Nedokážete si představit život bez kávy? Pak jste na tom podobně jako miliony Italů, pro něž den začíná až s prvním douškem vábně vonící kávy, která se pije z šálků připomínajících servis pro panenky.
Jestli k vám někdy na návštěvu zavítá obyvatel Itálie a vy, snad tamějších zvyklostí neznalí, m u s dobrým úmyslem přinesete obrovské kafe s bábovkou či něčím jiným na zakousnutí, pak můžete očekávat několik reakcí. Jednou z nich je, že zmíněný cizozemec se pěkně otřese. Naší verzi kávy Italové přezdívají americká či dlouhá. Kafe italské je totiž setsakramentsky "krátké"! Platí přímá úměrnost čím méně černé tekutiny je v hrnečku, tím větší požitek - a o to víc vám stoupne krevní tlak. Možná je i tato tradiční tekutina, kromě žhavého slunce, jedním z faktorů, díky kterému si Italové vysloužili pověst temperamentního národa, kdo ví. Káva se v Itálii pije všude a v každou denní či noční dobu. Jenom její příprava se místy liší a každý má ten svůj zaručeně nejitalštější recept, jak připravit tu nejlahodnější, jejíž chuť a vůni cítíte ještě dlouho poté, co jste ji vypili. Základem chutné kávy je mít dobrý kávovar, správně namletou kávu a kvalitní vodu. Kávovar je trojdílná slitinová nádoba, jejíž tradiční podoba má tvar přesýpacích hodin. V poslední době se však stále častěji užívají nerezové válcovité kávovary. Spodní část kávovaru se naplní vodou a do prostřední, připomínající trychtýř se sítkem, se nasype káva. Poté se na tyto dva díly pevně našroubuje díl třetí a můžete začít vařit. Káva se má vařit na mírném ohni. Když voda vře, začíná vzlínat ze spodní části přes díl s kávou do vrchního dílu, kde se shromažďuje. Když se voda vaří, je vhodné vařič vypnout a nechat kávu na horké ploténce dojít. Před naléváním do šálků se má káva v kávovaru zamíchat, jinak prý její doušky nejsou stejně lahodné a výsledný požitek nedostačující. V některých domácnostech se káva sladí ještě před nalitím do šálků. Jinde si cukr do hrnečku přisype každý sám. Správně uvařená káva se podle italských specialistů pozná podle toho, jestli má na povrchu pěnu a jak rychle se v ní cukr rozpouští. V Neapoli se můžete setkat s přípravou poněkud odlišnou od té výše popsané. Káva se tady vaří v nádobě válcovitého tvaru, jejíž vrchní díl připomíná konévku na olej. Když se voda začíná vařit, tak se kávovar opatrně otočí a vroucí voda začne pomalu stékat přes část s na prach mletou kávou do dílu s nástavcem na nalévání. Takto připravený nápoj se zásadně sladí ještě před podáváním. Další odlišností jsou i šálky, které se používají. Zatímco na severu se káva servíruje v tenkostěnných hrnečcích, na jihu jsou to naopak silnostěnné koflíky, které se ještě předtím, než se do nich tekutina nalije, nahřívají nad parou. Nahřátý hrneček údajně lépe rozptyluje aroma a silná stěna má zase tu vlastnost, že kávu udrží delší dobu horkou. Italové kávu taky s klidem znovu ohřívají. Alespoň podle Neapolců se tím údajně nijak nezhoršuje její kvalita.
Jestli k vám někdy na návštěvu zavítá obyvatel Itálie a vy, snad tamějších zvyklostí neznalí, m u s dobrým úmyslem přinesete obrovské kafe s bábovkou či něčím jiným na zakousnutí, pak můžete očekávat několik reakcí. Jednou z nich je, že zmíněný cizozemec se pěkně otřese. Naší verzi kávy Italové přezdívají americká či dlouhá. Kafe italské je totiž setsakramentsky "krátké"! Platí přímá úměrnost čím méně černé tekutiny je v hrnečku, tím větší požitek - a o to víc vám stoupne krevní tlak. Možná je i tato tradiční tekutina, kromě žhavého slunce, jedním z faktorů, díky kterému si Italové vysloužili pověst temperamentního národa, kdo ví. Káva se v Itálii pije všude a v každou denní či noční dobu. Jenom její příprava se místy liší a každý má ten svůj zaručeně nejitalštější recept, jak připravit tu nejlahodnější, jejíž chuť a vůni cítíte ještě dlouho poté, co jste ji vypili. Základem chutné kávy je mít dobrý kávovar, správně namletou kávu a kvalitní vodu. Kávovar je trojdílná slitinová nádoba, jejíž tradiční podoba má tvar přesýpacích hodin. V poslední době se však stále častěji užívají nerezové válcovité kávovary. Spodní část kávovaru se naplní vodou a do prostřední, připomínající trychtýř se sítkem, se nasype káva. Poté se na tyto dva díly pevně našroubuje díl třetí a můžete začít vařit. Káva se má vařit na mírném ohni. Když voda vře, začíná vzlínat ze spodní části přes díl s kávou do vrchního dílu, kde se shromažďuje. Když se voda vaří, je vhodné vařič vypnout a nechat kávu na horké ploténce dojít. Před naléváním do šálků se má káva v kávovaru zamíchat, jinak prý její doušky nejsou stejně lahodné a výsledný požitek nedostačující. V některých domácnostech se káva sladí ještě před nalitím do šálků. Jinde si cukr do hrnečku přisype každý sám. Správně uvařená káva se podle italských specialistů pozná podle toho, jestli má na povrchu pěnu a jak rychle se v ní cukr rozpouští. V Neapoli se můžete setkat s přípravou poněkud odlišnou od té výše popsané. Káva se tady vaří v nádobě válcovitého tvaru, jejíž vrchní díl připomíná konévku na olej. Když se voda začíná vařit, tak se kávovar opatrně otočí a vroucí voda začne pomalu stékat přes část s na prach mletou kávou do dílu s nástavcem na nalévání. Takto připravený nápoj se zásadně sladí ještě před podáváním. Další odlišností jsou i šálky, které se používají. Zatímco na severu se káva servíruje v tenkostěnných hrnečcích, na jihu jsou to naopak silnostěnné koflíky, které se ještě předtím, než se do nich tekutina nalije, nahřívají nad parou. Nahřátý hrneček údajně lépe rozptyluje aroma a silná stěna má zase tu vlastnost, že kávu udrží delší dobu horkou. Italové kávu taky s klidem znovu ohřívají. Alespoň podle Neapolců se tím údajně nijak nezhoršuje její kvalita.
