James Bond v Bagdádu

  • 1
Kdo se potlouká po světě, neustále se setkává s nepravděpodobnem. Když poté o tom vypráví, vznikají nepravděpodobné historky, které si zasluhují zvláštní péči, neboť jim nikdo nevěří. Dnes si můžete přečíst o tom, jak mě po vstupu Česka do EU vítala v Británii Nebezpečná zóna, a jak jsem se setkal v Bagdádu s Jamesem Bondem.

Nebezpečná zóna
Přesně před týdnem (ano, už týden jsme v EU) jsem se nechal obřadně vpustit do Británie pouze s občankou. Poté jsem se na letišti dotázal prvního Brita, co si o tom všem myslí, a on nadšeně pravil: "Vítejte u nás!" Jenže se jmenoval William Dangerfield, a tak jsem ho musel - chtě nechtě - z článku vyškrtnout.

No co byste řekli, kdyby vás ze stránek našeho listu v EU vítal někdo, kdo se jmenuje Nebezpečná zóna?

Dračí vejce v Rumunsku
Odpovědný žurnalista putující po světě je samosebou hnán touhou nepravděpodobné historky ověřit. Například v jedné české vesnici v rumunském Banátu mi vážený starousedlík tvrdil, že nalezl v lese zkamenělé vejce dinosaura, ale že mládě uvnitř bylo příliš ošklivé a seschlé, tak ho vyhodil.

Dva dny jsme poté po lesích hledali další dračí vejce, neboť Rumunsko mi přišlo pro odhalení malého tyranosaura vhodné. Jediným výsledkem bylo, že kdykoliv jsem vstoupil do místní hospody, štamgasti se hroutili smíchy a řvali: "Ščór!" (Ščór - zvukomalebná zkomolenina slova ještěr.) Ale co kdyby tam to předpotopní mládě vážně bylo?

Pátrání po netlejícím světci v Gruzii
V obdobném případě mě v Gruzii pronásledovala historka o klášteře vydlabaném do kamene v pustině na konci světa, v němž mniši přechovávají světce, jehož tělo po staletí zůstává nedotčené. Vyrazil jsem tam, neboť jak je Rumunsko vhodné pro přítomnost draků, tak je Gruzie pravděpodobným místem výskytu netlejících světců.

Přesvědčoval jsem mnichy, že jako středoevropský protestant si zasloužím být svědkem kavkazského pravoslavného zázraku. Vjednu chvíli to vypadalo, že mi dovolí tu kryptu otevřít, ale pak se nejdůstojnější z mnichů zatvářil otráveně a řekl: "No dobře, vyhráls. Světec se rozpadl už dávno."

James Bond v Bagdádu
Nicméně je třeba zopakovat, že nepravděpodobné historky se dějí. To v Bagdádu před rokem, když bylo to město ještě bezpečné, neboť se pouze rabovalo, mi jeden obchodník líčil scénku jako z Divokého západu: "Přijeli lupiči. Vtrhli do banky a podpálili ji," vykřikoval a máchal kalašnikovem.

"Vzal jsem spravedlnost do vlastních rukou, víš?" řekl, hrozil zdviženým ukazováčkem a vypadal jako pistolník ze Sedmi statečných. "Pustil jsem se do nich, pár jsem jich sejmul, zahnal na útěk a vyrval jim pytel s penězi!"

No jistě, nevěřil jsem mu. Jenže on zmizel za dveřmi, hodil mi k nohám ten pytel napěchovaný bankovkami a vypadal pro změnu jako James Bond.

Kdo nevěří...
Ověřování nepravděpodobných historek a podezřelých tvrzení není snadné. Například: Rok jsem zkoumal, zda jsou opravdu Skoti šetřiví škudlilové - nejsou, za alkoholické nápoje a bramborové lupínky jsou schopni vydávat značné sumy.

Poměrně složitě jsem ještě v éře SSSR ověřoval tvrzení, že na haldách u diamantových dolů na Sibiři se volně povalují poztrácené diamanty - nepovalují, diamanty se jen tak na zemi povalovat nemohou. Ani v SSSR. *

Adnan Narúf Muhammad, bagdádský obchodník, mi vyprávěl, jak zahnal lupiče. Pytel s penězi si nechal.

,