Ryzí síra v bývalé sopce
Pohoří Javorie se rozkládá jižně od Zvolena a Detvy. Ze severu vystupuje poměrně příkře, na jih se sklání pozvolna a svým podhůřím dosahuje až na samý jih Slovenska v okolí Lučence a Veľkého Krtíše. Nejvyšší, zalesněná kóta Lažtek dosahuje výšku 1043 m. V mapách a atlasech se setkáte také s názvem Ostrožky, která se vztahuje na nižší partie horstva.
Pohoří Javorie má oválný tvar, upomínající na sopečnou minulost. Podobně jako sousední, severněji ležící Poľana je i Javorie bývalým stratovulkánem tvořený vrstvami sopečných tufů a lávy. Lávové proudy vytékaly ze sopky především jižním směrem, kde horský terén přechází do rozsáhlých plošin.
Bohužel kromě kruhového až oválného tvaru na sopečnou minulost Javorie neupomíná žádný další výrazný terénní tvar – kopce jsou pokryty bukovými lesy, loukami a pastvinami a pro laika vypadají jako každé jiné. Za zmínku snad ještě stojí ložisko ryzí síry u obce Kalinka – svého času rarita na území Československa. To je však již mnoho desítek let vytěžené.
Javorie: nejvyšší vrchol Lažtek (1043 m)
* VÍCE FOTEK Z JAVORIE PROHLÍŽEJTE ZDE
Ve znamení Sovětské armády
Zapomenutost pohoří Javorie má na svědomí především vojenský výcvikový prostor Léšť, využívaný v letech 1968-90 Sovětskou armádou. Rozkládá se na jižních svazích v podobě úzkého pásu protáhlého ve směru sever – jih.
Podstatnou část tohoto vojenského prostoru tvoří rozsáhlé louky s rozptýlenými keři a zbytky sadů a zahrad. Paradoxně i zde, podobně jako v mnoha vojenských prostorech na území ČR, se mnohé partie nepřístupného území přeměnily na svérázné ekosystémy, v nichž se zabydleli ohrožení živočichové, především ptáci a motýli.
V současné době je vojenský výcvikový prostor Léšť využíván slovenskou armádou, probíhají zde i mezinárodní cvičení za přítomnosti vojsk NATO. Území je stále veřejnosti nepřístupné, velké množství munice a techniky je zahrabané a zarostlé vegetací. Případné povolenky ke vstupu se vydávají v sídle vojenského újezdu v obci Pliešovce, kde zároveň sídlí podnik Vojenské lesy a statky, obhospodařující krajinu mimo vlastní vojenská cvičiště.
Sovětský tank upomínající na slavné doby bratrské pomoci
Po Javorie pěšky i na kole
Pohoří Javorie při pohledu do mapy nabízí několik značených turistických cest. Páteřní trasu přitom tvoří červeně značená rudná magistrála, probíhající zhruba ve směru východ – západ. Pěší putování je však tak trochu dobrodružstvím – sporadickému zájmu turistické veřejnosti odpovídá i žalostný stav značení.
Ani mapa nemusí být vždy spolehlivým pomocníkem, protože po roce 1989 vyšla pouze jedna a dosud nebyla aktualizována. Zájemci o nejvyšší vrchol pak stejně musí jít nazdařbůh terénem, jelikož značená trasa prochází asi 2 km mimo.
Zajímavější a krajinářsky pestřejší bude pro většinu určitě putování na kole. Severní a západní úbočí hor je odlesněné, ve stráních je rozseto spousta osad, kterým se zde říká lazy. Obyvatelstva zde sice ubývá, přesto je však spousta osad obydlená a protkaná asfaltovými, či polními cestami. Provoz na nich je přitom minimální.
Charakteristické laznické osídlení
|
Může se hodit Zajímavosti v okolí Jak se tam dostat Oblast Javorie je nejlépe dostupná z měst Zvolenské kotliny. Ze Zvolena jezdí autobusy do obcí Pliešovce, Kráľová, Senohrad, Vígľašská Huta, Nová Huta. Z Detvy jsou dobře dostupné osady na severním úbočí pohoří. Zvolen má přímé vlakové i autobusové spojení s mnoha městy v České republice Mapy |
Po zakázané cestě
Milovníky cyklistických přejezdů jistě zaujme horská silnice z Nové Huty šplhající až pod nejvyšší vrchol pohoří. Po ní lze z jihu obkroužit celý horský masív a přes Pliešovce, Záježovou a Vígľašskou Hutu se vrátit zpět. Bohužel v úseku asi 3-4 km silnice protíná vojenský prostor Léšť, kde je pohyb civilistů zakázán. Pokud byste měli zájem o tuto zajímavou trasu, pak je dobré začít v Pliešovcích a pokusit se získat povolení k přejezdu.
Z Pliešovců cesta stoupá po silnici asi 5 km na louky s názvem Oremov laz, odkud se nabízí pohled na nejvyšší partie pohoří směrem od jihu. Kousek odtud také začíná vlastní vojenský prostor, na jehož existenci vás upozorní závora a hlídkující vojáci. Pokud nemáte povolení, pak je další cesta málo pravděpodobná.
Samotný průjezd vojenským prostorem nepředstavuje nic zvláštního, za pozornost stojí snad jenom sovětský tank na podstavci. Po překonání další závory, ohraničující vojenské území z druhé strany, vás však čekají nádherné dlouhé kilometry liduprázdnými lesy. Je to opravdu zážitek, protože silnice je v perfektním stavu, provoz však žádný.
Dlouhými zákrutami překonáte několik hřbetů, občas se terén otevře do hlubokého údolí. Závěrečný dlouhý sjezd do Nové Huty nemá chybu.
Horskou silnici přes Javorie lze absolvovat také jenom jako trasu z Nové Huty k závoře vojenského prostoru a zpět. Vracet se po stejné cestě zpět a k tomu ještě do velkého kopce však není příliš lákavé.
Okrajové části vojenského prostoru Léšť se využívají k pastvě
