Moře nedobytných a nedobytých zasněžených tříapůltisícových vrcholů, po nichž se tu a tam plazí času vzdorující ledovec, má i v teplém jaru stále svou působivou krásu.
Pozdně jarní i letní lyžování na rakouských ledovcích má opravdu něco do sebe. V údolí se rtuť teploměru právě šplhá k patnácti stupňům, a to je teprve polovina dubna.
Oblékám kombinézu, botasky, nasazuji sluneční brýle, do batohu házím čepici, rukavice, šálu a mikinu navíc (přece jen - co kdyby) a připadám si trochu mimo realitu. Pučící zlatý déšť, cyklističtí nadšenci s holými holeněmi, svěží vítr - přesně tohle vnímám cestou na lanovku. Pod ní jsou jen zelené pastviny, jež nemilosrdně protínají horské bystřiny.
Sníh bez návratu taje.
|
|
Přitažlivost "Velké trojky"
Je to 150 kilometrů sjezdovek, které se při tomto počasí scvrkly sotva na třetinu. Nebýt moderní techniky, člověk by se tak snadno do království sněhu a ledu nedostal. Ale stačí dvanáct minut v gondole a je mi jasné, že moje výstroj pro dnešní den nebyla zbytečná.
Jsme v tyrolském Söldenu, respektive nad ním, a u nohou nám leží celé Ötztalské Alpy. Herman, lyžařský instruktor, se chystá dát ze sebe to nejlepší. To znamená projet s námi dva ledovce a tři třítisícové vrcholy. Slavnou "Velkou trojku".
Jde o Gaislachkogl, Innere Schwarze Schneid a Tiefenbachkogl. Tahle túra se dá při dostatku sněhu zvládnout za jeden den. Ujedete přitom na padesát kilometrů s převýšením deset tisíc metrů. A kolem toho ce nesměle se deroucí přes sněhovou pokrývku. Na každém z vrcholů zažijete jiný výhled na okolní svět, technicky i prostorově vzato. Tři hory, tři naprosto odlišné vyhlídky, tři dotyky neohraničitelného vzdušného prostoru.
360 stupňů
Začínáme na Rettenbachu, ve 2684 metrech. Slunce obětavě pálí do svahů a sníh se i tady pomalu mění v bláto. Dívám se ledovci do tváře. Doslova. Do jedné jeho části je totiž vytesaný slon. Slon, jenž symboliledovzuje přes dvě tisíciletí starý Hannibalův přechod Alp a jenž je velkým aktérem dnešní neuvěřitelné večerní show.
|
|
Funím a zastavuju se každých deset metrů, celou vahou zabořená do lyžařských hůlek. Výstup na vyhlídku Schwarze Schneid, v přezkáčích, je sakramentsky náročný. Dvacet propocených minut a pak rozhled čítající 360 stupňů. Prostě nádhera.
Sjezd po zadku dolů od obelisku k lyžím neplánuji, ale je to tak mnohem rychlejší. Doslova naskakuji do vázání a vyrážím v těsném závěsu za Hermanem na sjezdovku. Sněhové podmínky berou dech. Dole pode mnou jsou rozkvetlá údolí a plachtící orli vyhlížející kořist.
Kdo nelyžoval na ledovci, nepochopí.
|
MŮŽE SE HODIT Jak se tam dostat Sölden leží na jih od Innsbrucku u hranic s Itálií, 35 kilometrů od dálnice A12, která spojuje Innsbruck se Švýcarskem. Cesta z Prahy autem trvá přibližně 8 hodin. Kolik to stojí Sölden je drahý. Jednodenní skipas v podobě čipové karty v hlavní sezoně vyjde dospělého na 39 eur. V jarním a letním období je to však úměrně sjízdným terénům méně, do 1. května 37 eur, od 17. května do podzimu 30,50 eur. Za čipovou kartu se platí záloha 2 eura, ty dostanete při vrácení skipasu zpět. Jarní tip Vždy v dubnu se koná na plošině Rettenbachu, na ledovcovém stadionu ve 2684 metrech obrovská show, která přesahuje hranice představivosti. Letos to byl popáté přechod Hannibala přes Alpy, od loňského roku následuje nové představení. Více na www.karthago.tv. Užitečné adresy |
Cestování časem a prostorem
Vyjíždíme lanovkou zpátky na Schwarze Schneid. Tunel pro lyžaře, který je proražen nitrem skály, nás během okamžiku přenese na druhou stranu pohoří. Je to jak cestování časem a prostorem. Tiefenbachkogl překročil hranici 3300 metrů. Nový vrchol, nový způsob, jak se dotknout nekonečna.
Vyhlídka představující zrádně vysunutou lávku nad rozevřenou propast budí u někoho zděšení. Navzdory svému strachu z výšek se deru až na samý okraj. Magická přitažlivost hlubin je silnější než pud sebezáchovy.
Následuje skvělý sjezd na sjezdovce číslo 38. Široká pláň, téměř prašan a minimum lidí umocňují sportovní zážitek.
Famózní očista duše i těla
Nejen lyžováním je sportovec živ. Sölden, respektive sousední obec Längenfeld, má od října loňského roku něco, kvůli čemu se vyplatí tuto výbornou lyžařskou oblast dvojnásob navštívit. Tím "něčím" jsou termální lázně Aqua Dome.
Je čtvrtek dopoledne a já mám právě celých pět hodin na koupání a odpočinek. Nedovedu si představit, čím je v lázních vyplním. Kupuji si v recepci české noviny a smiřuji se s představou nudy na lehátku. Jak bláhové.
Neuvěřitelné lázně, s teplými termálními sladkými i slanými bazény ve vyvýšených "trychtýřích", Noemovou archou, solnými krystaly, saunami všech imaginací i temnými komorami s jemnou hudbou a zurčením vody ani není možné popsat. Cákám se ve vodě, jarní vánek se otírá o mokrou kůži a nade mnou se o oblaka perou Ötztalské Alpy.
Takhle nějak si představuji ráj.
 Ledové moře. Glailachkogl, třetí třítisícový vrchol lyžařského střediska v Söldenu, shlíží na masu ledovců a horských velikánů. |
 Tiefenbachkogl v 3.300 metrech nabízí fantastický výhled na druhý nejvyšší vrchol Rakouska Wildspitze z lávky nad propastí. |
 Slon vytesaný do ledovce je atrakcí nejen pro lyžaře. Jedenkrát do roka se zde koná velká divadelní, pyrotechnická a světelná show, která mapuje legendární přechod vojevůdce Hanibala přes Alpy. |
