Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hirošima: Kde konec světa už jednou byl...

aktualizováno 
Víte, proč si Američané pro svržení jaderné bomby vybrali zrovna Hirošimu? Protože to bylo vojenské město? Máte skoro pravdu, ale není to jediný důvod. Protože zpravodajské služby zjistily, že se tam nenalézají žádní spojenečtí váleční zajatci.

Hirošima, nábřeží a pohled na Atomový dóm | foto: Profimedia.cz

Nejen na základní otázku "Proč?", ale i na jiné jsem získal odpověď v jednom z nejpůsobivějších muzeí světa, v Muzeu mírového památníku v Hirošimě.
Jít do Hirošimy je podobný zážitek jako jít v Evropě do koncentračního tábora, ale obráceně.

Není to zážitek úplně pro děti, protože tamní muzejní expozice obsahuje i detailní fotografie obětí. Ale je tam vystavených také pár zkroucených trubek, které bývaly tříkolkou, na které jelo dítě v době výbuchu.

Hirošima není jakýmsi městem památníkem, je to normálně žijící velkoměsto s více než milionem obyvatel na jihu hlavního japonského ostrova Honšú. Od nádraží do centra jezdí tramvaj, ale dá se tam dojít i pěšky.

Fotogalerie

Na jaderný výbuch z 6. srpna 1945, při kterém zemřelo 150 tisíc lidí (údaje se však hodně různí), tam upomíná jen malá část živého města. Na říčním ostrově najdete skoro všechny památky spojené s touto událostí.

Pro Japonce je to pořád velmi citlivá a živá záležitost. V parku na ostrově se střídají školní výpravy, špalíry dětí ve školních uniformách. U dětského památníku jsem je dokonce slyšel zpívat, dirigoval je přímo učitel. O kus dál jsem si zazvonil na Mírový zvon.

Věčné trosky

Nejviditelnějším pamětníkem je zřícenina budovy, která jediná odolala výbuchu. Nás může těšit, že ji postavil český architekt Jan Letzel skoro před sto lety v roce 1915.  Původně sloužila jako hala pro průmyslové výstavy. Dnes se jí říká Atomový dóm (Atomic Bomb Dome). Jako půlka glóbusu se vypíná k nebi obnažená železná konstrukce střešní kupole. Hned vedle už pulzuje život a plují výletní lodě. Kdo z vás jezdil před lety do Drážďan, kde kdysi ponechali rozbombardovaný chrám Frauenkirche jako památník, tak tohle je podobný zážitek v menším.

Kousek od ostrova v nenápadné ulici u zadního vchodu do nemocnice najdete ještě jedno opravdu klíčové místo pro celou událost. Prostá tabulka tam označuje epicentrum. Nad tímto místem bomba ve výšce 600 metrů nad městem explodovala.

Hirošima, místo, nad kterým atomová bomba vybuchla.

Hirošima, místo, nad kterým atomová bomba vybuchla.

Desetitisíce ještě žijí

Artefakty nalezené ve zničeném městě tvoří asi nejpůsobivější část expozice Muzea Mírového Památníku na nedalekém ostrově. Byla tam třeba přenesena část cihlové zdi, kterou tlaková vlna úplně zkroutila.

Dovolená.iDNES.cz - 130.000 zájezdů, 60 cestovních kanceláří

Na celém muzeu, které samozřejmě obsahuje detailní anglické popisky na panelech, je vlastně nejcennější ucelený příběh, který o jaderné katastrofě vypráví. A nemáte ani pocit, že by byl nějak tendenční.

Text připouští, že pro Spojené státy to byl zoufalý způsob, jak ukončit nekonečně se vlekoucí válku.

Udává se, že v Japonsku ještě pořád žije asi 50 tisíc lidí (podle jiných údajů až 200 tisíc), kteří přežili srpen 1945 v Hirošimě nebo Nagasaki. Říká se jim hibakuša a mají v japonské společnosti zvláštní status.

Muzeum Mírového památníku v Hirošimě

Muzeum Mírového památníku v Hirošimě

Hirošimský hrad

Hirošimský hrad

Součástí expozice muzea jsou i protestní dopisy, které podle tradice píše a odesílá hirošimský starosta, kdykoli se někde na světě odehraje jaderný test. Na speciálním panelu už si můžete přečíst pěknou řádku dopisů.

A hned vedle i podrobný soupis, kolik která mocnost ještě má jaderných zbraní.
V galerii u východu jsou zase fotky státníků, kteří muzeum navštívili, včetně Václava Havla.

Je tam i text projevu starosty při každoroční ceremonii na výročí události. Ten loňský a předloňský projev po tsunami a havárii v jaderné elektrárně Fukušima byl mimořádně naléhavý.

Socha matky bránící své dítě v Mírovém parku

Socha matky bránící své dítě v Mírovém parku

Atomový dóm v Hirošimě. Je to jediná budova, která odolala výbuchu. Postavil ji

Atomový dóm v Hirošimě. Jedinou budovu, která odolala výbuchu, postavil v roce 1915 český architekt Jan Letzel.

Muzeum má nezvyklou architekturu. Je to prosklená nízká budova tyčící se nad terénem na betonových nohách. Nejspíš už jste ho na fotkách či filmových záběrech zahlédli stejně jako známý památník ve tvaru betonové podkovy před ním.

Vedlejší částečně podzemní Pamětní síň s panoramatickou fotografií zničeného města je už spíše o emocích. Sem se lidé chodí přímo poklonit památce obětí, jejichž svědectví lze vyslechnout i na videozáznamech.

Kromě "mírového ostrova" ještě ve městě stojí za pozornost hirošimský hrad. Tedy hlavně pro toho, kdo ještě do té doby neviděl žádný jiný japonský hrad, protože z pohledu nás Evropanů jsou všechny podobné. Tenhle navíc celkem logicky musí být rekonstrukcí z poválečné doby, konkrétně z roku 1958. Ale z jeho ochozu je pěkná vyhlídka na město a v přilehlém parku jsou k vidění i dvě památky, která se vztahují k historii jaderného výbuchu. Jde o zbytky betonového bunkru, ze kterého byla odvysílána první zpráva rádiem následující po explozi. V parku také najdete strom, který přežil explozi, hrad leží asi kilometr od epicentra.

Hirošima leží v jižní části Japonska, nicméně na hlavní páteřní trati vlaku šinkansen, a například z Kjóta nebo Ósaky, je to zvládnutelný jednodenní výlet.

Hirošima je hlavním městem stejnojmenné prefektury

Hirošima je hlavním městem stejnojmenné prefektury







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.