísla vaší kreditní karty a registrační značky auta a platby pak již probíhají automaticky. Kamery vás snímají a vy se o nic nestaráte. 2. Přesun 200 km v Norsku je časově podstatně delší, než například přesun 200 km po italských dálnicích. 3. Parkovné pod Preikestolenem je 80 norských korun, to je asi 250 českých. 4. Celou pěší cestu z parkoviště na Preikestolen "nezdobí" žádná restaurace ani WC. Tedy náročných 8 km není vůbec nic. Proto použijte WC na parkovišti a svačinky s sebou. 5.Trajekty jezdí většinou od 5 ráno do půlnoci. Ty nejvytíženější celou noc. Platit lze hotově i kartou. 6. Cena trajektu přes fjord pro osobní auto se čtyřmi lidmi je mezi 150 a 250 norskými korunami, podle délky. |
