Jan Gazdík sehnal práci jako lyžařský instruktor v Chile ve středisku Volcán...

Jan Gazdík sehnal práci jako lyžařský instruktor v Chile ve středisku Volcán Osorno. Také tam pomáhal zakládat horskou službu. | foto: Archív Jana Gazdíka

Čech si splnil sen. V létě žije v Chile, kde učí místní lyžovat

  • 11
Když se blíží léto, Jan Gazdík před ním prchá do Chile. Ve středisku Volcán Osorno na jihu Chile pracuje jako lyžařský instruktor a v oblasti také pomáhá rozvíjet místní horskou službu.

Jan Gazdík, původní profesí zdravotnický záchranář, rád lyžuje, a protože mu česká zima byla příliš krátká, hledal loni práci jako lyžařský instruktor v Jižní Americe. "Nakonec se mi ozvali ze střediska Volcán Osorno na jihu Chile.

Zaujalo je, že jsem záchranář, protože tam právě zakládali horskou službu," říká mladík. Stal se tak jedním z prvních pisteros, jak se členům horské služby říká, kteří měli nějakou kvalifikaci. Letos tam odjel už podruhé, tentokrát jako šéf lyžařských instruktorů.

Jak vás vůbec napadlo jet do Jižní Ameriky? Práce tady už vás nebavila?
Trochu mě zklamala, představoval jsem si, že budu pomáhat lidem v terénu, ale ono to tak úplně nefungovalo. Nebyl jsem spokojený, tak už se několik let živím jako instruktor zimních sportů. Ale myslel jsem si, že se časem k profesi vrátím. Chtěl jsem ještě zkusit lyžování v Jižní Americe. Pak se ozvali kvůli záchranářství, hodilo se jim, že jsem diplomovaný specialista v oboru záchranář, mají totiž problém sehnat někoho, kdo umí lyžovat a zároveň má aspoň základní kurz první pomoci.

A měl jste nějakou představu, jak to bude v Chile vypadat?
Vůbec ne. Nevěděl jsem, co mám čekat. Chile mě zajímalo vždycky, má všechno, od pouští po ledovce. Také moje první přítelkyně byla Chilanka, její rodiče žili v Praze.

Co vás překvapilo?
Třeba to, jak hodně na mě dali. Co se týče podmínek, bylo to nejnáročnější lyžařské centrum, ve kterém jsem kdy byl. Když u nás napadne půl metru sněhu, je to radost, vyrazí rolby a lyžuje se. Když se to stane v Chile, Volcan Osorno na čtyři dny zavře. Nikdo tam nevyjede, vleky zamrznou... Centrum je asi 20 až 25 dní ze sezony zavřené. Vydělává hlavně o víkendech. Ve všední dny dorazí třeba jeden lyžař a všechno včetně pisteros musí fungovat, protože majitel se loni poprvé rozhodl pro celosezonní permanentky.

Lyžařský instruktor Jan Gazdík

Jan Gazdík

Narodil se v roce 1981 v Písku, vystudoval sportovní gymnázium a VOŠ obor diplomovaný zdravotnický záchranář. Po absolutoriu působil krátký čas v oboru, později začal cestovat, pracoval v zahraničí i v Česku. Čím dál víc času trávil na horách. Momentálně pracuje v Chile a ve Švýcarsku jako instruktor zimních sportů a i jeho další plány se týkají lyžování a snowboardingu.

Jak fungovala tamní horská služba, když jste tam přijel?
Jinak, než to známe od nás. Ve světě je obvyklé, že bezpečnost musí zajistit majitel centra, takže založí svoji soukromou záchrannou službu. Ve středisku Volcan Osorno nebyla. Loni poprvé tam byl někdo se záchranářským vzděláním, ne jen kluci, kteří umí lyžovat.

A co ten předchozí rok?
Když se něco stalo, kluci vzali zraněného na sáně a sjeli dolů k základní stanici lanovky, to bylo všechno. My jsme zajistili spolupráci s leteckou záchrannou službou, nakoupili první lékárničky, upravili jsme terénní auto na sanitku, protože ta tam jede hodinu a půl. Takhle jsme mohli zraněného naložit do auta a jet jí naproti. Pořídili jsme dlahy, vakuové matrace, vytvořili jsme systém hlídkování. Koupily se vysílačky, do té doby se lidé domlouvali přes mobil.

Lyžuje se v Chile hodně?
Málo. Je to velmi různorodá země a mezi jednotlivými regiony jsou velké rozdíly. V Chile je lyžování koníček pro lidi, kteří mají hodně peněz. Přivydělával jsem si jako instruktor. Jednou skupinou mojí klientely byli Brazilci, Venezuelani nebo Ekvádorci, kteří nikdy neviděli sníh, přijeli se zkoulovat, pak si objednali instruktora a brzo zjistili, že lyžování není tak jednoduché. Druhá skupina byli lidé, kteří se pro lyžování rozhodli, nakoupili si drahé vybavení, které tam stojí dvakrát třikrát víc než tady, zaplatili si tréninky, což je stálo opravdu velké peníze. A pak tam byla skupina místních, kteří to chtěli zkusit, pro vybavení si došli do půjčovny.

V čem se liší od Čechů?
Na pokročilé lyžaře tam nenarazíte. I když my nemáme žádné pořádné hory, jsme lyžařsky velice rozvinutá země. V Chile tahle kultura teprve začíná. Lidé si nakoupí vybavení jako na olympiádu, ale neumějí si nazout prkno. Neznají nebezpečí hor, takže je tam hodně nesmyslných úrazů i úmrtí, ztracených lidí. Málokdo si zaplatí vysloveně sportovní trénink, musí to být zábava a musí se něco naučit. Jednou třeba vyrazili bez čepice a bez rukavic, centrum bylo zavřené, protože foukal hodně silný vítr, zhruba sto kilometrů v hodině, ale oni tu hodinu chtěli. Prý nebudou sahat na sníh. Za patnáct minut byli durch.

Říkal jste, že vybavení je tam výrazně dražší, jak moc?
Já jsem si v Česku koupil v roce 2010 snowboard za čtyři tisíce korun. Tam za výrobek z roku 2006 dáte deset tisíc.

Vulkán Osorno

Osorno je stratovulkán klasických kuželovitých tvarů, tyčící se nad rozlehlými vodami ledovcových jezer Llanquihue a Todos los Santos. Je vysoký 2 652 metrů a jeho vrchol zdobí ledovec. Je jedním z historicky nejaktivnějších andských vulkánů.

Mezi lety 1575 až 1862 vybuchl jedenáctkrát, přičemž erupce v roce 1835 byl svědkem Charles Darwin, jenž kolem zrovna plul na své lodi Beagle. Od té doby je ale Osorno až na občasné závany sirného zápachu klidný.

Liší se jednotlivá lyžařská střediska?
Tam, kde jsem byl já, bylo špatné počasí, hodně sněhu, nekvalitní služby v půjčovně, všechno drahé, často bylo něco i rozbité. Moje kamarádka pracovala v největším lyžařském centru v Santiagu a tam to vypadá úplně jinak, víc se to blíží evropskému standardu. Potenciál tam přitom je, mají hory, které si v Evropě neumíme ani představit, krásnou nedotčenou přírodu. Ale nemyslete si, že tam lyžařské centrum vypadá jako tady. To vyjedete serpentinami až do míst, kde začíná sníh a led. Tam je parkoviště, půjčovna, kavárna a spodní stanice vleku. To je všechno.

Jak lidé přistupovali ke změnám, které jste zaváděli?
Klienti lyžařského centra byli nadšení, s ostatními zaměstnanci byl trochu problém. Třeba přesvědčit Chilany, aby se při práci jistili, se mi nepovedlo. Já se jistil a byl jsem třikrát pomalejší.

Takže s bezpečností práce to moc nepřehánějí.
Ta je naprosto tragická. Můžu říct, že bych nechtěl, aby se mi tam něco stalo, protože nemocnice je daleko.

Jak se vám podařilo zavést leteckou záchranku?
To byla náhoda. Jedna španělská firma tam měla pobočku, tak to šéf s nimi domluvil, byl jsem u jednání a doplnil několik připomínek. Letiště bylo hned vedle. Ale letět vrtulník jsem neviděl ani jednou. Všechno se tam hrozně vleče. Když pořizovali záchranářské oblečení v mojí velikosti, ještě měsíc po příjezdu jsem na ně čekal.

Volcán Osorno, Patagonie, Chile

Jak tam vlastně lidé žijí?
Většina nemá nic a pár jich má tolik, že si to neumíme představit, takže je tam jednoduché pochytit levicové smýšlení. Je to druhá nejvyspělejší jihoamerická země, a když má člověk peníze, může mít všechno. Školství se tam platí od mateřské školy po univerzitu. Nejlepší školy jsou německé. Žijí tam potomci Němců, Čechů, Rakušanů a najdete tam jména jako Vesely, Nyklicek, Neumann nebo město Nový Broumov, tedy Nuova Braunau.

Byl jste se tam podívat?
Byl, je tam muzeum, kde Čech jen valí oči.

Setkal jste se s nějakými Čechy nebo jejich potomky?
Ano, ale česky už nemluví nikdo z nich. Dělají tam třeba estrudel, což je štrúdl. Myslí si, že to je místní specialita, a když jsem jim řekl, že moje babička dělá lepší, byli z toho vedle. Zrovna tak o Baťovi si mysleli, že je jejich. Pokud je ve městě jeden obchod s obuví a je to značka, je to vždycky Baťa, u nich je to numero uno. Hodně tam také frčí mobily. Kdo nemá dotykový, jako by nebyl. V něčem se chovají jako děti, i ten jejich humor je takový dětský, chystají na sebe různé pasti a naschvály.

Jak Chilané vnímají Českou republiku?
Většinou se chytí až na Československo. Někteří vědí, že náš bývalý prezident krade propisky, protože ji vzal tam a bylo to v místních zprávách. Pak zaslechli něco o otráveném alkoholu a to, že asi před osmi lety Čech zapálil jejich nejvýznamnější národní park. Takže renomé nic moc. Jinak vědí, že Praha je nejkrásnější město. U nich totiž neexistují historické památky, po indiánech nezbylo nic.

A jak se dívali na vás? Mluvíte španělsky, takže dorozumět se nebyl problém.
Byl jsem tam jediný blonďák, všichni na mě koukali, holky mrkaly. S Čechem se nikdy nesetkali. Pro mě bylo nové, že jsem pět měsíců nepromluvil česky. I když hodně cestuju, vždycky jsem měl v okolí českého kámoše. Jenže já mluvil španělsky, oni chilsky, což byl ze začátku problém. Taxikář na letišti na mě spustil čistou chilštinou a hned mě okradl. Za cestu do centra města jsem zaplatil víc než potom ze Santiaga tisíc kilometrů do Patagonie.